Rallye Paříž-Dakar, nejdelší a nejnáročnější automobilová soutěž, jaká kdy spatřila světlo světa. Více než 10 000 kilometrů po prašných kamenitých cestách i náročných písečných dunách častokrát s viditelností pouze několika metrů, jenž musí soutěžící během téměř tří týdnů ujet, tomu se žádná jiná motoristická disciplína ani zdaleka nevyrovná.
A právě tento závod se pokusila firmička Broadsword Interactive, jenž ze známějších titulů pracovala na podivné adventuře Blue Ice a hlavně na Pcčkové verzi slavného playstationového akčně závodního trháku Wipeout, ve spolupráci s Acclaim Entertainment převést nejen na monitory našich miláčků, ale také do hranaté krabice s názvem Playstation2. A jak se jí to povedlo?
Rallye Paříž-Dakar se může zúčastnit každá posádka či jezdec vlastnící mezinárodní závodní licenci a samozřejmě také příslušný stroj. Základní kategorie jsou vypsány tři: motocykly, osobní automobily a kamiony. Této zákonitosti se tvůrci nedrželi a kategorie udělaly čtyři. Někdy však více mlže být méně. Zazávodit si můžeme s klasickými továrními motocykly, čtyřkolkami, bugynami a ostrými verzemi civilních terénních vozidel (tedy offroady). Ano, bohužel, čtete správně. Autoři opomenuli naši nejúspěšnější (žel však
pohříchu i všeobecně nejvíce pomíjenou kategorii) kamionů. Klasický tatrovácký "hasičák" ani Karel Loprais k dispozici nejsou. Tuto situaci zachraňuje velké množství rozličných typů těchto strojů. Na začátku hry máte k dispozici pouze jeden jediný z každé kategorie,
postupné se prokousávání samotným závodem i splnění časového limitu na spojovacích úsecích přidává vždy několik strojů.
Nejdůležitější části každé hry je, jak se hra hraje. Nejdříve si však musíme vybrat, jakým způsobem se do závodění pustíme. V úvodním menu jsou k dispozici tři volby volby - arkáda, time trial a campaign, tedy celý závod etapu po etapě. Arkáda i time trial fungují klasickým způsobem, kdy jede hráč s několika zaráz ve stylu klasických offroadových či motokrosových závodů u nás respektive pouze jedinou jednotlivou zkoušku proti rekordu případně ghost caru při dalším průjezdu danou zkouškou. Ostatní volby s nastavením grafické karty i ovládání se drží obvyklého standardu. Ovšem něco jiného je nabídka v menu a skutečnost, ale k tomu se dostaneme až v pozdější fázi recenze. Překvapením v záporném slova smyslu v této sekci je naprostá absence multiplayeru, což je v současné době u závodní hry veliká chyba. Zvolme tedy kompletní závod a vrhněme se na start.
První zkouška je relativně snadná, ideální prostor pro vyzkoušení stroje. Od začátku lze rozeznat evidentní rozdíly mezi vozy i motorkami. Lehounké buginy poskakují po hrbolaté cestě, naopak těžké offroady se prodírají Senegalskou krajinou o poznání hůře. Quady (čtyřkolové motorky) projíždí zatáčky krásným dlouhým smykem, motocykly těží ze své manévrovatelnosti. Největším problémem pro hratelnost je ovládání daných vozů, respektive jeho přílišná citlivost při zatáčení, jenž samozřejmě nejde nastavit. Realitě to moc nepřidává, ale po chvíli si lze na tuto skutečnost při troše snahy zvyknout. Zbývající faktory pro kvalitní jízdu už jsou v pořádku, nemohu se však zbavit dojmu, že chování aut působí v některých situacích akčněji. Nejhůře ze všech čtyř kategorií dopadli piloti motocyklů, jimiž ztvárněné naklánění v zatáčkách mnohdy nutí hráče spíše k smíchu. Naopak zpracování skokanských vložek či jízda přes horizonty jsou zpracovány velmi pěkně.
Vraťme se zpět ke zkouškám a stručně si popišme situaci kolem nich. Autoři této hry zvolili model z jednoho z minulých ročníků, kdy se startovalo v senegalském hlavním městě Dakaru a po několikatýdenních útrapách skrz Afriku se zbytky startovního pole dostavily na francouzskou půdu. "Herní" Dakar obsahuje dvanáct etap, přičemž každá z nich obsahuje celkem čtyři rychlostní zkoušky. Jednoduchá matematika nám říká, že celkem máme k dispozici 48 rychlostních zkoušek, což zatím žádná
ze závodních her nedosahovala. Reálna délka rychlostních zkoušek výrazně přesahující stovku kilometrů by bylo pro hráče nestravitelné sousto, zvolená délka zkoušek (jedna etapa má délku 25 kilometrů) je optimální. Každá z etap má své vlastní prostředí (jízda po uhlazené šotolině mezi skálou na straně jedné a jezírkem na druhé, vyjeté bahnité koleje uprostřed lesa či třeba vyschlá hornina na závětrných stranách pouští), takže z tohoto pohledu se hráč nudit nebude. Hráč naštěstí není omezován tratí (tak jako v reálu, kde se udává přibližná trať, ale jezdec se může kdykoliv odpojit od vyjeté stopy), na většině z nich je minimálně jedna křižovatka s větvením trati. Za této situace není záhodno podceňovat ani předstartovní přípravu nad mapou dané rychlostní zkoušky. Další zajímavostí je fakt, že je možnost setkat se na trati se soupeři (počítač si hráče nevšímá a posílá vozy na trať přesně podle předem stanoveného času).
