…aneb jak se Pankrácovy nadějné vyhlídky na žhavou noc s agentkou Mucovou
zvrhly v časoprostorové protikomunistické tažení.
„A je to tady, chvíle, na kterou jsme se všichni těšili. Na tribuně se objevuje ministr obrany, soudruh Alexej Grušavoj. Jak možná slyšíte, vojáci pod tribunou zdraví oslavence mohutným „Hurá!“. A je to nádhera. Nad hlavou nám právě proletěly zbrusu nové stíhačky Mig-41. Ministr kyne nastoupeným jednotkám a moskevští pionýři mu předávají nádhernou kytici. Za několik okamžiků uslyšíme sovětskou hymnu…“
„Panečku, ještě že už jsou tyhle doby za námi“, pomyslí si určitě většina z vás po přečtení úvodního odstavečku. Zkuste si ale představit, že sotva jsme se komunismu na konci dvacátého století zbavili, máme ho tu zase a to v ještě drsnější podobě. Hrůza, co? A právě o tom, jak by mohl vypadat svět jednadvacátého století, ovládaný sovětskými komunistickými soudruhy vypadat, pojednává čtvrtý díl dnes již legendární české adventurní série Polda společnosti Zima Software. Ta nám od podzimu 1998 představuje rok co rok nové praštěné příhody bývalého policisty Pankráce, jehož svérázné vyšetřovací metody a hlas v podání předního českého komika Luďka Soboty jsou známé absolutně každému příznivci českých adventur (viz. recenze prvního, druhého a třetího dílu). Trochu opožděně vydaný čtvrtý díl nám však oproti svým předchůdcům přináší dvě novoty, dvojí překvapení: tím prvním je konečně docela kvalitní grafika v hybridním 2D/3D zpracování a druhé spočívá v celkově vážněji pojatém konceptu hry.
Obzvláště tato skutečnost v nás vyvolala velké nejasnosti a popravdě jen horko těžko jsme si dokázali Pankráce představit jako seriózního detektiva, obzvláště když mu opět propůjčí hlas Luděk Sobota. Teprve ostrá verze hry vnesla do našich potemnělých myslí světlo a všem nedočkavcům mohu již nyní prozradit, že s tím posunem k naprosto vážnému pojetí to není zase až tak žhavé, i když přiznávám, že v některých kapitolách se skutečně s Pankrácovými vtípky či humornými scénkami setkáte pouze sporadicky.
Ono částečné odklonění od komediálního konceptu hry asi nejlépe charakterizuje již úvodní příběh, který tentokráte na rozdíl od předešlých dílů nic neparoduje, nicméně tématika cestovaní časem za účelem zabránění Rusákům v nastolení komunismu na celé planetě, se za „seriózní“ též považovat nedá. Nehledě na to, že má v celé lapálii prsty Pankrácův starý známý z minulého dílu, profesor Santusov. Toho totiž Bůh obdaroval jednou moc zajímavou vlastností - když má hlad, vynalézá. Situaci samozřejmě využili moci chtiví Rusové a šoupli ho do tajného vědeckého tábora Čurila Plenkovič na Sibiři, kde si mohl dát k obědu tak maximálně grilovanou veverku, a tam ho přiměli k vývoji přístroje, který dokáže zablokovat všechny jazykové nervové dráhy v lidském mozku. Tedy kromě jediné, která je vyhrazena pro Ruštinu. Skutečnost, že by veškeré lidstvo dokázalo hovořit pouze rusky,
je samozřejmě voda na mlýn pro nějakého fanatického vůdce, jenž má sklony k ovládnutí světa. A jelikož se Santusov obává nejhoršího, potají - v exilu v Paříži - vymyslel a sestavil stroj času, pomocí nějž může vyslat dobrovolníka do budoucnosti, aby si ověřil, jaké následky jeho vynález v ruských rukou způsobil. Jako dobrovolníka si samozřejmě vybral toho nejčestnějšího a „nejschopnějšího“ muže, kterého zná - detektiva Pankráce.
Nemusím snad ani předesílat, že Pankrácova analýza situace v budoucnosti dopadne přesně dle Santusova očekávání. Bohužel ale porucha dálkového ovladače znemožní Pankrácovi návrat do současnosti a tak náš nebohý hrdina zůstane v komunistické Paříži roku 2011 uvězněn. Jedinou nadějí na záchranu může být pouze sám Santusov, pokud je samozřejmě ještě stále naživu. Pátrání po ruském vynálezci a pozdější zajištění toho, aby se v minulosti vynalezení onoho ďábelského nervového přístroje vyvaroval, se však z důvodu náhod, nehod a hlavně nepřesnosti stroje času nečekaně zvrhne v jedno velké peklo, během nějž Pankrác nechtěně navštíví několik časových epoch sahajících od pravěku až po rok 1996.
