Sobota 6. června 2020, svátek má Norbert
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 6. června 2020 Norbert

RECENZE: Half-Life: Alyx posouvá žánr akčních her na novou úroveň

  0:01aktualizováno  0:01
Fanoušci herní série Half-Life se po dlouhých letech čekání dočkali dalšího titulu. Stejně jako druhý díl bořil nastavená pravidla, i novinka s titulem Alyx se vydává zcela novým směrem. A jako její předchůdci je i Alyx naprosto fantastický zážitek.
95

Half-Life: Alyx

Platforma: PC
Výrobce: Valve

  • Naprosto neokoukaná forma akční hry
  • Skvělý příběh
  • Nádherná grafika
  • Strhující atmosféra
  • Spousta zábavných herních mechanik
  • Zkrátka si musíte koupit VR brýle
  • Pár drobných grafických chybek

Herní karta

Ačkoliv se nepovažuji za velkého herního pamětníka, stejně jako spousta jiných hráčů jsem na konci roku 2007 seděl na kraji židle a zíral na závěrečné titulky hry Half-Life 2: Episode 2. V hlavě se mi ihned rozjížděly divoké teorie o tom, jak by mohl vypadat následující díl. Co čeká Gordona Freemana příště? Co Valve vymyslí, aby udrželo dosud skvělou herní sérii neokoukanou? Kolik epizod ještě bude „dvojka“ mít? Moc jsem se na pokračování těšil.

Fotogalerie

Jenže pokračování nikdy nedorazilo a místo toho se z nástupce druhé epizody stal internetový vtípek, kdy fanoušci snad i počítali mastné fleky na tričku Gaba Newella (ředitele Valve) a hledali na nich kryptické oznámení Half-Lifu 3. Zrodily se teorie, že třetí díl budeme hrát až ve čtvrtém tisíciletí, když jednička vyšla ve druhém a dvojka ve třetím, a že série nemůže pokračovat, protože zemřel dabér Gordona Freemana, nebo se prostě jen vývojáři z Valve nikdy nenaučili počítat do tří.

Pravda je taková, že Valve se zkrátka posunulo k jiným, efektivnějším formám výdělku, konkrétně k distribuci her jiných studií formou nejúspěšnějšího digitálního obchodu Steam, nebo k dominanci e-sportové scény tituly Counter Strike: Global Offensive či DOTA 2. Na nový Half-Life zkrátka nezbylo ve firmě se značně volnou pracovní strukturou místo. Až frustrující mnoho let trvající ticho autorů původní série bylo pomyslným plivancem do tváře všech fandů, kteří si přáli jakoukoliv formu zakončení příběhu.

Nakonec se v roce 2017 alespoň původní scénárista Marc Laidlaw pokusil příznivce uchlácholit krátkou „fanfikcí“, která naznačila, jak to celé mělo dopadnout. Jenže vzhledem k tomu, že Laidlaw již nebyl zaměstnancem, byla jeho slova opravdu jen další fanouškovskou teorií, byť s asi největším významem. Mnoho lidí tento počin vzalo jako poslední hřebíček do rakve legendární série a přestali se o ní nadále zajímat. 

Jenže Valve se přeci jen po víc jak dvanácti letech rozhodlo, že všemu ještě není konec. Naopak, dlouhé čekání nás dovedlo k velice slibnému začátku něčeho zcela svěžího a originálního. K Half-Life: Alyx. Není to sice vysněný třetí díl, nýbrž prequel ke dvojce, ale i to se počítá.

Vstup do City 17 jen bez klávesnice a myši

Když loni v listopadu oznámilo Valve nový Half-Life, vlnu nadšení doprovázely i zděšené výkřiky. Jen pro virtuální realitu? Pomocí klávesnice, myši a monitoru si novinku nezahrajeme? Zrada! Fanouškovskou základnou cloumaly emoce. Do toho se vložila nově vzniklá kasta hráčů virtuální reality, kteří tím potvrdili svůj status králů v „PC master race“, když je Valve obdařilo zrovna takto očekávaným hitem. 

