Overclocked: A History of Violence - pro všechny, kteří mají rádi silné příběhy

Jedna z nejočekávanějších adventur tohoto roku. Psychologický thriller, který vám nedá v noci spát!

Overclocked

Vzpomínáte ještě na Fahrenheit? Pokud jste ho hráli, jistě mi dáte za pravdu, že to nebyla hra, na kterou je možno lehce zapomenout. Na Fahrenheit se totiž upíraly oči všech herních kritiků a hráčů znuděných stále stejnými hříčkami bez kapky invence, měl se stát dlouho očekávaným mesiášem, který posune hry o další vývojový stupeň dál. Těžko ale způsobíte revoluci, když nejste schopní zplodit ani scénář, který by měl hlavu i patu. I přes několik nesporně geniálních prvků, jakými jsou třeba ovládání nebo způsob vyprávění příběhu, nebylo ve výsledku příliš o co stát. Hra si vysloužila příznivá hodnocení spíše za snahu zkoušet věci novými způsoby, než díky skvělé hratelnosti.

"Hlavní je až filmové pojetí příběhu, důraz na hrdinův osobní život a velice přesvědčivá depresivní atmosféra, která na vás během hraní padne."

Overclocked, přestože je na první pohled klasickou point’n’click adventurou, připomíná Fahrenheit v mnohém. Nejde jen o filmové střihy, kdy na rozpůlené obrazovce vidíme několik současně probíhajících situací – hlavní je až filmové pojetí příběhu, důraz na hrdinův osobní život a velice přesvědčivá depresivní atmosféra, která na vás během hraní padne. Naštěstí je však Overclocked na kvalitativně jiné úrovni, a i když ani tentokrát se kritice nevyhneme, užil jsem si ho od začátku do konce.

VIDEO

Dave McNamara je bývalý vojenský psychiatr, který pomáhal s léčením veteránů z Vietnamu. Jako expert na forenzní psychlogii je povolán do New Yorku, aby vyšetřil pětici mladých lidí, kteří byli v několika posledních dnech nalezeni na různých místech města, naprosto dezorientováni, vysíleni a bez jediné vzpomínky na to co se jim přihodilo. Dave ale zrovna prožívá těžkou životní krizi, jeho manželství je v troskách a týdenní odluka rozhodně ničemu nepomůže. Své problémy se snaží utopit v alkoholu a je to spíše on, kdo by potřeboval psychiatrickou pomoc. A jak už to tak v životě bývá – nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř! Nejedná se tedy rozhodně o nějakého uniformního hrdinu, na jaké jsme si již zvykli, proto může být poněkud obtížnější se s ním ztotožnit. Dave není žádný sympaťák s neodolatelným charismatem a sršící zábavnými hláškami, spíše přesně na opak. S lidmi nejedná zrovna nejslušněji a tak má záhy po svém příjezdu nepřátel více než dost. Když nad tím zpětně uvažuji, během hry nepotkáte (s výjimkou pacientů) jedinou osobu, která by si k vám vytvořila důvěru.

"Svět je tvořen z příběhů, nikoliv z atomů."
Muriel Rukeyser, básnířka

O příběhu by se toho dalo napsat mnoho, ale já již neprozradím ani slovo navíc. Je to totiž to nejlepší co hra nabízí a nemám v úmyslu vám hraní pokazit. Celé vypravování se dělí na 5 kapitol z nichž každá zabere přibližně dvě hodiny, za dva delší večery tedy budete koukat na závěrečné titulky, což vskutku není mnoho. O to intenzivnější zážitek ale hra nabízí. Většinu vašeho pátrání budete provádět v opuštěném sanatoriu pro duševně choré, na jinak opuštěném ostrově, kam se lze dostat pouze pomocí trajektu. Dave používá při léčení svou vlastní metodu, tzv. reverzivní psychoanalýzu, při níž se snaží své pacienty pomocí hypnózy vracet po malých kouscích stále hlouběji do minulosti. Tyto vzpomínky jsou plně interaktivní, takže si zahrajete i se všemi pěti postavami. Všechna sezení si David nahrává do svého PDA a poté s nimi konfrontuje i ostatní pacienty a postupně se z jednotlivých střípků skládá celkový obraz. Opravdu fantastický nápad – děj vlastně sledujeme pozpátku a některé situace uvidíme vícekrát z různých pohledů.

