RECENZE: Ori and the Blind Forest je nádherná hra, která chytne za srdce

Pokud máte kladný vztah k hopsačkám, krásně kreslené grafice a příběhům prodchnutým emocemi, potom byste neměli Ori and the Blind Forest v žádném případě minout.

Ori and the Blind Forest vypráví příběh umírajícího lesa a sirotka, který teprve hledá svoje místo na světě. Snaží se vidět to dobré i ve špatných časech a ukazuje cestu laskavosti. Je naivní? Ano. V podstatě i obyčejný. Je to protipól k cynickému, nejednoznačnému světu, který lásku a obětování vnímá jako slabost. I z toho důvodu se snadno dostane pod kůži.

Ori and the Blind Forest

Ale nebudeme si lhát do kapsy: lví podíl na tom má i ručně kreslená grafika a orchestrální soundtrack, bez nichž by prožitek nebyl takový. Tvůrci si zároveň osvojili vypravěčské postupy z animovaných filmů devadesátých let, které aplikovali na 2D hru. Jednotlivé prvky skládačky nejsou originální, ale když se spojí, fungují jedinečným způsobem. Ostatně představu si můžete udělat i díky videu u článku.

Ori je zpočátku slabý a kromě chůze neumí vůbec nic. Je rád, že přežil. Teprve v průběhu hraní si osvojuje nové schopnosti (je jich devět), například plachtění na pírku, lezení po zdi či dvojitý skok. Základem je ovšem skákání a útok bludičky, která Oriho následuje. Hra si ovšem vypůjčuje i prvky z her na hrdiny, kdy umožní vlastnosti postavy a naučené dovednosti ještě dále rozvíjet. Například Oriho naučí dýchat i pod vodou.

Ori and the Blind Forest

Ori and the Blind Forest

Postupné učení nových věcí je trefa do černého. Těšil jsem se na nové dovednosti, aniž bych si připadal nějak ošizen. Naučení něčeho nového totiž znamená i vítaný posun v hratelnosti. Hopsání po herním světě tak není ani po několika hodinách stereotypní.

Nejvýraznější to bylo asi v okamžiku, kdy jsem si osvojil možnost odrazit se od vystřeleného nepřátelského projektilu do libovolného směru, případně ho přesměrovat na jiný cíl. Dovednost pak řádně prozkoušela pasáž, kdy velký strom odspoda zaplavovala voda, zatímco vy musíte vyskákat nahoru. A to vše bez záchytného bodu k uložení pozice.

Některé pasáže jsou možná trochu k vzteku a zopakujete si je, na druhou stranu, nikdy jsem neměl pocit, že by mi hra házela klacky pod nohy. Za neúspěch vždy mohla jen moje nešikovnost. Byť jsou některé pasáže těžší, stačí nehrát zbrkle a trochu se soustředit.

Chytře je vyřešen i systém ukládání pozice. Volba místa je vždy na hráči (mimo dosah nepřátel), stojí to ovšem energii, která může dojít a potřebujete ji i k jiným věcem. Uložíte si pozici, nebo to risknete a zkusíte doskákat ke dveřím, které se otevírají prostřednictvím energie a za nimiž se ukrývá bonus?

Ori and the Blind Forest

Ori and the Blind Forest

Ke skvělému zážitku přispívá i fakt, že herní svět je jedna velká mapa bez nahrávacích obrazovek. Můžete se tak vrátit zpátky hledat tajné skrýše, případně se s novou schopností podívat do dříve nedostupných míst. Někdy je to však i nutnost, když se zpřístupní další část světa.

Není třeba se však bát, vývojáři do hry zakomponovali řadu zkratek, takže zatímco cesta tam dala zabrat, zpět už to jde hravě. Kromě herních rébusů, kdy Ori přesunuje závaží, přesměrovává projektily a podobně, tu jsou ještě fragmenty mapy a staré dobré klíče. Bez nich neotevřete bránu a neposunete se dál.

Na Ori and the Blind Forest jsem se hodně těšil a výsledek předčil očekávání. Je to obtížná, výhradně na šikovnosti založená hra s úchvatným příběhem a audiovizuálním zpracováním. Navíc se ani neprodává za plnou cenu.

Nenechte se však mýlit: v jádru je to pořád ta stará plošinovka, která jen mírně rozvíjí léta známé principy. Myslím, že třeba Donkey Kong Country: Tropical Freeze šel v některých ohledech dál. Což neberte jako výtku, ale jako konstatování faktu. Oriho totiž můžu jen a jen doporučit. Je to skutečný skvost a přál bych si více her v tomto duchu.

Hra je dostupná na PC a Xbox One, chystá se i verze pro Xbox 360. Recenzováno na Xbox One.