Ale co my ostatní, kteří na brýle pro virtuální realitu nemáme, nebo je z jiných důvodů nechceme, bouří se příznivci „plochých“ titulů, neboli „palačinkáři“ (jako palačinky nazýváme právě klasické tituly určené pro monitory či televize).

Half-LIfe: Alyx
Half-LIfe: Alyx

Do pochmurného City 17 se bez brýlí pro VR zkrátka nepodíváte.

Pravda je taková, že Valve se nespokojí jen s „dobrou hrou“, ale když už se do něčeho pustí, musí posunout laťku žánru zase o něco výš. Ne vždy se to povede (viz ohromný propadák Artifact), ovšem série Half-Life je v podstatě výkladní skříní firmy a k jako takové se k ní přistupuje: s nejvyšší úctou a pečlivostí. Pokud měl někdy vyjít další díl, Valve zkrátka čekalo na další evoluční krok herní scény. Tím se nakonec ukázala být virtuální realita (VR), nad kterou až dosud většina velkých studií ohrnovala nos.

Dočkáme se režimu pro „palačinky“?

Technicky vzato, všechno jde. I populární VR hru Boneworks už lidé rozjeli na monitoru s myší a klávesnicí, ale opravdu to není hezký pohled. To samé by platilo i u případného „portu“ Alyx. Hromada herních mechanismů je zkrátka úzce spjatá s pohybem hráče (hlavy, rukou) - přebíjení, sbírání předmětů, házení granátů, inventář atd. Ukázkový příklad je přebíjení - blíží se k vám zombie, vám však dojdou náboje v zásobníku. V běžné verzi by stačilo jen zmáčknout tlačítko, jenže ve VR musíte všechno udělat manuálně, sami. Zásobník může upadnout na zem, zbraň zapomenete natáhnout, nebo prostě nejste dostatečně rychlí. Převod do režimu „palačinky“ by byl možný jen v případě, že by někdo hru doslova přestavěl od samotných základů. Pustí se někdo do toho? Dost možná ano. Bude výsledek srovnatelný se zážitkem ve virtuální realitě? Pochybujeme.

Samozřejmě, že i v tomto rozhodnutí hrály roli peníze. Valve se v minulosti podílelo na vývoji brýlí pro VR společně s výrobcem HTC a také vytvořilo populární softwarové rozhraní SteamVR. Loni firma představila vlastní prémiový model brýlí Index. A jak jinak nalákat na koupi hardwaru za 1 079 eur než novým dílem populární série? Má to zkrátka svou logiku. Do koupě Valve Indexu vás zároveň nikdo nenutí, protože Half-Life: Alyx rozjedete i na levnějších oculusech či modelech série Windows Mixed Reality.

Jak už někdo v diskuzi u našeho shrnutí zahraničních dojmů poznamenal, pro mnohé se tak Half-Life: Alyx stane „nejlepší hrou, kterou si nikdy nezahrají“. Já bych ovšem toto tvrzení upravil na „v dohledné době nezahrají“, protože za pár let může trh s brýlemi pro VR vypadat úplně jinak. A ruku na srdce, kolik z vás se ke koupi nějaké herní konzole rozhodlo třeba až po třech, čtyřech letech od vydání a pak jste najednou všechny ty starší, ale pořád skvělé exkluzivní tituly hráli jedním dechem? Ten samý případ může nastat i s VR. Zkrátka nikdy neříkejte nikdy.

Dost už bylo řečí o tom, koho Valve posunem k virtuální realitě naštvalo, nebo nenaštvalo. Přijměme (virtuální) realitu takovou, jaká je a pojďme si rozebrat samotnou hru. Ti, co se k hraní odhodlají a mají k ní nezbytný hardware totiž čeká naprosto výjimečný zážitek.

Zapomeňte, co jste se dosud naučili

První momenty ve hře vyrazí dech. Stojíte na terase domu a před vámi se rozkládá City 17 ve své plné kráse, včetně Citadely, pochodujících Striderů a vojáků Combine v ulicích. Výhody virtuální reality jsou hned v prvních okamžicích jasně patrné. Můžete si položit ruce na zábradlí, ladit rádio, odhánět holuby nebo házet plechovky dolů na ulici. Na sklo za vámi pak můžete fixou malovat či psát. I obyčejné otevření dveří je ve hře něco úplně nového, musíte opravdu vzít fyzicky za kliku a zatáhnout či zatlačit.

