Inspirace versus vykrádání
Je těžké najít hranici mezi bezostyšným vykrádáním cizích nápadů a chvályhodnou inspirací. Němečtí autoři budovatelské vláčkové strategie Railroad Pioneer tyli velrybími doušky ze studnice s železným gotickým fontem vyvedenou nálepkou Railroad Tycoon 3. Alibistické uvažování "co by na to řekli lidi" je ale přesto zavedlo k zapojení vlastní invence a některých game designových změn. Pečlivé testování a pohled milovníka železničních hrátek, parních mašinek, dlouhatánských nákladních vlaků a poctivých zdobených nádražních budov dospělo k následujícím závěrům…
Transkontinentální dráha
Kampaň Railroad Pioneera na první pohled působí velmi masivně. Proti přímé konkurenci je ale značně omezená. Je fakt, že zatímco Railroad Tycoon 3 tématiku budování železniční trati z východního pobřeží USA na západ "odbývá" jen v jednom z velkých scénářů, Railroad Pioneer propracovává každičký detail nelehké cesty a zvláštní scénář věnuje každému jednomu státu, jímž musí trať projít. Ovšem přesto je přístup RT3, založený na variabilitě, velkém počtu map a výrazněji různorodých nejen úkolech, ale i typech vlaků a speciálních podmínkách, sympatičtější – a záživnější.
Výrazně béčkově působí veškerý bonusový materiál. Mise jsou uvozovány stále touž uniformně hnědou mapou a suchým hlasem deklamujícím v prostém okně se odscrollovávající text zadání, což s nádhernými atmosférickými filmečky v RT3 nelze srovnávat ani omylem. Ani samotné zadání misí nebývá příliš invenční. Povětšinou jde jen o prozkoumání mapy a propojení všech, či jen vybraných osad v oblasti. Srovnávat s RT3 se pak nemohou ani bonusové scénáře, které lze jednak spočítat na prstech jedné ruky, ale hlavně – nenabízejí o nic překvapivější úkoly a mapy, než samotná hlavní kampaň.
Průzkumníci a prospektoři
Hned první pohled na mapu, na níž se mise odehrávají, odhalí jeden výrazný rozdíl oproti konkurenci. Hráč na začátku vidí pouze nejbližší okolí startovního města, odkud může pokračovat ve výstavbě kolejnic. Zbytek je zakryt mlhou, jež si nezadá s tou nad Rákosníčkovým rybníčkem, a nezbývá, než v příslušné budově nakoupit průzkumníky, lovce, pistolníky, raftaře a další užitečné muže z nerez oceli (za patřičně nekřesťanské částky) a vyslat je do neprobádaných oblastí. Na jednu stranu má tento herní prvek své opodstatnění – před stavbou každé trati bylo nutné území prozkoumat a vyměřit (ostatně – vzpomeňme na Mayova Shatterhanda, jehož kariéra zálesáka bez bázně a hany právě takto začala :-).
Ovšem na stranu druhou jeho implementace postrádá smysl a je spíše otravným prvkem navíc, o nějž se musí železniční magnát starat. Průzkumníci žerou spoustu peněz, čas od času se ztratí, když narazí na nebezpečí a není zrovna k dispozici pistolník, a hlavně: objevují pomalu, neuvěřitelně pomalu. Navíc úplné zakrytí mapy hráčovým zrakům není také tak docela košer – alespoň povrchní představu o tom, kde se nacházejí pohoří, jezera, řeky, či obydlená města, by snad mít mohl.
Ta pravá legrace
Když konečně lenochodní průzkumníci objeví nějakou tu farmu, pilu na dřevo, důl, či dokonce lidskou osadu, nastává konečně ta pravá legrace. Přichází totiž na řadu fáze budovací. Železnici lze navazovat jedině na již existující stanice a trati, následně pak hráč prozkoumaným územím vede klasického hada. Staví se zde rovnou dvoukolejné železnice, hra sama na vhodná místa přidává signální semafory a na konci nechá hráče vybrat z několika možných postavení stanice (která však neovlivňují její pokrytí jako v RT3). Budovací proces je nutné potvrdit nejprve dvojklikem na mapu a následně ještě odfajfkováním pomocí malé ikony ve speciálním budovacím okně, což je pro Railroad Pioneera typické. S pocitem, že by všechny úkony
mohly být bez větších problémů provedeny s právě o jedničku či dvojku nižším počtem kliknutí a únavného posouvání myši (ministerstvo zdravotnictví varuje: hraní Railroad Pioneera ničí zápěstí), se hráči nesetkají zdaleka jen při stavbě trati. Nicméně pokročme. Ve chvíli, kdy se plán stavby schválí, počne teprve samotná stavba, jež opět trvá několik dní až týdnů. Je to pro změnu logičtější – ale pro hratelnost opět ne výhodnější – koho baví čekat dlouhé minuty, než může konečně zprovoznit vyhlédnutou výdělečnou trasu?