Pokud je ve hře takto propracovaný příběh, je jasné, že na nějakou nelinearitu můžeme rovnou zapomenout. Na to, že je v adventurách potřeba dělat přesně v pořadí, v jakém nám to autoři naplánovali, už jsme si tak nějak zvykli, ale Overclocked bohužel překračuje čáru únosnosti. Měl jsem například nepříjemný zákys v místě, kdy se vše již zdá dokončené a Dave by mohl jít spát. Nejdřív ale bylo nutné zavolat ženě, a to jedině z hotelového pokoje, jinak telefon nezvedala.

"Dave není žádný sympaťák s neodolatelným charisma a sršící zábavnými hláškami, spíše přesně naopak"

 Podobných nefér situací je ve hře ještě několik a přijít na to, co měl zrovna nyní scénárista v plánu představuje veliký problém. Jinak ale prolétnete hrou jak nůž máslem. Lokací je ve hře minimum, počet použitelných předmětů nepřesáhne v jednom okamžiku desítku, všechny aktivní místa na obrazovce lze označit stiskem jedné klávesy a všechny akce jsou přísně logické. Během hraní jsem měl pocit, že se hra hraje prakticky sama – dlouhatánské rozhovory jsou přerušovány jedním, dvěma kliknutími a už se spustí další konverzace. Tedy nic proti rozhovorům – jsou napsány výborně, a kritizovat adventuru za příliš mluvení, je jako kritizovat porno, protože se tam moc souloží.

Takto ale výsledek spíše připomíná interaktivní film než adventuru. Nejkřiklavější je tento problém ve vzpomínkových sekvencích – prostě jste uzavřeni v oblasti dvou obrazovek, v níž na jedné seberete páčidlo a na druhé jím otevřete dveře a hned šup, střih do vzpomínek dalšího pacienta, kde na vás čeká podobně zapeklitý problém.

Pochválit ale jednoznačně musím technické zpracování, díky němuž hra sice nabrala veliké zpoždění, ale rozhodně se to vyplatilo. Ačkoli jsou lokace předrenderované, kamera se v některých místech otáčí a zoomuje, čímž vzniká dojem třetího rozměru. Postavičky jsou již samozřejmě kompletně vymodelovány ve 3D a výsledný dojem je opravdu skvělý. Jako třešnička na dortu pak působí již zmiňované rozdělení obrazovky na dvě poloviny, který je velice efektní a vždy zvyšuje napětí.

Doufejme, že House of Tales tento engine ještě někdy využijí. Namluvení se povedlo i když v některých místech je evidentní, že herci neměli ani tušení v jakých situacích bude daná věta použita. Obzvláště ve chvílích sebelítosti u sklenky whisky, kdy má Dave slzy v očích se ozývá jen divné funění, ale není to nic přes co by se nešlo přenést. Vypíchnout musím i skvělou hudbu, obzvláště její hlavní téma, při kterém běhá mráz po zádech.

Tak co s ním? Hodnotit Overclocked není rozhodně nic snadného. Na jednu stranu zde máme úchvatný příběh, který snese srovnání s těmi největšími klasikami a skvělé technické zpracování, na druhou však svazující linearitu a velice omezenou hratelnost. Overclocked je spíše skvělý zážitek, než skvělá hra. Již dlouho sem po dohrání necítil tak silnou potřebu si o tom popovídat, jelikož ne na každou otázku dostanete jasnou odpověď a i přesto že sem závěrečné outro shlédnul několikrát, stále si nejsem jistý, jak to autoři vlastně mysleli. K závěrečnému hodnocení se tedy přidejte či uberte 10% podle toho, co je pro Vás při hraní adventur důležitější – zda strhující příběh, nebo logické hádanky. Hra u nás vyjde v češtině v druhé polovině tohoto roku za 599 Kč.