Half Life: Alyx
Half-LIfe: Alyx

Míra detailů obyčejných předmětů je na vysoké úrovni, vaše zbraně pak překypují detaily.

Nechci, aby to znělo tak, že pohyb po virtuální realitě a manipulace s virtuálními předměty je něco, co Half-Life: Alyx objevil jako první. Existuje samozřejmě celá řada jiných titulů, ve kterých lze provádět prakticky totéž. Přidanou hodnotou novinky od Valve je však ohromný důraz na detaily a hlavně fakt, že jde o dlouhou, naprosto plnohodnotnou hru. A to i přes to, že prvních zhruba 30 minut působí spíše jako technologické demo. 

Pravdou je, že povaha virtuální reality je v dnešní době stále taková: spousta titulů je nastavena tak, aby primárně ukázala, co všechno je vlastně možné. I Valve přistupuje k prvním okamžikům hry jako jako k ukázce a hráče do mechanismů i děje pomalu spouští. Dlouhou dobu jste v bezpečí a jen se ubíráte cestou, kterou vám hra diktuje. Házíte prázdnými skleněnými lahvemi, zkoušíte otevírat popelnice, lézt po žebříku. Dojde na první delší dialog, kde musíte třeba pokládat předměty na mapu tak, aby reprezentovaly vaší pozici. Pořád tomu však něco chybí. Jenže pak dostanete speciální „gravitační rukavice“ společně s první zbraní (pistole) a v tu chvíli vám dojde, že Alyx opravdu není jen obyčejnou ukázkou možností ve VR.

S další a další místností, chodbou či otevřeným prostranstvím mezi domy vám začne docházet, že Half-Life: Alyx má ohromné ambice. Třeba rukavice z vás udělají prakticky rytíře Jedi, protože si díky nim můžete přitahovat různé předměty i na hodně velkou dálku. Stačí se naučit jednoduché gesto ovladačem, zaměřit, potvrdit a škubnout směrem k sobě. Věc se náhle vymrští směrem proti vám a ještě ji musíte následně chytit. Stačí pár pokusů a zvyknete si. Asi nemusím dodávat, že můžete takto házet zpět i vržené granáty nebo krást nepřátelům zásobníky s náboji od pasu. Oproti „gravity gunu“ z Half-Lifu 2 jsou možnosti rukavic sice omezenější (nemůžete s předměty zase silou mrštit), ale i tak je to velká zábava.

Half-LIfe: Alyx
Half-LIfe: Alyx

Zbraně můžete během hry dále vylepšovat.

No a pak tu máme zbraně. Je jich několik a drží se pouze v jedné ruce, abyste tou druhou mohli přebíjet. Jak už jsem zmínil v boxíku výše, kouzlo hry spočívá i v tom, že za vás Alyx prakticky nic neudělá, takže když na vás například ze stropu spadne headcrab a vy si uvědomíte, že ve zbrani chybí náboje, musíte zachovat chladnou hlavu a rychle přebít. To znamená v případě pistole vysunout starý zásobník, vyndat nový, zasunout jej do zbraně a natáhnout. Až postupem hry sbíráte vylepšení zbraní, které vám mohou práci částečně ulehčit.

Sháníte věci na hraní ve VR na poslední chvíli? Poradíme

HTC Vive Cosmos (Elite)

Když už je řeč o zbraních a „gravitačních rukavicích“, další výraznou změnou oproti běžným hrám je absence jakéhokoliv uživatelského rozhraní. Nehledejte tedy žádná čísla v rohu obrazovky jako ukazatele zdraví nebo počet nábojů (to se zobrazuje pouze pro diváky na běžné obrazovce). Vše je velice prakticky integrováno do rukavic nebo samotných zbraní, takže třeba vaše zdraví se zobrazuje na levé ruce ve formě třech ikon srdíček, počet nábojů pro právě zvolenou zbraň je hned vedle. U pistole zbývající počet nábojů v zásobníku ilustruje svítící stupnice po straně rukojeti, na níž každý svítící bod představuje jeden zbývající náboj.

