Need for Speed: Shift PC vrací sérii na vrchol

Po nepovedených posledních dílech se Need for Speed dočkalo výrazné oživovací kúry. Teď má ale blíže k simulaci.

Need for Speed: Shift | foto: pro iDNES.cz

To, co Electronic Arts předvádělo se slavnou závodní značkou Need for Speed v posledních letech, se nedalo označit jinak než jako trapné. Zatímco konkurence vydávala opravdu zábavné závodní počiny, kdysi špičková série živořila mezi počiny typu Pro Street (69%) či Undercover (50%) a výroky šéfa EA, který pokaždé hlásal, že příští rok to bude lepší. Dlouho ale nebylo. Když však věci vzalo do ruky zcela jiné vývojářské studio, přišla změna. A výsledek je výborný.

Slightly Mad Studios možná nejsou žádným velkým pojmem v herní branži, ale se závody mají zkušenosti. Jeho zaměstnanci se totiž rekrutují ponejvíce ze Simbinu, tedy švédské firmy zaměřené na závodní simulace.

Pravděpodobnost, že Švédové přijdou s něčím lepším než arkádovou spatlaninou, byla docela velká. Angažování nových tvůrců však přineslo otázku, jakým směrem se Need for Speed budou ubírat. Slightly Mad jsou známí svými simulacemi, ale značka, jejíž nový díl připravili, představuje absolutní arkádu.

Výsledek snad ani nemůže být nezajímavý. Nutno podotknout, že autoři namíchali opravdu dobrý koktejl, ve kterém je sice cítit simulace víc, než by se ortodoxním fandům série možná zamlouvalo, na druhou stranu ale vyvážené skvěle dynamickou, svižnou a samozřejmě i trochu nerealistickou jízdou.

Že se dají udělat uvěřitelné závody, aniž by se u toho méně zkušení hráči trápili, ukázal už Race Driver GRID (a ostatně i jeho předchůdci) minulý rok. Need for Speed: Shift se přitom nebojí přidat ještě o něco víc na simulační misku vah. Skutečně, tohle je úplně něco jiného než předchozí díly. A rozhodně mnohem lepšího než ty poslední.

Málokterá mainstreamová závodní hra si dnes dovolí odstartovat bez plnohodnotné kariéry. Také v Shiftu je hlavní, a vedle rychlé jízdy vlastně jedinou, nabídkou. Je řešena podobně jako v GRID, což vůbec není špatné.

Už to ale znamená, že z prostředí nelegálních, pololegálních nebo v otevřeném městě umístěných závodů se přesunete na regulérní tratě. Nechybí známé okruhy jako Silverstone, Donnigton či Laguna Seca. Ale jsou tu i nelicencované, převážně městské či přírodní, které mají za úkol přilít trochu té atmosféry. A daří se jim to.

Hráč se ocitá v dobře známé roli závodního nováčka, který se v poměrně krátké době vypracuje ve špičkového pilota. Za svou kariéru si projde čtyřmi závodními úrovněmi, z nichž každá nabízí plejádu soutěží dělících se na jednotlivé závody. Z těch si můžete libovolně vybírat, a to bez jakéhokoliv omezení.

Jelikož je v každé úrovni závodů značné množství a pro přestup na úroveň další nepotřebujete odjet všechny (vždy je třeba nasbírat určité množství hvězd), můžete si vybírat, a to i na základě typů závodů. Některé vám půjdou více, některé méně. To je potřeba ocenit, jelikož se nebudete muset trápit například s drifty, pakliže vám jejich nové, samosebou realističtější zpracování nesedne. Prostě budete jen závodit a stejně se dostanete dál.

S tím souvisí i unikátní systém ohodnocování závodů. Za každou z jízd je teoreticky možné získat určité množství hvězd. Část z nich vám připadne na základě toho, na jakém místě závod dokončíte. Pokud na prvním, dostanete hvězdy tři, pokud na třetím, získáte pouze jednu.

Ale hvězdu můžete získat i tehdy, pokud se neumístíte příliš dobře. A to v případě, že nasbíráte dostatečné množství profilových bodíků během závodu. Získáte je prakticky za jakýkoliv závodní manévr, dobré projetí zatáčkou, předjížděcí manévr, předjetí s využitím aerodynamického vaku, držení se v ideální závodní linii nebo i za pořádnou srážku.

