Overlord II – bez tlupy skřetů ani ránu!

Oplývat temnými silami a mít partu poslušných skřetů se nehodí jen na domácí politické scéně, ale i ve videohrách.

Overlord II

Před dvěma lety byla situace velmi podobná té současné. Originálních titulů na nové generaci konzolí bylo pomálu, a tak první Overlord zapůsobil velmi svěžím dojmem. Jako hitovka tato osobitá fantasy akce s lehkými prvky strategie nepůsobila, ale evidentně se líbila více hráčům, protože pokračování právě dorazilo na trh.

Jak už tomu tak bývá, tak jako každé jiné pokračování, tak i Overlord II staví na základech vybudovaných svým předchůdcem. Tlupa skřetů hledá svého nového pána a volba padne na nepříliš oblíbeného čarokluka, který s oblibou terorizuje své dětské vrstevníky. Hráči je tak nenuceně podán jeden z nejlepší tutoriálů vůbec.

Overlord II by mohl být klidně tuctovou fantasy akcí nebo hodně akčním RPG.

Malý parchantík musí získat dětské oblečení pro své skřetí nohsledy, aby mohl vklouznout nepozorovaně do vesnice a způsobit tam pořádný bugr. Mlátit děti kyjem je sice morálně nepřípustné, ale zároveň i zábavné. Černý humor vás tedy bude provázet hrou od začátku do konce. Občas sice výsledek působí trošku trapně, ale většinou se vaše bránice dočká příjemné masáže způsobené smíchem, což u videoher pořád není tak častý jev. Navíc zhulení hippie elfové se jen tak nevidí.

Dítětem ale nebude napořád a brzo hráči dostanou do rukou opět velkého Overlorda. Čas zlikvidovat vše hodné a roztomilé opět nadešel! Overlord II by mohl být klidně tuctovou fantasy akcí nebo hodně akčním RPG. Jenže není, a to z jednoho jediného důvodu, kterým je banda skřetích přisluhovačů, věrně sloužících temnému pánovi. Všechny jejich známé druhy jsou zpět. Hnědí, červení, zelení i modří hlásí návrat.

Skřeti v barvě trusu jsou základním typem nohsledů, kteří jsou pro každou špatnost a přímého boje se nebojí. Červení to umí zase s ohněm a házejí projektily pálivější než feferonky nakládané v kari. Zelení vás dokážou otrávit více než Eva a Vašek, linoucí se z nekvalitních reproduktorů v supermarketu. Používají k tomu ale jedy. Poslední modří pak mohou plavat a uzdravovat ostatní padlé skřety.

Stará směsice různobarevných skřetů je tedy zpět, ale velkým mínusem zůstává absence jakéhokoliv jiného druhu. Co takhle žlutí, kteří by dokázali létat, nebo růžoví, kteří by přeměňovali protivníky na nebezpečně přítulné jedince ohrožující ostatní nepřátele? Ne, nic takového zde není. Alespoň jeden nový druh by se ale určitě šiknul. A nevyhradí to ani na chvíli ovladatelný Yeti.

Naštěstí zde ale nějaké novinky ohledně skřetů jsou. Třeba mohou jezdit na zvířatech. Stejně jako Budulínek svištěl lesem na lišce, tak hnědá varianta skřetů jezdí na vlcích, kteří dokážou přeskočit kdejakou překážku a navíc jsou ještě nebezpečnější. Červení zase jezdí na pavoucích atd.

Problémem celé hry je absence rozumných checkpointů.

Neméně zajímavou novinkou je možnost posednout na chvíli jednoho ze svých přisluhovačů a dostat se tak do míst, kam by se jinak velký Overlord dostat nemohl.Boje s nepřáteli jsou za spolupráce skřetů zábavné. Lze je jednotlivě posílat k plnění úkolů, stejně jako ovládat přímo celou tlupu po stisknutí levé spouště.

Skřety pak lze ve svém doupěti zla dokonce upgradovat. Hra by totiž bez lehkých RPG prvků neprošla finskou fantasy certifikací. V doupěti lze ale dělat i zajímavější věci. Třeba si sem přivést družku a družit se s ní. Vážně, tohle ve hře opravdu naleznete. Samozřejmě ve verzi přijatelné i mladším hráčům. Alespoň brzy pochopí výhody polygamie. Což mě přivádí k tomu, že druhý Overlord je vesměs velmi násilnou hrou, ale podanou humorně a bez krve, takže se vyhnula nepřístupné osmnáctce.

Skřeti jsou fajn, ale boj v podání samotného Overlorda už tolik ne. Máchání sekyrou po chvíli nudí, stejně jako čarování s blesky. Kromě toho, že máte skřety, tak občas zasednete za nějakou tu statickou zbraň, jako třeba katapult.

Velkým problémem celé hry je absence rozumných checkpointů. Bez uložení můžete hrát klidně i třicet minut, a zemřít těsně před checkpointem tak není vůbec žádná sranda. Tahle vada na kráse je natolik velká, že by snad mohla být i opravena patchem. Jinak se totiž Overlord II hraje dobře. Zajímavé jsou pohádkové levely, hádanky řešené skřety a hlavně všudypřítomný pocit, že je neustále co dělat. Což také je.

Multiplayer samozřejmě chybět nemůže, i když k povedenému provedení má daleko. Je zde přítomný versus režim i kooperace, která ale není odvozená od hlavního singleplayerového režimu. Jedná se pouze o speciální úkoly pro dva hráče. Sice je hezké, že kromě hry po Xbox Live lze Overlord II hrát i na rozdělené obrazovce, ale to nevynahradí fakt, že je zde žalostně málo map.

Pratchettovo jablko nepadlo daleko od stromu

Kdo by neznal Terryho Pratchetta, autora slavné humorné fantasy série z prostředí fiktivní Zeměplochy? No a tenhle vtipný pán měl dceru. Rhianna Pratchett se svým způsobem potatila a začala psát. A vzhledem k tomu, že ráda hrála videohry, tak jí to vždy táhlo právě sem. V současnosti patří mezi nejslavnější herní scénáristy a podílela se na titulech jako Viking: Battle for Asgard, poslední Prince of Persia nebo Mirror´s Edge. A jak už asi tušíte, tak Rhianna má na svědomí příběh hry Overlord II. Dobrá práce, děvče.

Vizuální podoba hry je působivá. Vše se třpytí, leskne, je detailní a hlavně se hýbe. HDR efekty se nešetřilo, stejně jako všemi možnými i nemožnými shadery, což je opravdu znát. Prostředí značně připomínají Fable 2, ale to lze odpustit. Hudba je na tom též dobře a zvuky jsou dokonce ještě o třídu lepší. Dabing má sice typické „herní“ neduhy v podobě kostrbatosti, ale jinak je fajn.

Overlord II tak je povedeným pokračováním jedničky. I když by zde mohla být přítomna alespoň jedna nová třída skřetů a ukládat by se mohlo častěji, tak je to fajn gameska, která i přes to, že je pokračováním, je pořád netradiční v tom správném slova smyslu.