Příběh herních písků času je už nějakou dobu uzavřen. A čerpá z něj film. Autoři ale zjevně nevěděli, jak se do něj znovu dostat. Na časové ose se Zapomenuté písky odehrávají mezi prvním a druhým dílem "pískové" trilogie, což ale neznamená prakticky nic.
Hra působí dojmem, že je do dějové linie zpětně naroubovaná. To je samozřejmě pravda, ale tvůrci se to mohli pokusit lépe maskovat. Nedočkáte se tu sličné Farah, zato potkáte novou postavu: princova bratra, který se vzal kdoví odkud.
Bratr dostal za úkol bránit hrad plný pokladů proti nepřátelům. Situace se nevyvíjela dobře, a tak vyvolal armádu písečných monster. Princ musí pochopitelně celou šlamastyku odčinit.
Zapomenuté písky jsou příběhově nejslabším dílem série Prince of Persia, nepočítáme-li legendární předchůdce z osmdesátých a devadesátých let. Na druhou stranu už neexperimentuje tolik jako předchozí díl, což bude zřejmě většině hráčů vyhovovat. Zároveň to ale znamená, že po herní stránce nepřináší nic významně nového.
Zatímco v předchozím díle jste stáli vždy jen proti jednomu, ale o to těžšímu soupeři, Zapomenuté písky se vrací ke konceptu boje proti poměrně tupé a pomalé přesile.
Hloučky nepřátel většinou přemůžete snadno. Stačí k tomu mačkat útočnou klávesu, občas si kopnout nebo přehodit protivníka přes zábradlí. Když jde do tuhého, měla by situaci vyřešit jedna ze čtyř speciálních schopností, jimž se v průběhu hry přiučíte.
Specialitky nejsou zrovna originální. Jedna spočívá v ohnivé, druhá v ledové síle. Třetí vyvolá větrný vír, který nepřátele nadnese. Když jsou nepřátelé příliš neodbytní, vyplatí se aktivovat jakousi kamennou kůži, která prince na čas obestře.
Na základní úrovni je kouzlení málo účinné. Postupem času jednotlivé schopnosti vylepšíte až do čtvrté úrovně. Pak už je větrný vír skutečně silnou specialitkou, která protivníky nejenom vynese, ale rovnou i zabije.
Čas od času před vás hra postaví protivníka obzvlášť tuhého, takzvaného bosse. Boje s nimi podléhají speciálnímu režimu kamery, s níž se budete místy prát, což už tak obtížnou situaci zrovna neulehčí.
Ty nejlepší souboje s bossy jsou ale stejně ty, kdy vám to hra udělá ještě trochu těžší a zkombinuje je s akrobatickým šplháním po okolí. Kdo nereaguje rychle, je rázem mrtvý. Tedy za předpokladu, že nemá dostatek magické energie, díky níž by posunul čas nazpět. Ano, starý dobrý trik funguje stále.
Přetočení času zároveň do hry přináší příjemný taktický element. Čerpá totiž ze stejné energie jako speciální schopnosti. Když si jimi v průběhu hry vypomáháte příliš, 
v kritické chvíli nebudete mít zásobu na zopakování nepovedené pasáže. Ale ani to vás nemusí traumatizovat. Posunete se jen na poslední stanoviště, kde se hra uložila, což je s největší pravděpodobností nedaleko od místa skonu. Přehnané opakování pasáží nehrozí.
Mezi souboji se musíte pohybovat směrem k cíli. A jelikož je architektura správně nerealistická a členitá, sestává se tento pohyb především ze šplhání, ručkování, přeskakování, vyskakování a další akrobacie, která je princovi vlastní. Do značné míry ji provádí zautomatizovaně. S ovládáním nebudete mít problém ani při hraní na klávesnici a myši, byť se pro Zapomenuté písky hodí více gamepad, stejně jako pro předchozí díly.
Princ se nedočkal výrazného rozšíření svých akrobatických kousků. Naučil se akorát 
obzvlášť dlouhý skok, jenž ho katapultuje přes dlouhé propasti, obvykle přímo do skupinky nepřátel.
Jedinou skutečně významnou novinkou v Zapomenutých píscích jsou hrátky s vodou. Takřka na každém kroku narazíte na fontánky cákající ze zdí či vodopády. A nejsou tam jen na okrasu.
Princ umí tekoucí či stříkající vodu zastavit nebo spíše zmrazit. Pak se z ní stane pevný objekt, po němž se dá vylézt či zhoupnout, jako by to byla zeď nebo tyč. Voda však vydrží ve zmrazené podobě jen chvíli, pročež je v daných situacích nutné perfektní načasování.
Graficky připomínají Zapomenuté písky ze všeho nejvíc poslední díl trilogie The Two Thrones z roku 2005. Přestože v aktuálním díle je více detailů a textury mají vyšší rozlišení, hra stejně vypadá poněkud zastarale. Do značné míry to zachraňuje stále povedený pohádkový styl.
Jako jeden z mála titulů se Prince of Persia: Zapomenuté písky dočkal českého dabingu. Je třeba ocenit snahu, jež hru přiblíží širšímu publiku. Na druhou stranu je dabing velmi nepovedený. Hlasy k postavám příliš nesedí a jsou nepřesvědčivé. Ani samotný překlad není nápaditý.
Prince of Persia: Zapomenuté písky nejsou špatnou hrou. Jako doplněk k filmu je vlastně docela milá, jen by potřebovala zajímavější a konzistentnější příběh. Coby samostatná hra je ale navíc. Oproti původní trilogii, která začala vycházet před osmi lety, toho mnoho nepřináší a ve vyprávění je navíc o poznání slabší.
