Rayman: Raving Rabbids - králíci útočí

Krmíme je, chováme je, někdy je i jíme. Králíci jsou ale parchanti, a tak netrvalo dlouho a přišel den pomsty. Rayman s námi!

Ušatec Rayman už je na světě nejaký ten pátek a vždy to byla záruka vkusné plošinovkové zábavy v pestrobarevném světě plném zvířátek. Osobně jsem hrál pouze druhý díl Raymanovy série a všechno ostatní jaksi šlo mimo mně. Avšak to, co se nám z konzolového světa dere tentokrát jsem přehlédnout nemohl ani náhodou. Ať už je to kvůli ulítlým reklamám či něčemu jinému, zaujalo mně to. Opravdu, králíka mláticího palicí svého bratránka nalevo ani tak nějak přehlédnout nelze. Podstatné ale je, že se Rayman vrátil a ve svém "Honu na králíky" nám chce předvést, že stále patří na výsluní.

Do začátku musím konstatovat, že pokud o této hře nemáte ani ponětí, nikdy jste o ní neslyšeli ani nečetli, tak můžete mít problém se spekulací ohledně obsahu. V názvu totiž nenajdete k tomuto žánru typická přízviska "party" či "show". Pokud bych nebyl informovaný, také bych Raving Rabbids považoval za další plošinovkové řádění, na jaké jsme u Raymana zvyklí. Vyvedu vás však z omylu. Rayman: Raving Rabbids je vzorným příkladem všem párty hrám. Jedná se o sbírku miniher zasazených do známého prostředí. Obrovskou sbírku miniher, abych byl přesný.

Příběh je tu naprosto primitivní a je přítomen snad jen proto, aby se hra nejmenovala pouze "party games". Je slunné letní odpoledne a Rayman si se svými kamarády vychutnává piknik. Najednou se odkudsi vyrojí tlupa králíků a pod vedením velkého černého králíka (kterému bych dal přezdívku Saruman) naše přátele unese neznámo kam. Poté, co se Rayman probere ve své cele, je násilně přinucen absolvovat v koloseu nehorázný počet miniher, aby zachránil svoje namodralé kamarády. A tím variabilita příběhu končí. Musím také podotknout, že Rayman je tu přítomen opravdu hodně zřídka, protože většinu miniher absolvujete z pohledu první osoby, a tak si s Raymanem zaběháte pouze po koloseu, v cele a v několika minihrách.

Poté, co se Rayman probere ve své cele, je násilně přinucen absolvovat v koloseu nehorázný počet miniher, aby zachránil svoje namodralé kamarády

Hlavní kampaň je rozdělena na hodně malých etap, které absolvujete v koloseu. V každé etapě máte vždy čtyři minihry, z nichž máte jednu nepovinnou. Po absolvování alespoň tří se vám otevřou hlavní vrata a máte tu finální bonusovou úroveň pro ukončení etapy. Dokončit všechny čtyři se ale vyplatí, protože tím odemykáte nové songy, oblečky a účesy pro Raymena, takže alespoň pro spestření se snažit můžete. Po dokončení dostanete za odměnu velkou přísavku (mě tedy připomínal spíše čistič záchodů :) ), a tu si přilepíte v cele na zeď. Cílem hry je tedy nasbírat jich dostatek, abyste mohli vylézt střešním oknem.

Celkem se mi také líbil jeden malý detail, který trochu spestřoval hratelnost. Na začátku jste vhozeni do prázdné cely, velký "boss" králík se k vám nechová zrovna hezky a koloseum jen bouří řevem králíků. Jak postupujete hrou, v cele se vám objeví postel, skříň, obrazy, pak i tapety, nahoře nad celou shluk fanoušků (králíků), při východu vám zahraje sbor a velký králík vás má za generála :). V koloseu se to pak jen hemží nápisy typu "I love Rayman", létají petardy a králíci mávají vlaječkami. Jsou to sice malé změny, ale potěší.

Jesli mohu najít jeden opravdu velký klad hry, pak je to různorodost. Tolik miniher pohromadě jsem skutečně ještě neviděl. Budete kreslit obrázky, skákat přes švihadlo, tančit na parketu, dojit krávy, rozdávat facky falešným zpěvákům, kopat penalty (opravdu HODNĚ zábavné), hledat s pterodaktylem prasátka (moje oblíbená) a dělat spoustu další zábavných věcí. Mezi finální disciplíny patří především akční pasáže ve stylu House of the Dead, kdy pouze míříte zbraní s přísavkou a postava se pohybuje sama. Také absolvujete neméně zábavné závody na prasetech. Musím říct, že jsem byl mile překvapen, protože zpracování pohybu těchto zvířátek je velmi realistické :). Sepisovat všechny minihry nemá smysl, je jich tu skutečně nespočet. Paradoxně však hra není nijak na dlouho a dokončíte ji bez větších problémů za jedno dvě odpoledne. Největším přínosem je však absolutní jednoduchost a snadná přístupnost snad pro všechny věkové kategorie. A i přesto, že se některé minihry opakují (akorát se mění obtížnost), hra nepostrádá zábavný náboj až do konce.

