Prince of Persia – magické dobrodružství s pár chybami

Nový princ je jiný, nový princ je zábavný, nový prince má Eliku, ale nový princ rozhodně není dokonalý.

Prince of Persia

Můžete namítat cokoliv, můžete prskat vzteky, ale nepopřete tvrzení, že Prince of Persia je hrou z nejlegendárnějších. A jeho jméno neztrácí sílu ani dnes, nová trilogie (Sands of Time, Warrior Within, Two Thrones) představila perského prince v nové formě a tisíce fanoušků pobíhání po zdech, skákání a sekání se zahnutou šavlí šílelo blahem.

Bylo proč, hry nabídly exotickou atmosféru, chytlavé souboje i skvělý design úrovní. A co další pokračování nazvané jednoduše Prince of Persia (bez čísla, bez podtitulu, prostě a jasně jen Prince of Persia)? No, svým způsobem je skvělý, ale současně se nevyhnul pár chybkám, které hraní trošku komplikují.

Kouzelnická kočanda je sice příjemným zpestřením, ale herní principy podstatně neinovuje.

Další díl na to jde zostra, přináší totiž kompletně nový příběh i technické zpracování. Odvážný to krok od vývojářů z Ubisoft Montreal. Nepropadejte ale panice, zarytí fanoušci skákajícího prince, odlišnosti od původních titulů nejsou tak veliké, aby vás to odradilo. Ovládání i náplň hry zůstaly velmi podobné, ale pár výrazných novinek tu je.

Pokud nejste nevidomí, tak první obměny si všimnete hned. Došlo k výrazné změně grafického zpracování. Hra používá silně obměněný engine Scimitar (trefné, Scimitar je v angličtině zahnutá šavle), který ukázal svou sílu například v hitovce Assassin´s Creed. Tento engine byl prý použit proto, že je vhodný pro velké otevřené prostory, kterými Prince nešetří. A nešetří ani tlustými černými liniemi. Nové dobrodružství exotického monarchy je vytvořeno cel-shadovou grafikou, což vás možná zprvu zaskočí, ale vzhledem k pohádkové atmosféře hry jde o skvělou volbu.

Navíc si pracanti z Ubisoftu opravdu dali záležet a přinášejí svět plný nádherných prostředí, po kterých je radost se prohánět a skákat. Cel-shadové zpracování je rozhodně kladem, což si možná neuvědomíte hned (především, pokud jste si přivykli na vizuální styl předchozích titulů), ale časem, až vám některé z mnoha nádherných míst vyrazí dech, pochopíte.

Celé dobrodružství začíná poněkud zvláštně. Princ míří domů (odkud, proč, kde je vlastně jeho domov, to se hned nedozvíte), ale na poušti se mu v písečné bouři ztratí osel Farah. Je to sice jen osel, ale sami víte, že dobrého osla, aby člověk pohledal. Tak se ho mladý dobrodruh vydá hledat. Do cesty se mu ale připlete pohledná dívka jménem Elika a nakonec se společně vydají do chrámu. Jenže tím začnou nepěkné problémy, právě v něm je totiž vězněn temný bůh Ahriman. A ne jen tak pro nic za nic, je dost mocný, aby ovládl nebo zničil svět, což začne okamžitě dokazovat, když pomalu uniká ze svého vězení. Nemusíte se samozřejmě ptát, na koho padne úkol ho zastavit.

Ani tentokráte nebude hlavní hrdina sám, připojí se k němu princezna a kouzelnice v jedné (sexy) osobě Elika. Je to nezbytné, protože jen ona dokáže očistit svět od Ahrimanovy temnoty. Právě Elika je jedním z hlavních taháků, na který tvůrci lákají. Nejen proto, že její křivky jsou zakryty jen pár hadříky, ale především z důvodu, že by měla poskytnout hraní nový rozměr.