O mírně akčnějším ovládání strojů jsem se zmiňoval výše, více do očí bijící je však systém opravování poškozených částí na vozidlech. Na startu soutěže dostaneme do vínku deset "klíčů". Poté kdykoli se ocitneme mimo trať a nedaří se vrátit zpět či se něco porouchá (obzvláště systém poškození je hodně propracovaný - poškozená karoserie, vypnutí předního náhonu, upadávání přední kapoty i obou kol - to vše dodává hře ten správný nádech), stačí
zmáčknout tabelátor a po pár vteřinách jsou vůz či motorka celí v pořádku připraveni na prostředku cesty k pokračování v jízdě. Tyto opravné klíče lze během soutěže "dobíjet" ve spojovacích etapách, jenž jsou na konci každé etapy. V jednom rohu obrazovky běží zbývající čas do cíle této "spojovačky", uprostřed poblikává šipka se směrem dalšího záchytného bodu a během této jízdy lze sebrat klíče povalující se podél trati. V případě nedodržení časového limitu samozřejmě soutěž nekončí, ale takovéto posádce je přesně dle pravidel přidělena penalizace.
A jedeme dále. Acclaimu se podařilo zakoupit práva na tento podnik. Ta však nezahrnuje reálná jména jezdců ani týmů. V některých případech je sice vidět náznak živého závodníka ("Eiji Shinozuka), většinou se však jedná o jména smyšlená. Sehnat všechna reálná jména je ale prakticky nemožné, protože každá posádka či tým si defacto vlastní práva sami. A obcházet takhle každého by bylo neefektivní jak časově, tak finančně. Navíc, umělá inteligence jezdců je velmi vysoká, protože i při jízdě s minimem chyb není možné se, kromě první zkoušky, dostat do první stovky průběžného pořadí.
Co se týče grafického zpracování, tak je na dostatečně kvalitní úrovni. Okolní krajina podél trati je realisticky místy jednotvárná, vodní plochy či písečné duny opravdu vypadají 
tak, jak mají. Možná jen některé hrboly na cestě vypadají až moc uměle. Co se týče pohledů, tak jsou zde klasické zpoza auta a z pohledu řidiče. I tato sekce má své ale, tentokráte je
jich více. Tím méně důležitým jsou problémy s některými drivery na grafických kartách (problémy se vyskytují i u Voodoo, i u čipů od nVidie), kdy textury splývají v nevkusně bledě modrou plochu. Tím vážnějším je možnost, respektive nemožnost volby rozlišení. I když je v menu nabídka až na 1024*768, při příchodu do herního enginu se vždy přepne do 640*480. I když toto hra v tomto archaickém rozlišení nevypadá nejhůře, je nutné tuto chybu brát v potaz. A replay? Jaký replay! Oblíbené sledování právě odjeté jízdy a sledování dosažených chyb u této hry odpadá jednoduše proto, že zde replay chybí úplně.
Zvuková kulisa celé hry také patří k mírnému nadprůměru. Zvukové efekty na trati jsou reálné, hlas spolujezdce je také odpovídající (ovšem většinu zatáček či překážek hlásí krapet pozdě). Jeho hlas samozřejmě chybí u motorek a čtyřkolek. Tito používají tripmastery, a tak se na obrazovce objevují pouze šipky. Hudební kulisa byla zvolena správně, orientální hudba dokresluje tu správnou atmosféru. Brzo se však oposlouchá a po pár dlouhých minutách se stejně vypíná.
Dalším vážným problémem jsou hardwarové nároky. Pokud vaše mašina neobsahuje alespoň PII 450, 128 MB RAM a AGP grafickou kartu, tak si hra ani neškrtne. Pokud je však osedlána 
kvalitnějším procesorem a hlavně 32 MB grafickou kartou, problémů s trháním ubude. Celá hra ale působí dojmem nevyladěnosti celého enginu. Hra přehnaně swapuje na harddisku, velmi dlouho se načítá samotná trať i výsledky po dané zkoušce!
A už nám zbývá jen závěrečné shrnutí. Paris-Dakar Rally je velmi rozporuplná hra a najít správné hodnocení je obtížné. Velmi originální a neotřelý nápad s kvalitně zpracovaným systémem rychlostních zkoušek (včetně větvení) i jednotlivých etap, kvalitní nabídka vozového parku je naopak shozena chybějícím multiplayerem, akčnějším ovládáním, technickými chybami. A taky chybí kamiony! Uvidíme, jak dopadne konkurenční Master Rallye, jenž se opírá o přeci jen méně významný podnik stejné kategorie.
| Paris-Dakar Rally | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
