Společnost Cryo Interactive známe především díky mnohým adventurám (a to jak klasickým, tak akčním), které vycházejí z jejích dílen. Přesto se čas od času vrhne i do vod jiného žánru, a i v takovýchto případech stojí většinou její projekty za pozornost. Naposledy brány s nápisem Cryo Interactive opustila realtimová strategie Persian Wars, která vás zavede mezi beduíny, amazonské válečnice a zástupy nemrtvých. Vy sami se v ní ocitnete v roli bájného Sindibáda, který tentokrát neoblékne námořnické tričko, ale i tak jej čekají mnohá dobrodružství a o nic menší počet hrdinských činů.
Hned jak si Persian Wars nainstalujete, zjistíte, že Cryo Interactive nám chce dokázat, že jeden nápad je možno zužitkovat vícekrát po sobě. Jejich nejnovější strategie totiž jako by z oka vypadla staršímu titulu stejného žánru, který se jmenoval Black Moon Chronicles. V žádném případě se však nejedná o nějaký plagiát či nejapnou napodobeninu. Persian Wars a Black Moon Chronicles mají pouze shodný herní systém, po všech ostatních stránkách se od sebe oba tituly dost výrazně liší, a to, že je použit stejný engine, je ve výsleku vlastně spíš jen kosmetickou záležitostí.
Pokud si zvolíte průchod tutorialem, začínáte svůj děj jako osamělý poutník, který si musí vydobýt pevnou pozici u jednoho z pouštních kmenů a stát se jeho vůdcem. Doporučoval bych si tutorial projít i v případě, že jste do detailů obeznámeni s ovládáním hry nebo máte k nápovědám nepřekonatelný odpor, protože jeho děj plynule navazuje na samotnou hru a příjemně ji uvozuje jako jakási předmluva. A o čem tedy vlastně hra Persian Wars je? Z hvězd spadl na zem prsten krále Šalamouna, který dává svému nositeli neomezenou moc nad všemi národy světa, přičemž jako bonus ještě získá jeho majitel obrovské jmění a nebývalou moudrost. Pochopitelně, že jakmile vejde tato skutečnost ve známost, vydávají se na cestu k místu dopadu všichni zainteresovaní, v tomto případě beduíni, Amazonky a nemrtví ghůlové. Vy, jakožto neohrožený Sindibád, jehož jméno se objevuje v několika proroctvích, se snažíte prsten získat pro svůj lid - alespoň zpočátku. Situace se totiž postupem času rapidně změní a vy zjistíte, že beduíni nemusejí být těmi pravými, kdo by měl s pomocí čarovného prstenu vládnout světu.
A zde se dostáváme k největším kladům hry. Tou je nelinearita děje a slušná volnost, jakou vám tvůrci dávají pro vaše rozhodování. De facto máte zadán jen počátek vaší cesty a její konec, jakým způsobem k němu však dospějete, je jen na vás samotných. Vždy máte k
dispozici několik možných cest, z nichž každá vede přes jiná města, jiné boje a jiná nebezpečenství. Kromě toho na vás na mapě, po které se pohybujete, čeká ještě určité množství nepřátelských armád, z nichž některé si vás nevšímají, jiné se vás však snaží polapit. Záleží přitom jen na vás, zda si budete chtít nasbírat nějaké extra zkušenosti a budete vyhledávat boj za všech okolností, nebo dáte přednost co nerychlejšímu postupu k cíli s minimem ztrát a budete bojovat jen v těch případech, kdy je to nezbytné. Příjemné také je, že hra velice dobře reaguje na vaše vlastní činy. Pokud přepadnete město některé z nepřátelských ras, je velice pravděpodobné, že tento skutek vyvolá řadu pro vás nepříjemných událostí. Příkladem budiž pokus o přechod široké řeky, který je možný jen na lodích amazonských válečnic. Zde si můžete vybrat, zda za poskytnutí lodí zaplatíte horentní sumu, nebo zda se pokusíte celé město dobýt. Ale i v případě, že zaplatíte, tak se na druhý břeh nemusíte dostat bez boje, protože pokud jste předtím vyplundrovali některé z amazonských měst, stráž vás pozná a rázem jste obklopeni nepřáteli. Je tedy dobré pečlivě svou cestu za Šalamounovým prstenem promýšlet, nebo alespoň používat větší počet uložených pozic :o). Podobných rozhodnutí je totiž ve hře více než mnoho. A pamatujte - kratší a zdánlivě snažší cesta nemusí také být tou nejvhodnější, protože překvapení na vás zde čeká na každém rohu.
