RECENZE: Budování města ve strategii Hearthlands kazí neustálé válčení

aktualizováno 
Budovatelská strategie z fantasy prostředí zní jako skvělá zábava. Jenže stačí málo a dobrý nápad se snadno utopí v šedi.
60

Hearthlands

Platforma: PC, Linux, macOS
Výrobce: Sergio & Simon

  • Fantasy prostředí
  • Propracovaný systém budování
  • Čtyři národy
  • Na nějaký čas zabaví
  • Slabé ozvučení
  • Absence kampaně
  • Nezábavné souboje

Herní karta

Hearthlands se pokouší jít ve šlépějích veleúspěšných strategií Caesar a nebo Pharaoh, od svých starších kolegů odlišuje hlavně zasazením. I když je pravda, že i v Pharaoh, Zeus, Caesar nebo nejmladším Lethis: Path of Progress jsme se mohli setkávat s nadpřirozenem i božím působením. Šlo o celkem střízlivě pojaté světy. Z hrobů na vás neskákali kostlivci, ani vám neměli nutkání ukusovat hlavu nenažraní draci. V Hearthlands je tohle na denním pořádku.

Hearthlands je svět, kde je magie tak běžnou součástí života, jako placení daní. Největším děsem není strach z moru, který může udeřit zčistajasna, ale z monster, jež se potulují téměř na každém kroku. Ne, v takové zemi není snadné vybudovat prosperující království. A to nemluvím o těch dotěrných sousedech, kteří po vás pořád něco budou chtít.

Hearthlands
Hearthlands

Hearthlands obývají čtyři národy, pojmenované originálně: Southern, Northern, Eastern a Western. Východní národ ve velkém holduje alkoholu a má o 50 procent větší spotřebu než ostatní, jejich oblíbeným nápojem u stolu je cider. Krom toho mají jako speciální jednotku prasečí jezdce.

Jižané jsou kultivovanější, alkoholu potřebují mnohem méně, rádi si dopřejí doušek vína, ale i siestu, a tak té práci tolik nedají. Jsou to ovšem vynikající jezdci. I zbylé dva národy mají jako jednu ze stěžejních odlišností oblíbený alkohol (pivo a medovinu), stejně jako speciální jednotku a změny v těžbě surovin i jejich zpracování. Nejde o nijak závratné rozdíly, ale hru ovlivňují.

Hra ničím nevybočuje ze zajetého standardu, který definovaly historické budovatelské strategie před tolika lety. I tak je dobré si projít ze začátku tutoriál - je to totiž jediný scénář, který vás čeká. Hra samotná je pouze sandbox.

Hearthlands

Na začátku nové hry si nadefinujete vlajku, vyberete národ, pojmenujete město a vizáž sebe sama. V posledním kroku pak určíte podobu světa, kde se ocitnete a jak moc vás hra má dusit. Můžete toho nastavit poměrně hodně: od možnosti morové rány po útoky elementálů, pokud se rozhodnete znásilňovat matku přírodu příliš zhurta. Mapa se pak dle zadaných kritérií vygeneruje.

Na uživatelský interface si za chvíli zvyknete, z počátku je těch ikonek na vstřebání až až, ale každé menu je logicky uspořádané. Dvě poslední ikonky – armáda a opevnění, dávají tušit, že Hearthlands kladou větší důraz na konflikty než její duchovní předchůdci.

Nebezpečí na každém kroku

V úvodních minutách hra klame tělem. Tváří se jako klidná budovatelská strategie, kde bude vaším hlavním problémem zajistit stále komplikovanější potřeby obyvatel. Jídlo, alkohol, nábytek až po luxusní zboží. Budování armády vás v téhle úvodní části ani nenapadne. Vždyť máte tolik práce a stále vás otravují sousední mocnosti s rozličnými požadavky.

Hearthlands
Hearthlands

Než se vzpamatujete, přijde první útok. Ale ne z nepřátelského města, ale z té spící krypty, vedle které vaši horníci už nějakou dobu kopou uhlí. Smrt všech je rychlá, armáda zuřivých kostlivců a pavouků prosviští vaší mírumilovnou osadou jako uragán, počet obyvatel klesá závratnou rychlostí k nule.

Jednou to budou kostlivci, podruhé smečka vlků a po xté sousední město, naštvané, že jste mu už několikrát nedodali ten tuřín, který po vás, bůh ví proč, vyžaduje. Zde se Hearthlands od konkurence liší snad nejvíc. Útoky přichází zcela bez varování.

