Letos již nás opravdu nenapadá nic nového, jak bychom mohli okecat skutečnost, že i letos vychází nová hra ze série NHL od EA Sports. Prostě NHL 2005 je tady a nikoho to nepřekvapuje. Překvapí ale možná, vlastně tedy zcela jistě, řada vylepšení, která se zde objevují. Nás pak nejvíce v tomto kontextu překvapila relativně dosti ostrá sebekritika přímo z řad EA Sports, která zazněla na páteční prezentaci nového titulu. Ústy producenta NHL 2005 Davida Littmanna totiž bylo na vědomost dáno, že i v EA si uvědomují, že zejména předminulý ročník nebyl ideální. V minulém roce pak byli s kvalitou již o něco spokojenější, ale sami si uvědomují, že zde byl hokej podán až moc akčně a že frekvence a intenzita bodyčeků byla opravdu velmi nepřirozeně vysoká. Vzhledem k tomu, že David býval sám profesionálním hokejistou, kterého jeho láska k videohrám přivedla až do početné armády zaměstnanců EA Sports, byli jsme zvědavi, jak bude jeho vliv znát na nejnovější inkarnaci jejich hokeje. A hned na úvod prozraďme, že docela dost, zejména pak vzhledem k předchozím dvěma nešťastným dílům. Ještě před prvním ostrým vhazováním si ale dovolíme přidat jednu „perličku z natáčení“: Jelikož jsme měli review kód k dispozici ještě před prezentací a vcelku výrazných změn jsme si všimli již předtím, ani nás moc nepřekvapilo, že jejich iniciátorem je bývalý hokejista. Zeptali jsme se jej ale, jak
dlouho je v týmu EA a kolik času je potřeba, aby se jeho vliv takto projevil. Odpověď byla docela šokující. V EA pracuje již tři roky a
teprve letošní ročník je tím, který mohl výrazněji ovlivnit a s nímž je již vcelku spokojen. Doufejme tedy, že následující ročníky budou mít nadále jen a jen stoupající tendenci kvality.
Úplně největší vychytávkou je ale věc, kterou chlapíci od NHL dokonale vytřeli zrak svým kolegům z FIFA týmu.
Dosti ale předzápasové taktiky, soupeřův centr už nervózně popojíždí ve středovém kruhu. Takže kde začít? No, ono je to vlastně stejně jedno, jelikož nakonec by se stejně dostalo na všechny změny. Takže zaprvé zmiňme třeba skutečnost, že série NHL od minulého roku prodělala znatelné zpomalení. Tvůrci si byli vědomi toho, že až dosud se v jejich hrách akorát takzvaně „jezdilo nahoru-dolů“ a hráčům tak znatelně omezili možnosti speed-burstu. Není to tedy již tak ukrutně rychlá jízda mezi brankami. Do značné míry také proto, že větší důraz je nyní kladen na střídání jednotlivých formací. Po dvou minutách na ledě již skutečně citelně poznáte, že aktuální pětka sotva plete bruslemi. V případě nastavení automatického střídání řad je tak nejvyšší čas vyvézt puk do středního pásma a nahodit do útočného, případně jej podržet v moci vlastního brankáře, aby vaši vyšťavení borci mohli odjet na střídačku. Tento aspekt je ztvárněn na poměry toho, co jsme mohli vidět až dosud, opravdu velice věrně.
Hlavním cílem autorů tohoto ročníku bylo zásadní přiblížení realitě, to je patrné od prvních okamžiků ve hře. Jistě, skutečný hokej stále vypadá jinak, ale pravidelní hráči, kteří poslední dva ročníky hráli víceméně již pouze ze setrvačnosti, tato vylepšení jistě ocení. Realitě se i díky onomu celkovému zpomalení hry přiblížily i mnohé herní situace. Nyní není žádným ojedinělým jevem, že soupeř postaví obrannou hráz na vlastní modré a vy se přes ni musíte dostávat pouze nahazováním puku do útočného pásma a jeho následným náročným dojížděním. Proč náročným, když už loni to šlo pěkně v pohodičce? No právě proto, že abyste jej dojeli musíte přesprintovat soupeřovy hráče, což vám ubere něco vašich sil a navíc není vůbec jisté, že se k puku dostanete dříve nežli některý ze soupeřových obránců. Předpokládejme ale, že jste kotouč získali a ostatní hráči za vámi najíždějí. Co teď? Prostor před brankou se zahušťuje obránci, takže střela by moc šancí asi neměla, hodilo by se roztáhnout hru a pokusit se soupeře vyšachovat. A zde nastává jeden ze zásadních okamžiků této hry. snad poprvé v historii série zde je možné rozestavit formaci v útočném pásmu a pokusit se přihrávkami zaprvé pásmo udržet a za druhé si tak vypracovat slušnou palebnou pozici. Toto je velmi důležitý moment, neboť hra docela solidně bojuje proti nešvaru minulých sezón: zatažení puku po straně, nahrávka na najíždějícího spoluhráče a velmi mocný a účinný one-timer.