Také se vám může stát, že zjistíte, že vás celé vaše vojsko náhle opustilo a jste na bojišti zcela osamoceni. Co dělat? Naštěstí v takovou chvíli dostanete nabídky z obou zbývajících táborů, abyste se přidali k nim. Je jen na vás, který z nich si vyberete, a podle toho se budou řídit vaše následující kroky. A nemyslete si, že získáním prstenu hra končí - zdaleka ne...
O příběhu bychom mohli povídat ještě hodně dlouho, protože jak je koneckonců u produktů společnosti Cryo zvykem, patří mezi nejpropracovanější prvky celého titulu. Tím bychom vám ale odhalili překvapivé dějové zvraty, což rozhodně není cílem této recenze. Přejděme proto raději k hernímu systému, který se od většiny realtimových strategií výrazně liší. Již bylo výše naznačeno, že Persian Wars se v tomto ohledu shodují s dříve vydaným titulem Black Moon Chronicles, přijít na chuť jste mu mohli i v hratelné demoverzi. V zásadě se skládá ze dvou částí - strategické mapy a samotného bojiště. Na mapě vidíte... jak to říci... no, zkrátka mapu svého okolí, na němž je vyznačena vaše pozice, nepřátelské armády, města, průsmyky a vlastně všechna místa, na nichž může (ale také nemusí) dojít k boji. V tuto chvíli máte přístup do herního menu a do svého vlastního města, v němž můžete stavět různé budovy, najímat jednotky, různě je vylepšovat a vůbec všemožnými způsoby
utrácet peníze, které na svých cestách najdete, vyrabujete z měst či příležitostně získáte nějakým obzvláště vychytralým způsobem. Je jen poněkud zarážející, že se v tomto případě de facto pohybujete ve svém městě nebo táboře a přitom se nakoupené jednotky objeví okamžitě ve vaší armádě, která může být v tuto chvíli desítky kilometrů daleko. Nad tím jsme se ostatně pozastavovali už u zmíněných Black Moon Chronicles... Když už jsme u toho, Persian Wars obsahují oproti této hře jedinou větší změnu, a tou je fakt, že můžete mít jen jedinou armádu. Je to sice logické, ale hratelnost tím spíše ztrácí, než aby získávala. Jste totiž ochuzeni např. o to, že by vám „pomocné“ sbory chránily křídla před nečekaným útokem bludných armád a podobně.
Druhou svébytnou částí je pochopitelně samotné řízení boje. Ten probíhá v reálném čase, ale tvůrci nezapomněli na šikovnou pomůcku v podobě zapauzování s možností rozdávání rozkazů. Věřte tomu, že to je opravdu zapotřebí, protože vše probíhá velice rychle a zaváhání na jedinou vteřinu může kompletně zvrátit průběh zdánlivě vyhrané bitvy ve váš neprospěch. Nepřeháním. Je tedy jasné, že aby se realtimová strategie nestala kvůli neustálému pauzování strategií tahovou, jsou kladeny velké nároky na umělou inteligenci jednotek. A zde narážíme na první a pravděpodobně největší nedostatek celé hry. Ona umělá inteligence totiž opravdu
nestojí za mnoho. Většinou to ve víru boje ani nepoznáte, protože když každý bojuje s každým, je na obrazovce takový zmatek, že ani zapauzování hry vám příliš přehledu nepřidá (jiná regulace času zde není). Jsou ale chvíle, kdy máte sto chutí programátory uškrtit, nebo jim udělat něco ještě mnohem ošklivějšího, pokud možno rozzlobeným ježkem, a to ještě opakovaně. V případě, že zadáte všem svým jednotkám příkaz k průchodu nějakým zúženým místem (např. soutěskou, městskou branou apod.), dočkáte se jediného efektu - formace jednotek se rozpadnou, promíchají se, zaseknou se v onom zúženém místě a vy strávíte čtvrt hodiny tím, že je budete rozplétat a jednu po druhé krizovým místem provádět. Pochopitelně, že toto jste mohli udělat již na začátku a žádný problém by se nevyskytl, ale to byste to museli nejprve o tomto nedostatku vědět...
