Need for Speed: Nitro aneb takhle to tu ještě nebylo

Need for Speed Nitro | foto: pro iDNES.cz

Tak a je to tady. Need for Speed letos konečně přiburácely na Nintendo Wii a přinášejí s sebou opravdu nenáročnou zábavu. Ostatně jsme na tohle od této závodní série zvyklí, a i když na oblíbené platformě předvádí i pár novinek, nemusíte se vůbec obávat ani trochy realističnosti.

Novinek si všimnete na první pohled. Tou hlavní je výtvarný styl přinášející namísto přeleštěných aut osobitý kreslený styl a bohužel tím i jasně naznačuje, že hra je určena především mladšímu publiku, tedy pokud zrovna nemáte rádi vyblité barvy a karikaturně sprejerský styl.

Peníze si vyděláváte nejen za umístění v závodě, ale i za to, jak je odjezdíte.

Nejprve si něco řekněme o herní náplni. Ta je ponejvíce podobná prvnímu dílu Need for Speed Underground. To znamená, že jsou přítomny jak klasické závody na kola nebo eliminační závody, tak i pořádné smykování a drag, tedy závody na krátké, víceméně přímé dráze. Nostalgičtí hráči si pak jistě zavzpomínají na staré dobré Porsche Unleashed při závodě na čas mezi kužely a nesmíme zapomenout ani na závod, ve kterém jde o to, vymáčknout z auta maximální možnou rychlost.

Šest typů závodů sice nezklame, ale rozhodně by nás potěšila širší nabídka. Také je škoda, že tvůrci nepřišli s něčím novým, vždyť herní styl by určitě dovoloval popustit mnohem více uzdu fantazii, než jen vzít osvědčené modely z předchozích dílů a nasekat je vedle sebe.

Ostatně se to brzy projevilo v kariérním módu, který díky nepříliš vysoké obtížnosti zvládnete projet během jednoho až dvou odpolední. Na druhou stranu se alespoň nezačnete brzy nudit. Často se totiž mění herní prostředí. Pár závodů si projedete v Rio De Janeiru, Madridu, egyptské Káhiře, Dubaji a nebo v Singapuru. Ze začátku si ale města vybírat nemůžete. Musíte totiž nejprve splnit požadavky k jejich odemčení.

Pokud je něco na Nitru zpracováno na výbornou, je to systém motivace. K odemčení dalších závodů musíte nejprve splnit ty předchozí na určitý počet hvězdiček a až jich nasbíráte dostatek, můžete dál. Dále za závody dostáváte peníze, za něž můžete kupovat nová a lepší auta, která oplývají oficiálními licencemi.

No a peníze si vyděláváte nejen za umístění v závodě, ale i za to, jak je odjezdíte. Kvůli většímu zisku se tak vyplatí hodně riskovat, dělat smyky, snažit se jezdit první, nebourat a hodně využívat nitra. Je třeba zmínit, že na nás to rozhodně fungovalo a vidina lepších aut byla mnohem větší motivací než dohrání samotného kariérního módu.

Ve hře se nacházejí tři schémata ovládání a každý si z této nabídky určitě vybere.

Naopak hlavní taháky hry, tedy vysoká rychlost a hodně velká zásoba nitra příliš hluboký dojem nezanechaly. Nejenom, že obrovské zvýšení rychlosti nepodtrhuje žádný výraznější efekt, ale hlavně nepřináší nic, co bychom už tisíckrát neviděli. A kvůli absenci povedenějších efektů to není úplně ono. Invence se tak bohužel nekoná ani přesto, že bychom od hry, která má nitro přímo v názvu, něco zajímavého v tomto ohledu čekali.

K používání nitra vás budou nutit protivníci, kteří sice moc inteligence nepobrali, za to ale mají zvláštní dar, známý například z Need for Speed Undergroud, kdy vedete div ne o půl kola a těsně před koncem jsou vám všichni v patách. Proto je určitě dobré si při takovémto vývoji nechat nabít i druhé, přídavné nitro, které vaše auto promění v regulérní raketu. A to dokonce i tehdy, když jedete ve staré „hippie“ dodávce od Volkswagenu.

Dobrým tahem bylo zakomponování policie, jejíž účinnost je sice relativně nulová a většinou vás policejní auto prostě jenom nahání, ale situace, které dokážou automobily strážců silnic způsobit na trati, někdy stojí za to. Takové vyřazení většiny závodníků ze hry, při neobratném policejním manévru, kdy na místo vás nabere soupeře, vždy potěší.

K tomu se váže i poškození auta, což je někdy hlavní příčina toho, že si musíte závod zopakovat. Když to totiž s nešetrnou jízdou přeženete, přestane nejprve fungovat nitro a nakonec přestane fungovat i celé auto. Naštěstí je možné si cestou nasbírat bonusy rychlé opravy.

Ve hře se nacházejí tři schémata ovládání a každý si z této nabídky určitě vybere. Nám nejvíce vyhovovalo ovládání, kdy wiimotem zrychlujete, brzdíte a ovládáte nitro mávnutím a páčkou na nunchucku zase určujete směr jízdy. Můžete však využít i ovládání samotným wiimotem, kdy prostě jen ukazujete kam má auto jet, a nebo využijete klasický gamepad. Ovládání je každopádně naprosto bezproblémové, stejně jako celkově kvalitní a svižná hratelnost.

O grafice již řeč byla. Upřímně, dojem na nás zrovna neudělala a hře tento kreslený styl rozhodně nijak extra nesluší. Nehledě na to, že přesně podle toho, jak hra vypadá, se i chová, a tedy všechny herní prvky jsou lehce křečovité a hodně neuvěřitelné. Takové smykování působí opravdu komicky.

Co je malé to je hezké?

Need for Speed: Nitro na Wii má ještě menšího bratříčka. Hodně okleštěná verze totiž míří na Nintendo DS, kde ovšem nabídne pouze tradiční ovládání a stylus využijete maximálně při úpravách vašeho auta. Tato verze má být také ještě arkádovitější a ani zde nebude chybět oblíbená policie.

Nečekejte ani špetku závanu kvalitního jízdního modelu. Hratelnosti to ale vzhledem ke stylu hry paradoxně spíše pomáhá. Naopak možnost přebarvovat okolí tratě barvami vašeho auta, pokud zrovna vedete závod, se jeví jako naprosto pitomá. Ve hře více hráčů to možná nějakou motivaci vyvolá, ale jinak to vypadá opravdu úděsně.

Bude zajímavé do budoucna sledovat vývoj série Need for Speed na Wii. Jít ve šlépějích Nitra by sice nemusel být úplně špatný nápad, ale s nedostatkem obsahu, který hra předvádí, už bychom zřejmě tak shovívaví nebyli.

Tentokrát lehce přimhouříme oči s tím, že pro mladé hráče a lidi co si chtějí na pár minut denně lehce zablbnout to zase tak špatná varianta není. Ovšem těm, co chtějí opravdovou závodní hru, se ale Need for Speed Nitro rozhodně doporučit nedá. A to ani přesto, že se je možné hrát na jedné konzoli až se čtyřmi dalšími hráči.