Not Tonight vás donutí položit si hned dvě důležité otázky. Opravdu by se mohlo něco takového v moderní době stát? A může být hra záměrně frustrující, aby byla zábavná? Na obě otázky se dá odpovědět ano.
Cizinec ve vlastní zemi
Not Tonight
Jste naprosto normální, máte fajn práci, život a plánujete svou budoucnost v zemi, kde jste se narodili a která vám je domovem. Idylka? To by tou zemí nesměla být Velká Británie v období po brexitu. Země se v této téměř postapokalyptické hře zcela odřízla od zbytku světa a každý přistěhovalec je najednou vnímán jako škodná zvěř. Nenávist vůči přistěhovalcům roste a nepohodlnými se stávají i potomci migrantů. Začíná hon na čarodějnice. Že byl váš děda Nor? No, tak to jste odpad a mažete do izolačního bloku, prosti práv i vlastního jména, teď jste jen Občan číslo 112.
Not Tonight
V zaplivaném pokoji pokrytém nenávistnými graffiti ve stylu „Euro, táhni“ jste nuceni veselým „bachařem“ vydělat do konce měsíce 2500 liber, jinak bude malér. Systém vám přidělí krásnou práci vyhazovače, a tak zapnete svůj zastaralý mobil a najdete první zakázku.
V pajzlu, kterému se vyhýbají i krysy, na vás čeká zákazník. Dave s hlasem jako Mr. Mackey ze seriálu South Park na vás huhňavě vysype, že po vás chce kontrolování občanek přicházejících návštěvníků. Datum narození, expirace, různé ochranné prvky, pokud vše sedí, pustíte dál, pokud ne, pošlete pryč.
Not Tonight
V průběhu hry se počet požadovaných úkonů samozřejmě zvýší, ale Dave se naštěstí spokojí s tím, když mu do podniku nebudou chodit nezletilí a lidé s prošlou nebo falešnou občankou.
Podniků vystřídáte víc a kromě seznamu hostů a dresscodu budete řešit VIP a i trochu šmelení, pokud na to budete mít kuráž. V pokročilejších etapách hry si osvojíte i práci se skenerem nebo třeba UV lampou na ověřování víz.
Když si odpracujete čtyřhodinovou šichtu (jen pár minut herního času) a do klubu pustíte požadovaný počet lidí, šéf vám vyplatí honorář, urazí vaši národnost a pošle vás domů. Zpět v ohavném pokoji už akorát utahaní padnete do postele s vědomím, že další den bude úplně stejný jako ten předešlý.
Not Tonight
Not Tonight toho o moc víc nenabízí ale dělá to s jasným záměrem a vědomím: chce vás trápit a frustrovat. Nechat vás prožít stejné pocity jako hlavní hrdina. Monotónnost a nuda, ze které není návratu. Scenérie se možná mění, tváře také, ale úmorná práce zůstává stejná. Hodiny toho samého stále dokola jen s minimálními změnami.
BrexitBrexit, zkratka z „Britain“ a „exit“, je označení pro plánovaný odchod Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie. Více k tématu si přečtěte na iDNES.cz zde. |
Není to originální koncept, podobné hry už tu byly, tou nejznámější je Papers, Please, ale Not Tonight se snaží být ještě osobnější a větší. Ztotožnit vás s hlavním hrdinou a prožít s ním každé rozhodnutí.
Abyste měli aspoň nějaký pocit postupu, hra vám servíruje malé drobky v podobě zlepšování schopností.Na každém levelu se vám odemkne nějaký zlepšovák. Clicker, který aktivujete stisknutím klávesy „W“ a tím pošlete člověka do podniku, místo abyste na něj museli zdlouhavě klikat myší. Dále pak třeba abecední seznam hostů nebo rychlejší scanner. Aspoň trocha té úlevy od nepříjemné práce.
Not Tonight
Jako vyhazovač budete získávat i jistou prestiž v podnicích a když dosáhnete vrcholu, stanete se vedoucím vyhazovačem s větším platem a můžete si odnést malý suvenýr. Někdy budou takové výsady dokonce nutné k postupu v příběhu. Například získat důvěru, abyste mohli použít počítač v jednom klubu, si vyžádá několik směn.
Jak se budete protloukat otravnými zakázkami, dojde i na morální dilemata. Budete feťákům prodávat drogy, nebo zůstanete morálně bezúhonní v zemi, která na vás jen plive? Pustíte do klubu nezletilou, když vám dává úplatek, nebo ji vyženete pryč? Podobných rozhodnutí bude víc a vyloženě neovlivňují hru, jen váš status pohodlnosti. Pokud to přeženete s nelegálními aktivitami, je konec.
