Need for Speed: Undercover PC - slavná závodní série se vybourala

Měly to být perfektní závody, odčiňující nepovedeného předchůdce. Namísto toho Need for Speed kleslo ještě hlouběji.

Need for Speed: Undercover (PC)

Pomalu se sami sebe začínáme ptát, zda obrovská obliba závodní série Need for Speed má reálné opodstatnění. Poslední díly totiž skutečně nebyly kdovíjak herně atraktivní – a stejně se prodávaly jako po másle.

I když, ten úplně poslední, ProStreet (BW: 69%), již zaznamenal sestupnou tendenci i co do prodejů. A tak velký šéf Electronic Arts John Riccitiello prohlásil, že se série musí razantně zlepšit.

Jistě, PR řečí už jsme slyšeli tuny, ale když sám prezident firmy bije na poplach, je třeba zbystřit. Od Undercover se tak čekal návrat k ryzí závodní hratelnosti, bez zbytečných příkras a snah o skloubení realismu s arkádovostí. Zkrátka to, na co jsme byli zvyklí ještě z Underground(BW: 85%) a Most Wanted (BW: 85%). Bohužel to zase celé dopadlo jinak, než jsme si představovali.

Dvanáctý díl vás pro změnu zavádí do otevřeného prostředí, kde se můžete projíždět podle libosti. Těžko říct, proč se autoři stále zatěžují s tímto konceptem, když ho nedokáží ztvárnit tak, aby měl skutečný smysl.

Jistě, můžete jezdit po ulicích metropole Tri-City a kochat se stále stejným prostředím, sestávajícím z dálnic, bloků budov a stavenišť, ale přínos veškerý žádný.

Naštěstí nemusíte jezdit dlouhé minuty od jednoho závodu ke druhému, abyste se ho mohli zúčastnit. Není dokonce ani třeba chodit na mapu, kde si můžete vybírat hned z několika postupně se zpřístupňujících. Stačí stisknout klávesu Tab. V té chvíli se spustí událost, která je zrovna poblíž, ať už jde o jednoduchý závodnický přivýdělek, nebo příběhové posunutí.

Ano, Undercover si opět neodpouští naprosto zbytečný a protivný příběh. Zase se tu hraje na jakési nelegální závody, kdy se hráč ocitne v roli agenta, po němž nadřízená ztělesněná jakousi modelkou chce, aby se infiltroval do gangu pořádajícího tyhle nebezpečné hrátky.

Buďte si jisti, že děj přestanete sledovat už ke konci prvního hraného filmečku, a to přesto, že je opatřen českými a popravdě nic moc přeloženými titulky.

Raději se budete dívat na dlouhé nohy modelek v minisukýnkách a zavírat oči, když se na obrazovce objeví pokérovaní frajeři. Tohle skutečně nejsou vtipné filmečky jako ze strategie Red Alert 3, spíše by se daly popsat jako tragikomické.

Člověk se pak diví, jaká jména si autoři dovolili napsat do titulků.

Za inscenaci filmečů je prý zodpovědný Joseph Hodges, režisér některých dílů seriálu 24 hodin. Efekty si pak údajně vzali na starost hoši se zkušenostmi z Matrixu a Minority Report.

Pravda, s grafikou a režií si tvůrci celkem vyhráli a občas tak budete moct zavzpomínat na barevné filtry jako ze Sin City či 300, ovšem co je to platné, když zoufale schází smysluplný obsah.

Tvůrci se pokoušeli naroubovat děj i přímo do hry, takže každou chvíli máte na drátě fešnou operátorku ztělesněnou začínající hollywoodskou herečkou Maggie Q. Ta vám pořád něco povídá a informuje vás o závodních bitvách. Do nich ale nejste nijak tlačeni. Na mapě se vždy objeví určitá porce závodů, které si můžete plnit zcela libovolně.

Ovšem, jakmile ji vyčerpáte, chce to posunout příběh vpřed, abyste dostali další porci. To uděláte tak, že se prostě zúčastníte oné „bitvy“ a zvítězíte. Mnohdy ani nepoznáte rozdíl od obyčejného závodu.

Postupně získáváte jakýsi vliv nad městem, které se dělí do třech oblastí (Sunset Hill, Port Crescent a Palm Harbor). To vás ovšem vůbec nemusí zajímat, jelikož je to věc vedlejšího řádu.