Ve hře dál existují dva typy inventáře. Jeden je pomyslný batoh za vašimi zády, kam ukládáte pouze náboje a speciální herní měnu („resin“), za kterou si kupujete vylepšení zbraní. Z batohu na zádech vždy při přebíjení hmatem za záda vyndáte požadovaný typ střeliva, případně resin na vylepšení zbraní u přístrojů, které vám to umožní. Doporučuji v každé místnosti důkladně prohledat šuplíky, police, krabice a další, resinu je hodně, ale občas je důkladně poschovávaný.

Na ostatní věci (léčící injekci, granáty nebo klíčové předměty) máte pouze dvě speciální místa na zápěstích. V každé ruce můžete ještě držet jednu věc a třeba s ní házet ve směru, kterým jdete. Pak toho s sebou teoreticky můžete nosit i víc, jen je to celkem zdlouhavé.

Half-LIfe: Alyx
Half-LIfe: Alyx

Minihry jsou někdy nezbytné v postupu hrou, jindy jen třeba odemknou skříň s extra náboji.

Vedle toho vás také čeká celá řada puzzlů, které zpravidla souvisí s s vaším „hackerským nástrojem“, jímž odemykáte různé zámky. Obvykle spočívají třeba v tom, že propojujete vedení elektřiny ve zdi ve stylu „spoj tunel z bodu A do bodu B“, nebo v prostoru nastavujete světelné paprsky tak, aby propojily všechny vyznačené body. Miniher je hned několik a celkem rychle se okoukají, ovšem nejsou nijak těžké, takže se nestane, že byste se na nějaké zasekli.

Jiný, ale pořád starý dobrý Half-Life

Jak už jsem na úvod zmínil, Half-Life: Alyx je prequel ke druhému dílu. Sleduje tedy události, které předcházely příjezdu Gordona Freemana do City 17. Ujímáte se role mladé Alyx Vance, která je členkou odboje proti invazi mimozemského impéria Combine. Nechci prozradit příliš, protože vím, jak jsou příznivci podobných dlouho očekávaných sérií hákliví na spoilery. Nutno ovšem říci, že příběh má celkem pomalý rozjezd, byť o zvraty či zajímavé dialogy rozšiřující informace o herním světě rozhodně není nouze.

Co ovšem lze prozradit, je fakt, že hra je strukturovaná v podstatě totožně jako všechny předchozí díly. Rozděluje se na kapitoly, ale v podstatě jde o jednu dlouhou a nepřetržitou lineární cestu napříč herním světem, přesně tak, jak je to pro Half-Life typické. Nechybí ani tak trochu otravné nahrávací obrazovky, které vás zastihnou vždy, když se trochu promění herní prostředí. Stejně jako kdysi, i v Alyx umím odhadnout, v jaké části herní mapy potkám zdánlivě nudné místo, ve které mě hra zdvořile s nápisem „loading“ zastaví.

Nejenom struktura hry, ale obecně celý pocit z Half-Lifu: Alyx je plný hrdých odkazů na původní díly. Ať už to jsou všudypřítomní headcrabové, hekající zombie co po vás mrští čímkoliv, co jim přijde pod ruku, vojáci civilní obrany, příhodně rozmístěné explozivní barely, létající drony s rotujícími čepelemi nebo lékárničky na zdi, které vydávají úplně stejné zvuky jako kdysi. Toto zkrátka je Half-Life každým coulem. Sám jsem tomu ze začátku nevěřil, ale autoři dovedli perfektně zachytit přesně ten samý svět plný šedi, beznaděje a všudypřítomné mimozemské invaze, který jsme do roku 2007 zbožňovali.

Half-LIfe: Alyx
Half-LIfe: Alyx

Atmosféra na některých místech by se dala krájet.

Half-Life: Alyx stejně tak umí dobře zabrnkat na nervy v hororových pasážích. Jen si to představte: okolo vás v průchodu kanalizacemi úplná tma, jediný zdroj světla je vaše baterka a v dálce slyšíte hekání dalšího ubožáka s mimozemským parazitem na hlavě. A vzápětí i cupitání čehosi neznámého. Když se konečně dostanete ven, dostavuje se ohromná úleva, a to i když cesta na světlo vede zároveň do přestřelky s vojáky civilní ochrany. Stále je vám zde lépe než v absolutní tmě, která vám ve virtuální realitě brnká na nervy o to víc. Ačkoliv mám jinak k hororovým hrám odpor, musím smeknout před Valve, že se vyvarovalo trapných samoúčelných „lekaček“.

