Fotbal je jednoduchá, přímočará hra s jasným cílem a přesně nalajnovanými pravidly, kecajícím prostředkům do toho, jak jej dosáhnout. Monolog pravidel není nikterak sáhodlouhý či obsažný, v konečném důsledku však efektivně dělá z fotbalu onu úžasně jednoduchou, přímočarou a snadno pochopitelnou hru. Na první pohled. Pravidla nejen svazují, ale zároveň i osvobozují a tak v jejich rámci existuje oáza volnosti, která dělá z jednoduché, přímočaré hry, hru nekonečně variabilní a proměnlivou. Ve skutečnosti. Právě ten pravidly nalajnovaný plácek volnosti je to, co dělá fotbal fotbalem. A taky to je kámen úrazu drtivé většiny fotbalových her, jejichž tvůrci tohle buď nechápou, nebo to nejsou schopni věrohodně obšlehnout a nebo obšlehávají pouze něco bez ohledu na celek. Jedna výjimka tohle pravidlo už ale naštěstí potvrzuje léta, série ISS Pro od Konami na Playstationu (), obecně považována každým svým dílem za nejlepší zpracování fotbálku všech dob. A druhá, novogenerační PS2 verze, rodinnou tradici vytírání zraku všem konkurentům a přebírání koruny rozhodně rušit nehodlá.
Hned zkraje se sluší upozornit na to, že PES2 není tak výrazným skokem vpřed, jakým byl oproti svým předchůdcům díl předchozí, ale v konečném součtu změn je "pouze" krokem vpřed. Přínosným, rozhodným, z části i potřebným a především opětovně hru posouvajícím další krůček k dokonalosti. Tímto jsou ti z méně trpělivých snad ujištěni, že to opětovně stojí za to a ti trpělivější se záhy i dozví proč. A začněme obrazně řečeno od hlavy, tedy jsme-li u fotbalu tak u nohou (nohy jsou tak nějak hlavou fotbalu), resp. u toho nejdůležitějšího a to u ovládání.
Ovládání bylo vždycky alfou a omegou série, protože autorům celkem správně a brzy došlo, že právě jeho prostřednictvím musí interpretovat skutečnost, chtějí-li dosáhnout pocitu u hráčů, že hrají skutečný fotbal. Každým dílem úspěšně dováděli v základě stále stejný ovládací systém (tentokrát v dílčích věcech i kosmeticky upravený) stále blíž dokonalosti a PES2 v tom nadále pokračuje. I nyní tu najdete kromě standardních pohybů (střela, centr, přihrávka, ulička, narážečka, sprint) řadu nadstandardních (ulička vzduchem, lobík, narážečka vzduchem) i několik "machrovinek" ("bicykl", stahovačka, náznak kličky...), jejichž provedení ovšem není jen otázkou stisku jednoho tlačítka, ale především otázkou přesného timingu ve správnou chvíli, což vyžaduje notnou dávku zkušeností. Stejně jako skoro všechno ostatní, počínaje obyčejnou nahrávkou do uličky a střelou konče. K PES2 si stejně jako předchozím dílům nejde jednoduše sednout a okamžitě se začít bavit, zábava přijde až po získání alespoň minimálních zkušeností s ovládáním (a to i v případě, že jste hráli předchozí díl!, protože především změny v driblingu jsou hodně výrazné). Budete si muset zvyknout, že ve hře fungují elementární fyzikální zákony a hráči nejsou magnety a míč není z kovu. Tudíž tu nenajdete žádný typicky "fifofský" lepivý efekt, kdy hráči mají míč jak přišitý ke kopačkám (potažmo při jeho zpracovávání i k jiným částem těla), ale při pohybu si jej pokopávají před sebou a podle toho se i ovládají; čím pomaleji běžíte, tím větší kontrolu nad míčem máte, což platí samozřejmě i naopak. Budete se muset naučit jak co nejefektivněji za jakých situací pokrývat míč, abyste o něj příliš snadno nepřicházeli. Budete se muset naučit střílet góly a to bez toho, aniž byste uměli správně umístit či zatočit střelu a zároveň odhadnout její sílu prostě nepůjde. A v neposlední řadě se budete muset naučit bránit, bez dobré
obrany jste totiž nahraní (nutno dodat, že bránění je díky realističtějšímu driblingu s míčem mnohem náročnější než bývalo), přičemž obranná činnost je nesrovnatelně sofistikovanější a obtížnější než v jakékoliv jiné fotbalové hře (tak jako všechno ostatní ostatně). A aby toho nebylo málo, tak protože neovládáte "klapzubáky", do ovládání se vám ještě promítá i úroveň schopností jednotlivých hráčů (každý jich má něco kolem 40), přičemž takové věci jako rychlost, výdrž, přesnost a síla střely, technika, dribling či přesnost a rychlost přihrávek mají na ovládání hráče a jeho akceschopnost vliv poměrně jasně čitelný. Až tak komplexní ovládání u PES2 je.