Když dosáhnete předepsaného množství těchto bodů, získáte jednu či dvě hvězdy. Třetí si lze vybojovat tím, že splníte určitý úkol, například zajet jedno čisté kolo, projet dobře všechny zatáčky apod. Proto se i bez dobrého umístění dá závod považovat za úspěšný, jelikož nějaké ty body naberete vždycky. Ale je tu samozřejmě i motivace odjet závody s co největším počtem hvězd.

Profilové bodíky ale neslouží jen ke sbírání hvězdiček, nýbrž i k posouvání jezdecké úrovně. Začínáte na první a můžete skončit na padesáté, což dá ale pořádně zabrat. Nutí to nejen k precizní jízdě, ale hlavně k takové jízdě, za níž získáte co možná nejvíc bodů, jelikož na tu padesátku se jen tak nedokodrcáte.

Podobnou motivací k vytrvalému hraní jsou odznáčky. Těmi vás hra odmění za splnění určitých úkolů klenoucích se nad více závody. Je to například věrnost japonským či evropským značkám vozů, dvacet úspěšných předjíždějících manévrů, deset pódiových umístění po sobě apod. Některé odznáčky navíc nasbíráte pouze online.

Kariéra je pro všechny tyto detaily vymyšlena velmi dobře a jen tak se od ní neodtrhnete, což ale není jen dílem jejího systému, ale také věcí kvalitního závodního požitku.

Každopádně si užijete několik typů závodů. Jsou tu klasické okruhy, buď samostatně nebo v sériích, kdy se jede více závodů a vítězí ten, kdo má na konci nejvíc bodů. Dále tu je "útok na čas", kdy se snažíte, stejně jako soupeři, zajet co nejrychlejší kolo. Nechybí ani duely, v nichž je třeba soupeři nejprve ujet a pak ho zase dohnat.

A vzhledem k jejich oblíbenosti by bylo s podivem, kdyby autoři nezařadili drifty. Ty jsou ale každopádně výrazně odlišné než v předchozích dílech a asi nejvíc ze všech herních módů je třeba si na ně zvykat. Auta se snadno ve smyku zcela přetočí, ve vyšších rychlostech se zase hůře kontrolují, takže si užijete své. To ale neznamená, že by drifty s trochou cviku nebyly zábavné.

V průběhu kariéry se dostáváte k novým auťákům, které si pořídíte za vydělaný peníz a které se v jednotlivých sériích otevírají ve zmíněných čtyřech úrovních. Na začátku si tak budete muset vystačit se sportovními Audi RS4, VW Golfem či Mazdou RX-8. Později se ale dostanete za volant Chevroletu Corvette, Porsche 911 GT2, Lamborghini Gallardo, Bugatti Veron a dalších monster.

Vozidla se dají upravovat jak pomocí vizuálního, tak technického tuningu. Ten je samozřejmě důležitější a naštěstí zcela přehledný. Zkrátka si nakupujete jasná vylepšení, u nichž vám hra navíc pomocí ukazatelů zvýrazní, v čem očekávat zlepšení.

Aby toho nebylo málo, je tu opět po čase (naposledy v Porsche Unleashed) možnost auto podrobněji vyladit. Ano, mluvíme tu o takových detailech, jako je nahuštění zadních a předních pneumatik či nastavení rejdu. Ačkoliv to využije asi jen menšina hráčů, rozhodně jí to zvedne náladu.

Důležitější je ale, jak se virtuální auta chovají. Právě tady je oproti předchůdcům největší skok kupředu a snad i do strany. Předně všechny uklidníme: se zapnutím všech pomocníků, jako je kontrola trakce, stabilizační systém, asistence při brždění a zatáčení, si pořád ještě zajezdíte dost bláznivě. I když ne tak, jak jste byli zvyklí z minulých Need for Speed.

Opravdový šok ale přijde tehdy, když pomocníky vypnete nebo necháte zapnuté jen některé, navíc pouze na nižších hodnotách. Pak se skutečně budete muset ohánět nejen proto, abyste vyhráli závod a nasbírali spoustu bodíků, ale i proto, abyste se vůbec udrželi na trati.