Ovšem řekněme si na rovinu, zase tak revoluční to není. Kouzelnická kočanda je sice příjemným zpestřením, ale herní principy podstatně neinovuje. Lépe řečeno, její osoba v podstatě jen supluje pár běžných funkcí. Tak například, pokud se vám stane, že se zřítíte a padáte do nedozírných hlubin, je to právě Elika, které se teleportuje a zachrání vás. Objevíte se na nejbližším bezpečném místě – tedy klasický záchytný bod. Během soubojů pak Elika pobíhá kolem vás, ale nevrhne se do bitky, pokud sami neurčíte. A když to uděláte, její útok se stane součástí vašeho komba. Sama však agresivní není a nezmůže se na nic.

Pokud vám hrozí smrt rukou nepřítele, objeví se na obrazovce některé z tlačítek. Jestliže ho stačíte odbouchnout, pak jste zachráněni. Někdy je to právě Elika, která magickou energií odrazí nepřítele, ale opět musíte včas stisknout, co se po vás žádá. Jinak by Elika neudělala nic. Občas se také přihodí, že ji nepřítel srazí k zemi. Buďto vstane sama nebo se k ní musíte přiblížit a ona čiperně vyskočí na nohy.

Hra není lineární, ale ani není pravda, že byste si mohli jít tam, kam se vám zachce.

Další její funkcí je, že když skočíte a potřebujete se dostat dál, než kam vás Princovy nohy donesou, tak stačí znovu stisknout skok, objeví se Elika a doslova vás hodí dál. V podstatě tak supluje dvojitý skok. Hra vám sama naznačí, kdy je potřeba princeznina pomoc – obrazovka začne blednout ve chvílích, kdy ji máte povolat, aby skok prodloužila. Celkově vzato je vám tedy Elika v podstatě vnucena a trošku násilně vložena do dění. Ale není to důvod ke stížnostem. Je dobře, že nám v Ubisoftu připravili výpomoc v podobě sličné pomocnice, jen není tak revoluční, jak se hlásalo.

Něco podobného by se dalo prohlásit i o tom, že Prince of Persia disponuje otevřeným světem. Není lineární jako jeho předchůdci, ale ani není pravda, že byste si mohli jít tam, kam se vám zachce. Respektive můžete se promenádovat i po levelech, kde nemáte žádný úkol, ale tím pádem tam v podstatě nemáte co na práci a nic zajímavého tam na vás nečeká.

Svět je rozdělen do několika částí. Každá z nich je prorostlá Ahrimanovou temnotou a vy se jí musíte postupně zbavit. Lze to ale provést jen na určitém místě, které obvykle stráží nějaký odolnější protivník. Když ho porazíte, Elika očistí danou úroveň (opět za pomoci vás a jednoho tlačítka). V té chvíli se všude po levelu objeví světélkující orby zvané light seeds. Vaším úkolem pak je být trošku hamoun a posbírat jich co nejvíce. Ne proto, abyste je prodávali na diskotékách (ale určitě by byly stejný hit jako neonové tyčinky), ale jen když jich máte určité množství, můžete očistit další části světa.

Nápad s light seeds není až tak zábavný, jak by se na první pohled mohlo zdát. V každé úrovni je jich omezené a předem dané množství. Hra vás na začátku nechá v domnění, že rozhodně nemusíte sbírat všechny, ale uděláte dobře, když seberte každý, který můžete. Časem vám totiž budou chybět a bez nich se prostě dál nedostanete. A nároky na jejich množství jsou vyšší a vyšší.

Nakonec vám tedy nezbude, než se vracet do již očištěných lokací (naštěstí se do nich dá teleportovat) a doplnit zásoby tam. Některé jsou dostupné lehce, jiné chtějí trošku snahy, ale jsou tu i takové, jejichž získání si žádá velmi zkušeného akrobata. Časem ale i sebevětšího fandu běhání po zdech prostě omrzí pečlivě procházet každou píď lokace a sbírat blikající kuličky. Zdržuje to a ubírá to hře na dynamice. Ale holt se tomu nevyhnete.

Převážnou část hraní (nejen kvůli honbě za orby) strávíte skákáním, běháním po římsách, zdech, houpáním se na praporech a prováděním dalších kousků, které by u většiny z nás vyústily ve trojitou frakturu, plno modřin a veřejnou ostudu.

