Když jsem se poprvé podíval na materiály ze hry Darwin’s Paradox!, říkal jsem si, že to bude milá a nenáročná záležitost hlavně a především pro dětské hráče.
Přece jen vizuální ztvárnění připomíná animované filmy, jako je například Hledá se Nemo. Ovšem stačilo jen pár minut s ovladačem v ruce a bylo mi jasné, že jsem se nechal pořádně „nachytat“ a u Darwin’s Paradox! si rozhodně neodpočinu a nebudu relaxovat.
 |
Bez ohledu na dětinsky působící (ale povedenou) grafiku a to, že je v centru dění roztomilá chobotnice jménem Darwin, tato záležitost svou náročností evokuje pár dekád staré kousky, u kterých nejeden hráč roztřískal ovladač nebo klávesnici.
Bavíme se tu o projektech, které byly vystavěny na velmi jednoduchých herních mechanismech, ovšem pokud šlo o obtížnost, otestovaly schopnosti i hodně zkušených jedinců.
Kultovní FroggerV recenzi je zmíněna hra Frogger, na kterou Darwin’s Paradox! odkazuje, a není to náhoda. Frogger pochází z dílny společnosti Konami, která je distributorem Darwin’s Paradox! Frogger patří mezi nejklasičtější hry vůbec. Objevil se v roce 1981 a celkově se prodalo zhruba 20 milionů kusů různých verzí této opěvované hry. Její náplň byla v podstatě až primitivní, pokud se budeme bavit o cíli. Po hráči se chtělo, aby dostal do bezpečí žáby, což znamenalo například zdolat frekventovanou dálnici. Ovšem byť to znělo jednoduše, často to byl úkol velmi náročný. Hra se stala nedílnou součástí popkultury, odkazy na ni se objevovaly a objevují v seriálech, filmech nebo videoklipech a australské Melbourne vytvořilo vlastní verzi nazvanou Grogger, jejímž cílem bylo motivovat k bezpečnému cestování, pokud jste pod vlivem alkoholu. |
Podobně by se dal popsat i Darwin’s Paradox! Chapadlovitý hlavní hrdina disponuje jen několika málo schopnostmi a ovládání je snadné. Ale co snadné není, jsou desítky různých sekcí, u kterých bude choleričtějším jedincům hrozit infarkt.
Darwin’s Paradox! je plošinovkou s výraznými stealth prvky. Darwin není vybaven na přímý střet s protivníky, takže využívá například schopnost maskování, vystřeluje inkoust nebo uniká nepřátelům po zdech či stropě, protože se dokáže přichytit v podstatě ke každému povrchu.
Znovu a znovu a znovu a znovu
Někdy je hra poměrně milosrdná, a pokud vás protivník zasáhne nebo zahlédne, dostanete ještě šanci uniknout. Ale většinu času se z Darwina rovnou stane mastný flek a je nutné začít od poslední automaticky uložené pozice.
A můžete mi věřit, že tomu se prostě a jednoduše nevyhnete, i kdybyste byli nejšikovnější bytost v historii lidstva. Darwin’s Paradox! je většinu času dost nekompromisní a sebemenší chybu neodpouští.
To poznáte nejen během momentů, kdy budete skákat na různé plošinky a vyhýbat se nástrahám, ale především v misích, ve kterých vás bude někdo pronásledovat.
Někdy vám bude doslova podrážet nohy ovládání, kvůli kterému zpočátku není snadné dostat Darwina přesně tam, kam byste si přáli. Na to si ale časem zvyknete a naučíte se s tím pracovat.
Na co si ale asi budete zvykat déle, je, jak přísná hra je a co vše musíte sledovat. V případě pastí stačí zlomek vteřiny nepozornosti a z Darwina je sekaná. Stejně tak hra není zrovna tolerantní, pokud jde o určité skákací lokace, a někdy je poměrně těžké odhadnout, kdy jsou vás nepřátelé schopni zahlédnout během stealth momentů, protože mohou být poměrně daleko, a přestože nejste přímo v jejich zorném poli, dovedou vás zaznamenat. Ale opravdovou výzvou jsou chvilky, kdy před něčím prcháte.
To by chtělo jasnovidecké schopnosti
Tvůrci asi předpokládají, že budete mít věštecké schopnosti, protože když před něčím unikáte, je dění obvykle tak rychlé, že nemáte čas se pořádně rozkoukat, a na první pokus je skoro nemožné prchnout před protivníkem a zároveň do něčeho nenarazit nebo neskončit ve slepé uličce.
