Painkiller: Overdose – další řežba z pekla

Lucifer už to má za sebou, zbývá ještě Belial, napůl démon, napůl anděl.

Painkiller: Overdose

České vývojářské studio Mindware Studios s Karlem Papíkem v čele (pamětníci ho znají třeba jako bývalého šéfredaktora časopisu Score) se hráčům vrylo do paměti hlavně povedenou špionážní akcí Cold War. Od té doby to vypadalo, že je ticho po pěšině, ale pozorní čtenáři jistě zaznamenali několik zmínek o titulu s názvem Painkiller: Overdose. Pokud vám ještě nedocvaklo, jedná se o druhý datadisk k akční pecce Painkiller z roku 2004. Ano, jsou to už tři roky od vydání původní hry, brblejte si jak chcete, ale Painkiller byl super a my další příval pekelných potvor jedině vítáme. Co je tedy nového?

"V elektrárně narazíte na nejrůznější mutanty, na farmě po vás půjdou rozřezané krávy, řezníci s cirkulárkami místo hlav a šílené kurníky po vás budou pálit sebevražedné slepice."

Za prvé samozřejmě příběh. Když Daniel Garner, hlavní hrdina původní hry, porazil na dně pekla samotného Lucifera, nastal chaos a z věčných muk ohnivého vězení se dostal Belial, napůl démon, napůl anděl. Tento vyvrhel, se kterým nechtěla ani jedna strana nic mít, se však pořádně nakrknul a hodlá si všechno vyřídit pěkně ručně. Samozřejmě s bouchačkou v pařátech.

Pokud jste hráli původního Painkillera, případně první strand-alone datadisk s podtitulem Battle Out of Hell, budete okamžitě jako na koni, vy ostatní čtěte dále. V tuto chvíli vypusťte z hlavy střílečky typu Call of Duty, Medal of Honor nebo třeba Halo, Painkiller jde na věc trochu z jiného úhlu. Příběh je sice hezká věc, ale můžete na něj klidně hodit bob zvaný hnědý a nic se nestane.

VIDEO

Ve hře jde totiž pouze a jedině o stoprocentní akci, stovky nejrůznějších mrtvol, mraky vystřílených nábojů a postup dále. Celá hra probíhá tak, že naběhnete do různě velikého uzavřeného prostoru, dveře se za vámi zavřou a následně na vás naběhne cca pár desítek potvor. Po jejich likvidaci se otevře cesta dále, doplní s vám zdraví a naběhnete do další části levelu, kde se situace opakuje. Může se to zdát jako přitroublý princip hodný pouze méně inteligentních jedinců, ale opak je pravdou. Vždyť pamatujete na Serious Sama? Princip vpravdě stejný a jaká to byla zábava!

Vše nové je základ všeho
Přestože je Overdose „jen“ datadiskem, nenajdete v něm z původní hry prakticky nic. Veškeré zbraně, levely i nepřátelé byly vyměněny za nové a občas se vám až protočí panenky nad těmi designérskými výtvory, co se na vás rozeběhnou, ale popořadě. Nových úrovní je celkem šestnáct a jsou rozděleny do tří epizod, z nichž každá je zakončena bitvou s finálním bosem. Stejně jako v původní předloze, levely na sebe nijak nenavazují a tematicky vždy zobrazují jedno prostředí. Podíváte se do starověkého Řecka, Japonska i Egypta, do vesmíru, na hřbitovy, projdete se také jadernou elektrárnou, na farmě nebo uprostřed války. Všechny levely jsou nad míru originální a přestože jejich design není nic světoborného (přeci jenom při výše zmíněném principu se moc komplexní levely dělat asi nedají), není to vůbec na škodu a při hledání tajných míst se občas zapotí i zdatnější jedinci.

