České studio Amanita Design už v minulosti několikrát ukázalo, že je mistrem žánru adventur plných hádanek. V Phonopolis přitom autoři nejenom zužitkovali své dosavadní znalosti, ale přidali i pár neokoukaných prvků. Hru oznámili už před čtyřmi lety a zjevně na ní tedy bylo dost práce, nicméně musíme uznat, že čekání za to stálo.
Pokud jste už o dřívější tvorbu od Amanity alespoň zavadili, v principu víte, co můžete čekat. Phonopolis je point-and-click adventura, kterou si nejlépe užijete na klávesnici a myši, byť ji lze hrát i s gamepadem. Nečekejte ovšem nějakou složitou práci s inventářem, vždy je celkem jasné, co máte v danou chvíli dělat, v jistém ohledu je vlastně hra téměř lineární.
V hlavní roli je popelář Felix, který žije ve městě Phonopolis. V něm se život lidí řídí pomocí amplionů, ze kterých zní příkazy Vůdce a občané je bezmyšlenkovitě poslouchají. Brzy má dokonce zaznít Absolutní tón, který definitivně změní všechny obyvatele na zcela bezmyšlenkovité sluhy Vůdce.
Felix však jednoho dne najde sluchátka, s pomocí kterých příkazy nemusí poslouchat. A tak procitne do světa, který je podle autorů inspirovaný díly Karla Čapka či George Orwella (jistě zde ale najdete i pár inspirací od Franze Kafky) a zkoumá společenské manipulace a individualismus. Příběh je na díla od Amanity atypický především v tom, že je plně dabovaný vyprávěním hlavního hrdiny. Zatím je sice dostupný pouze v anglickém jazyce, ovšem na českém dabingu se už údajně také pracuje.
Nečekejte však žádné košaté dialogy, hra je pořád primárně o průzkumu herních lokalit a hlavně o hádankách. Ty tvoří jádro hratelnosti a často jde o velmi originální počiny, byť ne vždy je zprvu zcela jasné, co máte v danou chvíli dělat. A to i přesto, že se vám po pár chvílích marného snažení Felix pokusí i trochu napovídat.
Ačkoliv se hra snaží zpracovávat vážné téma propagandy ve společnosti, často zde jsou i humorné scénky, v duchu toho, co je pro Amanitu běžné. Všechno to podtrhuje právě charakteristický vizuální styl, který autoři vyrobili s pomocí kartonu. Každá budova, postava, dokonce i každý oblak kouře nebo plamene je ručně malovaná na kus papíru a následně digitalizována pro použití v trojrozměrném světě.
Vypadá to vskutku parádně, většina screenshotů ze hry by se klidně dala charakterizovat jako umělecké dílo. Po vizuální stránce vás zkrátka Phonopolis rozhodně nudit nebude, to samé pak platí i pro hudební stránku, kterou má i tentokrát na starost Tomáš Dvořák, známý jako Floex, který složil hudební doprovod ke hře.
Phonopolis se dá jen málo vytknout. Ano, hra je to poměrně krátká a za pár hodin budete mít hotovo, takže doporučuji si hru kouskovat na kratší části, ať vám alespoň chvíli vydrží, jinak samozřejmě nebude problém pro ty snaživější ji mít za jeden večer hotovou. Ale u takovýchto her vlastně ani nikdo nečeká padesátihodinový epos.
Herní hádanky vás možná na chvíli potrápí, ale na všechno se dá s trochou trpělivosti (nebo metodou pokus-omyl) přijít. Hra za to jinak totiž rozhodně stojí, ať už po stránce poutavého vyprávění, originální grafiky či chytlavé hudby. Hru proto vřele doporučuji.
