Trilogie Patapon si na kapesní konzoli PSP vydobyla téměř kultovní status, a tak není divu, že se před zhruba třemi roky objevil remake prvního dílu, který si nevedl špatně. Očekávatelným krokem tak bylo zmodernizovat i pokračování.
Začneme tím, že i když se sérií Patapon nemáte sebemenší zkušenosti, můžete se pustit do hraní dvojky. Počítejte ovšem s tím, že na některé herní mechanismy si budete muset přijít sami nebo využít služeb nepostradatelných a věrných kamarádů Googlu a YouTubu.
Co je vlastně Patapon?Možná vás zarazil název hry Patapon. Zní to sice roztomile, ale na první pohled je těžké říct, co to vlastně znamená. Jde o kombinaci dvou takzvaných onomatopoeia, což jsou zvukomalebná slova, která napodobují přirozené zvuky. Konkrétně je Patapon tvořen japonskými výrazy pata a pon, kdy první reprezentuje pochodování a druhý údery do bubnu. To už samozřejmě dává smysl s ohledem na to, že ve hře se právě „bušením“ na buben zadávají rozkazy vašim jednotkám, které poté pochodují kupředu. |
Patapon je rytmickou sérií, ale přidává bonus v podobě toho, že přijmete „božskou roli“, kdy dohlížíte na kmen bytostí a pečujete o jejich blaho. Máte tak na starosti hromadu podivných potvůrek, které vedete do bitvy. Rozkazy jim zadáváte pomocí melodií hraných na bubny, kdy některá slouží k tomu, aby se vaši svěřenci vrhli do boje, další jim dá vědět, že se mají pohybovat kupředu a díky jiné zaujmou obrannou pozici.
Je to rozhodně zajímavá kombinace žánrů, rytmická hra + takzvaná god game/hra na boha. Potěší, že máte k dispozici slušné množství různých typů jednotek, které nejen vybavujete předměty, ale také mohou s pomocí materiálů získaných během hraní projít evolucí.
Možností je až překvapivě dost a hodně na nich záleží. Vybavení a typ jednotky velmi ovlivní váš úspěch/neúspěch ve hře, stejně tak jako vaše schopnost „cítit“ a udržovat rytmus. Přiznám se k tomu, že mám rytmické tituly rád, takže nejsem úplné „máslo“, ale v případě Patapon 2 jsem se občas hodně zapotil. I když nejen kvůli náročnosti, ale i kvůli jedné nedotaženosti, o které bude řeč níže.
Už po pár úrovních je jasné, že je hra poměrně přísná, a to i v případě, že zvolíte nižší obtížnost (k dispozici jsou tři). Pokud nebudete většinu času udržovat rytmus (s čímž vám pomáhá nejen šikovný sluch, ale také blikání okraje obrazovky), pak počítejte s tím, že brzy budou vaše jednotky rozcupovány na kusy.
Sice znovu ožijí, ale bude nezbytné opakovat úroveň znovu, což někdy prostě naštve. Obtížnost celkem kolísá, budete muset hodně experimentovat s různými jednotkami, abyste našli recept na úspěch. Což nezní jako špatná věc, ale když budete hrát nějakou misi popáté, už vám to jako velká zábava nepřijde.
Hezky se na to kouká a také to dobře zní
Do boje můžete vzít tři různé týmy a popřemýšlíte si, která jejich formace je pro vás nejlepší. Patapon 2 klade slušný důraz na taktické a strategické prvky, nebudete tedy jen v rytmu bušit do ovladače. Na druhou stranu, často to sklouzne k tomu, že na to půjdete stylem „pokus-omyl“, protože si nebudete jistí, kdo se vám v dané misi bude hodit.
Patapon 2
Pokud se nemýlím, tak v prvním dílu Patapon nebyl dostupný hrdina, ve dvojce ano. Kromě tří jednotek tak do boje berete ještě hrdinu, kterému určujete bojovou třídu a samozřejmě mu přidělujete vybavení. A jak se dá čekat, hrdina je obvykle odolnější a efektivnější než běžní vojáci.
Mimochodem, kromě složení jednotek, vybavení a rytmu ovlivňuje váš úspěch ve hře také to, jaké je počasí. Klidně se vám totiž může stát, že do vašich vojáků udeří blesk a ubere jim zdraví nebo situaci zkomplikuje vítr, kvůli kterému vaše šípy příliš daleko nedoletí.
