NHL 2005 – v plné síle

NHL se po roce opět vrací a letos má zaděláno na slušný úspěch. Změn se odehrálo víc než dost a díky vyváženějšímu hernímu projevu, novým klávesám a drobným nápadům tady máme jeden z nejlepších dílů za poslední roky.

Letošní sezóna je pro hokejové fanoušky tak trochu snem. Extraliga je díky posilám ze zámoří atraktivní jako nikdy a nejnovější díl série NHL, který v těchto dnech vychází, bude patřit k těm nejlepším. NHL 2005 jde totiž správným směrem a rozhodně není jen upraveným předchozím dílem. Naopak – změn se odehrálo víc než dost.

Startujeme
Funkčně šílená menu z posledních let jsou snad už minulostí a NHL 2005 uvítá hráče přehlednou nabídkou s vesměs standardními volbami. Tradičně je možno vytvořit si vlastní tým; zde jsou mimochodem předdefinovány i mluvené názvy českých mužstev z extraligy, které aspoň tímto způsobem doplňují nabídku tří ostatních evropských soutěží (německá, finská, švédská), ve kterých člověk může vést tamní týmy. Lákadlem ale zůstává NHL samotná, nově určitě i Světový pohár, jenž se dá brát jako obdoba a náhražka za mistrovství světa. Nabídku doplňují on-line zápasy, chybí jen nacvičení samostatných nájezdů, které EA Sports do své série nepřidala ani letos.

„NHL 2005 je hlavně o ovládání. A to je zase o gamepadu.“

Ovládání a nové klávesy
NHL 2005 je hlavně o ovládání. A to je zase o gamepadu. Jakkoli si zarytí PCčkáři budou stát za svým, trend je jasný a klávesnice, která se hodí ke všemu, jenom ne k ovládání her, je letos naprosto nevyhovující. Duální analogový gamepad dokáže divy a stejně jako loni i tento rok se oběmi jeho páčkami dají dělat všemožné věci. Levou se klasicky určuje pohyb, druhá zajišťuje směr držení hole nebo například způsob bodycheckování. Nasměrování a „kvedlání“ hokejkou ocení člověk především v samostatných nájezdech a brejcích, kdy se tímto způsobem dají dělat jednoduché blafáky. Jinak zůstala zachována tradiční trojkombinace přihrávka - střela s nápřahem - střela zápěstím a několik dalších kláves pro kličku, zrychlení, střídání řad nebo modifikátor, měnící použití základních funkcí (díky tomu se třeba naznačuje střela). Zlatý gól ale přichází se dvěmi novými klávesami.

Ta první umožňuje bezvadnou věc. Jelikož i letos nemá útočník šanci projet bez újmy kolem hrazení, může hráč příslušnou klávesou vybídnout ostatní ke spolupráci a vyčištění cesty. V praxi to funguje tak, že hokejista zaváží puk do útočené třetiny a sápe se po něm soupeřův obránce. Člověk zmáčkne tlačítko, šup, centr sejme dotěrného beka a cesta je volná. Tento způsob samozřejmě není univerzální, často se stává, že pomáhající hokejista

Dynasty mód

Dynasty mód, jakási sezóna v roli trenéra a managera zároveň, byla už v loňském dílu. Avšak až letos se vylepšila do hratelnější podoby. Hráč si na počátku sezóny vybere svůj klub, který bude vést. Každé mužstvo má však jiný rozpočet i kádr a podle těchto měřítek majitel nárokuje, jak by jeho ovečky měli po sezóně dopadnout. A na hráči je, aby přání bose splnil (postup do playoff, vítězství v konferenci atd.). Sezónní kolotoč pak obsahuje klasické čachry okolo výměn hokejistů, finančních toků nebo hledání nových talenů do týmu. Pozitivní věcí je třeba morálka nebo trénink, který sice není nějak extra podrobný, ale alespoň trochu ovlivňuje projev týmu v následujících zápasech. Byť má dynasty mód své mouchy a některé tabulky jsou zpracovány přímo hrozně (třeba tvorba sestavy), určitě jde o skvělý krok kupředu. NHL 2005 tak spojuje klasickou simulaci se špetkou managerování a sezónu tím posunuje o několik hratelnostních stupňů výš.

při zákroku fauluje a jde ven, nápad je to každopádně skvělý. Druhá klávesa předává aktuálně ovládaného hokejistu počítači, který se nad ním chopí kontroly a snaží se s ním probít dopředu k soupeřově bráně. Hráč do rukou dostane jiného, s nímž si může libovolně najet. Ve vhodnou chvíli pak stačí zmáčknout tlačítko pro přihrávku, čímž počítač přihraje člověkem ovládanému hokejistovi, který se tak poměrně vtipně může uvolnit do šance.

Tak či onak bude na ovládání spousta lidi tradičně nadávat, druhá polovina jej vychvalovat, co však autorům upřít nelze, je nesmyslný systém přihrávek. Tlačítko pro pasy je prostě divné. Mnohokrát se stává, že místo přihrávky na opodál stojícího spoluhráče hokejista nesmyslně vyhodí puk kamsi do útočné třetiny nebo sice přihraje, ale s podivnou razancí, díky níž přijde pas vniveč. Stačí tlačítko držet o zlomek sekundy více, hýbnout s páčkou trošku jiným směrem a místo očekávaného výsledku hra vykouzlí úplně něco jiného.

