Cestou spojení klasické realtimové strategie a reálného prostředí se vydává nová hra od společností Simon&Schuster Interactive a Rival Interactive, Real War. Přestože je tento žánr co do kvantity zastoupen téměř masově a často se jedná o napodobeniny nebo variace jiných titulů, kopírující některá základní vžitá dogmata, s několika málo novinkami, pravdou je, že vedle kosmické, fantasy či jinak abstraktní tématiky překvapivě nenajdeme často snahu tento model přenést do reálného prostředí, byť se tato možnost dlouhodobě téměř nabízí. Podobné hry odehrávající se na Zemi s pozemskými stroji i zápletkou zde již sice existují, přesto ale jejich samotné interakce jsou velkou stylizací, která se ani příliš nesnaží o věrohodné pojetí, ale spíše o vyvážený pestrý systém, kde za běžné jednotky by bylo možné teoreticky dosadit kterýkoliv jiný bizarní objekt a na výsledku to nebylo výrazně znát. Real War toto prázdné místo zaplňuje, v podobně klasické realtimové strategie se všemi obvyklými a známými principy ztvárňuje pomyslný válečný konflikt v nedaleké budoucnosti, tedy veskrze se současnými moderními, neutopickými stroji. Hra rozhodně nepřichází s žádnými převratnými novinkami v samotné herní oblasti strategií, drží se osvědčených schémat a výrazně z nich nevybočuje, avšak svým celkovým zaměřením a detaily přináší zajímavý pohled, trochu jiný rozměr i větší odlišnosti od běžných RTS, než by se mohlo na první pohled zdát. Přestože hra ze začátku může působit jako průměrný či mírně nadprůměrný klon již tolika titulů, není tomu zcela tak, a zvýšenou pozornost a zájem si bez debat zaslouží.
Pozadí tvoří příběh, svou univerzalitou a myšlenkovou ukázněností a nejednoznačností snadno vpasovatelný na běžnou realitu. Zde se dokonce tvůrci náhodně, ale poměrně přesně strefili - tématem je boj USA (spojenci nejsou příliš zmiňováni) s terorismem, ne však již
lokálním, nýbrž přerostlým v globální celosvětový konflikt v podobě organizace ILA, shromažďující již mnoho států či jejich různých názorových proudů. Jak se ale dalo čekat, toto téma není jakkoli hlouběji rozpracováno, pouze načrtnuto bez snahy o utvoření nějakého uceleného komplexu příčin, důsledků nebo zdůvodnění děje - příběh tu tedy tvoří pouze obvyklou kulisu, tak jak jsme zvyklí z valné většiny her toho typu. Budiž mu však přisouzeno, že zde hraje velice pozitivní roli, není ani dogmatický ani příliš nevěrohodný, naopak; pouze je jen okrajově načrtnutý. Nutno podotknout, že to se ovšem týká pouze hraní za tu "správnou" stranu, v kampani ILA už opět zápletka i děj připomíná víc než co jiného pohádku (nemluvě o tom, že čelní členové ILA mají tradičně spíše ruský přízvuk). Z úvodu se dozvídáte, že stoupá teroristická aktivita ve světě, spojující se v masové podobě účasti mnoha (nejmenovaných) národů a států v organizaci ILA, a je potřeba proti ní bojovat. Vzápětí je hráč vržen do první mise.
S principem hry se mohou snadno sžít i úplní začátečníci, protože menu disponuje také volbou tutoriálů, jak bývá v současnosti u mnoha her dobrým zvykem. V počáteční misi může trochu překvapit, s jakou vehemencí na vás nepřítel útočí a příliš nešetří, jako tomu bývá v prvních misích snad skoro všech RTS. Z toho pohledu se může zdát, že hra bude tuhá a rozsáhlá. Mise, která končí tím, že zneškodníte chemickou továrnu nepřítele výstřelem rakety z bojové lodi, ihned pokračuje přechodem do další dějové animace, kdy se ukáže, že střela byla nukleární a zamořila nějaké to území okolo, následují dramatické prostřihy z postiženého území, celá událost zvedne vlnu odporu proti USA, boj pokračuje, přesné okolnosti incidentu nejasné. Jak se ale záhy ukáže, jednalo se o jedinou a poslední animační dějovou vsuvku během celé hry, takže o nějakém napínavém či dokonce kontroverzním tématu si
můžeme nechat jenom zdát. Děj samozřejmě nekončí a hra se nestává pouze mechanickým řešením misí, probíhá však už pouze v briefingu, spolu s popisem a strategií dalších bojových úkolů.
