RECENZE: Last Train Home: Legion Tales skvěle rozšiřuje českou strategii

Útrapy československých legionářů na transsibiřské magistrále skončily, ale stále je mnoho příběhů, které čekají na odvyprávění.

První rozšíření pro povedenou českou historickou strategii vyplní přání každého milovníka RTT (real-time tactics). Pokud vám v Last Train Home chyběly klíčové momenty konfliktu, DLC Legion Tales vaše tužby splní a přidá i něco navíc.

Jak to všechno začalo

Často se stává, že autoři jen chirurgicky vyříznou obsah z původní hry, aby na něm rejžovali takříkajíc prachy. V případě českých Ashborne Games však jde rozšíření jednoduše obhájit. Při hraní Last Train Home mi přišlo, že autoři nevyužili plného potenciálu celé tamní anabáze.

Českoslovenští legionáři dokázali ohromné věci, z historického hlediska by ovšem nedávalo smysl, aby osazenstvo našeho posledního vlaku domů bylo to, co stálo za čeljabinským incidentem nebo bitvou na jezeře Bajkal. Nejzásadnější a nejdůležitější události z celého konfliktu jsme si mohli při cestě jen domýšlet mezi řádky. Jenže Ashborne Games měli připravený dostatek munice v záloze. Legion Tales jsou sbírkou historických momentů i dalších strhujících misí.

Původně ponurou náladu v rozšíření vystřídá rozjařená a uvolněná. Mrazivé peklo Sibiře je jen matnou, hluboko zasunutou noční můrou všech přeživších. Na legionáři Zoltánovi však transsibiřská magistrála na první pohled nezanechala až na fešnou pásku přes oko žádný otisk. Je to tuze veselá kopa. Rád si užívá života a s chutí se dá do řeči se šarmantní Američankou. Cestou civilním vlakem krátí čas vyprávěním příběhů z konfliktu. Hned první mise zpracovává onen proslulý čeljabinský incident, v němž legionáři pomstili svého „bratra“ a odhodili onu křehkou neutralitu otevřeným konfliktem s Rudými soudruhy.

Last Train Home – Legion Tales

Vždy je od autorů sympatické, když nevychrlí pouze DLC, které rozšíří základní hru, ale pokusí se zároveň přinést i něco nového. Legion Tales stojí zcela samostatně. Jde o sérii deseti nezávislých misí, které mají pokaždé pevně danou skladbu vojáků. Tentokrát si nelze vzít čtyři ostřelovače maskující se před zraky bolševiků za keříky s podporou dvou kulometčíků pro případ, kdyby se něco zvrtlo. Čety jsou striktně limitované na maximální počet čtyř duší. A výbava a profese jsou něco, s čím nelze nijak manipulovat.

Ashborne Games se snaží z té desítky misí vytěžit úplně vše. Některé mise vyžadují pro splnění základních výzev několikanásobný průchod. Mise se tak v mnoha případech mění podle vašeho momentálního rozhodnutí. Opravíte čerpadlo a vysušíte jezírko pro možný ústup, nebo využijete jediné opravárenské sady v misi k opravě kolejí? Pokud zvolíte první možnost, budete mít snazší únik, pokud druhou, zbavíte se slušného počtu bolševiků odjištěným vagonem. Obě možnosti patří mezi základní výzvy a dostanete za ně speciální body pro nákup dalších čet.

Každá četa sama o sobě proškolí vaše schopnosti improvizace. Není to vždy výhra. I další čety nelze nijak modifikovat a může jít i o neschopná nemehla s postihy. Původní posádka vlaku mi přirostla k srdci, proto jsem byl rád, že jedna z možných čet je skoro ve stejném složení, ve kterém jsem je měl na palubě posledního vlaku. Ani je však nelze upravovat.

Last Train Home – Legion Tales

Chyběla mi možnost si i nanečisto vytvořit vlastní tým a s ním plnit mise. I když by to bylo bez možnosti sbírat body. Co zcela mění doslova pravidla hry a obtížnost, jsou výzvy volitelné. Modifikátory upravují každou misi. Z původně triviální mise můžou udělat hotové utrpení. Nemožnost krýt se, plížit se, používat schopnosti nebo splnit misi pod čtvrt hodiny.

Každá mise má vlastní pravidla, kterými je možné průchod opepřit. Lze si například odemknout pro misi četu s naprosto nevyhovujícím mixem specializací, a ještě dát Rudým dvojnásobek zdraví a smrt na jediný zásah – hodně štěstí. I kdybyste nechtěli plnit každou misi na 100 %, pořád jde o obsah, který vám zabere minimálně deset, ale nejspíš i mnohem víc hodin.