Vybudovat funkční armádu je tedy důležitější než potřeby obyvatel. Normálně bych příklon k boji považoval za klad a vzrušením tleskal, ale čeho je moc, toho je příliš. Těch „katastrof“ se za sebou hrne moc, obtížnost střetů je většinou přestřelená tak, že nemáte sebemenší šanci. Nepřítel vás pomalu uštípe ve vlnách k záhubě. I při vypnutí většiny hrozeb se při obraně města řádně zapotíte.

Souboje nejsou nijak zábavné, jako ve Pharaoh ovládáte celé pluky, ale krom pohybu a útoku vaše armáda nic jiného nesvede. Žádné šikování do formací, jen starý dobrý smyslu zbavený přímočarý útok, které my stratégové máme tak rádi – protože každý stratég zbožňuje, když mu celý regiment zdecimuje smečka vlků, že.

Udatné reky budete posílat i na válečná tažení po světové mapě, ale takové souboje nemůžete ovlivnit ani sledovat, počítají se na základě síly dvou armád. Takové nájezdy se hodí, vaši nepřátelé vám pak budou rádi a s „chutí“ posílat různé úplatky a dárky.

Fotogalerie

Své šance v konfliktech, ekonomice ale i vztazích s ostatními národy si můžete vylepšit výzkumem, magií a proslulostí. Každá vlastnost se získává jinak. Znalosti a magie se generují po postavení knihovny a chrámu a proslulost ze speciálních budov a monumentů. V přehledných tabulkách se kupují kouzla, zlepšení nebo utužují diplomatické vztahy.

Kouzla jsou nejen útočná, ale mohou vám i zlepšit produkci, nebo přičarovat nerostné suroviny, obojí uvítáte, nadzemní ložiska se rychle vyčerpají a pro podzemní těžbu budete potřebovat četná vylepšení. Výzkum má hned několik podúrovní: ekonomika, obchod a diplomacie a poslední armáda. Pro přežití je dobré investovat hodně bodů vědění právě do armády, ale dopad má i ekonomika, která vám mimo jiné rozšíří sklady a zvýší efektivitu dělníků.

Vaše město bude prosperovat, nebo aspoň přežívat, jen pokud si osvojíte všechny dostupné magické i vědecké dovednosti, triky a zároveň ovládnete obranu. Nepříjemné situace se dají naštěstí vyřešit mnohem elegantněji, než jak je autoři zamýšleli.

Kupříkladu takové kanálové zrůdy, jejichž doupě se objeví, vždy když vaše město získá nárůst obyvatel o dva tisíce. Jsou to otravné malé bestie, vzezřením jako kdyby Pac-mana obskočil dikobraz. Normálním řešením by bylo postavit u jejich doupěte, které nelze zničit, stráž nebo věž, ale vy můžete jejich brloh obehnat opevněním a udělat si po celém městě takové neplánované monotematické zoo.

Hearthlands

Nejpřívětivější se mi jevila hra za Jižany. Ve specialitách mají těžbu zlata a mincovnu, která generuje ročně do pokladny jistý obnos peněz ze zlata. Můžete tak relativně snadno vytvořit soběstačné království. A dovolit si i trochu se rozšoupnout při exportu zboží. Hra má krom obchodu i náznak diplomacie. Lze si zlepšovat, nebo zhoršovat vztahy s ostatními posíláním darů, výhrůžek, nebo rozšiřováním obchodních cest. Pro takové akce se vám právě hodí ona proslulost, kterou vyměníte za krátkodobé zlepšení povědomí o vás u vašich sousedů.

Hearthlands disponuje vším, co by měla mít každá správná budovatelská strategie a špetkou navíc díky fantasy světu, tak proč to občas skřípe?

Důvodů je hned několik. Jako úplně nejzásadnější problém vidím absenci jakékoliv kampaně, která by vám dodala vyšší cíl a dávkovala obsah. Sandbox by měl být u budovatelské strategie příjemný bonus prodlužující hrací dobu, ne jediná složka hry.

Hra se dost rychle stane stereotypní a bez dílčích úkolů a novinek máte vše na stříbrném podnose od úplného začátku. Úkoly od nenažraných sousedů, které pouze diktují, co máte připravit a poslat, vás spíš budou otravovat než motivovat k zefektivnění výroby a posunovat vás kupředu.

Co se podařilo o poznání lépe než v nedávném Lethis, je distribuce surovin ke „koncovému“ zákazníkovi. Každá funkční budova má rádius svého působení. Takže nemusíte tvořit žádné nesmyslné zábrany ani jednolité cesty, obchodník, výběrčí daní, lékař i kněz se na své místo dříve nebo později dostanou.

Zjednodušení se dočkaly i jiné nedílné součásti budovatelských strategií, jako je evoluce domů a jejich údržba. Opadly zbytečné kroky, jako rozvoz vody, hasiči nebo inženýři. Dostat dům na 11., poslední úroveň už není taková výzva, jako v jiných hrách, ale hře to neuškodilo.