Hra na první pohled principem jakoby z oka vypadla titulům jako je Command&Conquer a podobné. Je potřeba mít silnou prosperující základnu, aby úspěšně bránila nájezdům a zároveň byla schopná vyrobit dostatečnou armádu. Jednotky jsou právě takové jak by se dalo očekávat - pozemní, vzdušné, námořní, podstatné je ale to, že jejich podoba i typy zřejmě do značné míry přesně odpovídají svým skutečným předobrazům, jednotkám používaným ve skutečné americké armádě. Kromě obvyklých tanků, bojových vozidel, helikoptér, bombardérů, transportérů - vodních, vzdušných i pozemních, určených pro přepravu osob či těžkých strojů; vojáků, křižníků a mnoha dalšího, najdeme i zvláštnosti jakými jsou ponorky, sabotéři vyhazující budovy či jednotky do vzduchu, letadlová loď, taktická nukleární střela, plně ovladatelný satelit odkrývající nezmapovaná území, "neviditelný" letoun, letoun na zmatení radaru, protiponorkové helikoptéry a další. Budovy tvoří základna, elektrické generátory, sklady zásob - ty tvoří nezbytný základ k přežití, další obstarávají letecká, námořní a pozemní operační centra, továrna na vozidla, kasárny, centrum speciálních operací, strategická centra, letiště, většinu objektů je možné rozšiřovat a upgradovat; a další objekty, stavět se dají i mosty. Pokud hrajete za stranu ILA, máte jednotky trochu jiné, ale výkonností podobné. Finance obstarávají automaticky transportní letouny, dopravující zásoby do skladů - v některých misích je nutné jejich trasy bedlivě střežit. Celkově je to poměrně pestrá paleta možností, i když docela uzavřená - zde nenastává to, co v některých jiných podobných hrách, že co mise, to stále nové a nové bizarní ničivé možnosti a zbraně. Naopak, po nějaké době je hráč víceméně obeznámen téměř se všemi jednotkami a stavbami, ke konci hry až na výjimky již nedojde k žádnému většímu
překvapení. Nicméně jednotek není malý počet, právě naopak, a jejich vzájemná interakce je zajímavě vyřešena, většinou je nutné skutečně používat určité strategie a nikoliv jen nashromáždit kvantum síly a vyrazit. To také znemožňuje přesně omezený možný počet každé jednotky i budovy, stejně tak podoba některých misí, kde má hráč značně omezený manipulační prostor.
V čem je ale hra opravdu jiná není jen snaha o realistickou podobu bojových jednotek, ale i jejich pohyby a chování. Stroje se chovají opravdu jako stroje a například při povelu ke změně směru letu helikoptéry, se letoun nezačne pohybovat okamžitě v daném směru, ale musí se, tak jako ve skutečnosti, poměrně zdlouhavě otáčet. Podobně letadla nestojí ve vzduchu při čekání na povel pohybu, nýbrž lítají a křižují v blízkém okolí, čímž se nutně často mohou nechtěně dostat pod palbu protivníka pokud je poblíž. Jednotky zkrátka nemá hráč vždy tak zcela pod kontrolou jak bývá zvykem v podobných hrách, ale naopak chovají se realisticky a občas trochu nevyzpytatelně, pryč je matematická přesnost v uspořádání např. za sebou, či vedle sebe dle nějakého přesného plánu - zde i přesuny, zvlášť v přítomnosti mnoha jednotek pohromadě, probíhají značně nekontrolovatelně a někdy komplikovaně. Samozřejmostí je možnost tvoření a vyvolávání skupin, ty je pak dále možné organizovat dle různých způsobů - formací - letka, inverzní letka, skupina, řada a další, v závislosti na povaze jednotek. Z méně běžných funkcí existuje možnost hlídání určité pozice, ochrana objektů nebo jednotek (a to dokonce i více najednou). Zajímavé je i tvoření skupin bez nutnosti vyhledávání jednotek, na obrazovce se nacházejí sekce, voda, vzduch, země, ostatní, a pod nimi pomocí ikon znázorněné veškeré jednotky, které je možné vybírat a manipulovat s nimi jako při přímém styku. Podobně lze vybrat i terč k útoku - kliknutím na příslušný cíl mezi ikonami oddílu Targets. Příjemnou vlastností je dále