I když to vypadá ze začátku dost bledě, hodně rychle zjistíte, že vydělat 2500 liber nebude vlastně až tak těžké. Mnohem víc přituhne v dalším aktu, kde už budete platit jak diví a těžko vydřené peníze zase proletí komínem, než se nadějete. Do toho vás hra donutí hlídat zdravotní stav a trochu si zútulnit domácnost, což zase stojí spoustu peněz. Když si cimru vybavíte aspoň nejlevnějším topením, postelí, ze které netrčí rezavé pružiny a ledničkou, stačí si jen jednou za týden dát den volna na rekonvalescenci a budete v pohodě.
Not Tonight
Když si uděláte v klubu jméno, dostanete za čtyři hodiny práce kolem 750 liber. Samozřejmě za předpokladu, že splníte všechny úkoly a podúkoly, tedy pustíte v časovém limitu požadovaný počet lidí, obstaráte VIP hosty i ty, kdo nejsou na seznamu. Pocit naprostého zmaru zmizí, když budete mít na kontě na konci měsíce přes 8000 liber.
Vive la résistance
V mezičase se odehrává série příběhů, které můžete pomoci vyřešit. Nezdá se to, ale na úplném konci hry to plní důležitou roli. Atmosféru také dotvářejí novinové články. Pokud si budete chtít trochu zútulnit vaši stoku nákupem dekorací, můžete, ale ne že by nová lampička nějak výrazně pomohla zlepšit dojem. Stejně tak se můžete i lépe oháknout.
Not Tonight
V luxusnějších barech vám taktně naznačí, že chodíte oblékaní jako šupáci, ale pokud se na jejich naléhání vykašlete, nijak vás to nepoškodí. Naproti tomu dresscode hostů je často vyžadován a pixelartová grafika moc nepomáhá. Těžko se dá v některých případech odhadnout, co vlastně má host na sobě.
Asi nikoho nepřekvapí, že se hlavní hrdina dostane do kontaktu s odbojem. V jisté chvíli obtížnost kampaně razantně vzroste, když budete chtít záměrně pouštět ilegály. Přece nebudete součástí diktátorského režimu, no ne?
Kromě záměrně frustrující herní náplně, která může někomu imponovat a jiného naprosto odradit, má Not Tonight i vady méně zjevné. Ač je hra svou náplní inteligentní a tíživá, vůbec nevysvětluje motivaci hrdiny zůstat. Proč vlastně chtít absolvovat to ponižování a šikanu? Albion naštěstí úplně nepřevzal manýry Třetí říše, a tak vás pouze deportují do země vašich předků (to není eufemismus), což se mi jeví jako to smysluplnější řešení než dělat podřadnou práci za malý obnos a ještě jen tak tak přežívat díky stále větším nákladům.
Hra má také dost podivný systém obtížnosti. Nenajdete tu klasickou stoupající křivku a to ani v rámci jednoho podniku. Jeden den budete mít za úkol přivést 20 hostů s tolerancí chyby 1 a další večer jen 12 s tolerancí chyb 3. Nedává to smysl a ani vás to nešponuje k větší opatrnosti.
Já vím, že autoři udělali hru schválně k naštvání, ale reset nepodařené šichty by chybět nemusel. Takto, pokud něco poděláte, budete nuceni absolvovat celý den znovu se všemi jeho rozhovory a martýrii.
To už jsem někde viděl
Hra svým výrazným pixelartovým ztvárněním připomíná skvělou a originální Gods Will Be Watching. Také tu nenajdete přehnaně detailů, ale to nijak neubírá na atmosféře. Méně je někdy více. Autoři však mohli více zapracovat na interfacu. Předměty se dost často míchají přes sebe, překrývají se a komplikují práci. Hudba je minimalistická a veškeré dialogy připomínají jen nesmyslné huhňání, ale vůbec to zážitku neubírá. Zmínku zaslouží i originální titulky na konci
Proč se trápit?
Not Tonight využívá hratelnost proti vám, díky své nepřátelskosti vytváří ojedinělou atmosféru a emočně vás propojí s hlavním hrdinou. Přitom její největší klad je zároveň i největší zápor. Ale Not Tonight není jen hra, jde i o chytrou kritiku stávající nálady ve společnosti, zabalenou do pixelartové grafiky. Baví vás hry jako Papers, Please? Dokážete ocenit záměrnou frustraci a monotónnost? Pak dejte hře šanci.