Góly tak nyní padají opravdu z všemožných situací, ale jistotu one-timeru zde již nemáte. V redakci jsme docela s údivem koukali na mnoho gólů, které ale nebyly vůbec ničím zvláštní či kuriózní, prostě góly, které v běžném hokeji padají po stovkách. Ale to nás na tom právě udivilo. Každou chvíli, jsme pak studovali replaye, z nichž jsme se snažili odhadnout, zdali je takovýto gól reálný či nikoliv. V drtivé většině případů jsme pak konstatovali, že se jedná o „úplně normální gól, který by v reálu při takovéto situaci prostě padl“. Kupříkladu ležící brankář prostě dorážku pod víko opravdu skoro nikdy nechytí. Góly tak padají opravdu velmi různé a z různých situací a nebojte, z vašich olíbených one-timerů taky:-). Akorát, že teď už ne tak často. Osobně se mi velmi zalíbila taktika zavezení puku za útočnou modrou a nastřelení na brankáře. Pokud brankář střelu nechytí, ale pouze vyrazí, má najíždějící spoluhráč šanci dostat se k dorážce. Pokud mu tak puk na hokejku doplachtí někde v oblasti mezikruží, je šance na skórování opět znatelně vyšší. Důležitým prvkem v předchozí větě je ono slovo „pokud“. Nemyslete si totiž, že na takovémto postupu můžete postavit celý herní projev. Vzhledem k fyzice puku a inteligenci hráčů, o nichž bude řeč za pár chvil, totiž nemůžete ani náhodou čekat, že vám nastřelené puky bude gólman mezi kruhy servírovat přímo na hokejku jako na stříbrném podnosu.
V replayích si lze přiblížit velmi živě vypadající tváře hráčů, kteří jsou svým reálným předlohám v mnoha případech skutečně dost podobní.
Když už jsme u těch brankářů, tak musíme hlásit další zlepšení, na něž je údajně David pyšný nejvíce. Poprvé v sérii totiž vyjíždějí z brankoviště. Respektive poprvé vyjíždějí tak nějak smysluplně. Pokud se dostanete do náznaku brejku (mimochodem díky oné avizované lepší inteligenci hráčů se do samostatného úniku jen tak nedostanete), vyjede vám gólman vstříc ve snaze zmenšit váš střelecký úhel. Pokud ale v nájezdu pokračujete, bude se s vámi vracet zpět k brankovišti. Mužům v maskách byla celkově zvýšena inteligence, takže někteří zůstávají stát do poslední chvíle, jiní chodí rádi do rozkleku, další vykrývají přízemní střely přiložením rozšířené části hole k ledu. Na druhou stranu ale jim ale bylo odebráno značné množství nadpřirozených schopností, takže se při rychlých kombinacích nestíhají přesunout z jedné strany branky na druhou nebo třeba v některých okamžicích neví, kde mají sražený puk a ten jim třeba mezi betony pomaličku doklouže až za brankovou čáru. Chytřejší jsou nyní i hráči v poli. Jak již bylo zmíněno, rozhodně vás počítačem řízený soupeř nebude pouštět každou chvíli do brejků a na ledě vám nedaruje ani trochu místa. Sólová extempore jsou pak tedy jen světlými výjimkami a je potřeba hrát kolektivně. Zároveň si hráči uvědomili, že holí dosáhnou dále nežli rukama, takže často puk vypichují právě hokejkou a na pořádný fyzický kontakt dojde většinou jen někde u mantinelu, v poli pak s velmi rozumnou frekvencí. Pokud mají čas se zformovat, tak hrají i velmi dobře pozičně a velmi dobře vykrývají prostory, kudy by mohla jít přihrávka na vašeho spoluhráče.