možnost libovolného zvětšování a zmenšování pohledu na herní plochu. Samotnou podstatou originality celé hry, něčím co není vidět hned, ale záhy se projeví, je celý základní systém soubojů. V zásadě samozřejmě platí to, že když jedna strana přijede s velkým počtem jednotek ke straně druhé s počtem výrazně nižším, tak její armádu rozdrtí. Nejinak je tomu i zde. Avšak - ve hře je realističnost brána v potaz i při boji, a tak stačí zničený nepřátelský tank, který vybuchne zrovna uprostřed vašich namačkaných jednotek, a hned přijdete ve chvilce o značný počet ze své síly. Zde už zdaleka nejde jen o to, přijít s větším počtem vozidel či pěchoty, ale i dávat dobrý pozor při samotném průběhu boje, zvlášť při jejich nashromážděném větším množství, pak je skoro nutné držet si nepřítele co nejvíc od těla, což je ale vzhledem k nesnadné manipulaci obtížné. Dalším aspektem je určitá nepřesnost, i ve střelbě, málokdy máte stoprocentní jistotu přesného zásahu, jednotky většinou přesněji zasahují pokud jsou v klidovém stavu a nemají povel útočit, hlavně proto, že nepostupují směrem k nepříteli, ale pouze střílí na "obranu" z místa. Při zadaném útoku mají sklon pohybovat se až úplně k protivníkovi, což často vede k méně přesné střelbě. Mód klidového stavu má ale velkou nevýhodu, že se jednotky chovají značně pasivně, a často i v případě hodně blízkých útoků jakkoli nereagují. Tento celkový princip neuhlazeného pohybu, střelby i mnohem "mechaničtějšího" chování je příjemným překvapením a dodává hře velkou míru věrohodnosti, prvku náhody i nevyzpytatelnosti.
Struktura misí je poměrně zajímavá, briefingy budí zdání určité složitosti, avšak ve skutečnosti je naprostá většina misí dost podobná - ubránit se a zničit všechny nepřátelské jednotky. Mění se spíše nutnost použití určité taktiky, v závislosti na přítomnosti konkrétních typů použité síly nepřítele, a dále na zeměpisných podmínkách, přítomnosti vody, podoby terénu.
Jen v několika málo misích byla možnost budování nějakým způsobem omezena na určité, předem dané rezervy, s možností jen omezené výstavby, většinou má ale hráč v budování a rozvoji základny zcela volné ruce. Úkoly jsou sice jak útočné, tak i ochranitelské a obranné, ty ale ve skutečnosti stejně nakonec většinou spočívají v kompletním vybití nepřítele. Mírným zpestřením byla v jednom případně nutnost zničit cizí nosiče raket rychle, během ubíhající času, než je nepřítel použije. Jinak se ale stejnorodému charakteru hry velmi výrazně vymyká jen jediná mise - zneškodnění generála, dříve než se mu podaří ujet. Paradoxem ale je, že nejde o zrovna moc propracovanou část hry, úkolu jde dosáhnout až překvapivě lehce a vůbec není potřeba zachovávat postup řečený v briefingu. Nicméně jako netradiční vtáhnutí do děje a oživení, to lze jistě ocenit. Možnosti vybudování v podstatě kompletní armády často způsobuje podobné rozpory - instrukce k určité misi například prezentují složitý postup, jak pomocí použití transportérů bude nutné z ostrůvku na ostrůvek převážet zdlouhavě jednotky, ale ukáže se, že podstatně jednodušší je pomocí kompletního letectva vše postupně vybombardovat. Vůbec jakoby občas vznikal dojem, že briefingy, někdy prezentující nejrůznější strategie, ani tak zcela neodpovídají realitě na bojišti. Samotná hratelnost hry je trochu problematická - hned zpočátku se sice zdá, že obtížnost by nemusela být nejmenší, což je možná i svým způsobem pravda, avšak po delším hraní hráč objeví jistý princip - tím je, ve zkratce řečeno, nutnost odrazit první útok, který obvykle bývá tou nejnebezpečnější fází hry, jakmile se to podaří, zbývá už jen budování, shromažďování a vymýšlení co nejefektivnějšího zdolání nepřítele. A samozřejmě čím pokročilejší mise, tím bývá počáteční útok drtivější. Po jeho překonání ale pochopitelně stále na hráče čeká určitá možnost neúspěchu mise, například neefektivním používáním jednotek. Na tom všem by samozřejmě zase nic až tak nepatřičného nebylo, ale vzhledem k absenci většího množství pestrých a
