Největší herní drsňák Duke Nukem se vrací ve slabší formě

Hra, která se odkládala roky, konečně vyšla. Není to ani aprílový žertík, ani jste neupadli do kómatu a neprobudili se v roce 2050. Pokračování legendy legend Duke Nukem 3D z roku 1996 je skutečně tady.

Duke Nukem Forever

O pokračování se mluvilo už od roku 1997, ale dlouho zůstalo jen u řečí. Hra se sice dostala do vývoje, ale vydání bylo tolikrát odloženo, že nikdo z nás nedoufal, že se dožije vydání. Ale stalo se a my se můžeme radovat. I když, vlastně spíše ne.

Duke Nukem Forever

Duke Nukem Forever není tím, v co jsme doufali. Zklamal, a ne málo. A opravdu to není tím, že dlouholeté odkládání vyhnalo očekávání do nesplnitelných výšin, ani tím, že Duke Nukem 3D je modla, se kterou se může jen máloco měřit. Duke Nukem Forever je prostě průměr, který spoléhá jen na nostalgii a hlavního hrdinu a nemá sebemenší snahu oslovit čímkoliv jiným.

Duke je stále drsný a vtipný týpek s odbarvenými vlasy, steroidy napumpovaným svalstvem a slabostí pro svůdné ženy. Z pusy mu létají skvělé hlášky a jeho hlas je tak drsný, že vám rozklepou okenice.

Ale i tady se skrývá menší nešvar. Tvůrci se snažili parodovat a přinést humor za každou cenu. Narazíte na spoustu situací, které sklouzávají od povedené srandy k obyčejné trapnosti. Až příliš se tlačí na pilu a ne vždy je to na místě.

Duke Nukem Forever

Pokud dojde na svůdné děvy, kterých je ve hře požehnané množství, tak i u nich platí, že autoři nenašli tu správnou hranici mezi tím, co je sexy a co už začíná být oplzlé.

Je docela sranda sledovat, když se prsatá dvojčata starají o "malého Duka", od věci není ani tanec divoké striptérky. Ta vám sice bradavkami málem vypíchne oko, ale i to zvládneme. Úplně mimo jsou ovšem místa, kde narazíte na hromady nahatých slečen, které za moment vybuchnou a vylezou z nich mimozemšťané.

O nic lépe na tom není ani jedna z hlavních nestvůr, se kterou poměříte síly. Jde o obrovskou obludu s trojicí gigantických ňader. S těmi natřásá přibližně stejně jako Pamela Andersonová v Pobřežní hlídce.

Duke Nukem Forever

Duke Nukem Forever se snaží být úsměvný a erotický tak moc, že se mu to mnohokrát vymkne z rukou a působí to zbytečně lacině a prvoplánově. Více bradavek neznamená více zábavy.

Jsou tu i takové momenty, kdy Duke upadne do bezvědomí během akce a najednou se ocitne ve striptýzovém klubu, kde mu jedna z pracovnic slíbí, že pokud jí sežene vibrátor, popcorn a kondom, bohatě se mu odvděčí.

Působí to zbytečně násilně, když jste v jednom momentu v boji a v následující vteřině se objevíte v laciném klubu, kde vám neustále někdo cpe bujný hrudník do tváře. Nejsme žádní puritáni, ale i prasárničky musí být dobře načasované.

Hail to the King, baby!

Duke Nukem Forever neustále odkazuje na svého předchůdce. Týká se to zbraňového arzenálu, kterému vládne brokovnice, nepřátel či drobností jako je použitelný pisoár, popřípadě vykopávání oka netvorům na fotbalovém hřišti.

Duke Nukem Forever

Ti, kteří mají s Duke Nukem 3D zkušenosti, několikrát jistě téměř utřou slzu při vzpomínce na dlouhé hodiny strávené s blonďatým zabijákem emzáků. A nemůžeme se zbavit dojmu, že hra je cílena jen a pouze na ně, hodně sází na nostalgii a doufá, že díky tomu budou přehlédnuty chyby, kterým se Duke Nukem Forever nevyhnul.

Hra je samozřejmě střílečkou z pohledu první osoby a nepracuje se systémem krytí, ale preferuje neustálý pohyb a zběsilou střelbu. Ale Duke tomu překvapivě není přizpůsoben. Zaprvé není zrovna odolný. Jako štít slouží EGO, které se po pár zásazích vyčerpá a začne se dobíjet až po překvapivě dlouhé době.

Mnohokrát jste vrženi do situace, kdy na vás útočí nepřátelé a vy se nemáte kam schovat. EGO se vám tak nedoplní. Obvykle se můžete skrčit nebo skrýt za sloup, ale někde to prostě nejde a vy musíte doufat, že protivníci nebudou mít přesnou mušku.