Zní to komplikovaně, ale je to značně intuitivní a základy jsou jednoduché, ovšem plné zvládnutí i přes tu intuitivnost vyžaduje spoustu času (nemluvíme tu o hodinách či dnech, ale minimálně týdnech) a zkušeností. Jak vám ovládání začne pronikat do krve, začne se před vámi otevírat obrovské pole volnosti a vy budete s úžasem zjišťovat, že ve hře můžete dělat snad skoro všechno, co ve skutečnosti. S každým krůčkem k dokonalému zvládnutí hry bude ta volnost větší a za každý krůček budete také odměněni neuvěřitelně silným pocitem uspokojení, o kterém si můžete u všech ostatních fotbálků nechat jen zdát. A to všechno jen díky ovládání respektujícímu skutečně fungující věci.
První klíčové intermezzo pouze pro fanoušky PES. Pokud je tenhle text ne bezdůvodně psaný kurzívou prvním, o co vaše očko pozornosti zavadilo, vězte, že je v něm všechno důležité, co o PES2 potřebujete vědět. Pokud jste se sem museli dočíst, omlouvám se za možná zbytečné omílání samozřejmostí, ale ti, co sérii neznají, tuhle recenzi potřebují víc než vy. Teď už ale k věci, protože tohle je ideální místo pro rozvedení níže zmíněných narážek na realističtější dribling a náročnější bránění; jedno souvisí s druhým. Hráči v PES2 umí držet míč mnohem lépe, díky čemuž je dribling s nimi mnohem rychlejší, citlivější a snazší než v minulém díle. Na první pohled by tento aspekt mohl působit jako krok k arkádovosti, ale díky ještě realističtější fyzice pohybu míče je opak pravdou. Uvolňování a vytváření si prostoru sice je jednodušší než posledně, ale vypadá mnohem realističtěji, protože v minulém díle přeci jenom byly určité věci - ve skutečnosti běžné - díky pomalému driblingu prakticky nerealizovatelné. Usnadnění driblingu se pochopitelně výrazně promítlo i do přístupu k obranné činnosti. Obránci (přesněji řečeno bránící hráči) se tentokrát ovládají rovněž mnohem pružněji (po ztrátě balónu už nevznikají většinou žádné prodlevy mezi další reakcí) a mnohem výrazněji využívají při hře svého těla k odstavení protihráče. Souboje o míč tak jsou mnohem, mnohem osobitější a důraznější. Hráči se strkají, tahají za dresy, pomáhají si rukama při odstavování a jejich tělesné proporce tak ve výsledku hrají velmi významnou roli. Zároveň je ale díky snadnějšímu driblingu třeba hrát v obranné fázi mnohem více pozičně a trpělivě. Automatické vybíhání po hráči s míčem, naučené z
minulých dílů, není optimální, protože tak velmi snadno vznikají díry v obraně a kam vedou díry v obraně netřeba zmiňovat. Ve výsledku se pak především právě díky zmíněným provázaným změnám hraje PES2 skutečně opět výrazně jinak, díky čemuž může mít řada z vás zpočátku vcelku slušné problémy, protože odvykací kůra na zažité postupy je občas psychicky náročná:). Není od věci zmínit, že vlastnosti hráčů se do ovládání promítají zase o chloupek čitelněji, nicméně mám pocit, že místy to autoři přeci jenom s ohodnocením některých hvězd trochu přehnali a pár nejmenovaných jedinců dribluje a střílí možná až příliš přesně. Konec prvního intermezza.
