Poměrně často mi v mailové schránce přistane tisková zpráva, v níž je nová, většinou zcela neznámá hra popisovaná přirovnáním k dvojici nějakých úspěšných titulů. Například je to něco, jako když se potká World of Warcraft s Arc Raiders. Tato srovnání nemám moc rád, protože v podstatě nikdy nesedí. Přesto tentokrát jedno takové sám použiji.
Pokémon Pokopia je něco jako Animal Crossing a Minecraft. V základu je to simulátor života, respektive ten typ, který dnes bývá v angličtině označován jako „cozy simulator“. To znamená, že je to pohodová hra bez nějakých tlaků na výkon, která se zaměřuje na interakce postaviček, farmaření a celkově hravou, optimistickou atmosféru.
Z Minecraftu si hra bere svět z bloků (ale ne postavy), který lze nejenom bořit, ale především utvářet k obrazu svému. Jsou zde totiž nejenom předem připravená obydlí, která se staví podle plánků automaticky. Pomocí bloků a vyrobených komponent, jakými jsou dveře, okenice či střešní nosníky, si lze stavět i vše podle sebe.
Pokémon Pokopia ovšem jen nekopíruje mechanismy z úspěšných vzorů, přichází i s vlastními nápady. A samozřejmě láká na získávání Pokémonů.
Na začátku nebylo nic
Při startu hry si vytvoříte svoji postavičku. Na první pohled vypadá divně, ale má to svůj důvod. Hlavním hrdinou nebo hrdinkou totiž není člověk, ale amorfní Pokémon Ditto, který se umí transformovat v jiné Pokémony, a zkopírovat tak i jejich schopnosti. V této hře se však snaží vypadat jako člověk.
Po krátké promluvě s profesorem Tangrowthem kdesi v jeskyni vylézám ven na světlo a není to moc pěkný pohled. Spolu s lidmi zmizela i zeleň, okolní svět tak tvoří pouze vyprahlá pustina. A právě to se hráč snaží změnit.
Než si ovšem postavíte vlastní městečko a popustíte uzdu kreativitě při přetváření celé krajiny, čekají vás první hodiny základů, které objasní herní mechanismy a vedou k osvojení prvních schopností. Ditto se nejprve naučí od Squirtla zalévat, zatímco díky Bulbasaurovi bude umět nechat vyrůst trávu.
Už díky zalévání vypadá svět okolo mnohem přívětivěji. Vyprahlá půda i trsy trávy zezelenají, ze seschlých pahýlů se stávají stromy s jablky. Radost pohledět.
Unikátní je ovšem získávání nových Pokémonů. Funguje to tak, že jim vytváříme vhodné prostředí, které je naláká. Například čtyři trsy trávy do čtverce můžou přilákat až šest různých pokémonů. Když k tomu přidáme strom, hned tu máme prostředí pro další šestici. Takovýchto kombinací je velké množství, postupně se ovšem propracujete ke specifičtějším, jakými jsou například sedačka umístěná pod vodopád nebo panenky vedle ohniště s krabicí ovoce, a to vše ještě na kopci.
Pokémoni ovšem nejsou jen tak pro ozdobu. Jednak je třeba plnit jejich přání, aby vzrostla celková životní úroveň (čímž se vám otevřou další možnosti), a jednak vám pomáhají, například udělat ze sesbíraných špalků dřev fošny nebo pro sběr věcí do komunitní krabice. Potřeba jsou také při stavbě budov.
Podněcuje zvědavost i kreativitu
Pokémon Pokopia přitom vzbuzuje v hráči zvědavost. Nejsou to jen nalezené záznamy a různé artefakty, ale i obyčejná touha zjistit, co je za tamtěmi dveřmi, které dosud neumím otevřít. Radost vám udělá každá nová objevená část mapy, kdy zdejší pozůstatky vyprávějí i beze slov vlastní příběhy.
Je zde jasně daná příběhová struktura společná všem, nicméně od určitého okamžiku máte dostatek schopností na to, abyste se odklonili stranou a věnovali se například stavbě vlastní vesnice. Požadavky obyvatel ovšem postupně rostou. Pokud jim na začátku stačila ke spokojenosti nějaká hračka, o něco později už řešíte, že jeden má rád déšť, druhý teplo, zatímco třetí se potřebuje před deštěm schovat.
Poměrně robustní je vlastní výroba předmětů a materiálů, další si můžete nakoupit v obchodě za herní měnu. Ta se získává plněním výzev, přičemž je tu i pár těch, které se jsou navázány na konkrétní den. Také budování staveb zabere čas. Základní doupě postavíte za čtvrt hodiny, u větších si počkáte do dalšího dne. Aby postavená stavba splňovala podmínky obydlí, musí obsahovat minimálně tři kusy nábytku.
Podporováno je i hraní ve víc lidech, a to až ve čtyřech (buď online, nebo každý se svojí konzolí lokálně skrz funkci Gameshare). Populární jistě bude i funkce Cloud Island, kdy parta lidí sdílí jeden společný ostrov (je mimo příběhový režim), který lze obhospodařovat, i když nejsou všichni členové party online.
Co se chyb týče, na žádný výrazný bug nebo něco, co by mě štvalo, jsem nenarazil. Možná místa v inventáři je i po rozšíření málo a budování po blocích má pár krkolomných momentů. Ale těmto steskům se u tohoto typu her asi nelze nikdy zcela vyhnout.
Nakonec musím říct, že Pokémon Pokopia je výrazně lepší, než jsem čekal. Chvilku trvá, než se rozjede, ale pak vás odmění nečekanou hloubkou, volností a zábavou při správě a budování světa. Navíc máte poměrně dlouho co objevovat a na co se těšit. Přiznám se, že teď mě i docela zajímá, jestli mají tvůrci s Pokopií nějaké další plány do budoucna, protože potenciál je obrovský.
Že to Game Freak ve spolupráci s Omega Force tentokrát trefily, pro mě dokládají i moje děti. Dcera hrála Animal Crossing a hraje Minecraft, syna baví jen Minecraft. A Pokopia je okamžitě pohltila až tak, že se hádají o to, kdo je na řadě a kdo už hrál až moc.