Pokud se ptáte na největšího tahouna hratelnosti, pak je odpověď jednoznačná. Králici. Spousta králíků. Na slovo Rayman v názvu zapomeňte, setkáte se s ním pouze v cele a v koloseu, když budete přebíhat mezi brankami miniher. Veškerou zbylou práci obstarávají ti malí bílí parchanti. A věřte, že jim to sakra jde. Asi po 5% hry jsem byl kompletně seznámen s veškerými vlastnostmi, ale i přesto jsem dál drtil myš a hrál dál, jen proto, abych věděl, jako další skopičinu si králíci vymyslí. Na papíře to prostě a jednoduše nevyzní tak dobře, ale hra stojí a padá s jejich výstupy a zde nemám k tvůrcům naprosto žádné výtky. Králíků je spousta druhů a především je tu nespočet parodií na známé filmy a hry. Westerny, sci-fi, slaďáky, všechno tu je. Můj největší zážitek ale patřil akční pasáži. To si takhle jdu, střílím přísavky nalevo napravo a najednou přiletí mimozemský talíř, shodí lana a po nich seslaňují králící. Ale ne jen tak ledajací. V černé kombinéze a s termo brýlemi na hlavě. Sam Fisher by puknul vzteky, já jsem pukal smíchy, protože takový zjev nenechá chladným ani Mrazíka. Ještě poté, co králíka uchopíte, začne bulet a je dokonce vidět malá bradka. Bylo to natolik dokonale sparodováno, že jsem smíchy plakal. Holt králík umí, batman čumí.

Pokud už jste prokřižovali Story mód, máte tu ještě na výběr Score a Family mód. V prvním jmenovaném si můžete vybrat jakoukoli minihru a zdokonalovat se v ní do bolesti v prstech. Druhá už je podstatně zábavnější a o mnohém napovídá již samotný název. Zapínejte komp, volejte rodiče, sourozence, kamarády a domácí mazlíčky, začíná párty. Všechny známé minihry teď můžete absolvovat až ve čtyřech lidech, a přiznejme si, že právě na takový druh zábavy párty hry jsou. Jeden si holt moc neškrtne. Pokud už vás nebaví ani to, můžete sáhnout po Bonusové položce a chvíli se bavit u odemykání nových songů a miniher. Ani to ale nepotrvá věky.

Ovládání je tu překvapivě jednoduché, stejně tak jak celá náplň hry. Téměř vždy používáte jen myš a zřídka se posunete ke klávesnici. Myš přitom nereaguje moc přesně a někdy je docela problém nasměrovat ji tam, kam potřebujete. Pokud vám je vaší drahé multimediální myši líto, kupte si raději novou jednoduchou, protože s ní budete provádět psí kusy, a to doslova. Výhoda konzolí je tu skutečně cítit a na takové Wii (pro kterou je to také primárně určeno) by se to hrálo jedna radost. To se týká i hry několika hráčů. Na počítači si najednou zahrají pouze dva lidi (myš+klávesnice), pro ostatní si budete muset pořídit joystick či se u hraní střídat. Opět jasná výhoda konzolí, které se v tom téměř nemusí omezovat (až na počet slotů).

Klady a zápory

Tuna různých druhů miniher
Králíci a ještě jednou králíci
Opravdu "vtipné", což se u her často nevidí

Hodně krátké
Nic moc grafika
Ovládání není nejpohodlnější

899 Kč
České titulky

Grafická stránka rozhodně není něčím, čím by se vývojáři mohli chlubit, svým účelům však poslouží spolehlivě. Po vyzkoušení Wii jsem si již poněkolikáté uvědomil, že grafika opravdu není špičkou ledovce a že se chtějí lidé u her především bavit. Nečekejte tak žádný zázrak, ale pokud nemáte na grafiku nějaké zvláštní nároky, stěžovat si nebudete.

Stránka zvuková je naopak hodně vtipná a kvalitní. Veškerý ten vřískot, štěkot, ječení a jódlování králíků do hry výborně zapadá a dělá ji zábavnou a relaxační. Pokud tedy trpíte depresemi, pusťte si pár miniher a na králíky už nedáte nikdy dopustit.

Co říci závěrem? Pokud pořádáte večírek a máte již pokrk falešných karaoke, tančících striptérek a ožralých kamarádů, Raymana si pořiďte. Budete se skvěle bavit a možná na chvíli zapomenete na svoje dospělé problémy. Nejedná se o žádný hit, ale chvilkovou zábavu poskytne spolehlivě. A ještě jednou vám připomenu, že Rayman: Raving Rabbids je především párty hra. Tím se také řiďte.

Poznámka redakce: Jak zaznělo v článku, hra je primárně vytvořena pro Nintendo Wii, kde má máchání ovladačem svoje skutečné kouzlo - a u této hry dvojnásob. Více v recenzi.