Ovládáním ale komplexnost hry zdaleka nekončí. Aby to totiž nebylo málo komplikované, máte jako obvykle k ruce taktické možnosti bezmála na úrovni fotbalového manažeru. Kromě tradičních voleb rozestavení a sestav můžete prakticky libovolně upravovat postavení jednotlivých hráčů v poli, určovat jejich herní úkoly prostřednictvím výběru pozice (sweeper, ofenzivní či defenzivní záložník, křídlo...), definovat, zda mají hrát spíše dopředu či dozadu anebo to, jestli mají bránit v zóně, natěsno či praktikovat osobku. No a pak tu máte ještě na výběr několik tradičních herních strategií, které si můžete zapínat či vypínat přímo během zápasu, aniž byste museli hru pauzovat a vracet se do menu. Všechny výše uvedené skutečnosti (zdaleka to nebyly všechny) mají samozřejmě vliv na hru vašeho týmu, ale jsou tu opět spíše pro hračičky a nutně se jimi zabývat nemusíte, nechcete-li. Což je sice pozitivum, na druhou stranu mi přijde ale škoda, že vás hra k jejich využívání více netlačí, což jí lze ovšem těžko vyčítat.
Těžko něco vyčítat i víceméně tradiční nabídce herních módů (několik druhů pohárů, liga, trénink), kde sice absentují nějaké oficiální soutěže, ovšem vzhledem k tomu, že hra nadále obsahuje výrazně zlepšený a nejlepší singleplayerový mód, jaký je u fotbalových her k mání, "Master League", je to zcela irelevantní. Pokud náhodou nevíte, co je na něm tak skvělé, tak vězte, že je to poměrně jednoduchý a velmi motivující princip, kdy si za získané extra body v zápasech můžete "nakupovat" do vašeho týmu libovolné hráče (čím lepší tím dražší samozřejmě) a sestavit si tak vlastní tým snů. I když spíše než můžete musíte, protože bez ohledu na to, jaký klub si vyberete, budete muset začínat s přidělenými podprůměrnými či v lepším případě průměrnými hráči. K čemu oficiální soutěže, když můžete mít tohle?
Druhé informační intermezzo nejen pro fanoušky PES. Master League a tréninkový mód dostaly tentokráte do vínku mnohem více, než kdy předtím a tak si zaslouží důkladnějšího rozboru. Pokud vám suchá informační osvěta není po chuti, klidně následující odstavec přeskočte. Tréninkový režim obsahuje mimo tutorialu a tradičních možností nácviku skoro všeho, co se nacvičit dá, a také velmi zábavnou vychytávku v podobě "Umbro challenge" módu, v němž jsou vaše v rámci tréninku běžně nacvičované věci (dribling mezi kužely, přímáky, centry, nahrávky...) podle kvality bodovány a následně v případě překročení dolní hranice zapisovány do tabulky mezi nejlepší. Zábavné, originální a dokonalé na odreagování i procvičení. Master League se pak dočkala ještě masivnějšího a přínosnějšího vylepšení. Tím je kromě přidání třetí divize a provázání ligy s
různými poháry a přáteláky především propracovanější systém získávání hráčů. Už nestačí jen nasbírat příslušný počet bodů a kliknout, celý systém je teď mnohem logičtější a komplikovanější. Hráče nemusíte rovnou kupovat, ale jde je brát i na hostování, přičemž abyste vybraného hráče získali, musíte nejen zaplatit poplatek za transfer (odpadá u hostování), ale rovněž nabídnout mu plat (na sezónu). Výše poplatku za transfer i finanční nároky hráče jsou samozřejmě odvislé od jeho kvalit (ale i od toho, má-li angažmá!), ale ani jejich splnění vám - pokud hrajete stále ve třetí divizi - nezaručuje v jednání o získání hráče úspěch (ti nejlepší vám prostě do třetí divize Master League nepůjdou). Hráče navíc můžete nejen získávat, můžete jimi tentokráte i disponovat, což znamená půjčovat, prodávat nebo i vyhazovat (za každý zápas každému platíte, s výjimkou pohárů a přáteláků). Zcela nově musíte při budování týmu počítat i s tím, že zápasové zatížení se promítá do kondice hráčů (jednoduše pokud je moc protěžujete budou unaveni a výkony nebudou optimální) a forma hráčů (vyjádřená tradičními barevnými šipkami) není generována čistě náhodně. Jako třešničku na dortu tohoto tří divizového skvostu pak lze uvést, že hra dokáže čitelně zohlednit i vzájemnou sehranost vašeho týmu (čím častěji spolu jednotliví hráči hrají, tím lépe si nahrávají či nabíhají do pozic). Jediné, co by se dalo výkonu PES2 v tomto ohledu vyčíst je fakt, že nikde kromě pozápasového bilancování nemáte položku ukazující platy hráčů, ale to je skutečně jen bezvýznamná prkotina uvedená z nouze nedostatku jiných chyb. Zkrátka, tady se už moc dál jít nedá a PES2 tak dýchá v tomhle směru dokonalosti za krk. Konec intermezz.