Právě kvůli cestování časem se Polda 4, stejně jako jeho předchůdce, rozdělí na několik kapitol, v nichž se dostanete do nespočtu prekérních situací a střihnete si řadu rozličných úloh a zaměstnání. Na Havajích, které se v roce 2011 staly odpočinkovým střediskem pro komunistické papaláše, vás čeká práce dohazovače krásných žen pro svého obtloustlého šéfíka, v pravěku budete muset zapadnout mezi místní kmen neandrtálců a dokonce se naučit jejich řeč, v Paříži za buržoazní revoluce (1791) vpadnete přímo mezi znesvářené stoupence krále a revolucionáře a pochopitelně to budete hrát na obě strany :o), no a v Egyptě (též 1791) se stanete, mimo jiné, vykradačem hrobek. Pozoruhodný a pro tvůrce velmi pochvalný je taktéž ten fakt, že v každé kapitole Pankrác mění svůj oděv, díky čemuž se přizpůsobuje danému období a místním poměrům (poznámka pro dámy a Poldovy fanynky: těšte se na pravěk, kde konečně uzříte Pankrácovo „mužné“ skoro-obnažené tělo :o))
Jednotlivé kapitoly se však od sebe neliší pouze časovým zařazením a dobovým prostředím, ale též stylem a kvalitou grafického zpracování a překvapivě i hratelností. Hratelnost je po vzoru minulých dílů založena především na práci s inventářními předměty,
nicméně rozhovorů také znatelně přibylo, protože většina z celkem padesáti postav nemá k dlouhému vykecávání žádný větší odpor. Přestože si Pankrác tu a tam nějaký ten žertík neodpustí, jsou to právě dialogy, jež se snaží vystihnout hloubku postav a posouvat hru na vážnější rovinu. Nicméně mnohdy doslova šílené manévry s více než dvěma stovkami předmětů atmosféru hry opět nezadržitelně zlehčují. Ne však vždy! Jako dvě nejkontroverznější kapitoly bych zmínil pravěk a buržoazní Paříž, které jakoby snad ani nepocházely z ruky téhož scénáristy. Zatímco v pravěku vás čekají zmíněné předmětové orgie, kdy na pouhých čtyřech lokacích zkombinujete kolem třiceti předmětů a svou invencí (mnohdy spadající mimo okruh logičnosti) překonáte i legendárního MacGyvera, v Paříži se dostanou ke slovu především dialogy spojené s prováděním nepoctivých intrik a o něco poctivějšího „čmuchání“. Navíc hladina humoru v této kapitole klesne téměř na dno a nechává tak vyniknout pro mě mnohem cennější vlastnost, jíž se říká „atmosféra“. Její hloubku pak umocňuje ze všech kapitol vůbec nejzdařilejší grafické zpracování, doplněné výjimečně slušnou hudbou a skvělými zvukovými efekty (o tom později). Navíc se váš pobyt v bouřlivých ulicích Paříže bude odehrávat částečně i v noci, kdy atmosféra graduje a nesrovnatelně přečnívá nad celým zbytkem hry. Samozřejmě, že míra vážnosti je obzvláště v této hře věcí vkusu každého z vás, nicméně mě samotného může jenom mrzet, že ve stejném stylu není Polda 4 zpracován od začátku až do konce.
Co mě však nemrzí, ale naopak velmi těší, je to, že se Polda 4 stává prvním dílem série, který je konkurenceschopný i ve srovnání se zahraničními adventurními produkty. Proč? Protože si v Zima Software konečně uvědomili, že technická stránka hry je pro úspěch titulu v současnosti prakticky stejně důležitá jako hratelnost a poslali průměrnou 2D grafiku s mizernými animacemi do věčných lovišť. Místo toho povolali do boje 3D Studio Max spolu s moderní technologií Motion Capture a výsledek je oproti předchozím dílům doslova propastný. Přesto ale určitě nebudu grafiku herních lokací přechvalovat - narazíte sice na velice pohledné a detailní interiéry či exteriéry (prakticky celá kapitola buržoazní Paříže nebo krámek kupce v Egyptě), nicméně si grafici neodpustili několik tradičně průměrných „výpadků“ (kapitola pravěku, interiér věznice atd.). Lokace tentokráte neskrolují, nicméně ty rozsáhlejší jsou zabírány ze dvou, případně tří různých pohledů.
