Pro Evolution Soccer 4 – Pro Fanoušky!

Rok se s rokem sešel a máme tu další fotbal od Konami. Všichni asi tušíme, jak to letos zase dopadlo, ale přece jen v každém jistě hlodá náznak nejistoty. Co když to letos dopadlo jinak? Klídek. Jinak to dopadnout ani nemohlo. Aktuálně: Soutěž nejen o 10 originálek!

Ze zvyku o zvyku
Zvyk není jen železná košile, je to přímo svěrací kazajka. Jak vás jednou čapne, jen tak stisk nepustí a jedině trpělivost vás může z jeho náruče vyvést ven. Spolehlivě. Do náruče dalšího zvyku. Trpělivost. Bez ní se při přechodu ze starého PESu na nový žádný jeho skalní fanoušek nikdy neobešel a nikdy neobejde. Pokud je něco tak návykové a trvanlivé, že u toho vydržíte bez delších přestávek bezmála celý rok, zvyknete si na všechny mechanismy tak silně, že se pro vás stanou druhou přirozeností. Bez zvykem vypěstovaných automatismů jak nahrávat, jak střílet či jak se za určitých situací chovat, nemůžete úspěšně a dobře hrát ani skutečný fotbal, ani jeho nejvěrnější virtuální podobu. Bez zažitých návyků nemůžete rozvázat křídla svojí kreativitě, protože vás okovy jejich absence potáhnou k zemi silněji než gravitace. Dokud nebudete zvládat bez mrknutí triviálnosti a základy, nemůžete nikdy doopravdy úmyslně nic tvořit. Nemáte z čeho. Zvyk osvobozuje. Osvobozuje vaši kreativitu, ale potichu a pozvolna spoutává vaši schopnost adaptibility na změny silněji než železná košile. Až si po roce intenzivního hraní PES4, pochopíte naprosto jasně o čem byla řeč. Sebemenší změny pocítíte okamžitě na první dotyk a uvidíte na první pohled. Rozumově vám bude po pár chvilkách jasné, že tyhle a tyhle změny jsou ku prospěchu věci a opětovnému přiblížení se podoby imitace skutečnosti k ...ehm ... imitované skutečnosti. Rozumově. Jenže vaše pocity nebudou jeden přes druhého křičet hurá, ale budou zmatené, dezorientované a zklamané z nedostavující se dlouho očekávané euforie. Skutečně je tohle lepší než to, na co jste zvyklí? Ne tak zhurta. Trpělivost.

Ze zvyku o novotě
Vinu za nutnost probrat umrtvělou schopnost adaptace na změnu, ostatně jako v případě většiny předchozích ročníků, není možné přičítat nadměrnému množství novinek v PES4. Těch skutečně novotou zářících věcí je oproti předchozímu dílu relativně poskrovnu a v podstatě jde spíše podružné záležitosti, které ovšem opětovně umocňují celkový dojem ze hry. Třeba problematické licence. Licenční politika Konami se dočkala konečně kýžené finanční injekce, která ji vybičovala k na poměry série poměrně výrazně velkorysému rozšoupnutí se a PES4 tak konečně přináší několik plně licencovaných zahraničních prvních lig. Zas tak moc se ale neradujte, protože několik znamená v tomto případě tři. Španělská, italská a holandská. Není ovšem na druhou stranu důvodu ani pouštět ke slovu mírné zklamání, protože je tu k mání kompletní klubová sestava manšaftů z Premier League, Bundesligy a francouzské League 1, jen kamuflované pod zkomolenými názvy. Po ruce je ovšem opětovně vynikající všehoschopný editor a tak je možné mít během několika desítek minut všechny uvedené ligy s jejich oficiálním názvem i oficiálními názvy všech klubů.

Dále se nám rozrostly možnosti zahrávání volných přímých kopů, u nichž vám dle vaší libosti může asistovat i druhý hráč.

