Poslední dva díly série Need for Speed s podtitulem Underground se z prodejního hlediska staly jednoznačnými trháky. A částečně i podle rčení „s jídlem roste chuť“ se tak EA snaží z oblíbeného konceptu vyždímat i ten poslední cent, a tak není divu, že při nástupu PSP na trh nechyběl ani nový port oblíbených Undergroundů. Tentokráte ale jde o hru poněkud rozpačitou.
Rozhodně se to netýká grafického zpracování, které je velmi slušné, i když ne úplně dech beroucí, jako u některých dalších závodních titulů pro PSP, ale to už tak u titulů portovaných na více platforem bývá. Každopádně hra vypadá velmi hezky a i když tvrzení, že na první pohled hru nerozeznáte od PS2 předlohy, by bylo poněkud přehnané, k pravdě taky zas tak daleko nemá. Noční město vypadá na poměry handheldu velmi slušně, model vašeho auta rovněž, stejně tak jako vozítka soupeřů problémem tak jsou víceméně pouze modely vozidel, která vytvářejí běžný silniční provoz. V přímém srovnání grafické stránky s verzí 
takže zde není
Jednotlivá vylepšení se kupují za bodíky, které lze vyhrát v závodech.
Problémem je samotný koncept. Ten totiž oproti původním verzím pro domácí konzole upustil od tématu volně průjezdného města a vsadil pouze na jednotlivé závody. Ty jsou rozděleny do několika kategorií. Tu největší tvoří klasické závody na okruzích a nachází se zde klasická nabídka druhů závodů: Klasicky o umístění, knockouty, kdy poslední v každém závodě nepostupuje do dalšího, případně jejich zrychlená varianta, kdy končí poslední při průjezdu každým novým kolem. Vedle toho jsou zde další kategorie, v nichž na nás čekají další klasiky v podobě dragových závodů, klání na velmi krátkých, ale o to zakroucenějších okruzích, dojde samozřejmě i na soutěže ve smykování a zajímavou novinkou je jízda mezi checkpointy, která
funguje na klasickém principu odečtu času a jeho následném přičítání při včasném průjezdu checkpointem. Účelem je projet předepsaný počet kontrolních bodů dříve, než vám čas úplně vyprší. Mezi okruhovými závody pak najdeme ještě jeden poměrně
zajímavý režim, v němž jde o to, vybrat ze své garáže dva vozy a s nimi se pak vydat na dvoukolový závod, přičemž každé z kol absolvujete v jiném voze. V souvislosti s tím, že mezi jednotlivými modely se skutečně dají poznat jízdní odlišnosti, zvláště když jsou navíc podpořeny výkonovým tuningem, se tak jedná o jakýsi prubířský kámen adaptability hráče. I když na druhou stranu to nakonec stejně skončí tak, že si vyberete své dvě nejoblíbenější vozítka a s nimi se naučíte jezdit na hraně.
Co se týče tuningu, ten byl oproti „velkým“ verzím rovněž poněkud zastřižen, nicméně i tak bude možné se zde dosytosti vyřádit, zejména co se týče vzhledu aut. Zvyšování výkonu vašich miláčků je rozděleno klasicky do tří úrovní, přičemž
možnost provádět upgrady vyšších úrovní si musíte nejprve zpřístupnit postupem ve hře. Jednotlivá vylepšení se kupují za bodíky, které lze vyhrát v závodech a když vám jich bude pár tisíc přebývat, dají se za ně koupit i nová auta. Vcelku rozumným řešením se jeví fakt, že pokud daný upgrade nainstalujete na jedno ze svých vozidel, u ostatních modelů se vám toto vylepšení zpřístupní již
automaticky. Akorát musíte ručně navolit, že toto vylepšení chcete nainstalovat i u jiných modelů ve vaší garáži.
Prakticky vždy skončíte otočeni do protisměru.
|
autobus, přijde vám vhod, že hra neklade přehnaně velké nároky, které by hru v „polních“ podmínkách mimo pohodlí domova činily zase zbytečně obtížnou. Na druhou stranu je zde ale jiná věc, která hraní dost znepříjemňuje. Tvůrci se totiž vrátili k jevu, kterým
se vyznačovaly dřívější díly NFS. Ve hře je plno všelijakých překážek, o které se můžete vysekat: sloupy, zákeřná zábradlíčka a zejména různé výklenky, které vám rozhodí sandál, když v daném místě zrovna tak trošku hoblujete zeď. Na tom by ale ještě nebylo nic tak špatného, ostatně nemáte jezdit jako čuňata, ale když se velmi nepředvídatelně chová úsek trati, kudy prostě musíte projet, to už moc nepotěší. Konkrétně mám na mysli jeden skokánek, u něhož jsem dodnes nepřišel na to, jak na něj mám
s mojí Mazdou najíždět. Jednou ho projedu v klídku, jindy v kotrmelcích. S jinými vozy to není tak strašné, ale i tehdy se projevuje nahodilost tohoto procesu. Zajímavé ale je, že pokud se daný úsek projíždí v opačném směru, není zde nejmenšího problému. Každopádně se ale dostáváme k tomu hlavnímu, co tím chtěl autor říci: ať už karambol přijde z jakéhokoliv důvodu, stane se vám tak jednou ze sta případů, že vaše auto skončí otočeno nějak rozumně do směru původní jízdy. V naprosto drtivé většině případů
|
Snadno přístupná hratelnost
Chybějící volný pohyb městemCelkově se ale i přes tento nešvar jedná o poměrně zajímavý titul, respektive o přesně takový, jaký byste po „velkých“ verzích NFSU čekali. Pohodová hratelnost v líbivé grafice, doprovázená módním soundtrackem. Nejvíc tak asi zamrzí chybějící koncept otevřeného města, jelikož závody jsou tak nyní sdruženy podle typů a člověk má tendenci odjet vždy celou jednu kategorii najednou a přichází tak o onen vcelku příjemný mix, který poskytovaly verze pro domácí konzole. Na druhou stranu ježděním jednoho typu závodu dostanete jeho principy poměrně rychle do krve, a tak je jeden rychlý závod na zastávce skutečně vpravdě instantní záležitostí, díky čemuž se Need for Speed Underground Rivals stávají vcelku příjemnými společníky (nejen) pro běžné záležitosti všedního dne.
| Need for Speed Underground Rivals | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
