RECENZE: Hra Svoboda 1945 zpracovává jedno z nejtěžších období našich dějin

Autoři úspěšné hry Atentát 1942 pokračují ve výuce historie zábavnou formou. Tentokrát si za téma vybrali ještě složitější etapu našich dějin – násilný odsun Němců po druhé světové válce a následný nástup komunistů k moci. A opět se jim to povedlo na výbornou.

Atentát 1942 (naše recenze) mě nadchl, ne snad z herního hlediska, jako spíš svým potenciálem. Vždyť škola hrou je skvělý koncept. Učit se dějiny kreativně, poutavě a zábavně, namísto memorování hesel z historických bichlí, to je školákův sen. Co mě především zajímalo v případě pokračování? Zda autoři aspoň trochu sklouzli blíž k opravdové hře, nebo jdou ve vyjetých kolejích. A jak se celý jejich projekt posunul?

Obecná škola

Svoboda 1945

Stejně jako v minulém dílu je příběh komorní. Jste památkář vyslaný do pohraniční obce Svoboda zhodnotit historickou hodnotu staré školy. Místní podnikatel si na pozemek brousí zuby, rád by školu zboural a rozšířil tak své pozemky. Jsou ale tací, kteří na to místo mají vzpomínky. Hrálo důležitou roli na konci druhé světové války a při odsunu Němců. Pamětníci se snaží, co to jde, bojovat proti podnikatelskému mamonu.

Rutinní práce se záhy stane osobním pátráním, když ke svému překvapení najde hlavní hrdina příběhu na půdě školy fotku svého dědy. Už nejde jen o to rozhodnout o osudu školy, ale poznat minulost své rodiny. Co je dobré zdůraznit hned na začátek, autoři se od svého osobitého stylu neodklonili. Ani Svoboda 1945 není tak úplně hrou. Pořád jde spíš o interaktivní dokument – edutainment.

Znova to stejné

Pár úvodních minut to přece jen vypadá, že se autoři přikloní k víc hernímu zážitku. Že by z toho byla klasická point and click adventura z pohledu vlastních očí? Pocit přetrvává jen do doby, kdy najdete důležité indicie na půdě školy. Že by autoři bojovali s touhou přinést o něco víc herní zážitek, ale zalekli se? To není nějaká vážná kritika. Stále tvrdím, že jak na Atentát 1942, tak Svoboda 1945 nelze nahlížet jako na normální hry a nelze je ani tak hodnotit. Výukových projektů, které se snaží o něco podobného, moc není. Svoboda 1945 je spíš další kapitolou, nežli novým dílem hry. Neliší se ani délkou, zabere vám kolem tří hodin.

Svoboda 1945

Stěžejní jsou zde opět rozhovory. Posouvají vás dál příběhem, pomáhají rozplést záhady minulosti. Je nutné volit správná slova. Ihned zabíhat k citlivým tématům, která by mohla dotyčného ranit, urazit nebo hůř, není zrovna taktické. Potřebujete se dozvědět nejen co nejvíc o historii školy, ale i o svém dědovi.

Rozhovory jsou natáčené s živými herci a ze subjektivního hlediska jsou herci o několik tříd lepší než v prvním díle. To se dá říct i o kameře. V Atentátu to vypadalo, že je záznam natáčený na kameru z obchoďáku za pár šupů – podivné artefakty v obraze, nekvalitní kódování videa, špatné nasvícení. Celkový pocit ze záznamů vyzníval amatérsky. Nevadilo mi to, bylo to takové domácké. Je ale příjemným překvapením, jak moc se práce s kamerou, nasvícením a kompozicí posunula.

Autorům stojí za to smeknout, že mají koule zabrousit do jednoho z nejkontroverznějších období novodobé české historie – odsunu Němců. Těžko by chtěl někdo rozpitvávat hříchy svého mládí. Přesto je Svoboda 1945, tak jako minulá kapitola, plná autentických výpovědí. Nechybí ani dobové záběry a komiksy, které dokreslují vyprávění z minulosti.

Mráz po zádech

Svoboda 1945

Při vašem pátrání po pravdě budete hrát několik miniher. První jako by z oka vypadla minihře z Atentátu 1942. Museli jste urychleně zničit všechny režimu nevonící předměty, co jste měli v domě. Když jsem hru hrál poprvé, do kamen šlo úplně všechno. Podobný scénář následoval i tentokrát. Zde jste zase v kůži Němce, který se připravuje na odsun. Musíte se rozhodnout, které věci si s sebou vzít a které nechat napospas. Seznam povolených věcí je dost štíhlý. Hra vám po rozhodnutí vysvětlí, proč byla ta která věc legální nebo nelegální.

