Neuro Hunter - béčkový cyberpunk

Dali jsme šanci nepříliš dobře vyhlížejícímu titulu, který o sobě hrdě hlásá, že je nástupcem legendárního Deus Exu. Jak se má jeho hratelnost doopravdy a zda stojí za to ho vůbec ozkoušet, to se dočtete v dnešní recenzi!

Akční RPG, pokud je smícháno z dobrých ingrediencí a v dobrém poměru, je to vždy milník v herní historii. Ať už mám na mysli Diablo, Baldur's Gate, Gothic či z poslední doby spektakulární Oblivion. A ruku na srdce - pokud tvůrci jednotlivé herní složky příznivě nesmíchají, hráči se ostýchají takovou hru RPGčkem nazvat. Takže si položíme takřka řečnickou otázku - je Neuro Hunter od nepříliš známého a teprv se rozjíždějícího vývojářského týmu Media Art kvalitním akčním RPG nebo jen další nesmyslnou nudnou slátanou rubačkou? Ano i ne...

U RPG je dějová linie velice důležitá. V Neuro Hunterovi bychom se měli vžít do role člověka jménem "Hunter", který v daleké budoucnosti přijme práci od sdružení, které si říká jednoduše "Korporace". Po zvláštní nehodě se ale ocitne v tajemných důlních šachtách. Celý komplex je pod nadvládou šílence, který sám sebe sebevědomě nazývá Hacker. Vaším úkolem je projít přes hordy zmutovaných nepřátel a plnit úkoly zadané od NPCček, které cestou potkáte. Na konci se vypořádáte se samotným Hackerem. Inu, béčko jako vyšité.

Aby se hodně akčně orientovaný Neuro Hunter dal RPGčkem ještě vůbec nazvat, obsahuje samozřejmé vylepšování vlastností postavy. To se děje přímo během hraní používáním toho kterého skillu. Z nich využijete nejvíce asi kradení a hackování, přičemž v obou případech se jedná o velice jednoduchou záležitost. Během těchto činností se vám zobrazuje pravděpodobnost úspěchu a pokud údaj přesáhne polovinu procentuální stupnice, vše máte už v kapse (a to doslova).
Při hackování získáváte cenné informace, především "kutilské" návody. Toto vytváření vlastních zbraní a klíčových předmětů pro některé questy je jedním z mála kladů hry. Každý návod, který naleznete, uvádí, jaké "ingredience" jsou pro daný produkt potřeba a také zpřístupňuje možnost vůbec danou věc složit. Naštěstí není tento aspekt uveden do MacGyverovské absurdity, takže atomovou bombu ze psího exkrementu a dětského kočárku vyrábět nebudete.
Kradení přináší jen sladké ovoce a navíc za prakticky nulovou cenu. Pokud se vám zlotřilý pokus o obohacení se nepovede, či pokud vás dokonce inkriminovaná oběť odhalí, dostane se vám pouze slovního pokárání a můžete běhat po světě vesele dál. Tento nedodělek celou záležitost značně zjednodušuje, takže získání vcelku kvalitních artefaktů, jimiž kapsy nehrajících postav disponují, se dá zvládnout levou zadní.

"Při hackování získáváte cenné informace, především "kutilské" návody."

Různými možnostmi se dají získat i implantáty, které jsou pro cyberpunkové universum jako stvořené. Kromě standardní a legální koupě za nalezené nebo "nalezené" love se dají sehnat otevíráním beden, kterých se všude povaluje spousta a ve většině se i nějaká ta drobnost ukrývá. Implantáty jako takové, stejně jako ostatní vybavení (oblečení, zbraně a věci v inventáři) ovlivňují klasické vlastnosti vašeho herního charakteru, např. rychlost a odolnost.

Design všech úrovní ve hře je nepříjemně stejnorodý. I mírně kontroverzní prostředí v Doomu 3 bylo daleko rozmanitější, než zde v Neuro Hunterovi. Dlouhá chodba, malá vykutaná místnost, zase chodba, větší místnost, chodba, hala s nějakým mechanickým cosi. Takhle nějak vypadá pochod hrou, zkrátka ničím nezaujme.

Náplň obdržovaných úkolů se nese v klasickém duchu. Zabij monstrum, přines předmět, vyřiď neodkladné záležitosti. Ano, jedná se o naprosto standardní schémata, přál bych si setkat se v daleko větším zastoupení s komplexnějšími a složitějšími questy, které by ale zároveň nebyly otravujícími zákysovými místy.
Všechny úkoly vám zadávají NPC. Rozhovory jsou vedené formou dialogů, při kterých slyšíte hovořit i Huntera. Postavy vám prozrazují v menší míře i různé "background" informace, i přesto však příběh zůstává plytký, bez jakýchkoli scénáristických kliček a rozuzlení je jednoduše odhadnutelné.

"Design všech úrovní ve hře je nepříjemně stejnorodý."

Hra je díky českému distributorovi HyperMaxu přeložena do češtiny. Vcelku logicky se však ruka překladatelova zastavila u textů, na dabování dialogů se nedostalo. Až se čeští distributoři dostanou na takovou úroveň, kdy český dabing budou dostávat do vínku i takovéto béčkové tituly, tak se máme na co těšit!
Na obsahové úrovni se nedalo nic zkazit, všechny postavy mluví normální mluvou, takže k parodování dialektu některých vidláků (alá pomatená mutantí mutanti ve Falloutech) nedošlo. Jediná má výtka směrem k překladatelovi se týká slova "kyberkradení", což opravdu přepískl. Podobnost s nosočistoplenou čistě náhodná? Každopádně, nebál bych se v českém překladu nechat slovo hacking, nic by se nestalo.

Grafika ze šedého podprůměru taktéž nijak nevybočuje. Titul s takovýmto obrazovým zpracováním bych se po uvolnění Half-Life (prvního dílu, překvapivě) styděl uvést na trh. Nemohu si pomoci, ale na HL1 se i dnes kouká příjemně. To se o Neuro Hunterovi říct nedá. Pohled z Hunterových očí je zvláštně přizoomovaný a zkreslující. Poznáte to hlavně v malých úzkých chodbičkách, kdy je to opravdu nepříjemné. Pokud pominete tuto geometrickou zvláštnost, zbývají vám rozplizlé textury, ale vcelku dobře koukatelné postavy a poznatelné nestvůry. Žádné orgie jako v současné době hodnému Oblivionu zdaleka nečekejte!
Anglický dabing se relativně povedl, mluvený projev postav se dá poslouchat a použitá angličtina je natolik jednoduchá, že by i jen ti mírně pokročilejší zvládli hrát bez českých titulků.

Verdikt:

Klady a zápory

Česká lokalizace
Vyrábění vlastních předmětů

Design úrovní a questy nudné
Béčkový příběh
Špatná grafika

Neuro Hunter bohužel prohrává na celé čáře, od Media Artu jsme se tedy nového Deus Exu nedočkali. Naservírovali hráčskému publiku důkaz, že akční RPG nemusí vždy být hratelnostní bomba, ale také pořádná nuda bez špetky invence a nějakých osvěžení. Celkem 40 questů, které hra obsahuje, se dají zvládnout za dobu cca 18 hodin.
Ta poslední třetina bodů, které jsem tomuto počinu nechal, je za snahu distributora o českou lokalizaci a přecijen ten herní základ, který, kdyby se osvěžily design levelů a náplň questů, mohl hru vyzdvihnout o pár příček výše. Takhle zůstává na samém dně a nepomůže jí odtamtud ani pár tažných volů.