Vývojáři zabývající se tvorbou strategických her si někdy před dvěma lety konečně uvědomili, že klasická, akčně založená RTS na principech Dune 2 moc netáhne, a pustili se proto do originálnějších a nápaditějších titulů, čerpajících z neokoukaného prostředí nebo leckdy všemožně mixujících různé žánry. Někomu by tak mohla chybět řekněme „klasická“ RTS, u které člověk nemusí vůbec uvažovat, užívá si kruté řezby a jediný, aspoň trochu strategický prvek se scvrkává na výrobu jednotek po desítkách a jejich houfné posílání na nepřítele. Přesně takovýmto kouskem je německý titul No Man‘s Land, jenž se snaží svou neoriginalitu zakrýt neomšelým prostředím amerického kontinentu. A docela se mu to daří.
Příběh, vyprávěný ve třech kapitolách zahrnujících kolonizaci Severní Ameriky, si zaplaťpánbůh nebere za ústřední téma nějakou obrovitou válku mezi jednotlivými státy bojujícími o vlastní přežití (takových příběhů byly už mraky), ale spíše se zaměřuje na drobné peripetie osadníků při jejich kontaktu s indiány nebo na pouť evropských nájezdníků hltajících americké zlato. Každou z celkem šesti stran představuje zhruba pět misí; zatímco Španělé nahánějí Angličany pod velením korzára Francise Drakea a snaží se ukořistit jimi 
ovládané zlato, indiáni odrážejí dotěrné útoky Angličanů a řeší současně problémy s ostatními kmeny.
Už od prvních misí se ukazuje naprosto špičkový design, který je dán jednak prostředím, jednak opravdu originálními úkoly. Málokdy člověk narazí na klasické „vyvraždit všechny“ – jednou musí s tlupou indiánu lovit kočující bizony, podruhé společně s několika hrdiny infiltruje nepřátelské ležení, aby mohl osvobodit zajatce, a pak se na palubě lodi vydá za námořními přestřelkami. A nejen to – například v roli Španělů musí člověk projít tajemným lesem a rozdat si to s šamanem, který ovládá čáry a k tomu si pomáhá vyvoláváním duší padlých bojovníků. Herní prostředí zážitek z misí, jež se hrnou s patřičným spádem, jenom umocňuje. Tanků nebo středověkých rytířů bylo dost, zatímco indiáni, kteří s lukem v ruce bojují proti kovbojům a dragounům, evokují pravé prostředí písčitých pláží a zámořských objevů.
Výbornou atmosféru mocně podporuje detailní grafika – jakmile hráč například vkročí do lesa, v němž se naposledy objevil indiánský šaman, vrcholky stromů zahalí bohatá mlha a počasí se jemně zatáhne, aby 
vlastní armáda neviděla ani na krok a mohli ji zezadu přepadnout krvechtiví indiáni. No Man‘s Land sází také na rozvětvené rozhovory hlavních postav a na všemožné in-game animace, košatě vyprávějící příběh. Design misí lze celkově hodnotit jako výborný i proto, že se ve hře objevuje celá řada originálních jednotek. Základní princip sice zůstává naprosto stejný jako u všech jiných RTS; suroviny čítají jídlo (získané buď farmařením nebo lovem), zlato a dřevo, nicméně každá z šesti stran má k dispozici úplně jiné vojáky. Zatímco indiáni pižlají nepřítele s luky a oštěpy, Španělé nasazují tvrdé jádro pěchoty a jízdu. Američtí kolonisté zase čerpají z klasických westernových románů a rekrutují různé kovboje a pistolníky. Mnoho jednotek má své unikátní vlastnosti, nicméně bohužel platí to, že existuje určitý okruh silných pěšáků, které se vyplatí cvičit, neboť v bitvách obstojí nejvíc.
V kampani, ale i v sólo bitvách může každý národ využít dvou tří různých hrdinů a jejich speciálních schopností. Aby statní rekové přehnaně nedominovali bitevním pláním, je možné vyplatit žold nájemným vrahům. Ti vystupují jako neovladatelné nesmrtelné postavy. Vždy si najdou člověka, za jehož zabití mají dostat odměnu, a jednou ranou jej sprovodí ze světa. Pokud však původní cíl vraždy nabídne žoldákovi více zlata, nájemný vrah s radostí změní úkol a klidně se vrhne na úplně někoho jiného.
Amerika byla v době příjezdů zlatachtivých Španělů a Angličanů panenskou končinou, a tak se po zemi prohání spousta zvěře. Volně pobíhající koně mohou být zkroceni a osedláni; Evropané si navíc mohou ve stájích cvičit svoje vlastní, zatímco indiáni si je musí najít v přírodě. Koně jsou jakousi nevyčerpatelnou surovinou – některé jednotky na ně mohou nasednout, čímž získají větší rychlost a bonus v boji nablízko. Když jezdec umře, zanechá po sobě svého koně, kterého může okamžitě obsadit někdo jiný. Indiáni pak navíc 
profitují i z toho, že kromě plného ovládání ořů se umí jako jediní prodírat lesem, přeplavat řeku nebo se rovnou potopit a uniknout tak svým pronásledovatelům.
Ačkoli No Man‘s Land obsahuje kvalitní singleplayerovou část, zábavnost multiplayeru a sólo map se rovná absolutní nule. Jde totiž o to, že výborný design misí jen zakrývá jakousi jednoduchost hry a i to, že jde vlastně o akční RTS s minimem invencí: člověk postaví základní budovy, zabere suroviny (které nikdy nedojdou, proto se nikdo nemusí zabývat s jejich získáváním) a vyrobí čtyřicetihlavý dav, proti němuž se nepřítel nemůže ubránit, nemá-li sám takovéto kvantum vojenské síly v záloze. Jakási strategická chudost se ukazuje v mnoha dalších věcech – například provázanost mezi jednotlivými typy jednotek se omezuje jenom na to, že jeden zásah dělem nadělá z celého oddílů sebesilnějších pěšáků náplň do rakví. Jinak je absolutně jedno, kdo na koho útočí. Vojáci se střelnými zbraněmi navíc nejsou penalizování menším zdravím, a tak je člověk může s radostí posílat do boje po kvantech, aniž by se obával, že k nim přicválá jízda a usekne jim hlavy. 
Hrubá síla s přehledem vítězí; v misích, kde se úkoly skládají z obyčejného zničení nepřítele, stačí nashromáždit dostatečné zásoby surovin k výrobě zhruba tří desítek libovolných jednotek, jež se přes nepřítele převalí v obrovské vlně a donutí jej kapitulovat.
Grafika vzdáleně připomíná Age of Mythology, nicméně svou kvalitou dosahuje daleko vyšších tříd. Animace postaviček představují mezi realtimovými strategiemi úplnou špičku a už samotné prostředí je natolik detailní, že se prakticky každá mise odehrává v jiných kulisách. Autorům se také podařilo opravdu přesně trefit architekturu jednotlivých národů – španělské budovy silně připomínají atmosféru seriálového a filmového Zorra, indiáni zase žijí ve svých typických teepeech a stavby kolonistů představují města divokého západu i s typickou budkou pro šerifa a rančem. Někteří vojáci dokonce nosí historicky autentické uniformy.
No Man‘s Land lze rozhodně považovat za nápaditou, nicméně v principech neoriginální RTS. Příznivci tohoto žánru by rozhodně měli vyzkoušet dobře hratelný singleplayer se zajímavým designem misí, nicméně nudný a stereotypní multiplayer společně s dalšími chybami stahují No Man‘s Land o mnoho procent dolů.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
