Pit Panic, ačkoli vypadá roztomile svým vizuálním zpracováním, rozhodně není snadná hra. Tato nevinně vypadající 2D hopsačka spadá do kategorie takzvaných rage games. Pokud si pamatujete památnou úvodní scénu z Dobyvatelů ztracené archy, víte, co vás čeká, pokud se pokusíte čmajznout podezřelý relikt dob minulých. Přichází zběsilý úprk.
 |
Pit Panic vás žene přímo nahoru, nástrahami i nepřáteli prošpikovaným chrámem. Ovládání je u rage games základ. A zde není vůbec co vytknout. Autoři zvládli hru optimalizovat tak, že je ovládání svižné a responzivní. Platí zlaté pravidlo easy to learn, hard to master – snadno se naučíte, těžko dosáhnete mistrovství. To, na čem záleží u takových her především.
Hra se ovládá kombinací klávesnice a myši. Klávesnicí kontrolujete archeologa a myší jeho „zbraň“ – klasické Abuse ovládání. Zbraň je velmi nepřesný termín. Jde o onen artefakt, kvůli kterému vám teď celý chrám padá na hlavu.
Artefakt funguje jako bourací nástroj, drapák i zbraň. Jeho přední část se dovede vystřelit dopředu jako vystřelovací kotva a probourat některé překážky i sebrat předměty, které lze buď tímto získat, nebo odmrštit. Bourání bloků je to, co v Pit Panic děláte nejčastěji. Dá se říct, že jde zároveň i o hru lehce logickou.
Celý chrám je totiž zavalený. Kromě šplhání tak budete muset tvořit cestu, kterou se nahoru vůbec dostat. Veškeré bloky jsou stejně velké krychle a jejich bouráním si tak tvoříte, v ideálním případě, tu nejlepší vhodnou cestu. Zní to triviálně, ale stačí chvilka nepozornosti a můžete si buď hodně znepříjemnit, anebo rovnou úplně zhatit výšlap. Bezmyšlenkovitě bourat vše před sebou prostě nejde, a to i když na vás hra vytasí jednu ze svých mnoha zákeřností. Váš archeolog je velmi agilní, a kromě obyčejného skoku zvládá i dvojskok s odrazem o stěnu.
A voda stoupá
Tempo hry je dynamické. Období relativního klidu, kdy si můžete svůj postup promyslet, střídají zběsilé úprky, kdy každá chyba může být fatální. Pokud jste hráli Ori and the Blind Forest, určitě si vybavíte tu památnou zdrhačku před stoupající vodou. Autoři Pit Panic se nechali inspirovat a čas od času vás donutí tempo ještě zrychlit. Voda stoupá a vy musíte pelášit co nejrychleji nahoru, než se situace zase na chvíli uklidní.
Titul operuje se systémem odměny něco za něco. Při šplhání můžete narazit na různé poklady. Krom sbírání bodů za rychlost a efektivitu šplhání jsou po cestě různé truhly. Některé obsahují zlaťáky, za které se lze na speciálních stanovištích léčit, a další zase různá vylepšení. Jsou taková, která moc nevyužijete – vylepší váš artefakt na vrták, dovede bourat bloky přímo před vámi prostým držením spouště. Pak jsou mnohem užitečnější – ztrojnásobí sílu útoku a ještě prodlouží dosah lana nebo zajistí, že z nepřátel vypadne vždy zdraví, znásobí počet sesbíraných zlaťáků a tak podobně.
Pokud ale po takovém užitečném vylepšováku toužíte, připravte se na to, že voda začne stoupat enormním tempem. Něco za něco je i v místech, která slouží pro oddych. Jsou to místnosti, kde se voda vždy zastaví a dá vám aspoň chvíli toho vytouženého odpočinku. Tam také budete volit. Tentokrát je ve hře vaše zdraví. Pokud se rozhodnete přijmout novou schopnost, bude vás to stát část života. Je otázka, zda to chcete riskovat. Na druhou stranu můžete získat například naprostou imunitu vůči některým z útoků.
Pokud jakkoli skonáte, ať už probodnutím bodci, utopením, sežráním, rozmačkáním, sežehnutím – způsobů, jak se odebrat na archeologickou věčnost je mnoho –, začínáte úplně znovu. Celý chrám se vygeneruje podle náhodně zvoleného seedu a vy začínáte úplně dole, opět u Stromu.
Seed původní si můžete zkopírovat a zkoušet stále dokola. Řešení je ale nešikovné. Chybí možnost rovnou rozehrát ten samý seed. Abyste mohli hrát stejný chrám, musíte vyskočit zpět do menu, vložit seed chrámu ve speciálním podmenu a takto pořád dokola. Nakonec jsem skončil tak, že jsem si trénovací seed uložit do texťáku a snažil se zdokonalit průchod na něm.
