RECENZE: Gran Turismo 7 je milostným dopisem všem fanouškům autosportu

Konzole Playstation dlouho trpěly zoufalým nedostatkem pořádných závodních her, tomu je však konec. Gran Turismo 7 je ultimátní simulátor, jehož náplň vám vydrží na stovky až tisíce hodin a pořád vás bude motivovat k pokračování.

Zatímco Microsoft pro minulé generace konzolí dodal hráčům po třech dílech z obou podsérií značky Forza tedy Motorsport i Horizon, majitelé playstationů mohli jen závidět. Dostali vlastně jen Driveclub, který byl sice výborný, ovšem kvůli tomu, že vyšel v nehotovém stavu, nedokázal oslovit tolik hráčů, kolik by si zasloužil a tak byly jeho servery předčasně vypnuty.

Gran Turismo je skutečný simulátor, který uspokojí i ty nejnáročnější.

Na další oblíbené exkluzivní značky jako Ridge Racer, WipEout, nebo Motorstorm v Sony rezignovali úplně a tak byli fanoušci odkázáni jen na produkci třetích stran. Tomu je ovšem již naštěstí konec, ve vrcholné formě se totiž vrací samotný král žánru – Gran Turismo.

Zavedená značka letos slaví 25. výročí, vzhledem k tomu, že v posledních osmi letech vznikla jen poněkud kontroverzní na e-sport orientovaná odbočka (viz naše recenze), dorostla nám tu celá generace, která o této legendě nejspíše slyšela jen z vypravování herních kmetů.

Všichni takoví nováčci nejspíše zažijí po prvním spuštění hry absolutní šok a zahlcení, Gran Turismo 7 má totiž ambice ukojit milovníky automobilismu ve všech jeho podobách. Už samotná čísla, kterými se autoři chlubí na krabici, jsou až absurdní. Celkem na vás totiž čeká více než 400 do detailů vymodelovaných vozů a k tomu rovnou 90 tratí. Ano, z části jde jen o modifikace stejného základu, kdy dostanete stejný model auta v různých výrobních variantách, případě mírně upravenou trať pojedete pozpátku v zrcadlovém režimu.

Podstatnou část gigantického vozového parku tvoří i modely, které známe z našich silnic.

I tak jde o obrovské množství, na jehož hranice nenarazíte ani po desítkách hodin. A to je přitom jen pouhý začátek. Každé auto můžete dále individuálně nastavovat a „tunit“, ať už co se týče výkonu nebo vzhledu, ke každému je k dispozici podrobný popis plný technologických detailů a spousta z nich má rovnou i bonusový obsah v podobě rozhovorů s dobovými konstruktéry. K tomu zde naleznete patrně nejdetailnější fotomód, jaký jsme kdy ve hrách mohli vidět a tak se milovníci automobilismu u hry zabaví na desítky hodin, aniž by přitom vůbec navštívili závodní trať. Na té se ovšem přeci jen odehrává to nejdůležitější.

Podtitulem hry je slogan „skutečný závodní simulátor“ a lepší popis neexistuje. Maniakální autoři na jízdním modelu pracovali mimo jiné třeba s experty z Michelinu nebo pilotem F1 Lewisem Hamiltonem a popisem všech fyzikálních detailů, které hra simuluje bych mohl strávit půlku recenze. Pro představu engine bere v potaz i takové věci, jako je změna proudění vzduchu v závislosti na náklonu auta při průjezdu zatáčkou, či odlišná rychlost vysychání kaluží vody na různých místech trati.

Pokud tomu rozumíte, můžete si nastavit auto přesně podle svých potřeb. Pokud ne, hra vám vše vysvětlí.

Gran Turismo se snaží být co nejvěrnější realitě, což se mu daří až tak moc, že zajeté časy na závodních okruzích odpovídají tomu, jakých dosahují závodníci i ve skutečnosti. Ovšem nebojte, Gran Turismo 7 uspokojí jak ty nejnáročnější závodníky, tak zároveň nepřestává být zábavou pro každého, kdo si chce jen občas zazávodit.

Vše výše zmíněné může působit na nováčky až demotivačně, ale nenechte se odradit. Díky skvěle udělanému režimu kariéry z vás autoři hry při troše snahy skutečného závodníka dříve nebo později vycvičí. Její formát je možná na první pohled lehce zmatený, ale jakmile se zorientujete, jen těžko se od něj budete odtrhávat. Jejím středobodem je kavárna, kam si kromě čerstvých drbů chodíte i pro nové úkoly, jejichž plněním dostáváte přístup k dalšímu a dalšímu obsahu. Začínáte samozřejmě na té výkonově nejslabší třídě vozů, které sice vypadají stylově, ale mají problémy vyjet i prudší kopec.

„Tunit“ auta můžete i po vizuální stránce. Chce to ovšem dát si s tím práci.