S hráči se na klubové úrovni není třeba již babrat, protože jejich jména jsou u většiny klubů v pořádku. V řadě nároďáků (ano naši v ni stále stojí) se sice dočkáte opětovné exhibice nejrůznějších zkomolenin (což je vzhledem k tomu, že na klubové úrovni mají skoro všichni hráči svá skutečná jména, poněkud zvláštní), ale nelze nevidět výrazný pokrok, které v tomto směru PES4 proti svému předchůdci učinil. A kvitovat možnost konečně si zahrát klasické národní ligy nelze jinak než s povděkem, dále ovšem doprovázeného při vzpomínce na databázi automatismy při výběru adresáta nahrávky tu a tam viditelně přetrvávají, ale rozhodně budou obšťastňovat vaše okolí v podstatně menším množství. Dále se nám rozrostly možnosti zahrávání volných přímých kopů, u nichž vám dle vaší libosti může asistovat i druhý hráč. Efektní, ale přínos není nijak razantní a především co se týče nahrávky na střílejícího, potřebují tyhle nové způsoby zahrávání přímáků ještě trochu vyladit. Ve stávající podobě je to přeci jenom poněkud krkolomně vyřešené. No a úplně nově se nám po letech konečně po celou dobu hry promenáduje na trávníku i hlavní rozhodčí (na postranní dojde možná až příští rok), což rozhodně působí věrohodněji, než ty jeho léta trvající zjevení výhradně v prostřizích. Mno a to je - co se skutečných novinek týče - asi tak všechno. Nic na nějaké dlouhé zvykání si na novoty, tak proč ty okecávací řečičky z úvodu?

Kluby přátel PESu

Je jen otázku času než si každá skutečně kvalitní hra vytvoří kolem sebe početnou komunitu, kterou posléze jako brouk hrdobec započne před sebou válet a nabalovat tak na jádro další a další lidi. Vzhledem ke kvalitám multiplayeru v PESu, nebylo vytvoření pořádné komunity kolem něj otázkou času, ale chvilky, což se sice nevylučuje a je to víceméně totéž, ale zní to úderněji. Pokud se tak chcete jakožto podle vás zkušený chovatel PESu podívat mezi obdobně postižené, máme tady pro vás pár solidních tipů na několik českých i zahraničních "kotců", kde najdete věci, které vám rozhodně přijdou k duhu. Sestavy, tipy, triky, infa z akcí a o akcích, no však to znáte. Patrně nejvšestrannější českou fanouškovskou stránkou věnující se mj. i posledním dvou dílům PES najdete na http://pes.fifa.cz/ ; k mání je, aspoň co se PES3 týče, na co si vzpomenete. Další českou stránku, zaměřující se ovšem výhradně na organizaci turnajů v PESu najdete s žebříčky a reporty z akcí na www.g-kru.com. A jako poslední, nikoliv však nejméně užitečnou českou stránku, na níž je PES na pořadu dne najdete na zde ;-). Ze zahraničních zdrojů patří k nejužitečnějším www.pesinsight.com, kde kromě soupisek, sestav, tipů do hry a podobných obecných věcí najdete i videa ukázkových gólů. No a co se týče nejrůznějších fines v ovládání PES4, ale i minulých dílů, najdete skutečně velmi přehledně zpracovaný i obrazově zdokumentovaný přehled na těchto stránkách.

Ze zvyku o evoluci. Pro evoluci?
Protože evoluce je vypočítavá mrcha, která kašle na přežírání se novinkami a soustředí se výhradně na recyklaci požitého. A tohle je Pro Evolution Soccer. Chová se stejně. Nebudete si tak muset zvykat na přidání nového, ale hlavně na změnu starého. Přestože PES3 je jednou z mála her, které prakticky nepotřebovaly měnit výrazněji svůj obsah, prošel každičký jeho podstatný aspekt viditelnou revizí a recyklací, ještě hlouběji čistící zrnka jednotlivých částí hry od plev. A začalo se u nejméně podstatných věcí. Na první pohled vás pravým hákem praští výrazně zkrášlený a zmodernizovaný interface, který ale nadále zůstává na rozdíl od FIFY v prvé řadě stoprocentně funkční a přehledný. Jedna z mála věcí, která modernizaci a změnu skutečně potřebovala, se jí taky v adekvátní míře dočkala, aniž by však došlo k obětování hlavních předností starého. Ukázková recyklace. To samé lze vztáhnout na intro, které byť si zachovává starou známou stylizaci a je v jádru o tom samém, přesto opětovně vyznívá jinak a poukazuje na další věc, co dělá fotbal fotbalem. Je jako už tradičně o něčem a už jen proto si zaslouží zmínky. Nemluvě o jedničkovém technickém provedení a o zvyku jej právě kvůli myšlence ze zvyku zmiňovat. Ostatně o tom, že ke konečnému úspěchu vede zatraceně dlouhá cesta, na níž je rozhodující každičký aspekt i okamžik, je i samotný PES4 a potažmo i filosofie KCET při vývoji série. Proto nezůstalo jen u povrchních změn a pár novinek, ale řízená střela evoluce zasáhla změnami i to nejpodstatnější. Jádro.