Naštěstí ani vaši nepřátelé mnoho rozumu nepobrali a něco jako soustředěný útok jim nic neříká. Zkrátka ve chvíli, kdy neviditelný rozhodčí mávne praporkem, všichni se na vás vrhnou, rychlé jednotky nečekají na ty pomalé, každý zaútočí na toho, kdo se namane jako první, a v zuřivé snaze zmasakrovat všechny jednotky zvolené formace klidně opustí polovina nepřátelské armády centrum bojů a pronásledje jednu naprosto neškodnou jednotku,
která v panice prchá z bojiště. Tím dochází k tak masivnímu rozdrobení sil, že pečlivým sledováním děje a vhodně načasovanými, i když rozhodně nepříliš čistými zákroky dokážete vcelku slušně rozprášit i několikanásobně silnějšího protivníka.
Jistě by se také slušilo říci něco o grafickém ztvárnění, hudebním doprovodu a dalších záležitostech technického rázu. Zde nás pracovníci Crya ničím nepřekvapili, a to ani v dobrém, ani ve zlém. Engine je již několik let starý, ale pro potřeby hry je více než dostatečný. Příliš velké množství efektů nepodporuje, pro realtimovou strategii tohoto typu jich ale ani není tolik zapotřebí. Smutné jen je, že ačkoliv tvůrci projevili pokus o pseudo-3D zpracování, nepodařilo se jim to tak úplně do detailů. Velice dobře to je vidět v dosahu kouzel, kdy na vojáky na hradbách severně od vás stěží dosáhnete, zatímco na ty jižně od vás můžete pálit jak se vám zlíbí. To, že některé hradby je možné bez problémů prostřelit, již raději ani nebudu zmiňovat, protože něco takového může průměrného hráče znechutit nad únosnou míru. Raději se zmiňme o zvucích, které se pohybují mírně nad průměrem a rozhodně vás neurazí. Je také příjemné, že jednotky mluví pro ně přirozeným jazykem, tedy arabsky, což přidává celému titulu na té správné atmosféře.
Jak ale tušíte, těžiště hry Persian Wars spočívá v něčem jiném než v dokonalém technickém zpracování. Hlavní devizou je její slušná variabilita a schopnost vás oslovit i v případě, že jste již kampaň zdárně dokončili. Před vámi totiž stojí desítky situací, ve kterých se můžete rozhodnout a změnit tak směr celého děje. Tvůrci pro vás navíc připravili jednu doplňkovou kampaň, v níž máte zachránit ghůlskou princeznu. Mezi námi, vždy jsem si ghůly představoval jako ošklivá stvoření, jejichž těla již dávno překročila poločas rozpadu. Princezna Uglaa tuto představu opravdu nenaplňuje (a to je dobře, kdo by se chtěl hnát přes půl kontinentu za nějakou zelenou zrůdou, že? :o)). A nakonec zde máme nezbytnou podporu pro multiplayer, která je však možná pouze po internetu a nabízí jen dva módy - deathmatch a obdobu Capture the Flag.
Co nám tedy z toho všeho vyplývá? Persian Wars je poměrně zajímavá a vcelku originální RTS, která osloví všechny milovníky tohoto žánru, kteří upřednostňují příběh před grafickým ztvárněním a variabilitu před obehraným klišé. Bohužel, není vhodná pro ty, kdož nedokáží odpustit různé programátorské a betatesterské chyby, protože těch je v celé hře poměrně požehnaně. I tak je ale výsledek slušný, zvlášť vezmeme-li v potaz, že Cryo se většinou věnuje naprosto odlišnému hernímu žárnu.
| Persian Wars | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