Nový princ je ale z počátku o něco těžkopádnější než jeho předchůdci. Aby se vám podařilo jednotlivé akrobatické prvky spojit tak, aby působily pěkně, si vyžádá trošku cviku. Ovládání není těžké, ale správné načasování není úplně nejsnazší. Často tedy sklouznete (alespoň já tedy ano) k tomu, že místo abyste se snažili ve správný okamžik zmáčknout např. skok, mačkáte ho preventivně několikrát už předem.

Úrovně jsou navrženy tak, aby bylo v podstatě hned jasné, co máte na daném místě udělat, takže se málokdy stane, že budete bezradně tápat, jestli se máte proběhnout po zdi nebo skočit na vzdálený sloup. Postupem času také narazíte na speciální plochy, po jejichž aktivaci můžete například běhat po stropě nebo létat. V takových chvílích je vaším úkolem vyhýbat se překážkám, pokud do některé narazíte, pak musíte opakovat celý úsek znovu (a některé nejsou úplně nejkratší). I když je Prince of Persia poměrně snadná hra, právě u těchto pasáží může dojít k lehčí frustraci.

Filmový Prince of Persia

Jistě už jste zaslechli, že se oblíbený Prince představí i na plátech kin. A zdá se, že právě on bude jazýčkem na vahách, zda budou nadále vznikat velkorozpočtové bijáky inspirované hrami nebo ne. V poslední době se jim totiž nedaří a Prince of Persia by měl situaci změnit. Režii dostal na starost Mike Newell (Harry Poter a Ohnivý pohár), hlavní hvězdou je Jake Gyllenhaal (nebojte se, solárium a maskérky mu pomohly k exotickému vzhledu) a produkce se ujal Jerry Bruckheimer, který má na hity čuch. Příběh je inspirovaný dějem ze Sands of Time a rozpočet filmu se vyšplhal ke 150 milionům dolarů. Premiéra je předběžně naplánována na 5. srpna 2010.

Čas od času dojde samozřejmě i na souboje. Střetnete se obvykle s jedním protivníkem, dle autorů proto, aby měl každý punc unikátnosti. K dispozici máte blok (při jehož dobře načasovaném stisknutí na chvíli znehybníte nepřítele), útok mečem, akrobatický útok, magický útok (provedený Elikou) a uchopení kovovou rukavicí, kterou má princ na ruce (kromě jiného s ní také může „sklouzávat“ po zdech).

Útoky lze samozřejmě spojovat do velmi pěkných komb, která působí mnohem sympatičtěji, protože se jich účastní i Elika. Lze například seknout nepřítele, vyhodit ho do vzduchu, tam za ním vyskočí Elika, která ho srazí zpět, a vy ho dorazíte.

Nabídka nepřátel ovšem není zrovna zajímavá. Sice se liší velikostí a tvary, ale většinou jde o příšery tvořené černými chapadly propletenými do tvaru bytosti. Na některé platí jen magický útok, na jiné jen úder mečem, další jsou nezranitelní a musíte proti nim využít prostředí. Princ nemá ukazatel života, ale podle toho, jak je zraněný, rudne obrazovka. Souboje nejsou příliš časté, ale jako příjemné koření hry fungují.

Stejně zábavná je i samotná ústřední dvojice. Rádi se provokují, pronášejí štiplavé hlášky na svou adresu a docela to mezi nimi jiskří. Z části také díky kvalitními dabingu. Ani hudba však není špatná, vlastně je více než dobrá a nabízí pár zajímavých motivů.

Na dohrání celého Prince of Persia vám budou stačit dvě, v lepším případě tři odpoledne. A to i v případě, že si přičtete nezáživné sbírání light seeds, kterým je herní uměle natahována. Není to ovšem jediné zklamání, kterého se dočkáme. Přítomnost Eliky není tak revoluční, jak se čekalo, otevřený svět žádné podstatné možnosti neposkytuje a přídavky ve stylu létání jsou spíše na obtíž.

Prince of Persia je ale kvalitní hra, která ostudu rozhodně neudělá. Pořád si drží slušnou úroveň a je vysoko nad průměrem. Ovšem překotná snaha tvůrců přinést novinky jim trošku podráží nohy. V žádném případě ale nejde o jakékoliv zklamání, jen už nám ale Princ představil v lepší formě.