...aneb strastiplné pátrání po bohy zavrženém králi.
Jméno Homer zná snad opravdu každý - ono přece na tu obtloustlou a neustále hladovou hlavu rodiny Simpsonových nelze nikdy zapomenout :o). Ale co takový Homér, s dlouhým "é", a jeho bájná Odysea? Chytáte se ještě? Doufám že ano, jinak byste měli docela závažné mezery ve znalosti historické literatury. Je sice pravda, že i já sám jsem o tomto věhlasném antickém díle věděl prakticky jen to, že existuje a matně jsem si pamatoval několik filmů, které se nechaly Odyseou inspirovat. Pokud mě ale paměť neklame (a pokud ano, opravte mě prosím v diskusi pod článkem), v počítačové podobě zažívá Odysea premiéru a to shodou okolností prostřednictvím série Legend Collection od francouzského Crya. První díl této série - The Time Machine - nám bohužel moc radosti nenadělal (ve srovnání s jinými projekty Crya se jednalo vysloveně o "béčkovou" hru) a tak jsem byl zvědav, zdali si u mě Cryo prostřednictvím Odyssey napraví reputaci.
Kdo z vás četl mé interview se Stephanem Ressotem z Crya, předem tušil, že se od Odyssey dá očekávat mnohem víc než nám předvedla Time Machine.
Už jenom ten fakt, že by se mělo jednat opět o čistou adventuru bez jakýchkoliv akčních příměsí, byl sám o sobě velmi potěšující zprávou. A již nyní vám mohu slavnostně oznámit, že zcela pravdivou. Vaší jedinou zbraní je obyčejný meč a i ten budete nuceni použít proti nepříteli pouze jedinkrát za celou hru! Spolu s akcí naštěstí odešlo na věčnost i několik hratelnostních problémů, jako byla již tak dost neovladatelná střelba na neviditelné nepřátele (byli mimo záběr kamery) či postrkování beden z místa na místo. Pravda - Odyssey se sice nevyhnula několika arkádově laděným sekvencím (nutnost někoho rychle dohonit, před někým utéci nebo proběhnout mezi vystřelujícími hroty), ale ve své podstatě je to převážně adventura založená na komunikaci s množstvím postav a řešení všemožných úkolů a puzzlů.
Příběh, jenž mi byl představen prostřednictvím kvalitní úvodní animace, je v podstatě velmi jednoduchý až prostý - před několika lety se král Ulysses vydal se svou armádou dobýt Tróju, což se mu po tuhém boji nakonec podařilo. Ovšem od okamžiku svého velkého vítězství jakoby se po něm zem slehla. Je to již více než rok, co o Ulysseovi nikdo neslyšel, a jeho manželka, královna Penelopé, si o něj začíná dělat opravdu velké starosti. Rozhodne se tedy požádat o pomoc člověka, kterému bezedně důvěřuje - Ulysseova velkého kamaráda z dětství, Heritiase. Ten samozřejmě pomoc své královně neodmítá a vyplouvá osamocen na své pochybné várce přes širé moře do Tróje. Tam ale dle 
očekávání svého krále nenachází, takže mu nezbývá než se vydat po jeho stopách napříč nebezpečným Egejským mořem... Až doposud se jedná pouze o tuctovou a nepříliš zajímavou story, nicméně jakmile Heritias opustí Tróju, začne děj hry nabírat na zajímavosti. A to především právě díky spojitosti s původní Homérovou Odyseou, z níž prostředí ostrovů Egejského moře včetně jejich obyvatel vychází. Jen si považte, že se setkáte tváří v tvář hned se dvěma jednookými obry Kyklopy, svezete se na loďce s převozníkem-kostlivcem Cháronem a nebo v rafinovaném souboji setnete hlavu podlé Gorgoně (což je, pokud to náhodou nevíte, taková hadí žena, které když se podíváte přímo do očí, zkameníte). K čemu pak budete dále ve hře její hlavu používat, by mělo být všem alespoň částečným znalcům Odyseje jasné. Kromě těchto oblud se hned několikrát setkáte se samotným vládcem moří Poseidonem - vaším úhlavním nepřítelem, jenž vám bude neustále házet klacky pod nohy tak vehementně, až nakonec skončíte přímo v H... ale ne - to už bych vám toho prozradil až přespříliš. Jedno je ale jisté - setkání se všemi těmito legendárními bytostmi vytváří ruku v ruce s již tradičně úžasnou grafikou a skvělým designem lokací opravdu podmanivou atmosféru, která je rozhodně tím nejlepším, co vám může Odyssey nabídnout.