Železničářovo nebe
Nestačí pochopitelně postavit samotnou trať. Neméně důležitou součástí úspěšného podnikání je i provozování mašinek a vagónů. Ty lze vyrábět jen ve speciálních budovách (a ne vždy jsou hráči přístupné od začátku), přičemž tento proces lze charakterizovat podobně jako budování kolejí – je to pomalé a otravné. Proč, proč ksakru není možné nastavit výrobu do fronty, jako je tomu u všech normálních strategií? Variabilita vagónů je také možná až zbytečná, naopak mašinek, o které – přiznejme si to, milí vláčkofilové – jde především, by mohlo být i více. Poněkud nešikovně je řešeno i nastavování tras. Nelze totiž vytvořit trať s více než pěti zastávkami a tvorba cyklických cest (tedy takových, které se většinou používají) si vyžaduje, aby první a poslední se shodovaly.
Nutnost zmáčknutí speciálního tlačítka, aby vláček pochopil, že nemá zadanou cestu vykonat pouze jednou, ale opakovat ji do zblbnutí, je pak již jen potvrzením neblahého přístupu k ovládání, který autoři zvolili. Dalším problémem jsou opravy. Čas od času je nutné poslat mašinku do servisu – nejde to ale zařídit automaticky jako v RT3. Hráč musí vždy manuálně vybrat daný vlak a naklikat všechny vagónky i lokomotivu – a vše ještě potvrdit nelogicky umístěnou fajfkou. Při větším počtu vlaků jde o neskutečně zdržující, leč bohužel nutnou činnost.
Ekonomika, obchodní války a konkurence
Hraní Railroad Pioneera se dá popsat nejlépe jako komorní. Oproti RT3 se soustředí na daleko menší počet tratí, vyžaduje výrazně vyšší mikromamagement – což někomu může vyhovovat, vzhledem ke zbytečně komplikovanému ovládání a absenci jakékoliv automatizace je to ale spíše otravné. Ekonomika počítá s menším množstvím surovin a nemá zdaleka tak propracované řetězce a systém nabídky a poptávky jako RT3 – to ale může být výhodou, neboť je hra na první pohled pochopitelnější. Poměrně hezky je pak zpracována konkurence a obchodní války. Railroad Pioneer zcela pomíjí zábavnou část burzovních operací z RT3. Soupeřící firmy není možné koupit, ale lze je zlikvidovat zákeřnou cestou vyhlášení války:
stačí k tomu navázat vlastní koleje na jejich a vyslat vlak do jimi obhospodařovaného města. Komu se povede v časovém období několika dní odvézt z dané lokace větší množství vagónů různých druhů zboží, získá pak po několik měsíců v dané lokaci monopol a může z ní profitovat beze strachu z konkurenčních vlaků. Obchodní války jsou prakticky jediným prvkem, který vnáší do hry trochu adrenalinu – a rozhodně jsou příjemným zpestřením jinak vlekoucí se hry.
Pastva pro oči
Audiovizuální zpracování je na prvních několik pohledů velice podařené. Autoři vytvořili skutečně kouzelná města, která vypadají mnohem rozlehleji než v RT3 (což je ale dáno i menší velikostí map – všechno souvisí se vším). Ale i terén, lesy, hory a jezera si zaslouží pochvalu. Problémem grafického zpracování tak je jednak fakt, že se brzy okouká, jednak nekřesťanské hardwarové nároky. Zatímco RT3 běžel slušně i na minimální konfiguraci a k sekavosti dospěl pouze při několika desítkách mapou projíždějících souprav, Railroad Pioneer se už při pár vláčcích trhá jako toaletní papír – snadno a bez velkého přemlouvání. Zvukové efekty a hudbu lze pak ocenit pouze průměrnou známkou. Hlavní melodie ozývající se v menu je dobrá, ty během hry už zdaleka její úrovně nedosahují.
Přes veškerou kritiku směřovanou na adresu dnes recenzovaného titulu mu nelze upřít, že se zejména ze začátku nehraje špatně. Je roztomilý, je hezký – a je jen škoda, že dobrý dojem kazí několik nepochopitelných game designových rozhodnutí. A rozporuplně řešené ovládání vyvolává pochyby o tom, zda byla hra vůbec testována, popřípadě nechápavé vykrucování hlavy nad úrovní těch, kdo betatesting prováděli. Railroad Tycoon 3 zůstává králem, Railroad Pioneer ale není zdaleka nejhorší alternativou, či volbou pro ty, kteří už mají RT3 propařený skrz naskrz. Prostředí počátků železnice s parními železnými oři má své kouzlo a zejména lidé s nabušenějšími sestavami by mohli variaci na dané téma ocenit.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|