Pravděpodobně budete rozčarovaní z nepřítomnosti oblíbených závodních módů jako je drag či drift. Zejména druhý jmenovaný tu chybí dost zásadně. V podstatě tak jde jen o závodění, ať už ve Sprintu na vytyčené trati či na okruhu. Pak jsou tu ony gangové bitvy a ještě závodění na dálnici, které se ale jen těžko dá považovat za opravdovou novinku, byť je pravděpodobně nejzábavnější.

V tomto módu je zapotřebí soupeře dohonit a vybudovat si na něj předepsaný náskok. Stejný úkol má on. Jelikož jde obvykle jen o několik set metrů, je to docela adrenalinová záležitost. Obzvlášť když se tyto závody konají zřejmě v dopravní špičce, protože dálnice jsou zcela zasekané.

Vyhýbání se okolnímu provozu vyžaduje poměrně rychlé reflexy, jelikož se řítíte značnou rychlostí. Navíc, bouračka v tomto případě obvykle znamená prohru. Než se totiž opět pořádně rozjedete, získá soupeř většinou kýžený náskok.

PlayStation 3 verze

"Hra přináší vše, co bylo prověřeno již v předchozích letech, což na jednu stranu není nic špatného, vždyť vítězná sestava se přece nemění, ale na stranu druhou je zřejmé, že zdejší „jedenáctka“ má už svá nejlepší léta dávno za sebou, a tak se Undercover stává jedním z nejhorších, respektive nejnudnějších dílů celé série, pokud ne přímo tím nejhorším."

- číst recenzi PlayStation 3 verze

Na druhou stranu lze provoz využít ve svůj prospěch a šikovně způsobit kalamitu po celé šířce dálnice, která pak oponenta zabrzdí. Chce to ale trochu cviku, abyste do vlastní pasti nevlétli sami.

Návrat už poněkolikáté slaví i policajti, je však třeba říct, že jsou jako obvykle dost rozporuplní. Rozžhavit je dá docela práci a člověk musí jet skutečně jako „prase“, aby si ho všimli.

Zpočátku mají navíc problém vás dohonit, ovšem jakmile se spustí celá jejich mašinérie s vrtulníky, je zase obrovský problém zmizet. A věřte, že brzy zjistíte, že lepší než desetiminutová honička, která nikam nevede, je restart.

Autoři se z nějakého důvodu rozhodli do hry zakomponovat RPG prvky, takže se po každém závodu zlepšíte v některé z řidičských kategorií. Ty tak nejsou napojeny na auto, ale na řidiče. Ovšem tuning rozhodně nezmizel, a tak se oba faktory dost překrývají a je jen štěstí, že je RPG automatické, takže si ho nemusíte všímat.

Bohužel, jízdní model Need for Speed: Undercover je prostě nepovedený. Auta sedí na silnici jako přibitá, a když už je dostanete do smyku, létají ze strany na stranu jako šílená.

Náraz do zdi absolutně nevadí, nehledě na to, že je to dost nadlidský úkol. Ulice jsou široké, ostrých zatáček je minimum a často si připadáte, že jedete stále rovně.

Jediné, čemu se tak vyhýbáte, je okolní provoz. Z jízdy má člověk pramalý požitek, a když už se objeví špetka adrenalinu, je dána spíše prostředím než divokou jízdou. Přestože autem skutečně svištíte, nepodařilo se navodit ten správný dojem z rychlosti a většina závodů působí dost jalově. Nehledě na to, že se brzy začnou opakovat jak módy, tak prostředí.

Ani po grafické stránce nedrží Need for Speed: Undercover krok s aktuální konkurencí, jako je například Race Driver GRID či Pure. To jsou navíc mnohem lepší arkádové závody, i když nemají tak silnou značku.

Pokud je tohle skutečně poctivá snaha o kvalitní díl, tak už se teď bojíme, co vznikne, když se autoři snažit přestanou. Neříká se nám to snadno, ale Undercover je pravděpodobně nejhorší díl série.

Jsme hodně zvědaví, jak tohle přijmou hráči, a zda za několik měsíců opět uslyšíme volání po nutné změně. Tentokrát už je ale skutečně nutná, a pokud Need for Speed nechce skončit v budgetových regálech či na propadlišti dějin, pak i nevyhnutelná.