„Šance si člověk musí vytvořit kombinační hrou, přihrávkami a prostě vším tím, co k hokeji patří.“

Zpomalujeme tempo
Jak už mnozí zareflektovali, NHL 2005 se tlačí k realističnosti a vyvážení herního projevu. Toho se mimojiné dosáhlo zvolněním tempa a zpomalením. Klasické zrychlení je totiž otázkou dvou tří vteřin, po jejichž uplynutí se hráč vyčerpá. Každý hokejista tak má pod sebou ukazatel, jenž jej limituje v tom, aby nejezdil po lede jako dělová koule. Zrychlení, jak jej známe z předchozích dílů, je jen doplňkem, jakýmsi bonusem, který se musí využívat pouze tam, kde je třeba. Prostor a šance si holt člověk musí vytvořit kombinační hrou, přihrávkami a prostě vším tím, co k hokeji patří. Nejen rychlým bruslením.

Součástí zvolnění tempa je i možná až moc přísná likvidace tradičního zavážení puku podél hrazení. Takový pokus končí v devadesáti procentech tvrdým bodycheckem obránce nebo minimálně slušnou fackou. Soupeř křídlům jen tak nedovolí, aby jednoduše hrála po stranách a dělala si co chtěla. A pokud například těžký forvard ustojí náraz na mantinel, nemá ještě vyhráno, protože musí vyhrát souboj u hrazení, na které je dost často natlačován obráncem. Tady se právě hodí tlačítko pro výpomoc, nutno dodat, že někdy je to až přehnané, protože soupeř hraje dost tvrdě a člověk před očekávaným nárazem nestačí ani přihrát.

Góly a drobné novinky
A jak padají góly? Všelijak. I když je na toto konstatování brzo, zdá se, že ve hře není vyložená situace, z níž by padalo třeba o deset patnáct procent více branek než z jiných postavení. V globále už ani neexistují tradiční schémata typu „brejk“ nebo „křížená přihrávka a střela z první“. Puk končí v síti jak po těchto, tak po mnoha jiných situací a NHL 2005 je snad první díl série, který v útočné fázi působí přirozeně a nutí hráče opravdu tvořit. Svůj velký význam má i vykrývání prostoru před brankovištěm; puk je stará mrcha, a díky jeho dobře udělaným vlastnostem se může odrazit kamkoli. A to se taky ledaskdy stává – gólman střelu vyrazí, ale mu puk mu za záda šoupnou hokejisté z druhé vlny.

„AI oproti předchozím hrám série pokročila jen v některých ohledech.“

Jelikož NHL celkově zpomalila, dostává se ke slovu i útočný zámek ve své nejkrásnější podobě. Čas od času si některé z mužstev vytvoří tlak a soupeře prostě zamkne. Umělá inteligence toto reflektuje právě i při normálním stavu pět na pět, chytře spolupracuje s hráčem a pomáhá mu s ostatními hokejisty, aby drželi danou formaci. Úspěch podobných situací závisí samozřejmě na schopnostech, ale taky velkým dílem na zvolené taktice. Těch útočných jsou v základní variantě opět tři, dále ještě pár obraných a způsob pressingu i napadání. V souvislosti s tímto je třeba zmínit zajímavou věc – „chemii“ při skládání jednotlivých pětek. Pokud totiž člověk sestaví pětku tím nejideálnějším způsobem a dá třebas na místo centra typově vhodného hráče, je odměněn bonusem v podobě navýšení atributů všech hokejistů, kteří v daném útoku/obranné dvojici jsou. Systém má určitá, možná trošku zcestná, pravidla a nutí jimi hráče, aby sestavovali pětky podle daného klíče, nápad je to ale samozřejmě dobrý.

Tvrdá umělá inteligence
AI oproti předchozím hrám série pokročila jen v některých ohledech. Opět zde máme starý problém: hráči se s každým novým dílem zlepšují, ne však umělá inteligence, a tak není zrovna dvakrát těžké po čtyřiceti padesáti zápasech porážet soupeře i na tu nejvyšší obtížnost (pro takové případy je ale tady multiplayer). Styl hry počítače je ovšem trošku problematický. Tam, kde nestačila komplexní a vyvážená úprava jeho stylu, nastoupily globálně řešené situace. Vezměme si třeba obrannou činnost, konkrétně vykrývání střel na nejtěžší obtížnost. V osmdesáti procentech se nedá ani trefit branka, soupeř lehá do každé střely nebo ji zázračně vykryje hokejkou či tělem. Jde to až do extrémů. V kontextu s tím, jak často počítač bodycheckuje a hraje do těla, je hráč natlačen k tomu, aby si bleskurychle přihrával z první, nedržel puk ani vteřinu a snažil se jej dotlačit až do kuchyně (stále mluvíme o nejtěžší obtížnosti). Ono je pak asi opravdu lepší vykašlat se na nějaký počítač, sehnat si někoho do party, nažhavit linku a zahrát si po síti.

Vizuální zpracování zase poskočilo o kapku víc, i když rozdíl oproti loňskému dílu není už tak výrazný. Spíše než na detailnějších modelech se zapracovalo na animacích a rozhýbání hokejistů. K tomu vesměs ani není co dodávat, EA Sports drží svůj standard, snad jen ti diváci by mohli být trošku různorodí... Zvuková stránka upoutá sympatickým povzbuzováním a hlavně pořádným hučením a bučením na hostující tým. To je správná atmosféra! Komentář se drží tradiční úrovně (tedy velmi slabé), a když člověk zjistí, že ze sebe dokáže dostat úžasně duchaplné věty typu, že ten a ten hráč vystřelil zápěstím, tak jej raději vypne.

Verdikt: NHL 2005 se dá zařadit mezi jeden z nejlepších dílů série. Opět jsou tady zbytečné chyby (AI, problémy s ovládáním), ale naopak i nápady a užitečné novinky. Celkově NHL 2005 působí dobrým dojmem a po dvou minulých dílech je konečně kvalitní a dobře hratelnou hokejovou simulací.