Věřte nebo ne, i s „hipickou“ dodávkou VW Samba T-1 si lze žít spoustu zábavy na závodních okruzích, právě na podobných strojích se přitom snadno naučíte základní principy, které jsou na hony vzdálené tomu, co známe z arkádových herních sérií. V nich stačí jen držet plyn a v zatáčkách se vhodně opřít o svodidla, což nemá se skutečným závoděním vlastně nic společného.

Ale znovu opakuji – není se čeho bát ani v případě, že vaše jediná zkušenost s řízením je poslední díl série Need for Speed. Gran Turismo 7 totiž nabízí nepřeberné množství berliček, které vám vstup do hry usnadní, ať už třeba mluvíme o automatickém řazení, projekci ideální trasy, signalizace kdy brzdit do zatáček či dokonce aktivní pomoc s vyrovnáváním řízení.

Vtip je v tom, že tito pomocníčci zásadně usnadňuji vstup do hry, zároveň ale úmyslně nejsou dokonalé a časem vás budou spíše omezovat. Ano, když budete brzdit tak, jak vám hra radí, nehrozí žádné výlety mimo trať, sami ovšem brzy poznáte, že si můžete dovolit je projet rychleji a tím ušetřit cenné sekundy. Osobně jsem začínal na doporučenou střední obtížnost, postupem času jsem však většinu z pomocníků povypínal, u mnohokrát projetých tratí s dobře vyzkoušeným a „na míru“ nastaveným vozem už je pak nepotřebuji vůbec.

Podpora DualSense je fajn, ale abyste si hru naplno užili, bude to chtít volant. A pedály. A řadící páku. A sedačku. A tolerantního partnera. A spoustu peněz. A dávat si pozor na kabely. A...

Jak moc se člověk zlepšuje, je skvěle vidět třeba na implementované „autoškole“, kterou je čas od času potřeba se zvyšujícími nároky absolvovat, aby člověk mohl ovládat vyšší kategorie aut. Zatímco z počátku má člověk co dělat, aby některé disciplíny vůbec zvládl, časem v nich překonává jeden rekord za druhým.

Na to vracet se k již hotovým výzvám ovšem nejspíše dlouho nepomyslíte, autoři totiž před vás neustále kladou nové. Nejčastějším úkolem v kavárně bývá posbírání trojice aut stejné kategorie, toho dosáhnete plněním předpřipravených závodů, které jsou vymyšleny tak, aby byly co nejvíce variabilní. Postupně si tak vyzkoušíte jízdu v různých druzích vozů napříč tratěmi po celém světě. A věřte, že ovládat lehoučký hatchback v uzoučkých ulicích Tokia, těžké americké „trhače asfaltu“ s náhonem na zadní kola na okruzích NASCAR nebo 4×4 džípy na šotolině je naprosto odlišný zážitek. Stejně jako aut a tratí je prakticky nekonečná i nabídka režimů, která obsahuje i takové věci, jako je „drag racing“ zaměřený ryze na akceleraci nebo třeba smykovací drifting. A kdybyste náhodou v předpřipravených závodech něco nenašli, můžete si nastavit vlastní.

Během opakovaných záběrů si užijete i slavný ray-tracing. I bez něj je ovšem hra vizuálně působivá.

A poté ho sdílet s lidmi z celého světa a předhánět se v tom, kdo jej zvládne splnit nejlépe. I když je zde obsahu pro jednoho hráče hrubým odhadem na vyšší stovky hodin, pravá síla hry spočívá v multiplayeru, který je prakticky nekonečný. Bohužel v novinářské verzi byla tato část zatím poměrně omezena, z jejího robustního systému se i tak tají dech. Už v rozporuplném Sportu ukázali vývojáři Polyphony Digital, že této oblasti dokonale rozumí a sedmý díl není o nic chudší.

Od přímého soupeření v nahodilých závodech (a to i ve dvou v rámci splitscreenu) po oficiální turnaje, kam se musíte nejprve kvalifikovat. Důležité samozřejmě bude, jak se ve výsledku povede zvládnout match making. V porovnání s některými zajetými časy sdílenými na internetu si běžný hráč připadá poněkud méněcenně, ale tomuto hledisku věnovali autoři evidentně spoustu práce. Kromě samotných časů totiž hodnotí i etické chování na trati, takže pokud budete ke svým soupeřům přistupovat bez respektu, budete se závodnickou hierarchií propadat ke dnu a na trati potkáte jen sobě rovné. Mimochodem, když už jsme u toho bourání, hra neobsahuje žádný systém destrukce, veškeré následky havárií se tak obejdou jen s poškrábaným lakem.

Dual Sense nebo volant (a rozvod)?