Barvy, všude barvy

Hearthlands je dílem dvou lidí dříve pracujících na mobilních aplikacích a na hře je onen mobilní základ dost znát. Celá hra září barvami, ať už jsou to střechy domů, nebo obyčejná skladiště, vše doslova z monitoru křičí. Infantilní vzhled ve stylu Farmville nemusí sednout každému, navíc je trochu nepřehledný. Budovy nemají žádný osobitý ráz a dají se lehce zaměnit mezi sebou – což řeší trochu nešikovně možnost zapnout si popisky k budovám.

Hearthlands

Vizuální dojem ale zcela zastíní, slušně řečeno, chabé zvuky. Hudba ve hře hraje jen zřídkakdy, a tak vám zvukovým doprovodem jsou jen hrdelní pazvuky umírajících skřetů, kvičení prasat nebo čvachtání blízko vinic, a to bez přestání.

Zvuky si pravděpodobně ztlumíte na minimum a raději se zaposloucháte do relaxačních zvuků kopulujících paviánů, protože je to stále lepší alternativa, než poslouchat kakofonii v Hearthlands. K eskalaci agrese vás povedou i stále vyskakující notifikace o útocích skřetů a loupežníků, ale ty naštěstí můžete snadno vypnout v nastavení.

Příště snad lépe

Hearthlands nedávno opustila předběžný přístup, ale výsledný produkt tomu neodpovídá, zasloužila by ještě vyladit. Hra není pro veterány budovatelských strategií. Vše, co zde najdeme, bylo ve starších kouscích také a lépe.

Pokud vás ale láká fantasy svět plný zrůd a budovatelské strategie jsou vaše droga, na nějakou chvíli vás zabaví. Ale díky chybějící kampani, nervy drásajícím zvukům, nezáživnému bojovému systému, nemožnosti se někam posouvat dál a objevovat nové, vás sandbox dlouho neudrží, všechny monumenty, největší a nejdražší stavby postavíte za jeden den.

Pakliže s budovatelskými strategiemi začínáte, Hearthlands vás může chytnout, berte to jako odrazový můstek ke starším, propracovanějším hrám. Každopádně si počkejte na slevu, nebo až autoři trochu hru doladí.

Autor:

Největší herní veletrh E3 probíhá od 11. do 13. června v Los Angeles. Bethesda předvedla novinky Doom: Eternal a Wolfenstein: Youngblood. Microsoft oznámil první informace o nové konzoli Xbox Scarlett a rozšíření Xbox Game Pass na PC.

EA na své vlastní akci ukázalo gameplay ze Star Wars Jedi: Fallen Order.

Hodnocení hry

Redakce

60 %

Čtenáři

35 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 32 čtenářů

Nejčtenější

Co se děje s herním gigantem Electronic Arts? Nemá hry a na E3 pohořel

EA Play 2017

Nepopulární společnost Electronic Arts na letošní E3 úplně propadla. Než takový debakl, to už by udělala lépe, kdyby se...

Hodina s Cyberpunkem 2077: působí výpravněji a propracovaněji než Zaklínač 3

Xbox - E3 2019

Stejně jako loni, také letos CD Projekt Red za přísných bezpečnostních opatření ukazoval za zavřenými dveřmi pro...

Keanu Reeves odhalil start Cyberpunku 2077, nový Xbox vyjde na Vánoce 2020

Xbox - E3 2019

Microsoft oznámil službu Xbox Game Pass Ultimate, která spojuje dohromady trojí předplatné, a potěšil odhalením data...

Naprostá akční extáze, Doom Eternal je ještě dravější. Dojmy z hraní

Doom Eternal

Střílečka Doom Eternal působí jako po všech stránkách lepší a hlubší verze špičkového restartu z roku 2016. Ochutnávka...

Dojmy z hraní: Watch Dogs Legion se posouvá směrem, který nikdo nečekal

Watch Dogs Legion

Ubisoft nás den před otevřením výstaviště v Los Angeles pozval do utajené lokace, kde jsme si za přísných...

Další z rubriky

RECENZE: Might and Magic X je úžasný návrat strojem času o 15 let zpět

Might and Magic X Legacy

Málokdo se dnes odváží vyrukovat s tak hardcore retro titulem, jakým je desáté Might and Magic. Vzpomínky ožívají.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

Filmová adaptace Warcraftu je splněným snem. Recenze očima hráče

Warcraft - hra vs. film

Pokud existuje černá magie, snímek Warcraft v boji s ní zvítězil. Podařilo se mu totiž prolomit pomyslné prokletí filmů...

Najdete na iDNES.cz