Daleko větší pozornost než grafika pozadí si zaslouží herní postavy a to nejen jejich rozpohybování, ale též samotný design. Všechny charaktery jsou vymodelovány ve 3D, skládají se z jednoho až dvou tisícovek polygonů, jsou velice slušně otexturovány a ve finále vypadají nadmíru pohledně a vůbec ne hranatě,
jak jsme z řady podobných her zvyklí. Dokonce se tvůrcům podařilo vtisknou jim trošku humornější výraz, obzvláště pak samotnému Pankrácovi, který rozhodně nezapře viditelnou podobu se svým starším ručně kresleným dvojčetem. Na rozpohybování nejen jeho, ale i všech ostatních postav, bylo využito technologie Motion-Capture a pokud bych měl výsledek porovnat s předchozím dílem… ne, to opravdu nemá smysl. Je to jako srovnávat let skalního orla se slepicí. Pankrác se pohybuje naprosto plynule a řekl bych až skoro „ladně“ :o), během rozhovorů rozhazuje rukama, drbe se ve vlasech nebo krčí rameny a pro každý předmět se ochotně shýbá k zemi. Výhod 3D pak bylo využito k řadě dalších efektů, z nichž jmenujme například dynamické osvětlování postav podle toho, zdali se nachází v šeru nebo třeba pod svítící lampou. Snad jedině slibovaná mimika obličeje se jaksi nekoná (nebo je natolik nepatrná, že jsem ji ani nepostřehl) a též rychlost Pankrácovy chůze je poměrně nízká, což ale řeší funkce dvojkliku (skokové přemístění na dané místo na lokaci). Bohužel se ale tvůrci zjevně soustředili především na postavy a méně na animace herního prostředí, a tak se kromě sem tam pohyblivé oblohy, vodního toku a několika dalších drobností na lokacích nic jiného nehýbe. Zarazila mě též naprostá absence video-sekvencí. Ta má za následek nepřítomnost intra i outra, což mě obzvláště v druhém případě docela zklamalo.
Znatelného vylepšení doznala i zvuková stránka hry, a to především co se efektů týče. Ty konečně dosáhly dnešní standardní úrovně (znáte to - voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách :o)), nechybí ani šlápoty Pankrácovy chůze, které vcelku věrohodně odpovídají povrchu, po němž si to zrovna špacíruje. Dabing zůstal oproti minulým dílům bez výraznějších změn, ve studiu se sešla tradičně hvězdná sestava Lábus - Kaiser - Postránecký - Fišer - Pípal - Tůma - Spoustová - Zawadská a v jejich čele samozřejmě nemohl chybět Luděk Sobota. Popravdě řečeno, o vhodnosti jeho obsazení jsem měl původně jisté pochybnosti, ale vzhledem k tomu, že Polda 4 nakonec není až tak vážně pojatý, jak jsem předpokládal, a že se pan Sobota tentokráte vyvaroval svých charakteristických „úchechtků“, nedopadlo to nakonec vůbec špatně. Menší rezervy tedy má Polda 4 už jedině v hudebním doprovodu, jenž se sice od posledně taktéž znatelně zlepšil (například tajemné melodie v noční Paříži jsou velmi atmosférické), nicméně stále zde ještě narazíme na několik melodií, které obdobně jako v předchozím díle působí spíše rušivým dojmem.
Závěrem je ještě dobré připomenout, že ačkoliv se nový Polda částečně přesunul na trojrozměrné pole, nevzal si příklad z jinak skvělého Monkey Islandu IV a i nadále se ovládá pohodlně myší. Ba co víc - ovládání se v podstatě od minulého dílu vůbec nezměnilo.
Kurzor na interaktivních místech mění svůj tvar a je navíc doplněn textovým popiskem, stejně jako všechny předměty, které se shromažďují v inventáři schovaném nad horním okrajem obrazovky. Používání předmětů je velmi intuitivní, neboť vás o možné správné kombinaci opět informuje souvislý text, například „nabrat vodu do kelímku“ při použití kelímku na studnu. To má taky za následek celkově „pouze“ průměrnou obtížnost hry, která by jinak byla při tak vysokém počtu předmětů (230) a občasné nelogičnosti patrně hodně vysoká. Průměrná hrací doba se tak pohybuje zhruba na úrovni druhého a třetího dílu, tedy mezi patnácti až dvaceti hodinami.
Jak sami určitě dobře víte, po vydání třetího dílu Poldy to s budoucností série vypadalo všelijak jen ne dobře, ale nakonec nás Zima Software přeci jen přesvědčili, že dokáží jít s dobou a vytvořili hru, která je o třídu kvalitnější než její předchůdkyně. Děj tentokráte pojali vážněji než kdy předtím, vyvarovali se přitroublých narážek a jakýchkoliv akčních meziher a především nám představili detektiva Pankráce v nové trojrozměrné tělesné schránce. Přestože všechny změny považuji rozhodně za přínos, nerad bych nechal tvůrce usnout na vavřínech a proto připomínám, že v oblasti grafiky, hudby a v podstatě tak trochu i hratelnosti je stále co vylepšovat. Cestička k dokonalosti je ale nyní mnohem, MNOHEM kratší než před rokem. A kdyby snad byl případný pátý díl ještě vážnější, vůbec bych se nezlobil :o).
| Polda 4 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