Duke Nukem Forever

Druhý problém se skrývá v nedostatku střeliva. Tohle přece není hororová hra, kde se počítá každá kulka, tohle je divoká střílečka. Jenže Duke má u sebe jen dvě zbraně (plus dvě výbušniny) a náboje dochází rychleji, než by se dalo čekat. Není zase tak výjimečné, že je vystřílíte a v dosahu nejsou žádné další.

Třetí výtka směřuje k designu misí. Buďto jsou připraveny úzké, striktně lineární a dost stísněné koridory, nebo o něco volnější lokace, které jsou ale navrženy tak, že můžete bloudit v kruhu a nevšimnete si toho. Ne snad, že by místo bylo tak rozsáhlé, jen jsou si jeho části podobné jako vejce vejci.

Samotní nepřátelé jsou opravdu jako ze staré školy. Odolní, otravní a dotěrní. Někteří jsou malí a skoro nezasažitelní. Jiní se poté, co je trefíte, rychle teleportují, což opakují neustále dokola, a i s řadovým protivníkem tak můžete strávit slušný čas. Když jsou kolem vás čtyři, není to vysloveně zábava.

Duke Nukem Forever

I souboje s bossy připomínají časy dávno minulé. Jsou často vystavěné na principu opakovaných činností a vyčkávání. Hodíte bombu, vystřelíte z raketometu, nabijete si zbraně, zlikvidujete menší nepřátele a znovu a znovu.

Akční část je čas od času nabourána různými hádankami nebo sekcemi, kde je nutné skákat. Rébusy pracují především s prostředím. Je nutné využívat různé předměty. Ale někdy prostě není vůbec jasné, co se po člověku chce, a řešení umí být dost krkolomné. Občas spíše než logiky využívá principu "zkus vše, co tě napadne".

Duke Nukem Forever v průběhu let

Duke Nukem Forever se stal proslulým už dlouho před svým vydáním, protože tolik odložených vydání se jen tak nevidí. Ne nadarmo vešel ve známost jako Duke Nukem Forever in Development (Duke Nukem Navždy ve vývoji). Vybrali jsme jen pár základní dat, ale věřte, že historie hry je mnohem složitější.

1997 – Studio 3D Realms oznamuje vývoj pokračování Duke Nukem 3D. Vydání je naplánováno na rok 1998.
1998 – Objevuje se první trailer.
1999 – Tvůrci oznamují, že ústřední song nahraje skupina Megadeath.
2000 – Take-Two Interactive získává práva na hry Duke Nukem.
2006 – Velké množství zaměstnanců odchází z 3D Realms do Gearbox Software.
2008 – 3D Realms uvolňuje oficiální obrázky.
2009 – Triptych Games se dohodlo s 3D Reamls na spolupráci na Duke Nukem Forever.
2011 – V červnu je uvolněno demo, o pár dní později vychází kompletní hra.

Duke Nukem Forever

Ovšem skutečnou "lahůdkou" jsou hopsací momenty. Kombinuje se tu špatný výhled a ne úplně citlivé ovládání. Není snadné dostat se tam, kam potřebujete. Stačí jen pár centimetrů chybného odhadu a už se řítíte k zemi a čeká vás nahrávání od poslední uložené pozice.

Nahrávání je velice dlouhé, a to bez zjevného důvodu, protože jednotlivé části úrovní nejsou zase tak velké, aby to muselo trvat desítky vteřin. V případě, že opakujete skákací sekci několikrát, což není výjimečné, poleze vám načítání pěkně na nervy. V PC verzi jsou ale nahrávací časy znatelně lepší.

Hra pro více hráčů se drží, stejně jako zbytek hry, tradičního pojetí, takže módy jsou standardního ražení jen s drobnými úpravami. Místo vlajky se například bojuje o lepou děvu. Trošku unikátnější nádech jim dávají některé zajímavé zbraně, se kterými lze protihráčům pěkně zatopit.

Grafika ani hudební stránka výrazněji nepřekvapí. Nejvíce potěší Duke a jeho poznámky. Vizuální zpracování by si zasloužilo ještě dost práce. Něco vypadá k světu a něco je docela málo detailní. Nemluvě o tom, že snímkování kolísá.

Duke Nukem Forever

Autoři měli zřejmě dojem, že když bude Duke hláškovat jako o život a na každém druhém kroku se bude svůdně nakrucovat nějaká prsatice, o herní principy se už není potřeba starat. Jenže průměrná střílečka zůstane průměrnou střílečkou, i kdyby byl hlavní hrdina sebezábavnější, sebedrsnější a nahotinek tu bylo deset na jednom metru čtverečním.

Projekt se zasekl v minulosti a nesnaží se ani mírně přizpůsobit dnešku. Věří, že se člověk spokojí se vzpomínkami, nádechem parodie a spoléhá se na fakt, že hráči si budou chtít Duke Nukem Forever vyzkoušet už jen proto, že se na něj čekalo tak dlouho.