vymykajících se misí, se přece jen po delší době nelze ubránit určitému pocitu rutiny. Dalším podstatným bodem je inteligence protivníků. Bohužel není zrovna vysoká, nepřátelé většinou chodí přímočaře, žádné velké záludnosti od nich nelze očekávat. Spolu s realisticky neohrabaným a místy nevyzpytatelným chováním jednotek, realistickými výbuchy věrohodně poškozujícími jednotky v těsné blízkosti, neustálým pohybem těch, které by ani ve skutečnosti nemohly zůstat stát nebo vznášet se na místě, to mohla být výborná kombinace. Řešení misí se proto nestává ani tak soubojem proti neznámému, různorodému nepříteli, ale spíš dovedností naučit se rychle a ekonomicky postavit základnu a zorganizovat jednotky na včasnou obranu (v pozdějších misích proti čím dál těžším útokům), nebo řešit problém, jak co nejrychleji a nejefektivněji dostat určité jednotky například přes vodu či nepříznivý terén, jaké jednotky použít apod. Nepřítel sám tam poté tvoří sice nejobtížnější součást, ale dobře odhadnutelnou ve svém chování. Dalším drobným problémem je i nízká inteligence vlastních jednotek při pohybu, dostat jich větší množství někam za roh nebo do zatáčky nebývá vždy snadné a málokdy se to obejde s jediným kliknutím pro všechny.
Zmíněné nedostatky jsou ale spíše problémem hry pro jednoho hráče, proti umělé inteligenci počítače. Real War ale naštěstí podporuje i multiplayer mód, čímž rázem hra nabývá nové dimenze. Spolu s popsaným přirozeným chováním jednotek se pak souboje s přibližně vyrovnanými jednotkami, stávají doopravdy napínavé a závisející zdaleka ne pouze na tom, kdo má momentálně o něco víc hrubé síly, ale třeba i jak se šikovně podaří vtěsnat do řad nepřítele v případě jeho početní převahy a způsobit mu tak i vlastní smrtí co největší ztráty; na tom, zdali se protihráči podaří sestřelit raketu dlouhého doletu,
zdali ta se vůbec trefí, důležitost ponorek i bojových lodí se tu ukazují ve zcela jiném světle. Stejně tak vzhledem k častému výraznému pohybu některých leteckých jednotek i v klidovém stavu, se možnost vše úspěšně neustále hlídat zdá být dost obtížná, k čemuž dále 
přispívají značně rozsáhlé prostory map terénů. Pro hru více hráčů je Real War jako dělaný, a jednoduše nemůže zklamat. Grafika je pěkná a střídmá, horizont jednoduchý, ale jednotky detailně ztvárněné a hezky rozpohybované. Kapitolu samu pro sebe tvoří výbuchy, ty jsou opravu realistické a skvěle animované, například sestřelený letoun buď ihned shoří, nebo se pomalu v otočkách řítí k zemi, poháněn setrvačnou rychlostí, vozidla se převrhnou, či explozí vyletí do vzduchu. Není třeba zdůraznit, jak je zajímavé sledovat např. zdali dvě padající nepřátelská letadla setrvačností nakonec spadnou přesně mezi jednotku vašich pěšáků a čtvrtinu jich zlikvidují nebo až o kousek dál... Hudba je skoro pořád stejná, efekty patří mezi zdařilé a adekvátní. Hra je ale místy trochu nestabilní, po nahrávání či ukládání má občas sklon vypadávat do systému. Zvlášť v jedné misi tento problém spolu s určitými dalšími chybami existuje, nicméně od mise další je až do konce již všechno zcela v pořádku a bez problémů. Zajímavostí je také to, že při nahrání uložené pozice vždy z mapy zmizí již objevené a zmapované území. Přesto nelze nic jiného než hru jednoznačně doporučit, nejde sice o nic vyloženě převratného, ale zábavy, originality i zajímavých prvků je plná. Její potenciál se může plně rozvinout teprve při hře s živým protivníkem, ale i bez ní je velmi slušnou zábavou, i když zde bych trochu váhal v případě hardcore RTS hráčů, protože pro ně by v lecčem mohla být možná i mírným zklamáním.
| Real War | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