Logitech G923 Driving Force

Gran Turismo 7 je jedním z mála titulů, které skutečně dokážou prodat funkce nového ovladače DualSense. Gamepad vám v ruce bude vibrovat v závislosti na tom, po jakém druhu povrchu zrovna pojedete, triggery plynule mění svojí tuhost aby co nejlépe zprostředkovaly dojem zpětné vazby motoru. Jenže marná sláva, pořád je to jen gamepad.

Na recenzování jsme si proto půjčili od společnosti Logitech volant G923 Driving Force i s pedály a musíme říct, že s ním je zážitek úplně jinde. Byť mě zprvu šokovalo, že s ním okamžitě nedosahuji lepších časů než na gamepadu, postupem času se situace zásadně změnila. Volant má velice silný force feedback, takže tvrdě pocítíte každý náraz. Až překvapivě tuhé pedály dokážou zprostředkovat pocit, že jste skutečně „tam“. V momentech, kdy prudce přibrzďujete před ostrou vlásenkou, prudkým točením volantu nadoraz ji vykroužíte do ideální pozice, ze které se dupnutím na plyn dostanete před opatrněji jedoucího soupeře, pravděpodobně zapomenete, že je to „jenom jako.“

Bohužel, je to poměrně drahá sranda. Sám o sobě stojí volant s pedály téměř 10 000 Kč, k tomu si připočítejte ještě řadící páku a ve většině domácností, kdy je konzole umístěná v obýváku, i závodní sedačku. O tom, že takováto hračka vyžaduje ještě značnou míru tolerance od vašich rodinných příslušníků (a také mimořádnou schopnost vyhýbat se nataženým kabelům) ani nemluvě. Ale věřte, stojí to za to.

Trochu jsem se dopředu obával, jestli skutečnost, že hra vychází i na „starých“ PS4, nepotáhne vizuální kvalitu hry na PS5 dolů, ale naštěstí zbytečně.

Gran Turismo 7 sice nenabízí žádné monumentální výjevy à la Forza Horizon, kdy se ženete obrovským otevřeným světem do západu slunce, není to ovšem vyloženě na škodu. Po většinu času sice budete upírat pozornost jen k šedému asfaltu před sebou, občas se ovšem vyloupne výhled, který bere dech. To opravdové autoporno ovšem nastává během opakovaných záběrů, případně v garáži, kde si můžete všechna auta detailně prohlédnout, včetně interiérů.  V těchto chvílích hra dokonce nabízí i ray-tracing. Jinak se budete muset obejít bez něj, ovšem v 4K rozlišení při šedesáti snímcích za sekundu to nejspíše bude vadit jen málokomu.

Spousta písmenek za námi a já mám stále pocit, že jsem o hře vlastně nic neřekl. Ale tak je to asi správně, i po desítkách hodin strávených v jejím světě totiž mám pocit, že jsem stále nedokázal plně pojmout vše, co nabízí. Gran Turismo 7 je splněný sen každého, kdo má rád automobilismus prakticky v každé jeho podobě. Vlastně je docela slušná šance, že bude bavit i zapřisáhlé odpůrce, ostatně v nabídce je i několik modelů elektroaut od Tesly.

Zpočátku jsem měl sice několik výhrad, které se ovšem postupně rozplynuly. Pravdou je, že samotný začátek je možná až příliš opatrný a chvíli trvá, než si vás hra zaháčkuje a ukáže vám celou svou krásu. Nelíbí se mi typicky japonská stylizace, kdy vám hra sděluje informace pomocí kratičkých nenamluvených vět, které je potřeba po jedné odklikávat, vyloženým zklamáním je soundtrack, který má po většinu času podobu bezpohlavní výtahové hudby nebo generických „tucek“, během ryze relaxačního režimu Music Rally pak dokonce hrají i vyložené hudební perverzity, jako je třeba mix největších hitů klasické hudby doprovázený elektronickým beatem:

Ale jak tak koukám, jde o album, které se v osmdesátých letech prodávalo po milionech, takže je možná chyba jen u mě.

Každopádně každý kdo to myslí se závoděním vážně, si stejně hudbu vypne, aby mohl poslouchat výtečně nasamplované zvuky motorů, které vám dají daleko více informací než sledování otáčkoměru. Jedinou opravdovou výhradu tak můžu vznést jen vůči neintuitivnímu menu hry, kdy se musíte mnohokrát zcela zbytečně vracet, abyste se dostali k potřebným nastavením.

To je ovšem zanedbatelná drobnost. Gran Turismo 7 je absolutní vrchol virtuálního závodění a sám o sobě je dostatečným důvodem, kterým si můžete obhájit koupi nové konzole. A také volantu, pedálů a řadící páky. A když už jsme u toho tak i nové televize a závodní sedačky. Pokud je totiž závodění vaším koníčkem, u této hry dokážete prosedět neskutečné množství času.