Chvíli pozorněji sledujte zkušenými očky pohyb míče po hřišti. Stačí pár minut a bude zcela očividné, že fyzika pohybu míče – tedy klíčový aspekt, který podmiňuje valnou většinu vzniku skutečně fotbalově vypadajících situací – udělala další nemalý posun k dokonalosti imitace a opět působí věrohodněji. V KCET dokonce šli tentokrát tak daleko, že každý z míčů s nimiž můžete hrát, má fyziku pohybu mírně odlišnou. Jednoduše, míč je zase o něco kulatější a nevyzpytatelnější a Roteiro lítá trochu jinak než klasická, několik let stará meruna. Nicméně matlání medu kolem huby je tentokrát nutno mírně osolit, protože místy to možná vývojáři trochu přehnali a míč po ne příliš razantních kontaktech lítá poněkud divokými rychlostmi. Zpět ke lžičce s medem.

Po krátkém rozkoukání po obsahu novotou zářících položek zjistíte, že se vaše manažerské možnosti opět o kousíček rozrostly.

Změna fyziky pohybu míče se nemohla nepodepsat na ovládání, které byť zůstalo v jádru naprosto netknuté, opětovně působí jinak, fotbalověji. Budete si muset zvyknout především na celkově pomalejší tempo a s ním související mírně odlišný dribling a timing nahrávek, kliček, hlaviček, skluzů, tacklů a ...v podstatě všeho. Zároveň se zpomalením tempa došlo ke zpomalení nárůstu ukazatele síly střely a centrů, což vám v souhrnu ukázkově demonstruje, jak moc jste svázáni starými návyky z PES3. Právě v tento moment, kdy vám PES4 předvede exhibici těch nejdůležitějších změn, začnou se vám v hlavě přeřvávat pocity s rozumem. Nebudete pochybovat o tom, že to všechno díky změnám působí fotbalověji, ale na chvíli začnete pochybovat jestli to všechno bylo ku prospěchu věci. Bylo. Zvyk nejen osvobozuje, ale zároveň i svazuje. Ani o jednom nepochybujte, protože je jen otázkou času (a toho jak moc máte PES3 zažitý) než vás trpělivost vyvede z náruče starých do náruče nových návyků, které vás sevřou stejně pevně, jako ty předchozí a nechají vás soustředit se výhradně na hru. Jednoduše, je jen otázkou času než si na změnu zvyknete. A začnete se v té na pohled povědomé, ale vevnitř cize působící fotbalové oáze volnosti, cítit jako ryba ve vodě. Bude vás to bez debaty stát trochu klidu při vztekání se nad zmršenými střelami, hlavičkami, chybami v obraně či nepovedenými kličkami, ale jakmile si zvyknete, uvědomíte si, že zase máte nad vším opětovně větší kontrolu než dřív a kreativita má v prostoru omezeném pravidly zase o něco větší výběh. Nad střelami ve všech podobách máte lepší kontrolu, hlavičkování je víc než kdy před tím o dobrém timingu výskoku na míč a tělesných proporcích hráčů a kombinační hra hraje rovněž důležitější roli než minule. Posledně zmiňovaná nezískala na významu jen díky zvolnění tempa, ale stejně tak i viditelně zlepšené poziční hře vašich AI řízených spoluhráčů, zpřesněním nahrávek a citlivějšímu vybalancování obrany s útokem. Na pohled řada souvisejících drobně změněných drobností, ale ve výsledku dosti odlišně hratelná a věrohodněji působící hra. Evoluce jinak nepracuje. A k dokonalosti se jinak jít nedá. Záleží na každičkém aspektu i okamžiku.

