RECENZE: Psychonauts 2 je pestrobarevná hopsačka, která boduje humorem

Psychonauts 2 jsou skvělou volbou pro ty, kteří mají rádi plošinovky a umí velmi dobře anglicky. V opačném případě se ochudí o mnoho vtípků.

Ač jsem první díl Psychonauts nehrál, nelze se o něm v úvodu nezmínit, neboť to bylo právě nadšení jeho skalních příznivců, které umožnilo vzniknout dílu druhému. Po celých šestnácti letech díky komunitnímu financování, později díky externí investici a nakonec díky akvizici studia Double Fine Microsoftem, který všechny předchozí investory včetně fanoušků z původní crowdfundingové kampaně štědře vyplatil, vycházejí po opakovaných odkladech Psychonauts 2.

Odklady byly odůvodňovány důrazem na kvalitu, optimalizací pro Xbox a především snahou dostát očekáváním fanoušků prvního dílu. Abych tedy aspoň trochu mohl posoudit, zda se toto vývojářům povedlo, pustil jsem si longplay video prvního dílu a na jeho základě si troufnu usuzovat, že jeho fanoušci skutečně pokračováním zklamaní nebudou. Nezaznamenal jsem jedinou změnu v herních mechanizmech. Jen psychické dovednosti se zřejmě trochu rozšířily, například o možnost propojovat v mozku své oběti asociace za účelem přimět ji k nějakému konkrétnímu jednání, kdy tato dovednost současně funguje trochu jako lano s hákem.

Stejné zůstalo i grafické pojetí a důraz na příběh, který přímo navazuje na díl první. Ten je hned v úvodu stručně zrekapitulován a jeho neznalost mi při hraní nijak nevadila. Z videa ovšem vím, že se hráč v nové hře setká prakticky se všemi výraznějšími postavami z prvního dílu.

Za šestnáct let udělal hardware obrovský skok dopředu, takže asi nejmarkantnějším rozdílem proti předchůdci bude grafika. Ta i přes zřetelný pokrok nemění nic na jeho stylu. Ten by se asi nejsnáze dal popsat jako CalArts, byť tento pojem není úplně jasně vymezený ani přesný a má poněkud pejorativní nádech. Sám nejsem příliš velkým fandou tohoto směru, ne ani tak proto, že by se mi nelíbil, jako spíš proto, že tu je už od devadesátých let a přijde mi už dost vyšumělý. Proto pro mě tato skutečnost představovala něco, co mě od hry spíše odrazovalo, nicméně Psychonauts 2 toto budu muset odpustit, protože navazuje na předchůdce z roku 2005, kdy tento vzhled zdaleka tak okoukaný ještě nebyl.

V Psychonauts 2 se hráč ocitá opět v roli Raze (Razputin Aquato), synka z cirkusácké rodiny, který se poté, co v sobě odhalil telepatické a telekinetické schopnosti, rodičům navzdory, rozhodl stát členem elitní jednotky psychických agentů. Říkají si psychonauti. Nejprve se v prvním dílu vloudil na jejich letní dětský tábor, kde pomohl zabránit katastrofě, a stal se tak čestným členem psychonautů.

Hned na to je unesen hlavní šéf této organizace a současně otec Razovy lásky Lili, Truman Zanotto, a Raz pomáhá s jeho vysvobozením. Naleznou ho v bezvědomí v podmořské základně v jakémsi bermudském kosočtverci, kde ho vězní Dr. Loboto, který ovšem zjevně není tím hlavním mozkem celé operace.

A zde začíná díl druhý, ve kterém se Psychonauti snaží zjistit, kdo za únosem stojí a proč byl vlastně Truman unesen. A v sázce bude nakonec osud celého světa. Jak jinak.

Psychonauts 2

Psychonauts 2

Hra se opět odehrává částečně v reálném světě a částečně v hlavách různých jeho obyvatel. Díky pokročilým možnostem dnešní grafiky jsou nová prostředí ještě bizarnější a naplněná neuvěřitelným množstvím různých detailů. Vše je asymetrické a snad nikde člověk nenalezne jediný pravý úhel. Coby amatérský 3D modelář musím jen žasnout nad tím, jak obrovské úsilí do této hry její tvůrci museli vložit. Nepochybně jde o dítě lásky a je to vidět i na dalších aspektech. Hra je totiž už v den vydání vyleštěná takřka k dokonalosti. 