Musím poznamenat, že jedním z mých nejoblíbenějších aspektů rytmických her je to, že základní mechanismy jsou jednoduše pochopitelné a za pár minut víte, co máte dělat a jak „správně“ hrát. Patapon 2 je ale dost komplexní a někdy by se chtělo říct, že skoro až překombinovaný.
Na jádro rytmického titulu je tak nabalena trocha strategie a trocha RPG (budete se muset vracet do původních úrovní a získávat nové materiály pro vývoj postav), tím pádem se pak ztrácí kouzlo jednoduchosti v případě herních principů. To by pro někoho mohl být problém, protože nejde úplně o titul, který si pustíte, abyste si zkrátili čekání na autobus.
Problém a ne malý
To samozřejmě není objektivní výtka, ale pokud má někdo zájem o jednoduše přístupnou hru s nenáročnými pravidly, která mu dá zabrat jen kvůli tomu, že po něm chce dodržovat rytmus, pak Patapon není to pravé ořechové.
Co je ale objektivním negativem, je problém, se kterým se potýkal už remaster prvního dílu. Řeč je o nedoladěné optimalizaci s některými TV a zvukovými systémy. Jde o nepříjemný (a bohužel u remasterů různých her ne úplně výjimečný) problém, kdy hra reaguje s nemilým zpožděním. Což třeba u akční hry naštve, ovšem dá se to většinou přežít, ale u rytmické hry, která si žádá přesné načasování? Tam je to průšvih.
Patapon 2
Stisknete tlačítko a zvuk se sice ozve, ale až s výrazným zpožděním. Pokud by bylo zpoždění stále stejné, tak se na to dá zvyknout, ale u Patapon 2 je spíše nahodilé, takže není možné se na něj dokonale připravit. Řešením je připojit sluchátka do ovladače, ale to může být pro někoho docela otravné a nepohodlné. Pokud budete v nastavení hry hledat nějakou možnost, jak si pohrát se synchronizací hudby, tak máte pech, tuto položku nenajdete. Ostatně, remaster prvního dílu byl pro některé lidi téměř nehratelný a stejně se v tomto ohledu hra nedočkala nápravy.
V mém případě naštěstí nedocházelo k extrémně výraznému zpoždění, ale někdy patrné bylo a některé mise tak byly hodně náročné. Spíše než o umu a vytrénovaném sluchu to bylo o náhodě, a to není úplně dobře.
Nemůžu říct, že by pro mě byl Patapon 2 vysloveně nehratelný, ale místy byl opravdu frustrující. On je někdy těžký i bez podobných technických problémů, natož s nimi. O to více překvapivé je, že s tím tvůrci nic neudělali, když se to dělo i u remasteru prvního dílu.
Pokud jde o hudbu, tak ta je rozhodně silnou stránkou hry. Je povedená, výrazná, ale ne rušivá a určitě dokáže navodit sympatickou atmosféru. Některé melodie by mohly být údernější, ale i tak si hudba zaslouží pochvalu.
Stejně tak vizuální, která nabízí rozlišení až 4K na PS4 Pro a vypadá to opravdu krásně. Úrovně jsou pestré, nepřátelé zajímaví, rozhodně se je na co dívat. Naopak filmečky, které si neprošly vypilováním, působí jako pěst na oko, jsou „pixelaté“ až hanba.
Určitě pozitivem je i to, že se herní doba klidně vyšplhá nad 20 hodin (pokud budete zkoušet i nepovinné mise), byť je to způsobeno i tím, že je někdy nutné projít si už dokončenými úrovněmi kvůli materiálům a tomu, abyste byli schopni porazit bossy.
Byl by to tedy slušný (i když ne dokonalý) remaster, ovšem problém se synchronizací ovládání a zvuku sráží zábavnost hry a někdy dost výrazně. Je škoda, že se tvůrci nepoučili z remasteru prvního dílu nebo jim to bylo jedno, protože takto je těžké hru doporučit všem s ohledem na to, že by v některých případech mohla být bez sluchátek na hranici hratelnosti.
Hodnocení: 55 % (bez sluchátek), 75 % (se sluchátky)