Další velkou novinkou jsou nepřátelé a že jich je! V každém levelu najdete jinou sestavu a dohromady dají nějakých čtyřicet nových druhů. Najdete tu rytíře, kostlivce, mágy, zombíky, obří škorpióny a tak všelijak podobně. V ulicích velkoměsta po vás budou pálit gangsteři a obrnění policisté (kteří se také napadají navzájem), v elektrárně narazíte na nejrůznější mutanty, na farmě po vás půjdou rozřezané krávy, řezníci s cirkulárkami místo hlav a šílené kurníky po vás budou pálit sebevražedné slepice (ty nás vážně dostaly do kolen) a takto bychom mohli pokračovat ještě pěkně dlouho. Musíme uznat, že vývojáři občas svoji fantazii nepustili jen špacír, ale rovnou na pořádný flám v lihovaru, protože nad některými bizardními stvořeními zůstával rozum stát i nám, kovaným pařanům a to už je co říct :-).

Nový je i arzenál a to samozřejmě kompletně, z předchozích dílů tu nenajdete nic, ale je pravda, že některé zbraně mají pouze jiný design, ale je jejich funkce víceméně stejná. Každá zbraň má opět dva zcela odlišné módy, hodící se do různých situací a jejich vyváženost je na dobré úrovni. Najdete tu tedy např. raketomet se samopalem v jednom, kuši nahrazující oblíbený kolíkomet s vrhačem několika granátů v alternativním módu, dále samozřejmě brokovnici, kterou využijete téměř za každé situace, hlavu démona s přesným energetickým paprskem, dýku se samonaváděcími střelami, dálkově ovládané granáty (vzpomínáte na srandu s Pipe bombami v Duke Nukem 3D?) nebo pistoli střílející či rozprašující radioaktivní hnus.

Staronový engine
Protože Overdose běží na několik let starém enginu, nemůžete v něm pochopitelně hledat konkurenta Crysis. Letitost je zde prostě už znát, ale to neznamená, že by to byl kdovíjaký zápor. Moderní kabátek je něco, co hra tohoto typu vůbec nepotřebuje a přestože zde chybí prakticky snad všechny moderní grafická udělátka, ani si toho během frenetické akce nevšimnete. Navíc modely nepřátel jsou zpracovány výborně a vzhledem k tomu, že je okolo sebe budete mít prakticky pořád, dá se říci, že je neustále na co koukat. Povedená je zvuková stránka a v té musím pochválit hlavně namluvení hlavního hrdiny. Ne že byste se dočkali sáhodlouhých dialogů, ale Belial celkem hojně komentuje kdejakou situaci a řve na nepřátele. Hlášky jako „Kiss my shiny half-demon butt!“ při rozstřelení zmetka nebo „Taste like chicken.“ při sbírání duší padlých nepřátel jsou zde na denním pořádku a občas ty jeho hlody fakt sednou.

    

Hra má ale také několik záporů a ty nelze přehlédnout ani s šátkem přes oči. Za prvé se hra z nepochopitelných důvodů děsně dlouho načítá. I na high-endové sestavě trvalo načtení levelu nebo nahrání uložené pozice i několik desítek sekund a to je, řekli bychom, až běda. Dále nám moc nesedlo několik úvodních levelů, ale jakmile se hra rozjela, už v zábavě nepolevila. Poslední velký zápor bychom asi viděli v místy dost nevyvážené obtížnosti. Chvílemi je totiž až přehnaně těžká, přestože celý zbytek levelu byl naprosto bez problémů. V kombinaci s výše zmíněným dlouhým načítáním se několikáté opakování jedné lokace stává noční můrou.

Painkiller: Overdose je povedeným datadiskem, který nepřináší pouze nové úrovně, ale naprosto novou sestavu nepřátel, kompletně inovovaný arzenál a nový příběh k tomu. To vše zabalené do šestnácti kvalitních levelů s povedeným designem. Nebýt skutečně dlouhého loadingu, nevyvážené obtížnosti a slabšího začátku, šlo by hodnocení výše. I takhle se ale jedná o kvalitní kousek, který by fanouškům původní hry rozhodně neměl chybět ve sbírce.