Přímo jste cítili ten zmar a zoufalství, jaký museli lidé cítit v ten moment, když byli nuceni opustit svůj nejspíše několik generací opečovávaný domov. S ním i všechny vzpomínky, předměty, ke kterým měli nějaký vztah.

Druhá minihra ve mně zanechala ještě nepříjemnější pocit. Jmenuje se Kolektivizace. Že si ve Svobodě 1945 zahraji management farmaření, to jsem nečekal. Princip minihry je prostý. Jste farmář, majitel pár polí. Jste na tom relativně dobře, a tak kupujete další pole a vybavení. Rok co rok rozšiřujete svou tvrdou prací a pílí podnik. Každý rok ovšem musíte státu odvádět „desátky“, jinak bude zle. Máte ale pod čepicí, a tak se vám daří.

Jenže po pár letech úspěšného podnikání sledujete, jak se k moci dostávají komunisté. Nejdříve vám ve jménu vyššího dobra znárodní traktor. Vždyť oni ho využijí lépe, hamounit si ho pro sebe je proti ideologii a zájmům rudě zářící vesnice. O rok později podobně znárodní i pole. A pak další. Nakonec vám zbývá jen pár krav, jeden traktor a jedno umrněné pole. A ty desátky, které jste museli pravidelně platit? Ty už jsou tak vysoké, že je nemáte šanci s tím, co vám zbylo, splatit. Jak byste vlastně mohli, když vás už obrali o všechno?

Při hraní Kolektivizace jsem autorům tleskal. Lépe snad zoufalství podnikatelů té doby nemohli demonstrovat. Nemáte šanci vyhrát, oddalujete nevyhnutelné. Ať uděláte cokoliv, nic není platné. Podnik, který budovali někteří v krvi a potu celý život, je fuč. Tvrdá realita tehdejší doby skvěle převedená do triviální minihry.

Tím ale seznam pamětihodných, originálních miniher končí. Zbylé jsou jen do počtu a příliš netěží z tématu, velká škoda. Protože autorům nápady rozhodně nechybějí.

Není černá ani bílá

Svoboda 1945

Jsem příklad toho největšího cynika, ale u Svobody mi nebylo dobře. Jde o historickou sondu a autoři se snaží být tak nestranní, jak jen to jde. Ve hře uslyšíte spoustu názorů a prožijete mnoho událostí, které ač jsou zasazené do fiktivního příběhu, jsou skutečnými výpověďmi pamětníků. Autoři nikoho nesoudí. A je to dobře. Citlivě vše prezentují ze všech stran v syrovosti a nahotě tak, jak by správný dokument měl. Na minulost by se nemělo zapomínat, protože když se zapomene, snadno se opakují její chyby.

Aby byl učební potenciál zcela naplněn, nechybí detailní encyklopedie hesel. Můžete se dozvědět vše o zvěrstvech, pardon, událostech, které se v pohraničí na konci války děly.

Neotřelý a umělecký

Vizuální stránka je minimalistická. Hrané sekvence a sekvence autentických záběrů se překrývají s komiksovou stylizací, která dokresluje jednotlivé příběhy z minulosti. Ač jde o jednoduché kresby, i tak dokážou vzbudit emoce. Atmosféru dokresluje příjemný hudební podkres.

Sympatické je, že se vrací i staré známé tváře z předešlé kapitoly. Samozřejmě v jiných rolích. UI je přehledné, jen bych měl výtku k některých zápiskům, psaným rukou, které se hůř čtou. Také font by mohl být škálovatelný, na 4K televizi potřebujete na některé texty lupu.

Další kapitola z českých dějin

Česká republika si toho prožila už mnoho. Minulost je to často temná a nepříjemná. Svoboda 1945 se snaží demonstrovat dobu takovou, jaká byla – bez příkras, ale citlivě a nestranně. Není to pěkný pohled. Jde o zcela jedinečný projekt, který si zaslouží velkou pozornost. Jako výuka dějepisu jde o bezkonkurenční dílo. Druhá kapitola působí mnohem profesionálněji a čistěji. Nedovedu si představit lepší formu, jak se učit dějiny.