Dnes tu máme hru, která stoprocentně nebude patřit mezi ty největší prodejní hity a naprostá většina řadových pařanů nad ní na první pohled ohrne nos. A přesto to je hra vynikající, hratelná a propracovaná. Takový už je osud příliš komplexních strategií, mohli bychom si povzdechnout, protože však toto má být recenze v rámci možností optimistická (jak napovídá hodnocení, na které jste se stejně už dávno podívali), podobné úvahy opustíme a vrhneme se rovnou na Rails Across America.
Předpokládám, že všichni znáte nebo jste alespoň slyšeli o jedné z prvních vynikajících strategií Sida Meiera - Railroad Tycoonu. Tehdy geniální nápad zpracovat pozici dopravního magnáta v železniční oblasti dostal i na svou dobu náležitě líbivý kabátek a na obrovskou bombu bylo zaděláno. Doposud jsme se (nepočítám-li tematicky poněkud odlišný Transport Tycoon) dočkali jen jediné hry, která by tuto „vykopávku“ ve všem předčila. Nebudete asi zrovna valit oči, když vám prozradím, že jde o Railroad Tycoon 2, který už sice není dílem božského Sida, ale budovatelský ráj je to stále. Vylepšení doznala obzvláště grafika (na stejném enginu je postaveno kupříkladu i Tropico, další vynikající a
originální strategie), přibyla řada historicky věrných scenářů a v neposlední řadě pohled zblízka na bafající vláčky byl prostě boží.
Autoři Rails (budu používat tuto zkrácenou verzi názvu) stvořili něco na podobném principu, hratelností však značně odlišného. Zatímco v Railroad Tycoonech šlo především o to piplat se s jednotlivými vláčky a kolejemi, tedy to, co nazýváme mikromanagementem, Rails jsou plnohodnotnou ekonomickou strategií, kde protivníci konečně nehrají vedlejší roli a objevit strategii vedoucí k vítězství dá velkou práci. V zásadě jde ve většině z cca třiceti scenářů a volné hře jakbysmet nikoli o hmotnou stránku věci, tedy peníze, ale o prestiž, ačkoli tato jako taková na penězích v podstatě nepřímo závisí.
Nejlepší strategické hry jsou takové, které pod maskou jednoduchého a snadno pochopitelného ovládání skrývají netušené taktické možnosti. Druhý bod v Rails platí stoprocentně, ten první ovšem splněn není a je to dost škoda, protože co se této hře rozhodně upřít nedá je maximální komplexnost. Ve hře vás na první pohled překvapí ohromný rozsah mapy, na které se zápolení magnátů odehrává. Skutečně, autoři maniakiálně
přesně zpracovali oblast Spojených států amerických s jednotlivými státy a stovkami schematicky zobrazených měst. Co se zeměpisné přesnosti týče, nemusíme ani nahlížet do atlasu, abychom zjistili, že tady Rails poněkud ztrácejí – celé prostředí je plošší než Země v představách antických myslitelů a naznačení povrchu je taktéž silně zjednodušené.
Začínáme jako šéf jedné malé železniční společnosti někdy okolo roku 1850 (nejzazší datum počátku hry je rok 1830, rokem konečným je pak krásný letopočet 2020). Svůj prozatím poměrně strohý domek máme umístěn u jednoho z měst kdesi v pupku Ameriky, takže nám nezbývá, než začít své budovatelské snahy právě zde. Výstavba první (a ostatně všech ostatních) tratí je věc poměrně složitá. Je třeba nejprve pečlivě rozvážit, která dvě města má spojovat, neboť u každého z nich je nám přístupná statistika o počtu potenciálních pasažérů, nákladu a profitu, který z jejich převážení můžeme mít. Důležité je tedy zabrat velká města a osady se strategickou pozicí (tedy spíše než do westernového městečka kdesi v horách povedeme dráhu do industriálního města v údolí, ze kterého později můžeme vést další tratě hvězdicovitým způsobem). Nejsme-li si jisti, máme zde naštěstí k dispozici nápovědu, ale dát
vždy jen na její rady se nevyplácí. Rozhodli jsme se tedy, kudy železnice povede. Následují další těžká rozhodnutí: kolik kolejí má mít (1 - 4)? Máme investovat do lepších signálních zařízení? Máme převážet pasažéry, náklad, nebo dokonce obojí? Jaká lokomotiva bude převážet cestující? Jaká náklad? Tato rozhodnutí navíc musíte postupem času upravovat, protože létající Skot vypadá v polovině dvacátého století spíše jako exponát technického muzea než provozuschopný stroj a váš profit se tak pohybuje na úrovni několika málo procent profitu potenciálního. Naštěstí si můžete najmout (sice ne zrovna levného, ale užitečného) manažera, který vás většiny starostí s tratí zbaví.
