Overlord II: hrát za zlo je zábava

Zachraňovat svět? To je nuda. Hrát si na zlého pána a parodovat žánr fantasy je mnohem zábavnější.

Overlord 2

Když se začne mluvit o fantasy žánru, milovníci originálních myšlenek a postupů většinou rovnou obracejí oči v sloup. Tolkienovské fantasy je totiž takřka synonymem pro klišé. Všechno je tu tak nějak dané a cokoliv se vymyslí, nakonec stejně působí, jakoby to tu bylo odjakživa.

Dělat si tak z fantasy legraci není těžké. Role tradičních hrdinů a ras se dá otočit a pořádně si z nich vystřelit. Může to být i vtipné, ale postavit na tom celou hru? To se jen tak někomu nepovede. Taková hra totiž musí být i zábavná, což není úplně snadné vyvážit. Před lety se to povedlo například dnes už legendárnímu Dungeon Keeperovi a celkem nedávno pak Overlordovi. Hře, jež příjemně osvěžila akční fantasy žánr.

Před dvěma lety, kdy Overlord vyšel, jsme na něm ocenili nápad, jeho originální provedení, příjemnou hratelnost a především všudypřítomný humor. Pokračování už z logiky věci některé aspekty, zejména pak ty spojené s originalitou, ztrácí. O to více ale vyztužuje zbylé pilíře kvalitního herního zážitku. Autoři by byli ostatně hloupí, kdyby něco zásadního měnili.

Na to, abyste si užili druhý díl, ten první znát nemusíte. Dvojka začíná se zcela jiným Overlordem, který je nicméně potomkem předchozího, ale to není příliš důležité. Hra začíná sympaticky už v dětství budoucího krutého pána. Ten se svou bandou posluhovačů ničí život vesničanům, a tak není divu, že když na dveře zaklepou všeho magického se bojící Římané, vydají jim lidé právě malého arcilotra.

Jenže tomu se hned daří utéct a začíná budovat svou zločinnou kariéru, v jejímž průběhu budou trpět doslova všichni. Je třeba se smířit s tím, že tady nemáte žádné přátele. Všichni jsou za velmi vykonstruovaných záminek stavěni do role nepřátel, které je třeba zlikvidovat, případně porobit. Samozřejmě, že je to celé pojato s koňskou dávkou nadsázky a vtipu.

Hráč přímo ovládá Overlorda, jenž po první misi vyroste do klasické velikosti a dostane do ruky sekyru. Tou se dokáže jednoduše ohánět a umí i něco málo zakouzlit. Ze všeho nejraději se ale drží tak trochu stranou a nechává špinavou práci na svých přisluhovačích, takzvaných minions.

Právě ti jsou vlastně největšími hrdiny hry. Samotného Overlorda budete brzy používat akorát na vytyčení směru oběti a pro pohyb celé skupiny, jež se točí kolem něj. Své nohsledy ovládáte pomocí jednoduchých příkazů, jež se orientují podle interaktivních protivníků, případně předmětů v okolí. Těch je občas více, takže to může vyústit ve zmatek, obvykle ale s ovládáním nejsou problémy. A i když zavládne lehký chaos, není to nic, z čeho by se nedalo vysekat.

Základní princip je v posílání posluhovačů na nebohé vesničany, Římany a další nepřátele, případně za účelem vykonání nějaké té akce, jako je třeba otevření brány či prosekání cesty. Kliknete jednou a k danému úkolu se hrne jeden minion, kliknete podruhé, už běží druhý atd.

 Overlord, díl první

Břídil. Jak jinak popsat někoho, kdo ztratí respekt podrobených národů, nechá si zničit pevnost a nemůže ani pořádně zvýšit hlas na elfy, trpaslíky či hobity. Řeč kupodivu není o Sauronovi, ale o vašem předchůdci ve hře Overlord. Ten neskutečně zklamal a je tak na vás, novém arcipadouchovi v celém kraji, abyste nastolili staré pořádky – s pomocí nevybíravé síly a samozřejmě značné porce humoru.
- číst celou recenzi

Co zní jednoduše, to postupem času nabere komplexnější kontury. Kromě hnědých, tedy základních milionů tu jsou totiž i červení, kteří střílí firebally, zelení, kteří se umí vypořádat s jedy a modří, kteří léčí a překonávají magické překážky.