Alyx by neměla být labutí písní značky Half-Life

Half-Life: Alyx

Právě díky virtuální realitě je atmosféra hry podstatně silnější. Nabízím jiný příklad: dveře před vámi jsou blokovány zakrvácenou mrtvolou s vytřeštěnýma očima a rozpáraným břichem. Abyste se dostali dál, musíte ji fyzicky vlastníma rukama odtáhnout z cesty. Ačkoliv jsou akční hry jinak plné mrtvol, na takovou interakci vás žádná nepřipraví. I ve virtuální realitě taková věc nakonec zevšední, ovšem z prvních pár interakcí až mrazí v zádech.

Nakonec samozřejmě vynikají i přestřelky, kdy se kryjete za čímkoliv, co máte po ruce, nasloucháte povelům vojáků civilní obrany a hledáte ten správný moment, abyste mohli vykouknout a zamířit. Do toho všeho si musíte všímat stavu zásobníků svých zbraní, hlídat aby vás někdo nepřekvapil, nebo třeba jestli vaším směrem neletí granát. 

Umělá inteligence nepřátel není bůhvíjak skvělá, nejenom vojáci, ale i zombie vám dávají celkem dost prostoru k protiútoku a headcrabové vás zase ve skoku často minou. Je to kvůli tomu, že se musíte opravdu fyzicky uhýbat, krčit se přebíjet a ještě správně mířit. Jako klasická hra by byl Half-Life: Alyx asi až směšně jednoduchý.

Čas na nový hardware i žaludek

Jak už jste možná ze screenshotů pochopili, Half-Life: Alyx je po vizuální stránce nádherná hra. Stále si zachovává zašlý, přesto poměrně realistický vzhled tak, jak si jej pamatujeme, ovšem nyní s mnohem vyšší mírou detailů. Zombie jsou realističtější, vojáci mají detailnější vybavení a mimika vašich spojenců při rozhovorech je zase o něco přirozenější. Hra si umí skvěle hrát se světlem a stíny, viz části, ve kterých jste ve tmě závislí jen na vlastní baterce.

Half-LIfe: Alyx
Half-LIfe: Alyx

Half-Life: Alyx nešetři i ty nejvýkonnější sestavy. Výsledek stojí za to.

Asi proto nemusím dodávat, že se u takto dobře vypadající hry zapotí i ty výkonnější sestavy. K tomu si přičtěte fakt, že se hra vykresluje u novějších VR brýlí v rozlišení 2 880 x 1 700 pixelů. Není tak divu, že i na naší testovací sestavě s grafickou kartou Nvidia RTX 2080 a procesorem Intel i7 9. generace jsme sice vzácně, ale i tak zaznamenali pár zaškubnutí. Hra se navíc sama raději nastavila jen na „vysoké“ detaily, ne na ty úplně nejlepší. Připravte se tak na to, že si starší sestavy se hrou moc neporadí, problémy budou mít pravděpodobně i ty aktuální s levnějšími komponenty.

Podporované VR brýle

  • Valve Index
  • HTC Vive (+ Pro, Pro Eye, Cosmos, Elite)
  • Oculus Rift (+ Rift S, Quest)
  • Modely Windows Mixed Reality

No a pak je tu samozřejmě element mírného nepohodlí týkajícího se používání virtuální reality. Následující řádky mohou ovšem kovaní zastánci virtuální reality, kteří jsou v ní jako doma, vynechat, mluvím spíše k těm, ve kterých až Half-Life: Alyx vyvolal zvědavost. Pokud berete hry jako prostředek k odpočinku, relaxování, tak zde jste možná na trochu špatné adrese. Virtuální realita hráče pohlcuje, nutí jej být celým tělem ve střehu, a byť jsou vaše možnosti pohybu omezené, i občasné přikrčení, úskok či protažení rukou mají hodně daleko k tomu, když jen hodiny sedíte na pohovce s gamepadem v ruce.

