Žil, byl jednou jeden princ a ten byl zamilovaný do krásné princezny...
Kolik je to už let, co jsme na svých počítačích radostně proháněli perského prince? Jak jsme se nejednou naštvali na "cvakačky", které nás rozpůlily. Prince of Persia (POP) není "jen" klasická plošinovka, je to něco víc, je to předěl v krátké historii PC her (a pro mě je to první dohraná hra na PC). Neznám totiž nikoho, kdo by někdy nehrál tuto ve všech směrech geniální hru. Prince byl totiž "poviná" výbava každého PC, a to teď nemyslím jen počítače v domácnosti, kdekterý úředníček ve volných chvílích pařil. Důvodem byla naprostá srozumitelnost pro každého, jednoduché ovládání, strhující děj, kterému podlehlo velké množství těch, co o hrách říkají "kultura pro debilky." Já vím, že následující řádky budou naprosto zbytečné, ale z důvodů nostalgie si připomeňme staré díly...
Člověk se až diví, co dokázal jeden jediný člověk zplodit. Ano, celého POP udělal jen jediný člověk, Jordan Mechner, tehdy čerstvý vysokoškolák. Udělal grafiku, programování, příběh, design levelů, tj. to co nyní dělá minimálně tým 20 lidí.
Do svého projektu angažoval dokonce členy rodiny, jeden člen udělal hudbu a druhý byl modelem na motion capturing (ha, to je vtipné, že?). Je sice pravda, že nad vývojem POPu strávil 4 roky svého života, ale stálo to za to. Konečně v roce 1989 (je máme výročí, 10 let od vydání POP) vydal POP na Apple II, kde zaznamenal obrovský úspěch. Věrohodně působící animace postavičky, skvělý děj, rychlý spád a něco naprosto nového. V době kdy byl POP vydán existovalo velké množství jiných plošinovek, ale žádná jiná nepřišla s myšlenkou na zapojení mozku při hraní. Všechny tyto aspekty hráči náležitě ocenili o čemž koneckonců svědčí prodejnost hry, 2 miliony prodaných kopií, a to se psal prosím rok 89, kdy 90% veškerých her bylo z pirátských zdrojů. Taková prodejnost nasvědčovala jedinému, pokračování je na cestě. Taky že jo, v roce 1993 vyšel POP2 podle spousty lidí ještě daleko lepší než díl první. Druhý díl v sobě kombinoval daleko víc akce a puzzlů což mělo za následek ještě větší oblibu než díl první. POP2 byl nesrovnatelně větší, delší i obtížnější a barevnější, a to byl důvod proč se mi druhý díl nikdy, tak moc nelíbil.
A nyní po šesti letech přichází díl třetí, který už bohužel není 2D, ale je věrný modernímu trendu "vše ve 3D." Po dlouhou dobu trvajících slibech Red Orb konečně vydává všemi očekávaný třetí díl a jaký je, čtěte dál a dozvíte se.
Hned zpočátku, když jsem se dozvěděl o ohlášení nového Prince, který bude ve 3D jsem měl takový zvláštní pocit.
Něco mi říkalo, že tu pohádkovou atmosféru 2D grafiky se prostě nedá předělat do 3D, měl jsem nepříjemný pocit, že všechno sklouzne k něčemu podobnému Tomb Raiderovi, akorát že místo pistolí bude hlavní hrdina bojovat šavlí. Naštěstí se moje nepříjemné předzvěsti ukázaly z části liché, i když... Ale i tak pro ctitele starého Prince to je vysloveně rána pod pás, protože díky novému provedení se hodně změnila podstata hraní arabského dobrodružství. První pocit, který vás bude provázet po většinu času strávenou nad hraním, bude pocit rozčarování. Dalším pocitem bude dojem prázdnoty, ten ale naštěstí brzo opadne. A třetí nepříjemné zjištění hned na začátku je absence zbraně, opět si musíte nejdřív nějakou opatřit svojí šikovností, naneštěstí většinu času v prvním kole budete hledat zbraň a toto hledání je velmi nudné, věřím že by dokázalo hodně potenciálních hráčů odradit. Ještě jsem vám ani nepověděl o čem je novy Princ. Náš hrdina je šťastně zamilovaný do princezny, je to oboustranná celoživotní láska, to ale nemůže přenést Assan, který chtěl princeznu provdat za svého znetvořeného syna, a tak na našeho hrdinu přichystají léčku a Princ jim padne do zajetí, kde má zemřít bídnou smrtí...Klasický kýčovitý příběh, ale to u takovéhoto typu hry moc nevadí.
