Puzzle Station - logický (?) rychlík (!)

  12:00aktualizováno  10. července 2001 10:40
V poslední době se zdá, že se s logickými hrami roztrhl pytel. Některé z těchto titulů jsou opravdu na profesionální úrovni, jiné připomínají spíše freeware v hezkém kabátě. Chcete vědět, kam zařadit finskou Puzzle Station? Stojí za to, nebo je lepší se jí vyhnout?

Puzzle StationFinská hra Puzzle Station, kterou má na svědomí společnost Ninai Games, je klasickým logickým rychlíkem. Její herní systém poněkud připomíná freewarovku GLBlocks, kterou jsme vám před časem nabídli na Plných hrách. Jsou zde ale některé podstatné rozdíly, a tak raději popíšu celý systém do detailů.

Hra samotná neprobíhá na celé obrazovce, ale na displeji jakési virtuální konzole. V dolní části máte porůznu poskládané různobarevné kostičky, kterých se musíte v daném časovém limitu zbavit, v horní části je zase řádek kostiček, které máte k dispozici a které spouštíte dolů. Netřeba asi zdůrazňovat, že vaše snaha by měla vést tím směrem, aby v dolní části byly shromážděny červené u červených, zelené u zelených atd. Pokud se vám totiž podaří dostat k sobě alespoň čtyři kostky stejné barvy, tak se spektakulárním výbuchem zmizí a vy jste o krok blíže splnění daného levelu.

Systém umisťování kostiček do spodní části displeje je zde jiný, než ve většině obdobných her. Tam nemůžete ovlivnit barvu a okamžik pádu kostičky, ale zato s ní můžete během pohybu dolů Puzzle Stationmanipulovat. Zde naopak můžete libovolně prohazovat kostky v horní řádce a sami si vybrat, kterou dvojici kam a kdy pošlete. Během jejich pádu s nimi ale už nepohnete, ať se snažíte sebevíc. Je to vlastně přesně obráceně, než bývá obvyklé, a proto si tím Puzzle Station zasloužil několik bodů navíc za originalitu.

Tato finská hra vám nabízí dva módy, ve kterých si můžete potrápit mozkové závity. Prvním je arkádový mód, druhým mód rébusový (puzzle). Každý z nich vám nabízí padesát úrovní, které jsou rozděleny po pěti do deseti "světů". Přístupné jsou pro vás pokaždé veškeré úrovně z aktuálního světa, všech nižších a v jistých případech i z jednoho vyššího. Ostatní jsou pro vás dočasně uzamčeny. Další pětice se vám zpřístupní až ve chvíli, kdy v aktuálním světě uzavřete dostatečný počet úrovní.

Zde ale podoba módů končí. Zaměřme se tedy nejprve na arkádový styl. Ten je klasickým představitelem logických rychlíků, protože v daném časovém limitu musíte odstranit určený počet kostiček. Zprvu jsem si myslel, že to je víc rychlík, než logický, ale zhruba v pátém šestém světě jsem byl nucen svůj postoj přehodnotit. Úkoly nebyly již tak jednoduché a Puzzle Stationzačínal jsem být s časem poněkud na štíru. A když jsem opakoval jednu úroveň už asi po desáté, utvrdil jsem se v tom, že logika si zde přijde také na své. Nejde totiž jen o to co nejrychleji vytvořit v dolní části displeje čtveřici stejně obarvených kostiček, ale také o to, jak si během toho připravit co nejlepší podmínky pro další tahy. A to už nemusí být až taková legrace, zvlášť když vás tlačí čas a začínají se vám plést tlačítka.

Bodování v arkádovém módu probíhá v každé úrovni zvlášť a je závislé na tom, jak rychle se vám podaří úroveň splnit. K tomu se ještě připočítávají bonusy za řetězové či násobné odstranění kostek. Naučit se tyto triky se vyplatí, a to nejen kvůli vyššímu bodovému zisku. Je tak možné v kratším čase eliminovat více kostek, a některé úrovně bez nich ani splnit nelze.

Rébusový mód je naopak zaměřen pouze na odstraňování kostiček, časový faktor sem vůbec nevstupuje. Místo něj je zde ale přesně zadaný počet, kolikrát můžeme z horní řádky kostičky spustit a věřte tomu, že toto číslo není nikterak veliké. Vaším úkolem přitom je odstranit veškeré barevné kostičky, které se ve spodní části nalézají. Zde se již bez komba a řetězového Puzzle Stationodstranění prostě neobejdete. Naštěstí je řešení pokaždé možné, protože kostky v horní části se vám neobjevují v náhodné kombinaci, ale jsou předem dané.