Přidejte si k tomu fakt, že je třeba mít na hlavě nasazené samotné brýle, které mohou mnohé tlačit, může z nich bolet hlava či oči a někdy dojde i na zamotanou hlavu a nevolnost. Pokud nepatříte do kategorie lidí, kteří si ještě nad rámec celé výbavy pořídili bezdrátový modul, připravte se také na to, že vám na zádech a pod nohama bude celou dobu ležet kabel, o který můžete zakopnout. To ovšem není stížnost na Half-Life: Alyx, nýbrž na stav současného VR.

Mnoho zahraničních recenzí zmiňuje, že je také třeba mít v místnosti na hraní dostatek prostoru. To však není pravda. Pokud máte místo alespoň na to, abyste mohli rozpažit a zvednout ruce nad hlavu, pak máte dost místa na hraní nového Half-Lifu.

Half-LIfe: Alyx
Half-LIfe: Alyx

Nebožtík na obrázku vpravo ilustruje, jak se cítili fanoušci série při čekání na nový díl.

Dosud jsem nezmínil, jak funguje samotný pohyb ve hře, a to z toho důvodu, že chci navázat na ono nepohodlí spjaté s používáním virtuální reality. Existují zde hned čtyři typy pohybu:

  • Teleportace - namíříte ovladačem na místo, kam se chcete přesunout a vaše postava se sem „mrknutím oka“ přemístí.
  • Posun - stejný princip jako v případě teleportace, jen místo bleskového přesunu Alyx sama plynule dojde na zvolené místo.
  • Plynulý pohyb (ovládaný hlavou) - tržíte tlačítko chůze vpřed a pohybujete se ve směru, do kterého se díváte.
  • Plynulý pohyb (ovládaný rukou) - směr plynulého pohybu vaší postavy určujete směrem, kam ukazujete rukou.

Na rovinu říkám, že neexistuje „správný“ styl ovládání, pouze ten, který vám nejvíce vyhovuje. Pro nováčky či jedince, kteří jsou náchylní ke kinetóze („motion sickness“) určitě doporučuji teleport, kde je hrozba zamotané hlavy či nevolnosti poměrně malá. Kovaní VR hráči zase preferují plynulý pohyb, který i pro diváky na plochých obrazovkách vypadá přirozeněji, pro jiné je to však způsob, jak VR brýle zahodit po pěti minutách. Mně osobně vyhovuje teleport, a byť snesu (s lehce zamotanou hlavou) i plynulý pohyb, teleportace mi sedne zkrátka nejlépe. Dokonce mám pocit, že v soubojích představuje i taktickou výhodu. I přes nářky zmíněných VR veteránů můžu zaručit, že o žádný požitek ze hry tímto stylem pohybu nepřijdete.

Fantastický zážitek, který nezahubí myš a klávesnici

Valve ukázalo, že si stále umí strčit všechny ostatní do kapsy. Half-Life: Alyx je strhující hra, která vám otevře zcela nové zážitky, a ukáže, že hraní her nemusí být jen o vysedávání na pohovce či židli. Alyx vás vtáhne do dění, až vás polije pot, zamrazí v zádech a vystřelí tep. To všechno si náramně užijete.

Pokud bych měl na hře opravdu hnidopišsky hledat nějaké chybky, pak to pravděpodobně budou častější nahrávací pauzy a pár „bugů“ v texturách. Jednou se mi třeba headcrab propadl do textury schodů, nebo se otevřené dveře pokoje vklínily do povrchu skříně za nimi a už s dveřmi nešlo hnout. Malý vroubek pak má i fakt, že v prvním dni po vydání vůbec nefungovaly titulky, šlo ovšem o vcelku lehce opravitelný problém v registru souborů.