Ze zvyku o Master League
Stejně tak kvalita celku není samozřejmě závislá jen a pouze na hře samotné, ale i na jejím nabídkovém rámci. O ligách a novinkách v tréninku už řeč byla, klasickou nabídku pohárů a exhibicí můžeme pro jejich známost vypustit a pustit se aspoň ve zkratce o opětovně změnami prohloubené Master League. Hned zpočátku si můžete vybrat jestli budete hrát s klubem s jeho skutečnými hráči nebo začnete od píky se starými dobrými "dřeváky" Ivarovem, Duilčem, Minadnou, Edingtonem a spol. Začít s Arsenalem v jeho plné polní samozřejmě postrádá to staré známé motivační kouzlo, a tak každý správný fanoušek začne s těmi, kteří mu za ty roky přirostli nejvíc k srdci a na které si zvykl. Jim se ostatně nadává při zkažených akcích nadává lépe než Henrymu, nebo nedej bože sobě:-). Po krátkém rozkoukání po obsahu novotou zářících položek zjistíte, že se vaše manažerské možnosti opět o kousíček rozrostly jak o obecné předzápasové analýzy soupeře, tak i důkladné pozápasové analýzy prakticky všeho. Taktické možnosti ovlivňování zápasu zůstaly stejně bohaté, jen je jejich vliv na hru díky zlepšené AI zase o něco čitelnější, což se bude zpočátku při hraní se slabčáky hodit. Forma hráčů už ovšem není určována náhodně, ale závisí na jejich výkonech v zápasech a případně se dá doladit při volném tréninku. Po přečtení manuálu a odehrání první sezóny si pak nemůžete nevšimnout, že nově se hráčům mladším třiceti let po odehraných zápasech zlepšují statistiky. Platí, že čím mladší a méně schopnější, tím rychleji se mu jednotlivé atributy zvyšují. Jde nicméně o proces dlouhodobý, takže počítejte s tím, že než si vychováte nového Henryho či Zidana, několik sezón to potrvá. Na druhou stranu ale rovněž počítejte s tím, že někteří už dostatečně nabušení a třiceti let mladší hráči se dočkají výkonnostního růstu jen velmi malého, případně taky žádného. Zkrátka u Henryho už to lepší nebude. Ani nemůže;-). Starším hráčům naopak statistiky klesají a ani odchody do důchodu už nejsou tabu. Zavedení procesu stárnutí do ústředního singleplayerového módu PES4 tento jen dále prohlubuje a i poněkud zlidšťuje. Jen počkejte až Ivarov pověsí kopačky na hřebíček; pak pochopíte:-). Oživujícím, i když ne vždy potěšitelným detailem, jsou odjezdy hráčů na reprezentační zápasy, což je už jen taková třešnička vypovídající o péči věnované tomuto tradičnímu skvostu fotbalových her. Lepší a zábavnější singleplayerový mód ve sportovních hrách nenajdete široko daleko. Což je totéž, co nikde.

Ze zvyku o technice a z nutnosti o nezvyklých chybách
Mrkněte na obrázky. Zapojte představivost a rozhýbejte si ty, jak bývá zvykem, zase o něco detailněji provedené a svým předlohám podobnější hráče, o třídu kvalitnější animaci než je k vidění kdekoliv u konkurence či minulého dílu a máte potěšení pro oči zajištěno. Dynamičtější a trefněji vybrané pozápasové sestřihy či prostřihy v průběhu samotného zápasu pak jen podtrhují kvalitu grafiky v tomto ohledu. Modely stadionů a provedení diváků by sice už chtěly po letech trochu více péče, nicméně výsledný pozitivní dojem nijak nekazí. Platí to i o tradičné výborné zvukové kulise, ale stejně tak tradičně to neplatí o vypečeném komentáři dua Peter Brackley a Trevor Brooking. Trevorovo "Is plaeasure to be here, Peter" je snad starší než redakční PS2 a stejně tak obehrané. Nelze tomu sice - obdobně jako stále stejně "trefným" pozápasovým analýzám - nepřičíst jistou dávku kouzla a pobavení, ale jinak vám ten stále prakticky stejný komentář začne lézt rychle na nervy. Lepší a jistější je v případě PESů poslouchat něco, čemu nerozumíte, emotivní španělštinu třeba.