Postupem času expandujete a začínají první konflikty s konkurencí. Počítačoví oponenti jsou ve hře poměrně chytří (dokonce je AI vytvořena podle skutečných osobností, což samozřejmě může být habaďůra ze strany vývojářů, ale po zkušenostech ze hry tomu docela věřím), takže musíte pečlivě zvažovat, kudy povedete své tratě, kdy se vyplatí vstoupit do aukce o přístup k nějakému pěkně položenému městu či dražbě trati, jejíž stavbu majitel finančně neunesl. Časem do konkurenčních soubojů přibude jedna libůstka, která o třídu zvyšuje hratelnost – jsou to hrací karty takzvaných Influence Attacks. Zní to sice poměrně
divně, protože až dosud vypadaly Rails jako seriózní simulace, ale musím říci, že je to vynikající nápad. Jde o různé záludné rány pod pás, které jsou poměrně účinné a i slibně se rozvíjející firmičku dovedou při akurátním použití totálně zničit. Když dodám, že na rozdíl od skutečnosti v Rails můžete pokračovat i po několikanásobném bankrotu a stále máte šanci na výhru, začínáte už možná chápat, že zde nic není jisté a byť je to poněkud nerealistický prvek, závratně zvyšuje hratelnost.
Konečně na nejvyšší úrovni se budete snažit získávat popularitu v jednotlivých regionech (jak jinak než péčí o transportu chtivé lidičky a zboží), až se vám v nejlepším případě povede spojit východní a západní pobřeží jednou velkou transkontinentální dráhou. To je vaším cílem v cca třiceti scénářích, kde se navíc dočkáme i dalších neméně významných a zajímavých úkolů, volné hře, kterou si můžete nadefinovat (téměř) jak vám libo, ba dokonce i v maximálně zajímavém multiplayeru po internetu, který lze považovat za jednu z největších předností Rails.
Co se technického zpracování týče, nedopadly Rails úplně nejlépe. Ještě bych i přežil hudbu v country stylu, který sice nesnáším, ale hře (bohužel :-)) celkem sedí. Jenže repertoár zvuků je tak malý, že to až bije do uší, a aby toho nebylo málo, grafika je sotva na úrovni roku 1996. Jasně, namítnete, že to přece u strategií nehraje důležitou roli, ale podívejte se na tři roky starý Railroad Tycoon 2 a sotva budete dále protestovat proti mnou přísně strhnutým bodům.
Jak tedy rozetneme gordický uzel hodnocení? Ačkoli se Rails Across America nemohou rozhodnout, zda chtějí být spíše realistickou strategií nebo zpracováním deskové hry, nemůžeme říci, že by se autorům zmixování těchto dvou navýsost odlišných stylů vymklo z rukou – naopak, prvky neodpovídající skutečnosti (Influence Attacks, možnost vzpamatovat se i po bankrotu) hru zpestřují a činí ji dynamičtější a hratelnější. Bohužel se jinak vynikající strategická hra nevyhnula poměrně vážným muškám v ovládání (množství tabulek a obrazovek, které budete muset zkousnout, je značně přehnané; jen těžko se budete bez řádného pročtení manuálu orientovat) a konečně zpracování rozhodně mohlo být o dost lepší. Nakonec to tedy tak slavné nebude, ale k výraznějšímu úspěchu Rails Across America chybělo opravdu málo.
| Rails Across America | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