Nové typy pomocníků dostáváte průběžně, takže je dost času na seznámení se s jejich vlastnostmi a schopnostmi.

Podstatné je rovněž využívání nejrůznější zvířeny. Vlci například hnědým minionům umožňují překonávat propasti, červení jsou zase silnější na salamandrech. Čas od času se také přihodí situace, kdy je třeba zaparkovat Overlorda na místě a na chvíli hrát za hlavního miniona. Obvyklé je to v místech, kam se ramenatá ústřední postava fyzicky nedostane.

Overlord 2 se odehrává v poměrně rozlehlých úrovních, které jsou vizuálně velmi variabilní a nabízejí neustálé vyžití. Přestože jde víceméně o lineární zážitek, dává aspoň pocit volnosti. Levely jsou rozděleny do několika částí, k nimž však zpočátku často nemáte přístup a nejdříve ho musíte získat. Typicky překáží ohnivá bariéra, kterou překonáte teprve tehdy, když se vám do vašich služeb podaří získat červené minions.

V téhle hře si často budete připadat jako v komiksu o Asterixovi. Je to dáno zejména úhlavními nepřáteli, kterými jsou úžasně zkarikovaní a nesympatičtí Římané. A také objevnými způsoby jejich likvidace. Protivníci na vás jdou v tradičních želvích formacích. Ty se dají napadnout jen ze zadu, nebo tak, že nejprve zabijete jejich vůdce a ony se rozpadnou. Ze všeho nejlepší je ale obsadit katapult a vystřelit do formace pořádnou kouli.

Ale nebudete stát jen proti Římanům. Všemožných nepřátel je mnohem více, ať už řadových či speciálních. Na ně je obvykle nutné vymyslet zvláštní taktiku, která nepostrádá pointu ani humor. Zároveň nad ní nemusíte nijak urputně přemýšlet. Stačí se pořádně rozhlédnout, dát si dvě a dvě dohromady, a většinou na to přijdete.

Ničení beden, sudů či domků přináší výhody. Nohsledi nám přinášejí ukradené zlato a sami se vyzbrojují elfími čepicemi či římskými meči. Jako Overlord máte samozřejmě svůj podzemní hrad, ve kterém můžete měnit základní výbavu pomocníků, případně oživovat padlé, zkušené miliony, a to tím, že obětujete spoustu čerstvých.

Ze hry přímo sálá satira, ironie a politická nekorektnost. Pokud vás tento aspekt Overlorda 2 nezajímá nebo mu nechcete věnovat čas, vězte, že budete ochuzeni o zásadní součást hratelnosti. Ta je totiž na výše zmíněných hodnotách postavena, a to opravdu dobře. Vizuální stylizace i namluvení skvěle korespondují s obsahem hlášek a dialogů.

Musím ocenit i technickou stránku věci. Od prvního dílu se grafika zřetelně vylepšila a především je variabilnější. Úrovně jsou vizuálně skutečně zajímavé a určitá komiksovost hře také sedne. Stejně tak jakoby pohádková hudba Overlordu 2 svým způsobem sedne. Celé to běží plynule i na průměrných sestavách.

Overlord 2 je poctivým titulem, který sedne především fandům prvního dílu. Umíme si ale představit hráče, kterým absolutní nadsázka a až absurdní páchání zla, byť vtipné, nesedne, protože je to až příliš neuvěřitelné. Většina by se ale měla bavit. Největší předností i záporem zároveň tak zůstává značná podobnost s prvním dílem. Vylepšovaly se spíše jen detaily, zatímco kostra zůstala stejná.