Co se týče práce s pukem, je zde patrné zlepšení fyzikálního modelu. Hráči jsou samostatnými, přesně definovanými objekty, prakticky nezávislými na objektech hokejek a puku. Konečný důsledek tohoto je velmi sympatický. Hra již nerozlišuje pouze dvě situace, kdy po interakci hráčova těla (typicky při blokování střel) program rozhodl o tom, zdali puk projde či nikoliv, ale tentokráte se dočkáme již velice slušného výpočtu kolizí. Směr jeho odrazu tak již dosti solidně reflektuje úhel dopadu, takže před žádnou střelou či přihrávkou netušíte, kam se vlastně zblokovaný či odražený kotouč odrazí. Velice použitelné jsou tak nyní třeba přihrávky o mantinel. Naprosto perfektně ale v tomto kontextu působí skutečnost, že soupeři lze puk vypíchnout doslova špičkou hokejky. Je možné nastřelit rukojeť, je možné, že puk bude zastaven soupeřovou bruslí a dohromady to působí opravdu dost věrohodně. Rozhodně tedy mnohem věrohodněji než v kterékoli dřívější NHL. Fyzika letos opravdu mile překvapila.
|
Pro to, abyste tedy mohli snadněji pronikat do soupeřovy obranné třetiny, vám autoři dávají k dispozici dvě užitečné featurky. První je hokejová obdoba Off The Ball: při ovládaní hráče s pukem stisknete tlačítko, čímž získáte kontrolu nad jiným hráčem. Toho si navedete do volného prostoru a stiskem přihrávky mu pošlete puk. Ideální pro rychlé průniky do útočného pásma. Samozřejmě si na to budete muset nějaký čas zvykat, ale díky menšímu hřišti a menšímu počtu hráčů na něm, to funguje skutečně podstatně lépe nežli u FIFy. Druhou parádní věcičkou je zavážení puku do pásma hráči, kteří jsou aktuálně staženi více dozadu. Prostě se rozjedete k soupeřově polovině a stiskem dalšího tlačítka si přivoláte na pomoc některého ze spoluhráčů. Ten se pak postará o soupeřova hráče, který měl našlápnuto směrem k vám. Buďto jej zablokuje, aby k vám nemohl, nebo jej narazí na hrazení a vytvoří vám tak cestu vedoucí více do středu hřiště. Ideální pro zavezení puku, vyčkání na spoluhráče a následné rozestavění útočné formace. Nádherný detail pak ale představuje použití této funkce u soubojů u hrazení, kde se mimochodem projevují fyzické parametry hráčů, takže malý rychlý štírek se ze sevření pořádné vazby u mantinelu jen tak nedostane a naopak. Nicméně zpět k věci. V situaci, kdy jste natlačeni na hrazení nebo tam někoho natlačíte vy, můžete si tím samým způsobem přivolat na pomoc někoho, kdo hokejkou puk vyšťourá a rozehraje pak dál. Tohle nám připadá opravdu jako dost dobře domyšlené.
Hm, takže co nám tady zbývá ještě? Technické zpracování a nějaká ta drobnost. Člověk asi nemůže chtít, aby v této fázi života PS2 lámala technologické standardy, ale i přesto vypadá nový ročník dost pěkně a dá se říci, že je opět o něco hezčí než ten loňský. Stejné je to i s ozvučením. Příjemně ale působí řada nových animací, kdy si třeba hráči při hře dávají různé instrukce, ukazují si, kam se má kdo stáhnout, kterého soupeřova hráče je potřeba pokrýt. Takže s technickým zpracováním jsme opět spokojeni a nemáme k němu výtek. V replayích si lze přiblížit velmi živě vypadající tváře hráčů, kteří jsou svým reálným předlohám v mnoha případech skutečně dost podobní. Snad jen ten Jarda Jágr není úplně ideální. Poměrně zábavně pak působí i implementovaná jakási party miniher, kde na jedné obrazovce na půlce hřiště soupeří najednou až čtyři hráči s velkými hlavami, kteří se vzájemně obírají o puk a střílejí na jednoho brankáře.
Celkově jsme tak velice rádi, že můžeme po několika nevýrazných letech a jednom roce téměř ostudném, ohlásit další kvalitní díl tradiční hokejové série. Bylo už ale na čase. Vliv hokejového odborníka je skutečně znát a my máme radost, že můžeme po těchto ne příliš zářivých letech opět sérii NHL s klidným svědomím doporučit. Pokud otrávení NHL veteráni neocení ani všechny letošní změny, měli by se dát na piškvorky nebo mariáš.
| NHL 2005 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
