Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX je remake patnáct let staré hry, která vyšla na Game Boy Advance a Nintendo DS. Nová je grafika, včetně nádherných malovaných částí, ale i řada usnadnění, jako částečná automatizace pohybu či výběru útoků ve snadných částech her. Potěší i přítomnost Mega evoluce či fakt, že vzácné bonusy ovlivňují celou skupinu.
Základní hratelnost však zůstává stejná. Obstojí i dnes? Ano a rovnou mohu říci, že pokud fandíte pokémonům, nenechte si tento spin-off utéci. Na druhou stranu i žánr roguelike se přeci jen posunul kupředu a Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX mezi úplnou špičku nepatří.
Na začátku vám hra položí několik otázek, na základě kterých vyhodnotí, za kterého pokémona byste měli hrát. Ale nebojte se. Když se vám volba hry nebude líbit, jednoduše si z těch dostupných vyberte svého oblíbence. K těm si pak přiberete svého parťáka, s nímž vytvoříte základ záchranného týmu.
Volbu si opravdu dobře rozmyslete, protože příběh Rescue Team DX patří v kategorii her s pokémony k těm nejlepším. Jasně, když se na začátku dozvíte, že jste původem člověk, který se z neznámého důvodu proměnil v pokémona a samozřejmě si vůbec nic nepamatuje, zní to jako jedno velké klišé. Nakonec jde samozřejmě o mnohem víc. Je to nezvykle emocionální jízda, které ukáže sílu přátelství i ohromnou podporu v dobách, kdy nad vámi všichni zlomili hůl.
Na začátku jste nuzáci, kteří založili záchranný tým, aby pomáhali ostatním. To znamená, že přijmete úkoly a vyrazíte je splnit do některé z dostupných kobek. Variabilita není moc pestrá – buď musíte někoho zachránit, nebo něco najít.
Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX
V náhodně generovaném dungeonu se pohybujete na tahy ve smyslu, že když se hnete o políčko vy, pohnou se i všichni ostatní. To samé platí i pro útoky či použití předmětu. V praxi to znamená, že když není v dohledné vzdálenosti žádný nepřítel, můžete se rychle přesouvat, zatímco při kontaktu zvažujete svoje kroky. Pro začátek hry to ovšem moc neplatí.
Možná jste hráli demo, které ukáže zhruba hodinku ze hry. A ve stejných intencích se nese i prvních pár hodin, kdy je hra opravdu snadná a roguelike prvky v podstatě neviditelné. Využil jsem tedy novinky v podobě automatického pohybu, kdy hra sama a celkem efektivně pohybuje mými postavami a zastaví se až při kontaktu s nepřítelem. Používal jsem i automatické útoky, kdy hra sama zvolí nejvhodnější manévr.
Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX
Zlom přišel až po několika hodinách, kdy jsem nechal hrát dceru a té se podařilo zemřít. To znamená, že přijdete nejenom o postup v daném dungeonu (což v těch dvacetipatrových a více celkem zamrzí), ale i všechny předměty a peníze, které zrovna máte u sebe (ty uložené ve městě jsou v bezpečí). A tady už to začalo být trochu zajímavé. Přestal jsem hrát na automatiku a postupně více a více řešil herní mechanismy.
Je nutné pravidelně jíst a doplňovat útoky. Musíte brát v potaz počasí, a pokud možno se vyhýbat pastem. Poté, kdy mi jediný útok z dálky zlikvidoval celý tým, jsem začal více vnímat nepřátele. Nechci říkat, že hra je najednou hardcore, k tomu má daleko, ale konečně začaly fungovat roguelike mechanismy a objevila se nějaká výzva. Dobrá příprava je tedy minimálně polovinou úspěchu, protože bez správných předmětů jste zkrátka výrazně zranitelnější.
Druhá část hry se odehrává ve vesnici. Máte svoji základnu, kam vám chodí pošta, prodáváte či nakupujete předměty a v doju můžete rychle získat cenné zkušenosti. Lze zde také spojit dva útoky v jeden a konečně, na svých výpravách se k vám chtějí někteří pokémoni přidat. Pokud pro ně máte koupený stan, získáte je.
I v tomto ohledu hra naplňuje motto posbírej je všechny. Nejde však jen o sběratelskou vášeň, na misi vyrážíte až ve třech. Můžete tak dlouze přemýšlet o tom, jak si postavit svůj tým, aby se vlastnosti hezky doplňovaly.
Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX
Herní doba je na slušné úrovni. K závěru příběhu jsem došel za nějakých 23 hodin, ale tím samozřejmě hra nekončí, pokud nechcete. Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX je už ze své podstaty hodně repetitivní. Není to titul, který chcete drtit třeba čtyři hodinky v kuse, ale po částech, to je jiná. Skoro bych řekl až guilty pleasure. Také jsem trochu doufal, že hra spadne do čtyřicetidolarové kategorie místo šedesáti, ale nedá se nic dělat. I díky povedenému příběhu však za pozornost stojí.
