Letní pauza NHL se pomalu blíží ke konci a hokejoví fanoušci už netrpělivě vyhlížejí novou sezonu, která slibuje napsat nové zajímavé příběhy. Pomůže nově zformované bratrské duo Tkachuků vrátit Floridu na vrchol? Kam zamíří zneuznané hvězdy Dylan Larkin a Connor Hellebuyck? Kolik dostane „nasypáno“ Quinn Hughes? Rozbije Mike Babcock kabinu „Olejářů“ nebo je naopak katapultuje na vrchol? To vše teprve ukáže budoucnost, v tuto chvíli totiž neumíme s jistotou odpovědět ani na to, zda li si videohra NHL 27 zaslouží vaše peníze.
Ono totiž v tomto případě záleží daleko více na vás, než na samotné hře. Ta je totiž prakticky stejná, jako minule… a předminule… a předpředminule.
Nejvíce prostoru v novém ročníku dostala podle propagačních materiálu vylepšená prezentace zápasů. Ve velkohubých prohlášeních se vývojáři chlubili tím, jak všechny svatostánky NHL klubů převedli do hry vymodelované do nejmenších detailů. Což je možná pravda, v praxi je to ovšem úplně jedno, protože všechny vypadají zevnitř stejně. Předzápasová show, ve které už můžeme své miláčky vidět už v „tunelu“ a při rozbruslování na hřišti je ok, oproti minulému ročníku se ji naučíte odklikávat možná tak dokonce o dva zápasy později.
Oficiální maskoti už šaškují na ledové ploše odpradávna, nahrané popěvky domácích fanoušků také nejsou žádnou novinkou, takže všechen ten velkohubý marketingovým balast o nabídce „32 NHL stadionů, přestavěných s energií, tradicemi a identitou každého týmu, od gólových skladeb, pokřiků a charakteristických detailů po dynamické osvětlení, velkoplošné obrazovky a prezentaci, která reaguje na každý zápas,“ je ve výsledku jen pár zapomenutelných efektů.
Grafika je také od pohledu stejná, naopak, co se týče zpodobnění obličejů samotných hokejistů, je to dokonce horší než minule. Dlužno ovšem říct, že vývojáři je průběžně „opravují“, a i když stále ani zdaleka nedosahují úrovně fotbalového EA FC 27, ty nejhorší „zrůdičky“ už aktuálně ve hře nejsou.
Jediná změna, co si v oblasti audiovizuální prezentace zaslouží vypíchnout, je výměna komentátorské dvojice, nově si poslechneme Johna Buccigrosse z ESPN a bývalého brankáře NHL Darrena Panga. Těm navíc při práci vydatně pomáhá AI, což zvyšuje pestrost hlášek. Tento systém funguje už teď prakticky bez chyby, na základě reakcí hráčů ho vývojáři hodlají ještě dále pilovat. Pokrok nezastavíte…
Do už tak bohaté nabídky různých herních módů, která umožňuje dokonalý hokejový zážitek na každé úrovni, od kariéry jednoho hráče až po simulaci generálního manažera, nyní přibyla i tzv. Connected Franchise. To není nic jiného než online liga, pro menší komunitu, kdy každý hráč ovládá jeden tým. Je to samozřejmě fajn, zvláště pokud se vás takto domluví více. Ale na rovinu – více než, že bych za to chtěl teď EA tleskat, se mi jim chce nadávat – proč už taková v podstatě banalita nebyla ve hře dávno.
Skutečně důležitá vylepšení se vynořují až postupně, v podstatě nenápadně, o to větší mají na celkový zážitek dopad. Tak třeba tzv. taktické playbooky, což jsou v podstatě pokročilejší strategie určující chování počítačem ovládaných spoluhráčů na ledě. Každý tým má svůj unikátní styl, který je do hry interpretován na základě skutečných analytických dat a tak dění na ledě více odpovídá skutečnosti. Například Ovečkin se neustále cpe do pravého kruhu zatímco třeba Kings umí vyloženě ucpat střed kluziště. Ano, ve hře proti lidským protivníkům se celý systém často zcela rozpadne, protože tam hráči létají jak hadr na holi, ale v offline režimech je skutečně každý soupeř jiný.
Samotná hra mi přišla o něco pomalejší a tvrdší, výrazněji přidáno dostali obránci nad útočníky. Tento systém ovšem neustále podléhá balancování, takže se patrně bude v průběhu času ještě měnit. Podle mého totiž v aktuálním nastavení padá snad až příliš málo branek, s čímž vývojáři budou patrně chtít něco dělat. Anebo je to prostě proto, že mí milovaní Isles a Blue Jackets hrají spíše defensivní hokej?
Co kvituji s mimořádným povděkem je omezení „všemocného“ tlačítka L2, díky němuž někteří soupeři předváděli spíše krasobruslení než hokej. Ne snad, že by „krytí puku“ vyloženě zmizelo, ale jednoduše už není tak univerzálně výhodné.
Každopádně nadále platí, že ovládání NHL je poměrně komplikované a trvá poměrně dlouho než přijde do krve. Ale věřte mi, že to stojí za to a pokud máte k hokeji kladný vztah, určitě se budete bavit. Jestli se vám ale vyplatí sáhnout po aktuálním ročníku za plnou cenu, když ten loňský nabízí minimálně z 90% to samé, je už ovšem jiná otázka. Osobně bych tentokrát spíše šetřil…


