Tento mód je bodován jinak, než arkádový. Přesněji řečeno, není bodován vůbec. Odměnou vám může být jen skutečnost, že máte daný level za sebou. Ale abychom nekřivdili, takovéto ocenění milovníkům hádanek a rébusů většinou stačí.

Nyní by měl být ten správný čas podívat se také na další aspekty Puzzle Stationu, abyste věděli nejen jak jej hrát, ale i něco navíc. Po grafické stránce je hra poměrně povedená, ale je známo, že u logických her na ní lze jen těžko něco pokazit. Kamenem úrazu však často bývá hudební a zvukový doprovod, který mnohdy spíše ruší než podkresluje a překáží tak hráči v soustředění. Zde tomu tak naštěstí není. Hudba není nikterak vlezlá a zvukové efekty, jichž není nijak mnoho, neruší.

Hratelnost titulu je také docela obstojná, ovládání je jednoduché a během několika minut si jej poměrně dobře zažijete. Aby ne, vystačíte si s pouhými čtyřmi klávesami. Obtížnost úrovní je... snesitelná. Když se hodně snažíte, je možné všechno. Možná i to, že opravdu dokončíte všech sto úrovní, které vám Puzzle Station nabízí.

Puzzle StationJe zde ale jedna věc, které mne u této jinak poměrně slušné hry zarazila. Tvůrci nám na svých stránkách slibují pět různých konzolí, na kterých budeme moci hrát. Já sám jsem jich sice napočítal dokonce šest, ale to je pouhý detail. Co mne zklamalo, bylo ztvárnění těchto konzolí. Naivně jsem se domníval, že se od sebe budou nějak nápadně lišit, zvláště když jsem zjistil, že zpočátku si můžete vybrat pouze ze dvou a ostatní se vám zpřístupní až časem jako odměna za splněné úrovně. Ale moc se na ně netěšte, jsou naprosto identické s těmi původními, jenom jsou jinak barevné. To mi přijde jako odměna trochu málo.

Jinak je hra Puzzle Station poměrně dobrou, profesionálně zpracovanou logickou hrou, ale se známějšími tituly příliš soupeřit nemůže. Svým námětem totiž příliš připomíná mnohé freewarové hry a není vyloučeno, že nejeden potenciální kupec přeci jen raději sáhne po o něco horším freewaru, za který nemusí platit, než po tomto komerčním titulu.

Puzzle Station
Výrobce: Ninai Games
Distributor: Kotijäätelö
Minimální konfigurace: Pentium 166 MHz, 32 MB RAM
Doporučená konfigurace: Pentium 200 MHz, 64 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Zábavný logický rychlík, kterému bohužel konkurují freewarové tituly. Ty jsou sice horší, ale zadarmo.
Hodnocení: 62%

Autor:
 

Nejčtenější

Deset nejvíce frustrujících pasáží z počítačových her

Prey

Počítačové hry jsou výbornou formou relaxace, ovšem stejně jako třeba u sportu se u nich někdy člověk pořádně navzteká....

Ubisoft vyjadřuje podporu Notre-Dame a rozdává Assassin’s Creed Unity

Assassin’s Creed: Unity

Francouzská videoherní společnost Ubisoft se připojila ke stále rostoucímu počtu dárců, kteří se rozhodli přispět...

Brutálně těžký Sekiro je hit, za deset dnů prodal dva miliony kopií

Sekiro: Shadows Die Twice

Akční RPG Sekiro: Shadows Die Twice je tak obtížné, že na něj spousta lidí nemá. Jde o opravdovou hardcore hru pro...

Z herní babičky se během tří let stala legenda, objeví se i ve slavné hře

Shirley Curry

Před třemi roky se tehdy devětasedmdesátiletá Shirley Curry stala nečekanou internetovou senzací. Na Youtube totiž...

Vymodelovat virtuální Notre-Dame pro Assassin’s Creed trvalo dva roky

Assassin's Creed: Unity

Stejně jako ve skutečnosti i v počítačové hře Assassin’s Creed Unity byla katedrála Notre-Dam hlavní dominantou Paříže....

Další z rubriky

RECENZE: Dex ukazuje budoucnost, v níž bez implantátů nemá cenu žít

Dex

Česká hra Dex zasazuje tradiční žánr do ne úplně tradičního prostředí. Mladá dívka s modrými vlasy zachraňuje svět před...

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

Najdete na iDNES.cz