Interface i ovládání jsou až na několik drobností totožné s Time Machine. Hra je opět postavena na Cryogen enginu, jenž využívá předrenderovaného pozadí, polygonových 3D postav a špičkových dynamických kamer, které se 
za postavou Heritiase neustále otáčejí, případně se dle potřeby vzájemně přepínají. O tom, jak skvělý, ba přímo filmový dojem dokáže tento systém navodit, jsem se již mnohokrát zmiňoval v jiných článcích. Na ovládání pouze klávesnicí si už dnešní hráč adventur snad pomalu zvyknul, takže to by problémy dělat nemělo. S Heritiasem se procházíte pomocí šipek, po stisknutí Shiftu s ním můžete samozřejmě i běhat, což budete ostatně činit téměř neustále. Velmi chytře navržený inventář vyvoláte klávesou F1; vybraný předmět, který Heritias třímá v ruce, vrátíte zpět do inventáře pomocí "ef-dvojky", na sebrání a používání předmětů slouží klasicky mezerník a Enter. Jak vidno, oproti Time Machine se tedy ovládání podstatně zjednodušilo. Změn doznaly naštěstí i rozhovory, kdy již máte konečně možnost vybírat si z několika různých témat. Ty se vždy objeví vypsané na takové prazvláštní ceduli v levé části obrazovky (viz jeden z okolních obrázků). Rozhovorů si zde vůbec užijete více než dost, protože interaktivních postav potkáte docela slušnou hromadu - tedy, abych byl konkrétní, je jich něco přes šedesát (a když už jsme u těch čísel, tak za celou hru se podíváte na svět prostřednictvím více než 200 kamer a sesbíráte kolem padesáti předmětů).
Nezanedbatelný vliv na podmanivou atmosféru má i velké množství kvalitních zvukových efektů, které se v podstatě starají o 
veškeré zvukové pozadí hry (hudba zde hraje jen velmi zřídka). Snad jen proti některým pazvukům Heritiasových šlápot bych měl nějaké ty výtky, ale čert je vem. Angličtina ve hře je poměrně jednoduchá a dabing naprosto srozumitelný, takže i hráči se slabší znalostí tohoto jazyka nepřijdou zkrátka (nehledě na to, že se připravuje kompletní česká verze).
Tak. Podle toho, co jsem v předešlých odstavcích napsal, to zatím vypadá na docela dobrou gamesku, že ano? A taky se vsadím, že v souvislosti s tím musí spoustě z vás už delší dobu vrtat hlavou nijak zvlášť vysoké závěrečné hodnocení, na které jste se určitě mrkli ze všeho nejdříve. No jo - nic se nedá dělat, ale je na čase udělat v téhle recenzi radikální zlom a přetransformovat moji kritiku z převážně pozitivní na čistě negativní. On se nám totiž v krásně oblečeném a vyvinutém těle Odyssey usadil jeden hnusný červ, kterému se povedlo dost citelně rozežrat ten nejdůležitější orgán, srdce každé hry - hratelnost.
Začněme třeba jedním ze základních problémů, kterým je bezpochyby nemožnost identifikovat interaktivní předměty na obrazovce. Prostě si s postavou Heritiase chodíte volně po lokacích, avšak pokud se dostanete do blízkosti nějakého důležitého předmětu, nedá vám to 
Heritias nijak najevo. Co naplat - musíte se tedy spolehnout výhradně sami na sebe a na svůj bystrý zrak. To ale třeba v Time Machine většinou nebyl zase až tak nepřekonatelný problém - tam totiž krásně ostré polygonové předměty z mírně rozmazaného 2D pozadí viditelně "vyčuhovaly". V Odyssey tomu tak ale již není. Autoři patrně chtěli, aby interaktivní předměty do předrenderovaného prostředí více zapadly, a tudíž se rozhodli alespoň ty statické (tedy nikoliv například pohybující se postavy) udělat taktéž 2D a navíc rovněž mírně rozmazané. A výsledek? Vaše možnost rozeznat je od okolí se zúžila na minimum a to, že to bude pěkný "vopruz" po mnohdy navíc poměrně malých předmětech usilovně pátrat, poznáte již na samotném začátku hry, kde vás v souvislosti s tímto problémem čeká první z řady menších a naprosto zbytečných zátuhů.
