Vesmírné RTS jsou dost specifickou odrůdou velkého balíku strategických her. Do dob Homeworldu se strategie z prostředí hvězd odehrávaly na tahy a důraz byl kladen na správu planet; nárůst výkonu počítačů a hlavně vzor jménem Homeworld odebral poctivým vesmírným tahovkám jejich popularitu a dnes jenom živoří (už aby vyšel Master of Orion 3). Zato kopií Homeworldu by se našlo několik, mezi nimi i ORB (celým jménem Off-world resource base) - hra na kterou se čekalo dost dlouho a na kterou vývojáři upozorňovali neustálým přísunem nových a nových screenshotů.
A právě dlouhý porod se stal ORBu osudným. Těžko může mezi hrami jako je Hegemonia a Imperium Galactica III, které přináší spoustu nových nápadů, uspět titul vystavěný na klasickém principu válčení z dob Duny 2, byť se přestřelky odehrávají na pozadí svítících hvězd. I příběh je takový obyčejný, sice je vyprávěn pěknými filmečky v enginu hry, ale že by byl poutavý, napínavý a originální, to ne: strana A (Malusané) se znelíbila straně B (Alyssiané), možná to bylo i naopak, a tak se rozhodli prostřílet galaxii a
vyvraždit se. Občas také měli problémy uvnitř svých domovských planet s různými frakcemi, ty pro jistotu zlikvidovali a vydali se za svými hlavními nepřáteli. Jednoduché, prosté a nejméně stokrát viděné. Krom toho jedna z ras svým jazykem a některými symboly až nápadně připomíná Klingony ze Star Treku.
ORB čerpá z tradičního, stářím zplesnivělého schématu – postav zdroj peněz, vyzkoumej všechno možné, vybuduj padesát jednotek, pobij nepřítele a jsi v další nudné misi. Pravda, hře se nedají upřít některé nápady, díky nimž není stoprocentně nudná. Asteroidy je třeba proskenovat, jestli pak se na nich nenachází něco k těžení, a až pak je kolonizovat, začít znásilňovat (ufff - pozn. red.) a vyždímat z nich co nejvíce. Zajímavý je i bohatý výzkum neumožňující projít veškeré větve (neboť peněz na jeho financování je málo) - je nutno se rozhodnou, které lodě vyzkoumat na úkor těch druhých. Rychlost vývoje nových technologií závisí na počtu výzkumníků rekrutujících se z celkového koláče lidských zdrojů, z kterého ukusují i piloti a špióni (kteří jsou ovšem zcela na nic).
Zvláštností hry je okolní prostředí složené z miliónu tun asteroidů. Veškeré boje se dějí v jejich bezprostřední blízkosti a vzdálené planety slouží spíše jen jako orientační body. 
A je jich třeba, vesmír je vesmír a orientovat se v něm je fuška, k tomu ještě mají loďky tendenci hýbat se neuvěřitelně chaoticky, aby se vyhnuly palbě. Takže má člověk na obrazovce pořádný guláš. A co teprve když přiletí obrovský kolos, jichž je ve hře hned několikero typů a zacloní celou obrazovku. Malé stíhače postupně střídají novější typy, či lepší modifikace, později se objevují právě obrovské bitevní a mateřské lodě, jež nejsou odkázány na hlavní základnu a samy si mohou vyrábět své stíhače. Jak bylo uvedeno, ORB není zrovna dvakrát originální či snad nápaditá hra. Na začátku se z hlavní základny kdesi na okraji pole asteroidů vyplivne průzkumná loďka, po objevu surovin se z příslušného asteroidu čerpají zdroje, za něž se vyzkoumají ty nejlepší věcičky, které se pak postaví v desítkovém množství a jde se na nepřítele. A tak pořád dokola, než hratelnost spadne těsně nad bod mrazu. A díky nudným misím to bude dost brzo.
Design misí je naprostým vrcholem neschopnosti tvůrců, vždyť i stařičký Red Alert je v tomto ohledu lepší. Nikoho nebaví hledat na přerostlé mapě poslední zatoulanou lodičku; úkoly “vystřílej všechny a všechno” jsou ještě ztíženy obrovskými prostory, které jsou kompletně 3D. Navíc v prvních misích jsou senzory lodí slabé a prozkoumat mapu zabere hodně dlouho. Hra případné zájemce odrovná již v úplně první misi, kdy loďky nepřítele s chutí utíkají z boje a tupě letí přes celou mapu. Nebohý hráč tak musí čekat i dvacet minut 
(vyzkoušeno), než se rozhodnou zastavit, čímž je jeho letka zničí. Tím se splní jeden z úkolů. Jinak ORB neobsahuje nic, co by neměly podobné hry před jedním, dvěma roky a naopak mu chybí alespoň malý náznak RPG prvků nebo hrdinů stmelujících příběh. A dvě identické rasy fungující na stejných základech a lišící se pouze vzhledem lodí rozhodně nikoho nenadchnou.
Skirmish a multiplayer jsou ale o mnoho lepší. Odpadá nudný design misí, člověk si může zvolit ideální startovní podmínky, především co nejvíc peněz, plný výzkum a vyřádit se v boji. Přeci jen bitvy pidi stíhačů proti stonásobně většímu kolosu (a hra toto měřítko poctivě dodržuje) plivajícímu obrovité rakety mají něco do sebe. ORB navíc obsahuje vynikající systém nastavení chování jednotek, který lze naťukat do všech podrobností a vydobyté konfigurace si lze uložit. Ostatně ovládání je celkově vynikající a díky přehlednému seznamu jednotek a dalším drobnostem je orientace v jinak totálně chaotickém 3D vesmíru alespoň o něco snazší. K dispozici je i 2D mapa, na níž člověk obvykle vydá rozkazy a jejich vykonání sleduje v graficky přitažlivějším 3D prostředí.
Pestrobarevná grafika je společně s ovládáním jediným výrazným plusem hry, i když dnes už z ní nikdo v úžasu nebude, protože Hegemonia a Imperium Galactica III vypadají neméně dobře, obsahují stejně dobrý fyzikální model a v případě druhé hry i přesné měřítko. Tak či onak je ORB pořádný fešák, všelijak barevně prskající motory lodí, efektní exploze, odrazy laserů a detailní modely lodí vytváří perfektní podívanou, kterou podmalovává sympatická hudba a zvuky na standardní úrovni (zajímavé jsou reakce některých jednotek skládající se z podivné směsice mlaskaní, skřípění a hučení; inu, mimozemšťané mluví všelijak).
ORB slouží jakožto odstrašující příklad, co se se hrou stane, jakmile v dílnách tvůrců přezraje. Kdyby ORB vyšel před rokem nebo rokem a půl, určitě by se zařadil mezi nejlepší RTS té doby. Ale dnes nenabízí vůbec nic nového, spíše jen kopíruje starý dobrý Homeworld a těžko proto někoho může upoutat. Obzvláště, když je tady skvělá RTS Age of Mythology a především ORBu podobná Hegemonia, která je o několik tříd lepší.
| ORB | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