Legion Tales se hraje jinak než základní hra. Tentokrát jde o čistokrevnou RTT. Můžete víc riskovat a nehledět tolik na pochroumání vašich nebojácných vojáků a vojaček. V další misi už stejně bude někdo jiný. DLC s tím počítá. Mise vás tlačí k mnohem agresivnějšímu přístupu. Kradmý postup někde není vůbec možný. A nejspíš utrpíte i nějaké ty ztráty. Poprvé za celou hru se mi stalo, že jsem v boji přišel o skoro celou četu. Jedna mise byla tak brutální, že se smrti nešlo vyhnout a o to větší dopad celé to válečné peklo, do kterého mě hra uvrhla, mělo. Nové mise jsou jednoduše parádní.

Last Train Home – Legion Tales

Užijete si velkou tankovou šarvátku, prožijete klaustrofobické dobrodružství v dolech, budete závodit s časem na rozbahněné cestě v hustém lese a zabojujete si i v té pověstné námořní bitvě na Bajkalu – naneštěstí pouze na souši. Vážně jsem se těšil na řiditelné lodě. Mise v kampani byly povedené, ale Legion Tales představuje to nejlepší, jak po stránce designu, tak i dávkování obsahu.

DLC přináší i lepší vykreslení vztahu mezi legionáři, Bílými i civilním obyvatelstvem. Konečně je pořádně cítit to skřípání, které v základní hře až tak okaté nebylo. Možnosti k dalším expanzím jsou limitovány jen představivostí vývojářů. Ze hry by se toho dalo vytěžit ještě mnohem víc. Při větších tankových bitvách už hra začíná připomínat sérii Company of Heroes. Bylo by pěkné, kdyby autoři jednoho dne přišli s plnokrevným RTS rozšířením se stavěním základny. Hra na to bezpochyby má a směrů, kam se může vydat, je nespočet.

Tři v tanku a pes

Samozřejmě jsem byl zvědav, jak se autoři od vydání poprali s extrémně nedotaženým stealthem a zkratovitou umělou inteligencí. To bylo jediné, co kazilo v původní hře dojem. Je to také jediné zklamání z DLC. Moc se toho totiž nezměnilo. Kámen a houští je pořád metla komoušů, jako tomu bylo v základní hře.

Last Train Home – Legion Tales

Autoři ovšem většinu problémů vyřešili lišácky. Prostě vám dají takovou skladbu vojáků do mise, že většina triků nejde použít. Stále však lze s trochou šikovnosti odrovnat celou četu bolševiků, kteří jdou prošetřit, co že se to děje zajímavého v tom houští, že z něj nikdo z jejich soudruhů nevylezl.

AI však překvapila i příjemně. V jedné misi se potýkáte s časovým presem a kromě Rudých i s všudypřítomnými vlky. Munice i času je málo, takže se rozhodnete k zoufalému kroku, nahnat vlky přímo k strážnici Rudých. Jen tak tak uniknete zrakům nepřátel, a ti spustí palbu do smečky. Strhne se mela a vy jen dáte pár ran z milosti a cesta je volná. K misi, která survival atmosférou nešetří, to skvěle sedlo.

Hra má i jeden nový, zcela nevinný bug, který lze ospravedlnit tím, že příběhy vypráví nejspíš již lehce podnapilý Zoltán. V některých misích je možné mít jako pomocníka psa. Ten je skvělý pro rychlou likvidaci bolševiků, ale se svými tlapkami dovede i sbírat munici, a světe div se, i řídit těžký tank nebo obsadit těžký kulomet. Pokud tank řídí, vrčí a štěká při každém zaveleném povelu. Tak se mu líbí na pozici řidiče, že z tanku odmítne vylézt.

Last Train Home – Legion Tales

Ano, smál jsem se nahlas celou misi. Bezejmenný hafík se v ten moment stal nejužitečnějším členem čety s gargantuovským počtem zářezů. Pravděpodobně překonal i mého legendárního ostřelovače Maxmiliána Drápa z původní hry.

Filmečky nechybí

Základní hra měla povedené animované filmečky. Na ty se nezapomnělo ani v DLC. Dabéři odvádějí opět skvělou práci a veselá dobová hudba v menu DLC také nemá chybu. Jen to zakončení mohlo být lepší. Poslední mise končí trochu antiklimaticky. Krátký voiceover od Zoltána v závěru mise a konec.

Legion Tales je DLC, jak má být. Nepřináší jen expanzi původní hry, ale inovuje a snaží se jít trochu jinou cestou. Díky tomu má skvělé tempo i rozmanité dobře navržené mise, které si lze zahrát hned několikrát, pokaždé s jinou výzvou. Rozhodně koupí neprohloupíte. Snad se od Ashborne Games dočkáme takových rozšíření ještě několika.