Rogue Aces se s ničím moc nezdržuje. Po spuštění hry je k dispozici tutoriál, který vás naučí ovládat letadlo a vysvětlí herní mechanismy, a pak už je tu jen procedurálně generovaná základní kampaň (další režimy se otevřou hraním). V té vždy začínáte na letadlové lodi se třemi letadly ze čtyřicátých let minulého století. Nad hlavami vám poletují nepřátelé, dále doprava je pevnina s nepřátelskými tanky, základnou a různými stavbami, které lze vyhodit do povětří.
Tvůrci se podle svých slov snažili hráčům zprostředkovat „vzrušující pocit z létání“ a při návrhu využívali vědecké poznatky. Co je na tom pravdy, samozřejmě netuším, musím však uznat, že akrobatické kousky ve vzduchu, bombardování či nálety patří k největším kladům hry.
K ovládání přitom stačí levý analog pro směr, pravý pro tah motoru a pak už jen trojice tlačítek, kterými se ovládají kulomet, rakety a shazují bomby. Manévrování je jednoduché na pochopení, zábavné hned od začátku, ale samozřejmě vyžaduje cvik. Po pár hodinách jsem zaznamenal dramatické zlepšení.
Co se kampaně týče, váš nadřízený vám na lodi zadá úkol. Vy ho splníte, vrátíte se na loď a obdržíte další. Čekají na vás letecké souboje, sestřelování bombardérů, vzducholodí, parašutistů, ničení určitých budov, daného počtu tanků, vlaku či osvobozování vězňů. Zdá se toho dost, mapa se vygeneruje pokaždé trochu jiná, úkoly přicházejí také náhodně, jenže ve výsledku chybí nějaké další zpestření.
Rogue Aces
Toho si asi byli vědomi i autoři, a tak přicházejí s řadou dalších režimů. Ty se zpřístupňují hraním, i když popravdě netuším, podle jakého klíče. Za režimem Survival se schovávají letecké souboje, které končí vaším sestřelením.
Zajímavější mi přišla kampaň nazvaná Frontline, což je mapa plná ostrovů, po nichž postupujete k cíli. Každý ostrov je vlastně mise, během níž musíte v časovém limitu zničit dané cíle. Čím hlouběji na mapě postupujete, tím je cílů více.
V tomto režimu také chybí, podobně jako ve veteránské kampani, začátečnická vodítka – nemáte označené žádné cíle, musíte je zkrátka sami podle zadání rozeznat a zničit. To je občas trochu problém, protože zatímco tanky a letadla rozpoznáte hned, pokud je cílová budova už částečně rozbořená, hůře se hledá.
Rogue Aces
Rogue Aces vypadá z obrázků trochu genericky, ale v pohybuje už je to jiné kafe. Zvuky mají šmrnc, pár slov prohodí hlasový herec Marc Silk, ale spíš jsou to taková pohvízdnutí a odfrknutí. Hra vznikala primárně na handheld PS Vita, nakonec vyjde i na PlayStation 4 a Switch (tuto verzi jsem testoval).
Rogue Aces rozhodně není záležitost, kterou bych chtěl hrát na velké konzoli, na handheld se ovšem hodí skvěle. Je to ten typ hry, který můžete hrát pořád dokola, ať už si k ní sednete na pět, nebo třicet minut. V případě konzolí od Sony má podporovat funkce cross-buy a cross-play. Hra se samozřejmě neprodává za plnou cenu, ale za 12,99 eura, což je v přepočtu zhruba 330 korun. Kdyby stála o polovinu méně, nebylo by co řešit.