Nově na likvidaci nepřátel má Princ několik zbraní, takže už není omezen jen na svoji šavli.
Assanovy poskoky můžete počastovat šavlí, kopím, takovýma milýma ostřími, ne nepodobným těm z AvP nebo třeba jim můžete provést piercing lukem. S luku nestřílíte jen obyčejné šípy, ale i šípy "magické," máte ohnivý, ledový, bleskový a několik dalších druhů. Ale na čem hlavně POP3D staví, tak to jsou souboje face to face neboli tváří v tvář. Absolvování těchto soubojů je naprostá lahůdka a je to jeden z mála důvodů proč POP3D dostává, tak relativně vysoké hodnocení. Důvodů, proč mě souboje uchvátily je hned několik. Zaprvé je to naprosto fantastické zvládnutí ovládání meče. Máte všehovšudy pět kláves na různé směry útoku a jednu klávesu na krytí. Zapomeňte na všechno co jste kdy hráli, zapomeňte dokonce na ovládání z Die by the Swordu, který měl mimochodem fantastické ovládání, protože POP3D přináší opravdu nejjednodušší a přitom komplexní ovládání, možná by šlo i říci simulaci meče. Druhý důvod, proč se mi souboje tak líbí, je jejich dynamičnost a rychlost. Souboje jsou fantasticky rychlé, jen střídáte úder zleva z úderem z prava a nakonec strážce zabijete nádherným výpadem na jeho nechráněné břicho a to vše v pohledu ala nový Mortal Kombat nebo třeba Tekken. Tímto jsem se pomalu dostal k poslednímu fantastickému prvku soubojů, zpracování. Jak už jsem psal souboje vidíte jako současné bojové hry, což soubojům dodává hodně atmosféry.
Opět se v Princovi setkáváme se spoustou pastí, od nejjednodušších vysouvacích bodáku ze zemně, přes pohyblivé stěny, až po různé nášlapné plošiny, které vám budou otevírat či zavírat mříže. Dokonce se setkáte i s drobnými logickými problémy, ale to je u takovéhoto typu her normální. Co ale rozhodně není normálem, alespoň oproti minulým dílům je množství pohybů. Prince opět umí běhat, skákat, opatrně našlapovat, šermovat, ale nyní umí nově úkroky, plížit se po čtyřech, rozhlížet se, plavat, a jak už jsem psal, umí i několik úderů, a abych nezapomněl umí střílet z luku :-)).
Povězme si teď něco o technickém zpracování. To je bohužel smutnější pohádka, i když zvážíme-li, jak je hra dlouho ve vývoji, tak se nemůžeme divit, ale to je problém výrobce ne náš. Veškerá grafika i přes spoustu detailů působí dojme, že je těžce mimo mísu. V žádném případě není škaredá, ale je taková omšelá. Kdyby POP3D vyšel, tak před 3/4 rokem, tak by to byla parádička, ale teď pár rozmazaných textur a několik barevných světýlek nikoho na hlavu nepostaví. Animace postaviček působí na hráče naprosto stejným vyčpělým dojmem jako grafika. Nejde jen o to, že všechny postavičky jsou nezvykle hranaté, ale hlavně že nejsou zrovna nejplynuleji rozpohybovány, a to u vysloveně "áčkového" titulu je vážná chyba. A další problémem, který je z předchozími problémy málem hřebíčkem do rakve. POP3D se v obyčejných 800x600 trhá na TNT2 Ultra!
| ||||||||||||||||||||||||
Ale my už všichni víme, že grafika a technické provedení není to co dělá hru hravou. Hratelnost, to je ta ingredience, co zachraňuje POP3D od brakovosti. Sice to může z textu znít, jako že se mi Prince vůbec nelíbil. To ne, to by byl velký omyl. Já jsem s Prince poměrně spokojeny, i když kdybych řekl, že splnil všechno co jsem od něj očekával, tak bych hodně lhal. Ale i tak je Prince 3D hravý a rozhodně by neměl nikom utéct, nebo alespoň těm, kteří hráli první nebo druhý díl, a to znamená, že si ho stejně zahrají všichni. Naštěstí pro nás i pro Prince nedopadl jako Tomb Raider XY, je zcela jiný, ale přitom tak podobný...