Tohle je bez debaty běžně k vidění i na pažitu ve skutečnosti, jenže tady je to MÍSTY k vidění možná až příliš často.

Jenže zatímco u komentáře se jedná o očekávanou záležitost, podařilo se KCET tentokrát vyprodukovat dvě takové, řekněme o něco míň příjemnější a především vůbec neočekávané chybky. První si všimnete hned při prvním zahrávání rohu, hrajete-li na 60Hz. Tady jsou totiž k vidění na poměry série zcela nevídané a krajně nepříjemné slowdovny jinak výborného snímkování, které nejenže kazí dojem, ale především problematizují hru samotnou. Reagovat totiž při zpomalení hry vyžaduje jiný timing, u hlaviček obzvláště, což je mírně řečeno problém, protože na jiný timing nejste zvyklí. Tyto problémy ovšem nejsou patrné jen při rozích, ale i během hry, kdy je na obrazovce větší počet hráčů, což je - hrajete-li s obvyklou "wide" kamerou - u branek docela často. Při hraní na 50Hz jsou tyto problémy MNOHEM méně běžné, ale nejsou zcela eliminovány. Hru naštěstí už tak výrazně neproblematizují, pouze mírně kazí celkový dojem. Na 60Hz ale raději rovnou zapomeňte. Druhý, o něco spornější, ale za to mnohem hůř řešitelný problém je letos v gólmanech. Ti jsou určitě o něco chytřejší i věrohodnější, jenže... Jenže část jejich image věrohodnosti spočívá v tom, že místy jen tak bez jakéhokoliv náznaku pohybu koukají, jak jim balón letí do sítě či v lepším případě kousek od ní. Tohle je bez debaty běžně k vidění i na pažitu ve skutečnosti, jenže tady je to MÍSTY k vidění možná až příliš často. Při střelách, když má gólman zakrytý výhled je to pochopitelné a na místě, ale v moment, kdy nereaguje na viditelnou střelu z dálky, byste tam nejradši vlítli a propleskli ho. A když to za chvíli zopakuje, jde o nervy (obzvláště v multiplayeru). A nevypadá to věrohodně, ale spíš jako pořádný bug. Jenže o bug jít nemůže, protože se zmíněný problém vyskytuje jen místy a nikoliv pravidelně za stejné situace. Trochu to tak občas zkazí dojem a pocuchá nervy, ale zvyknete si a tyhle mršky upadnou v zapomnění, resp. stanou se součástí hry. Jak jinak.

O závěru. Ze zvyku a z povinnosti
I když koncem nekmitala lžička s medem kolem vašich úst s tak neochvějnou pravidelností, jak jste možná byli z předchozích ročníků zvyklí, nemůžou se ti trpělivější z vás, co se pročetli až sem, dočkat jiného závěru, než že letošní díl se nakonec vybarví přesně tak, jak se dalo čekat. Skalní fanoušci série k němu sice možná nedojdou okamžitě, ale po adaptaci na změny bude o to očividnější, že tohle je skutečně lepší než to, na co jsou - vlastně jsme - byli zvyklí a PES4 je kvalitativně opětovně o kus blíž k dokonalosti než jeho předchůdce.Ostatně jiné závěry jsem si vlastně v případě PESů zatím ještě psát nezvykl. A bez správných návyků koneckonců recenze pořádně psát nejdou;-).

>> Soutěž o 10 originálek a další super ceny! <<

Pro Evolution Soccer 4

Výrobce/Vydavatel	Konami/Konami
Platforma	PlayStation 2, Xbox

Multiplayer:	ano, 4 hráči
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	2 110 kB

Verdikt:

Už jste si zvykli na tomhle místě číst, že nový PES není dokonalou, ale "pouze" nejlepší fotbalovou hrou všech dob. Letos není důvod rušit zvyky.

Hodnocení:

90% (info)