Po celou dobu hraní jsem nezavadil o jedinou technickou chybku, jediný zádrhel. Grafika v plných detailech ve 4K (Ryzen 3900X a GTX 1080), až na pár krátkých úseků s mlhou, naprosto plynulá (a i v mlze stále hratelná), ovládání jednoduché, srozumitelné a odezva okamžitá. Jediné, co mě občas trochu dráždilo, bylo chování kamery, ale nemohu říct, že by bylo horší, než je u obdobných plošinovek běžné.

Prvnímu dílu kolega před lety v recenzi vyčetl, že by býval mohl být delší. To u dílu nového problém nebude. Herní dobu prodlouží i sbírání „útržků představivosti“ (figments of imagination) nebo sjednocení všech „emočních zavazadel“ (emotional baggage – slovní hříčka, kterou bohužel nelze přeložit) s jejich cedulkami.

Množství různých sběratelských předmětů bylo zprvu něčím, co mě poněkud iritovalo, protože osobně mně moc zábavné nepřipadá a narušuje spád děje. Mylně jsem se totiž domníval, že útržky představivosti sbírat musím, pokud chci Raze povýšit na další úroveň. Ty je přitom potřeba pro zvýšení úrovně v každé lokaci posbírat všechny a může jích být i přes sto. Navíc se po každé smrti všechny vrátí na svá místa a člověk je musí sbírat znovu.

Naštěstí se ukázalo, že to není zdaleka jediný způsob jak levelovat, a člověk tak může útržky i zavazadla vesele ignorovat. Jejich účel spočívá spíš v prodloužení hratelnosti, neboť do všech lokací se může hráč kdykoli vrátit, aby je zevrubněji prohledal či proběhl čistěji.

Psychonauts 2

Psychonauts 2

Jádrem hry je tak klasická plošinová zábava, hádanky a humorný děj. Ačkoli mi příběh nějak zvlášť úchvatný nepřipadal, nemohu říct, že bych se nudil. Měl jsem chuť posouvat děj dál.

Ten je prošpikovaný stovkami vtipů a především slovních hříček, takzvaných „puns“, v čemž vidím asi největší úskalí pro českého hráče. Slovní zásoba, kterou budete pro plné docenění konverzací, nápisů atd. potřebovat, vysoce převyšuje úroveň většiny našinců. Vzhledem mj. k tomu, že mnoho fórků nabývá hmotné podoby, jako třeba zmiňovaná „emotional baggage“, ani ten nejlepší překlad nikdy věrně nepřenese původní obsah. A pochybuji, že by se titulkový náhradní humor vyrovnal originálu.

Kdo tak neumí anglicky na úrovni srovnatelné s rodilým mluvčím, o značnou část legrace nevyhnutelně přijde. K tomu je ještě třeba dodat, že mluvené herecké výkony jsou velmi vydařené. To ostatně platí o celé zvukové stránce, která evokuje spíš dojem z kina než počítačové hry.

Ale i když člověk anglicky moc neumí, je pořád o co stát. Poskakování po plošinkách je slušnou výzvou a prostředí jsou velmi rozmanitá, takže je pořád na co koukat. Obtížnost, zejména přesnosti skoků, je místy až hard-core, takže jsem nakonec pro účely nafocení screenshotů ocenil v našem nedávném článku kritizovanou možnost nastavení nesmrtelnosti. Tu a tam se totiž vyskytne úsek, kde člověk padá a padá a padá. Checkpointy jsou bohužel od obtížného místa občas umístěny zbytečně daleko, a nutí tak smrtelného hráče trávit zbytečně mnoho času opakovaným probíháním pasáží jednoduchých. To je asi největší výhrada, kterou ke hře mám, a není to zas tak hrozné.

Jedinou další věcí, která mě z nedostatků napadá, jsou snad ještě mapy, ve kterých je velmi obtížné se orientovat, protože jsou silně stylizované a navíc neukazují, kde se hráč nachází. Mám ale za to, že to je záměr a součást výzvy.

Celkově tedy Psychonauts 2 rozhodně mohu doporučit fandům prvního dílu a fandům plošinovek, kteří umí velmi dobře anglicky. Pro ostatní je pak lze doporučit jako pestrobarevnou hříčku pro odreagování, ale v jejich případě bych si asi počkal, než o dost zlevní.

Hru na recenzi poskytl Microsoft.