No jo - ono najít a sebrat předmět je jedna věc, ale odhalit místo, kde ho použít, je věc druhá... a mnohonásobně těžší. Tak například někdy v první polovině hry se objevíte ve větrném chrámu, v němž seberete z dvanácti obrazců na stěnách dvanáct malých krystalů. Co ale s nimi? Chvilku běháte sem a tam, zkoušíte krystaly vkládat zpět do otvorů v obrazcích v různých kombinacích... ale pořád nic. Tak se tedy rozhodnete chodit podél zdí, mačkat mezerník a hledat "hotspoty"... jenže zase nic. Správné řešení vám nyní samozřejmě neprozradím, jen řeknu to, že to pravé místo pro několik konkrétních krystalů 
bylo nakonec to nejnenápadnější ze všech. Mimochodem, vyřešení tohohle v podstatě primitivního úkolu mi zabralo přes tři hodiny. Hned v zápětí mě ale čekal další prakticky neřešitelný puzzle v Bezejmenném městě pojídačů lotosů, který jsem zdárně překonal jen díky malé nápovědě z internetu. Mým úkolem totiž bylo uvařit jistý lektvar. Ingredience jsem jakž takž znal, ovšem k dispozici jsem měl čtyři naprosto stejné hrnce (jen jeden byl však správný), čtyři filtry (opět pouze jeden z nich "fungoval") a dva zdroje vody (hádejte, jestli voda z obou byla ta pravá :o)). Zcela logicky vás po několika neúspěšných pokusech o uvaření lektvaru napadne, že asi neděláte něco správně a hledáte nějaké jiné řešení... marně. Ach jo. A v podobném duchu se nese řada dalších úkolů ve hře, i když tyhle dva příklady byly skutečně extrémy.
Tak to by byl problém místy abnormální obtížnosti hry nebo zdánlivé nelogičnosti několika puzzlů (zde bych ještě rád uvedl, že některé hádanky přímo vyžadují znalost původní Homérovy Odyseje, takže kdo se v tomto tématu příliš neorientuje (jako třeba já), bude mít situaci ještě o něco složitější). Ale pojďme dále. Má další výtka je směřována prakticky neustále hrozící smrti. Umřít můžete tisícím a jedním způsobem - namátkou vás třeba zabije stráž, spadnete do jámy, sníte něco jedovatého nebo prostě uděláte něco špatně a objeví se nápis "Game Over". Výjimkou nejsou ani jednotlivé puzzly "smrťáky", během jejichž opakovaného 
řešení zaklepete bačkorama snad desetkrát za minutu. Otrava, říkáte si? No jistě, máte pravdu. Situaci se sice snaží zachraňovat několik vydařených úkolů a hádanek většinou souvisejících s legendárními bytostmi z původní Odysey (například rafinovaná likvidace Gorgony, dvou Kyklopů nebo jedna herní kapitola, kterou strávíte v roli růžového prasátka) a nutno podotknout, že se jim to možná i díky působivé atmosféře místy docela daří. Ovšem vaše stoupající zábava je záhy opětovně zdecimována dalším hratelnostně podřadným puzzlem.
No a ještě si vás dovolím upozornit na jednu programovou chybičku, která vám taktéž občas dokáže hru znepříjemnit, zvláště pokud si ji nebudete pravidelně a často ukládat. Na několika lokacích (hlavně v lese) se totiž sem tam nachází jakási... jak bych to řekl... neohraničená místa. Pokud se vám přes ně podaří omylem dostat, postavička Heritiase se propadne někam do neznáma - prostě zmizí v prostoru mimo obrazovku, což prakticky znamená konec hry. Autoři zřejmě nečekali, že se do těchto míst budou hráči pokoušet dostat a jejich zabezpečení nevěnovali dostatečnou pozornost.
Co dodat na závěr... Po dohrání Odyssey ve mně převládl spíše pocit zklamání. Čekal jsem, že oproti 
Time Machine to bude úplně jiné kafe a i když tomu mnoho věcí napovídalo, nestalo se tak. Je to neuvěřitelné, ale ač se tvůrci zdárně vyvarovali většině problémům z Time Machine, nedokázali hratelnost svého druhého díla vyzdvihnout tak vysoko, jak by si hra s tímto námětem jistě zasloužila. Situaci alespoň částečně zachraňuje skvělá atmosféra vytvořená setkáním s legendárními mýtickými bytostmi spolu se skvělou grafikou a obstojnou rozsáhlostí - nebýt jich, mohla by si Odyssey o těch konečných 65 procentech nechat jen zdát. Inu, neříká se mi to lehce, ale série Legend Collection se od Crya zatím jeví jako jasný krok zpět a pokud se Francouzi včas nevzpamatují, zatlučou pár hřebíčků do rakve nejen sami sobě, ale adventurám vůbec. A to bychom si jistě přáli ze všeho nejméně. U nás, v České republice, by se tato hra měla dostat do prodeje v říjnu (snad už na Invexu) a to kompletně v češtině. Pochybuji však, že by náš rodný jazyk udělal se stávající hratelností nějaké divy. Nicméně i tak se vás o kvalitě překladu, jenž může mít vliv na dodatečnou změnu hodnocení, pokusíme informovat co nejdříve to bude možné.
| Odyssey - The Search for Ulysses | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