Co je na Pit Panic kouzelné, je ten objevitelský pocit starých arkádových her z dob 8 bitů i začátku hraní na PC, který zprostředkuje právě jen ta nesmiřitelná hratelnost. Konečně dorazíte do úplně nové části chrámu, která na vás vytasí nová úskalí, která musíte řešit, a pokud se rychle neadaptujete, můžete jen doufat, že další průchod vyšplháte aspoň o další kousek. Je škoda, že se při generaci chrámu neproměňuje nějak závratně prostředí, kterým se pohybujete. Jednotlivá patra jsou pevně daná stejně jako bossové, kteří na vás číhají. Co se mění, je hlavně skladba nepřátel v jednotlivých úsecích a typy pastí. Na pastech se autoři vyřádili a postupně bude přituhovat. Například kostka, která vás bude pronásledovat, je opravdu zlatíčko.
Hra je občas nefér, ale to se týká i toho, jak vy můžete být nefér vůči hře. Prvního bosse, obří žábu, můžete snadno oddělat bez nutnosti vstoupit do jeho arény. Stačí jen vystřelit proti němu ještě před skokem do kolbiště, cokoli zrovna seberete cestou, a tím zaktivujete boss fight. Žabák začne zuřivě poskakovat po místnosti a vy ho v klidu domlátíte zespod. Je to fér? Není, ale v téhle hře je ztráta bodu zdraví průšvih.
A proč je hra nefér? Je toho víc. Po cestě může generovat truhly zamčené na klíč, aniž byste měli šanci ten klíč získat. Ale to není takový problém. Horší je generování samotných chrámů. Čas od času se stane, že Pit Panic vygeneruje chrám, který je nemožné dohrát. Časování pastí je občas tak nešikovné, že vám může rozbít cestu a znemožnit postup dál. Nestává se to často, ale když už konečně máte našlápnuto na dobrý run, tak taková nepříjemnost naštve. Run až nahoru ale není tak dlouhý, zhruba 20–30 minut, takže jen hodíte další seed.
Já stavím, ty hraješ
Toto autoři nejspíš neplánovali, ale z Pit Panic se u nás doma stala zábava pro celou rodinu. A opět na mě dýchla nostalgie starých her, kdy jsme se spolužáky stavěli šílené úrovně a pak si je předávali na disketách – závodní tratě pro Stunts a podobně.
V nastavení Pit Panic je ukrytá experimentální funkce – editor úrovní. Poté, co jsem ukázal editor synovi, ho začala stavba úrovní tak bavit, že velkou část času jsem jen zkoušel zdolávat jeho šílené kreace. Ty lze spustit jako samostatné libovolně dlouhé levely přímo z editoru.
Editor je intuitivní a snadný, takže ho lze doporučit jako učební pomůcku pro každého malého nadšence, který tak trochu touží dělat hry. Navíc je celý v češtině, stejně jako zbytek hry.
Větší variabilita úrovní by neškodila
Hra vypadá pěkně. K dítkům přívětivý vizuální styl je originální a prost násilí. Nepřátelé prostě udělají „Puff“. Už jsem to nakousl, ale hra by potřebovala víc prostředí, která by se střídala napříč průchody. Už od začátku víte, jak bude celý postup na vrchol vypadat, a jediné, co se mění, je rozvržení jednotlivých úseků a nějaká ta překvapení cestou v podobě unikátnějších lokací.
Od startovací pozice máte jasno, že vás čekají zavalené ruiny, kobkovitý úsek s mnoha pastmi ve stylu tradiční hopsačky, a pak zase chvíli zátarasy, boss, zarostlá sekce, další boss a tak dále. Hra už sama o sobě je výzva, ale pokud chcete, můžete se pustit do týdenní výzvy v pro všechny stejně navrženém chrámu a snažit se pokořit skóre ostatních hráčů v online žebříčku. Protože hra není jen o tom přežít, ale zároveň i pomocí komb a rychlosti nasbírat co nejvíc bodů.
Obtížná plošinovka s nápadem
Roztomilá grafika mate. Pit Panic rozhodně není lehká hra, ale i v tom tkví její kouzlo. Pokud máte rádi výzvu, tak směle do toho. Ovládání je jednoduché a plynulé, a hravě je zvládne i vaše mladší potomstvo.
Hře ale chybí obsah. Pár neustále se opakujících prostředí nestačí na to, aby vás udržela na tak dlouho, jak by sama chtěla. Jako dárek pro vytrvalé a zarputilé děti však Pit Panic rozhodně fungovat může. Pokud s koupí váháte, vyzkoušejte demo.