Další názor: recenze PlayStation 3 verze

Největší změnou je, že se Shift snaží nebýt již jen arkádou, ale přinést i značnou dávku realismu. Ovšem pokud budete chtít mít z této hry nefalšovanou závodní akci, pak můžete. Hned na začátku jste totiž nuceni zajet jedno testovací kolo na krátkém okruhu a na základě vašeho počínání jsou vám nabídnuta herní nastavení, která by vám měla nejvíce vyhovovat. - číst celou recenzi

Jakmile si na zcela přepracovaný fyzikální a jízdní model zvyknete, jistě ho oceníte. Znamená totiž, že si se hrou užijete mnohem víc a déle. Už jen pocit z obyčejné rychlosti je v Need for Speed: Shift nesrovnatelný s předchůdci. Se zařazenou šestkou, pětkou, ale ani čtyřkou si na průjezd zkrátka netroufnete.

Budete se totiž bát vylétnutí mimo trať a nárazu do bariéry. A takový náraz, i když jen virtuální, není vůbec nic příjemného. Obzvlášť hrajete-li z velmi autentického pohledu z kabiny vozu.

Je to pořádná pecka, při níž se rozmlží obraz a na chvíli nabere šedivé kontury. Auto se může, ale nemusí rozbít. Opět záleží na tom, jak máte hru nastavenou. Zda hrajete jen s vizuálním, nebo i technickým poškozením. Není třeba dodávat, že druhé jmenované se hodí výhradně pro precizní řidiče.

Požitek z jízdy je zkrátka velký, zejména pak se zmíněným pohledem z kabiny řidiče. Ta je totiž pro každé auto vyvedena naprosto unikátně a nebývale detailně. Je radost pohledět na autentické a funkční palubní desky Porsche či Audi, které mnozí znají jen z obrázků.

Do kabiny je přitom přenášeno nejvíc vjemů z jízdy. Na řidiče v zatáčkách působí dokonce odstředivá síla, takže se pohled různě naklání. Samozřejmě ne tak, aby to hendikepovalo hráče. Ovšem jedete-li ve skrumáži vozidel, počítejte s tím, že toho zejména v zatáčkách mnoho neuvidíte a karamboly jsou tak poměrně časté. Hlavně na startu poznáte, jak krušné je vměstnat se na dobré pozici do první zatáčky.

Soupeři se neštítí agresivní jízdy a pozice vám ani omylem nepřepustí zadarmo. Hlavně na vyšší obtížnosti se s nimi budete muset přetahovat delší dobu. V některých případech je dokonce taktické do nich řádně ťuknout a nechat je vybourat, aby ztratili víc pozic. Hodí se to především v sériích, v nichž máte vždy určitého hlavního soupeře, který je hrou propagován. Pokud na něj ztrácíte více bodů, není špatné poslat ho na chvost pole.

Penalizaci za to neobdržíte. Diskvalifikováni můžete být jen za krácení tratě a i to se obvykle obejde jen nezapočítáním aktuálního času kola. Servítky si ostatně neberou ani soupeři, a když vás zezadu roztočí a zhatí šanci na lepší umístění, budete se nejspíš hodně vztekat

Grafika je od minula k nepoznání. Zatímco Undercover používalo engine, který se dal bez mrknutí oka považovat za totálně zastaralý, Shift se vrací i v tomto ohledu na špičku. Hlavně na výkonných počítačích vypadá skvěle. Ale dá se přizpůsobit i méně výkonným strojům, kde vypadá stále dobře, i když je fér poznamenat, že jde o jednu z nejnáročnějších her poslední doby.

Need for Speed: Shift u mě zkrátka zabodoval. V Electronic Arts se jasně vydali směrem, který vytyčil Race Driver GRID a pro zájemce přidali ještě více simulace. Pokud se do hry opravdu ponoříte, nabídne vám mnoho týdnů zábavy, a to samozřejmě nejen v kariéře, ale také online.

Docela bych se přimlouval, aby série pokračovala tímto směrem, i když si jsem vědom, že nejde tak úplně o pravé Need for Speed. Možná i proto by další díl měli připravit autoři Burnout, což indikuje návrat k arkádám. Jenže teď už víme, že Need for Speed sluší i trochu realističtější kabátek.