Polarium Advance - zmenšené kostky

Logické rychlíky se na nás v polední době řítí ze všech stran, zejména pak ze stran handheldů. A aby jich nebylo málo, je tu jeden nový i pro GameBoy Advance.

Polarium Advance

Když se v první vlně her pro Nintendo DS objevilo i svérázné Polarium, sice jsme neskákali nadšením metr dvacet, ale přijali jsme ho s naprostým respektem, jelikož se jednalo o logický rychlík, což je žánr pro mobilní hraní jako stvořený, a navíc byl cílen na stoprocentní využití dotykového displeje, na což jsme v počátcích života NDS byli všichni samozřejmě nejvíce zvědavi. A v neposlední řadě to samozřejmě byla i velmi slušná záležitost, která byla v rámci svého žánru svým konceptem v zásadě i dost netradiční.

Když byla ovšem oznámena verze i pro starý Gameboy Advance, zůstali jsme poněkud rozpačití. Přeci jen, síla Polaria není tak vysoká, aby vybízela k převodu tohoto konceptu i na ostatní platformy, a začali jsme Nintendo podezírat z toho, že si chce pouze s minimálním úsilím narýžovat něco peněz navíc. A náš původní odhad bohužel nebyl příliš daleko od pravdy. Sice se nedá říci, že by Polarium Advance bylo prostým portem z Nintenda DS, ale i tak je na první pohled zřejmé, že příliš práce tato hra vývojářům asi ani nedala. Ponechme teď stranou spekulace nad tím, zdali bylo potřeba vymyslet tolik nebo tolik nových puzzlů, jedná se o to, že hra jako taková se tváří naprosto identicky jako její předchůdce na NDS.

Pokud jste hráli již NDS verzi, asi stěží vás verze pro GBA něčím výraznějším zaujme.

Samozřejmě byla lehce překopána struktura zdejších módů, ale ve skutečnosti jde stále o to samé, a v zásadě se o této hře dá říci naprosto to stejné, co již zaznělo v recenzi NDS verze. Pro ty, kteří ovšem tuto hru v životě neviděli ani o ní v životě neslyšeli, nastiňme ve stručnosti, o co jde. Na displeji se objeví pole tvořené z dlaždiček dvou barev a vaším úkolem je otáčet je tak, abyste tvořili řady stejných barev, přičemž otočením dlaždičky jedné barvy se její barva změní na opačnou, respektive na tu druhou. Fígl je ovšem v tom, že je potřeba je otáčet pokud možno „jedním vrzem“, což mimo vyšších nároků na mozkovou aktivitu mimo jiné znamená i to, že označit kostičky, které se mají otočit, je potřeba doslova jedním tahem, přičemž přes ty jednou již označené samozřejmě nelze již přejíždět znovu. A to je tak zhruba vše. Jednoduchý, respektive snadno pochopitelný koncept celé hry ovšem není tou největší překážkou.

Tou je totiž skutečnost, že po nějaké době vás hra si začne nudit. Pokud jste navíc hráli již NDS verzi, asi stěží vás verze pro GBA něčím výraznějším zaujme. V době kdy vyšlo Polarium na NDS, byla tato hra brána jako první titul svého druhu s jednoduchým konceptem a vcelku rozumnou hratelností, který měl ovšem zcela jednoznačně demonstrovat základní principy nového handheldu, zatímco na GBA máme tolik nejrůznějších logických rychlíků, a navíc i vcelku zábavnějších, že Polarium Advance asi kdovíjak široké masy neosloví. Navíc ruku na srdce, vzpomene si vůbec někdo ještě na původní NDS verzi, když už i na této platformě máme skvělé věci jako Zoo Keeper, Tetris DS nebo třeba vynikající Meteos?

Co se týče technického zpracování, není na něm co zkazit.

Tvůrci Advance verze si samozřejmě byli vědomi toho, že aby alespoň nějaké hráče přitáhli, musejí do GBA verze přidat i něco navíc. Pochopitelně se liší ovládání, což ovšem plyne samozřejmě z různých dispozic různých handheldů, které je ale naprosto bezproblémové a přirozené i bez stylusu, což se ovšem vzhledem k povaze hry dalo více než očekávat. Tou nejzásadnější novinkou jsou ovšem tři nové typy kostiček. Prvním jsou řekněme pevné dlaždičky, přes které se nelze pohybovat a které jsou jasným omezením možností pohybu. Druhým novým typem jsou pak kostky neutrální a ty se vyznačují tím, že mizí pouze v případě, že všechny ostatní kostky v jejich ředě jsou stejné barvy, ať již je jejich barva jakákoliv. Třetím typem jsou pak dlaždice jakoby „polopevné“, s nimiž se dá pracovat standardně, ovšem vše ostatní, co je nad nimi se neposune dolů, dokud nezmizí tyto polopevné kostky.

Na jednu stranu to sice přidává jak variabilitu, tak i třeba obtížnost, ale na stranu druhou to samotnou podstatu této hry neposouvá vůbec nikam. Co se týče technického zpracování, není na něm co zkazit, takže se snad jen pozastavme nad tím, že některá rozlehlejší puzzle jsou ztvárněna poměrně titěrně tak, aby se vešla vcelku na displej GBA. Příjemné ovšem je, že hra nabízí stovky hádanek, ovšem otázkou zůstává, zda někoho zaujme skutečně natolik, aby je vyřešil úplně všechny.