Painkiller z roku 2004 od polského studia People Can Fly byl pozoruhodný úkaz. Hra se nesnažila nijak zásadně ohnout pravidla žánru stříleček, ale nabídla sérii zajímavých levelů a široký repertoár zbraní, pomocí kterých jste mohli kosit hordy nepřátel. V jádru to byla klasická bezmyšlenkovitá akce, která však utkvěla v paměti místy celkem hutnou atmosférou a třeba také charakteristickými zbraněmi, jako byla puška na kolíky, která nemrtvé uměla přišpendlit ke zdi.
Nyní je Painkiller zpět a chvíli to vypadalo, že je na co se těšit. Autoři nové hry z Anshar Studios se chlubili, že chtějí zachovat pekelnou atmosféru, hordy nepřátel a právě i arzenál zbraní. Navrch také vylepšili grafiku a slíbili multiplayerové prvky, což sice není pro každého, ale budiž. Stačilo, aby se s nimi příliš nevnucovali a udělali poctu předchůdci. Ani jedno však nevyšlo.
Ruku na srdce, příběh nebyl podstatný ani v předchůdci a není podstatný ani zde. Autoři vám jen nabídnou kontext dění, že se nacházíte v pekle a pomáháte v boji proti hordám démonů. Ano, jsou zde různé průpovídky, sem tam nějaké vysvětlení toho, proč děláte, co právě děláte a každý ze čtyř dostupných hrdinů má svůj příběh, ale stejně to přes pekelné skřeky, řinčení zbraní a svist střel ani nebudete vnímat. A o nic nepřijdete.
Výběr hrdiny je novinka, která je vázaná právě na multiplayerové prvky, kterými je bohužel hra prolezlá od hlavy až k patě. Zapomeňte na sólo akci, do boje musíte vyrážet vždy s někým, ať už to je skutečný hráč nebo bot. A vzhledem k tomu, že už nyní, dva týdny po vydání, hru na Steamu hraje aktivně tak okolo 40 hráčů, budete muset využít právě spíše umělou inteligenci.
Nehledejte tu ani žádnou lineární kampaň, hra je strukturovaná jako klasická kooperativní multiplayerovka, kde se nejprve sejdete v lobby a pak si vybíráte mise (zde „raidy“ nebo „arény“) na které se můžete vydat. Je zde sice postupné odemykání nových levelů, zbraní a výbavy v podobě tarotových karet (ty přidávají výhody v boji), ale rozhodně se nedá říci, že by šlo o nějaký ucelený zážitek. Je to prostě jen bezduché střílení po všem, co se hýbe v partě tří lidí, případně jednoho hráče a dvou botů z donucení.
Když už jste ve hře, tak samotné jádro vlastně Painkillera místy umí připomenout právě zběsilou akcí a návratem starých dobrých zbraní z původní hry a chvíli možná i zapomenete, že hrajete tuctový multiplayer. Pocit se však vrátí v okamžiku, kdy si uvědomíte, že jen plníte pořád ty samé úkoly dokola. Vyčistíte jednu otevřenou lokaci od několika vln nemrtvých, chodbou přejdete do další, kde vám hra dá za úkol zabrat vybrané body. Pak zase několik vln nepřátel, zase zabírání bodů... A pak se už jen budete modlit, aby to brzo skončilo.
Painkiller (2025)
Painkiller (2025)
Hra je opravdu prudce repetitivní a zároveň vymyšlená tak, aby v ideálním stavu nudila hned tři lidi naráz. Nucený multiplayer navíc znamená, že hru nemůžete pauznout, a to ani v případě, když hrajete sami s boty. A když už je řeč o oné umělé inteligenci, chvílemi jsem měl pocit, že je až přehnaně agresivní. Když jsem se vydal na plnění povinných úkolů, démoni sice většinou zaměřovali mě, jenže boti se do nich pouštěli s takovou vervou, že než jsem stačil zaujmout správnou pozici, byla většina nepřátel mrtvá. Jindy mě však naopak ohromná vlna nepřátel zastihla zcela bez přípravy a mí dva AI parťáci se motali někde za rohem a na pomoc se úplně vykašlali.
Co je vůbec nejhorší, že nastávalo zasekávání plynulosti hry, který se jevil jako chyba připojení k serveru i v případě, že jsem hrál sám. Protože to opravdu každý hráč chce, zažít neduhy online připojení, když vlastně ani online není. Bravo.
Novému Painkillerovi mohou tak nakonec pochválit asi jen docela dobrou grafiku a slušnou dynamiku akce, která by byla fajn třeba v nějaké singleplayer hře, něčem, jako byl třeba původní Painkiller. Ale to bychom asi chtěli moc. Soubojů s bossy tu je také pár a vesměs jsou povedené, pokud tedy máte štěstí na to, že vám umělá inteligence správně pomáhá.
Painkiller nikdy nebyla legenda, která se prostě musí nutně vrátit, a proto jsem ani od nového rebootu moc nečekal. I tak se však hře povedlo mne akorát zklamat. A upřímně sám nevím, komu bych nového Painkillera vůbec mohl doporučit.
Pro fanoušky původní hry to zcela jistě není, pro fanoušky kooperativních stříleček se najdou daleko povedenější tituly, no a pokud prostě hledáte jen zběsilou akční hru, tak si běžte raději zahrát některý z moderních Doomů. Painkiller je bohužel jen zcela odbyté využití licence, které za váš čas ani peníze rozhodně nestojí.