Rozhodně bych hře nevyčítal, pokud by pracovala s tím, že na doraz otestuje šikovnost a reflexy, ale působí to, že Darwin’s Paradox! nejednou sází spíš na přístup pokus-omyl a předpokládá, že určité momenty prostě nejdřív nezvládnete a budete je muset několikrát opakovat.
To může být frustrující. A frustrující jsou i laciné smrti. Několikrát se stane něco, co se nedá dopředu odhadnout a napoprvé se tomu v podstatě není možné vyhnout, a na Darwina čeká nepěkný skon.
Vyznívá to hodně kriticky, ale obecně je design úrovní, které jsou obvykle dvojrozměrné, povedený. Ovšem zažijete okamžiky, kdy je prostředí trochu matoucí a dají se přehlédnout smrtelné pasti, případně je velmi obtížné rychle se zachránit například před krvelačnou rybou, protože je kolem spousta zbytečných předmětů, což extrémně komplikuje orientaci v prostoru.
Ale autoři asi měli pocit, že ani to není dost, a tak nejednu situaci ještě ztížili. Například se v jedné úrovni budete muset skrývat před ponorkami, které využívají sonary. Jako bezpečný prostor slouží podmořské houby, jenže ty po pár vteřinách explodují.
Je patrné, že tvůrci chtějí nabídnout výzvu pro ty, kteří nechtějí nic zadarmo, ale někdy prostě tlačí moc na pilu. A asi se za to nestydí, protože se hrdě odkazují například na hru Frogger, která nebyla zrovna procházkou růžovým sadem.
Darwin’s Paradox! ostatně nabízí nejeden popkulturní odkaz a svérázné zpracování, kdy disponuje atmosférou ve stylu klasických sci-fi filmů. Ale dojde třeba i na moment, který se očividně inspiroval u novodobých soutěžních pořadů, jako je oblíbený Wipeout.
Vypadá to dobře, zní to dobře
Grafika je skvělá, stylová a okouzlující. A dění na obrazovce doplňuje hudba, která je povedená, ale není rušivá. Technické zpracování je jedním z důvodů, proč jsem částečně odpustil tvůrcům některé frustrující momenty, a dalším je i to, že se hodně snažili, aby herní náplň nebyla stereotypní.
Dění zpestřili různými aspekty. Například se budete muset vykoupat ve fosforeskující látce, aby si na vás netroufly krysy, budete řešit rébus v podobě rozsáhlého potrubí nebo určitou dobu budete používat skafandr.
Nebudu tvrdit, že všechny podobné prvky jsou vždy tak zábavné, jak by být mohly a měly, ale autoři si zaslouží bod za to, že do hry zakomponovali velké množství rozmanitých aktivit a ne úplně okoukaných nápadů.
Je nutné dodat jednu věc. Po vydání dema se objevilo nemálo stížností na to, že technicky není hra zrovna vyladěna a obsahuje poměrně dost nedoladěností. Trochu jsem se tak bál, ale prvních pár hodin bylo vše bez problémů. Nakonec se jich ale přece jen několik objevilo. Například v jednom levelu poté, co Darwin zemřel, hra pravidelně „spadla“. A spíš zábavný byl například moment, kdy vám hra nabídla nápovědu, ale když jste ji vyvolali, neobjevilo se zhola nic.
Mimochodem, co se týče rad, které jsou vám nabízeny, jsou často velmi obecné. Nečekejte žádné detailní vysvětlivky a nutno říct, že nápověda ve stylu: „Chobotnice mají mnoho způsobů, jak přežít,“ není vždy zrovna přínosná.
Je to povedená hra, ale…
Možná to může vyznít tak, že jsem si Darwin’s Paradox! neužil a vyčítám mu, že je těžký. Ale není tomu tak. Nevadí mi, že je hra obtížná, ale vadí mi, že je místy neférová a víc než o reflexy a schopnosti jde o štěstí. Ale přestože jsem byl mnohokrát poněkud rozlícen, Darwin’s Paradox! jsem si užil.
Je to obrazově a hudebně působivý kousek, herní náplň umí být rozmanitá a pobaví a hlavní hrdina vám hned přiroste k srdci. Jediným výraznějším problémem je ona stokrát omílaná nevyvážená obtížnost.
Nakonec informace o délce hry. Pokud budete extrémně šikovní a budete mít i pořádnou dávku štěstí, dá se Darwin’s Paradox! zvládnout pod čtyři hodiny, ale odhaduji, že pro většinu lidí je realističtějších pět nebo šest hodin.
RECENZE: Nejlepší 2D Mario vás v Bellabel Parku zavalí novými nápady |