Kde ovšem Konami mají určité resty je technická stránka věci. Grafika v žádném případě nemůže být ocejchována slovem špatná či mu podobným, ale nějaké velké zlepšení proti minulému dílu nečekejte. Stadiony jsou velmi slušně provedeny, animace hráčů je o třídu výš, jak co do kvality tak do kvantity (v tomto ohledu je PES skoro bezkonkurenční), hráči jsou vymodelováni rovněž slušně a framerate je čistých 50fps, ale stále je to o třídu za letošní FIFOU i This Is Footbalem. Kde rozdíl činí víc než třídu je stále prezentace a především komentář. Byť výkon nové komentátorské dvojice je o kus lepší než v minulém díle, stále to ještě není ono. Naštěstí zatímco v těchto bezvýznamných detailech PES2 ztrácí, v těch podstatných technických věcech konkurenci deklasuje. Fyzika pohybu míče je nadále naprosto bezprecedentní a rovněž AI všech hráčů je daleko před tím, co předvádí soupeři. Místní AI zvládá faulovat, střílet góly i do vlastní sítě, zohledňovat skutečné pojetí hry řady týmů, pružně reagovat na vaše strategie a spoustu dalších věcí, jejichž výčtem vás nebudu unavovat. Určité resty má sice u vašich spoluhráčů, kteří místy (podtrhuji) zbytečně zdvojují, vysunují se i když nemají, či občas nereagují jak by měli, ale opět jde maličkost viditelnou jen ve světle skoro dokonalosti zbytku.
A ano, další a jednou z posledních maličkostí jsou nadále nereálná jména hráčů z některých států (Jižní Amerika, částečně střední a východní Evropa) a názvy všech klubů. Přestože lze díky skvělému editoru přepsat, změnit či od základu předělat skoro všechno (jména, názvy, vlastnosti,
dresy, vlajky...), stále tímto Konami dávají poměrně zbytečný důvod některým křiklounům pomalovat se válečnými barvami a začít kamenovat pomluvami tuhle bezvýznamnou tretku. Nicméně vzhledem ke komerčnímu úspěchu loňské verze (kdy se jí v celkovém součtu podařilo konečně vypráskat FIFU, díky čemuž je ta letošní konečně o něčem jiném) mi taky trochu uniká, proč Konami stále nechtějí investovat do kompletní licence. Na druhou stranu přepisování jmen v editoru lze brát jako vcelku zábavný testík vašich fotbalových znalostí. Nu a než to celé odpískáme a shrneme, nemůžu se alespoň nezmínit o multiplayeru, který je tradičně naprosto fantastický, dokonalý a ... sem si doplňte jakýkoliv superlativ, co vás napadne. Díky němu je PES2 (stejně jako jeho předchůdce), co se intenzity a doby trvání zábavy týče, tou nejlepší hrou na PS2.
Nu a závěrem si odpusťme patetické výkřiky "Konami to opět dokázali" a spol. a namísto toho raději jednoduše ve stylu komentátorů PES2 zopakujme už po několikáté to samé. Zapomeňte na to, co tvrdí velkohubá konkurence, protože zatím pouze TOHLE je fotbal.
| Pro Evolution Soccer 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