Testovací sestava

Lenovo Legion C730-19IC, zapůjčený od firmy Lenovo

  • Intel Core i7 9700K Coffee Lake
  • NVIDIA GeForce RTX 2080 8GB
  • RAM 16GB DDR4
  • SSD 256 GB + HDD 1 TB

Brýle pro virtuální realitu HTC Vive Cosmos Elite, zapůjčené od firmy HTC

Testovací sestava pro virtuální realitu Lenovo + HTC

Na to, že jde o ryze uzavřený singleplayer titul, je zhruba 15 hodin, které jsou k dohrání nutné, velice slušná doba. Někteří to stihnou i v kratším čase, ale já naopak doporučuji, abyste ve světe nového Half-Lifu strávili co nejdéle, prohledali každou skříňku, každý roh, pokochali se všemi pohledy na scenérie, které vám hra nabídne a vychutnali každou akční scénu. Na Half-Life: Alyx totiž jen tak nezapomenete. Je to důstojný nástupce série a pevně věřím, že nebude ani poslední.

Ve vzduchu visí samozřejmě i následující otázka. Jsou hry jako Half-Life: Alyx revolucí, která obrátí herní svět naruby? Ne, tedy alespoň zatím ne. Je to spíše vlastní odvětví, samostatná kategorie. Asi jako když se hokejový fanoušek pravidelně dívá na zápasy v televizi, a pak si jeden jde zkusit zahrát do haly i sám. Je to stejná věc, jen v úplně jiné formě, stejná zábava, ale zároveň úplně jiný typ zážitku. Třeba ho to bude bavit, že bude sám hrát hokej častěji. I tak je ale jasné, že se na hokej v televizi dívat nepřestane.

Stejně tak já mohu s čistým svědomím říci, že po dohrání nového Half-Lifu se budu těšit na další podobnou hru, ovšem zároveň jsem rád, že si teď mohu zase sednout na pohovku a pustit si nějakou herní „palačinku“.

Hodnocení hry

Redakce

95 %

Čtenáři

77 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 176 čtenářů

  • Nejčtenější

Autista trénuje bojovníky ve Warcraftu na nejvyšší úroveň. Má jich už 49

Hráč s přezdívkou DesMephisto se rozhodl vytrénovat na maximální úroveň všechny kombinace pohlaví a ras, které je možné...

KVÍZ: Vyznáte se v klasických střílečkách z devadesátek?

Žánr stříleček patří v herním průmyslu mezi ten dlouhodobě nejúspěšnější. V devadesátých letech vyšly stovky stříleček,...

Pět nejočekávanějších her, které vycházejí v červnu

Po slabém květnu vypadá červen v herním průmyslu mimořádně silně. Kromě drahého blockbusteru The Last of Us 2 se můžeme...

RECENZE: Žraločí masakr Maneater je nejen akční RPG, ale i pořádná bžunda

Milovníci béčkové krvavé zábavy jistě v žraločím Maneaterovi najdou zalíbení. Nesází totiž jen na originalitu za každou...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Přehnaná očekávání? Nová generace konzolí se asi nezbaví obávaných 30 FPS

Ačkoliv byly součástí prvních informací o nové generaci konzolí troufalá tvrzení jako 8K rozlišení nebo 120 snímků za...

Virus se mění pod rukama. Přírodní izoláty se tak nechovají, vysvětluje Peková

Premium Do povědomí širší veřejnosti se molekulární bioložka a viroložka Soňa Peková z laboratoře Tilia dostala pro své neshody...

Xaver: Klobouk dolů před Klausem. V ČRo zůstávám, spory s ČT házím do jímky

Premium Ve středu ho poslanci zvolili do Rady České televize. Přesto, že spolu s ním byli zvoleni i Hana Lipovská a Pavel...

Prezidentova nemoc. Neuropatie je tichá epidemie moderní doby, říká lékař

Premium Brnění nohou, mravenčení, vrávoravá chůze, zakopávání a pády, ale i krutá bolest chodidel. To je hrubý výčet příznaků...

  • Další z rubriky

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

RECENZE: Jedi: Fallen Order je konečně zase skvělá Star Wars hra

Jedním z velice příjemných překvapení roku je titul Star Wars Jedi: Fallen Order, který mohlo vydavatelství EA pokazit...

Filmová adaptace Warcraftu je splněným snem. Recenze očima hráče

Pokud existuje černá magie, snímek Warcraft v boji s ní zvítězil. Podařilo se mu totiž prolomit pomyslné prokletí filmů...

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz