Necrovision - první světová freneticky

Láká vás akce z první světové? Nás také. Necrovision toto téma ale pojímá po svém - bohužel bez potřebné atmosféry.

Necrovision

Válečných akcí jsme tu v minulých letech měli habaděj. Dá se tedy říct, že po dalších zrovna nelačníme. Na druhou stranu, tohle je žánr, který se definitivně asi nikdy neomrzí. Druhá světová fascinuje a zastřílet si na jejích bojištích bez jakéhokoliv ohrožení a se špetkou toho napětí stojí přece za to.

Jsou tu ale i jiné, velmi zajímavé konflikty. Třeba první světová válka, která od té druhé není tak vzdálená. Přesto ji herní tvůrci povážlivě opomíjejí. Co je špatného na bitvách u Marny či na Sommě? Jsou snad horší než vylodění v Normandii nebo bitva u Stalingradu? Těžko, ale druhá světová zkrátka frčí víc.

Když jsme tak zaregistrovali vývoj akce Necrovision, která si jako pozadí bere právě první světovou, velice nás to zaujalo. Na druhou stranu, už název evokoval, že to nebude ta první světová, jak se nám ji dějepisáři snaží narvat do hlavy, ale hodně, opravdu hodně alternativní pojetí tohoto konfliktu.

Pravda, v prvních misích se ona zákopová válka (tzv. Sitzkrieg) lehce nakousne, a to v opravdu ponuré atmosféře, ve které by nebylo od věci pokračovat a další mise pojmout v podobném, i když samozřejmě variabilnějším duchu.

Jenže autoři měli zjevně jiné představy o zábavné hratelnosti než procházení důmyslnými zákopy s občasným výletem na otevřené pole. Po prvních větších potyčkách totiž někdo na bojiště rozlije strašlivý plyn, jehož vedlejším účinkem je, že se do hry dostávají zombíci, démoni i upíři. Celá tahle chátra posouvá Necrovision úplně jiným směrem, než to vypadá zpočátku a dokonce než bychom si představovali.

Tímto obratem se Necrovision opouští tábor arkádových stříleček ve stylu Call of Duty a přiklání se k naprosto frenetickým doomovkám, jež by se dala docela dobře přirovnat třeba k takovému Painkillerovi, byť některé přímočařejší a atmosférické úseky zůstávají.

Vyzkoušejte demoverzi

Demo začíná blízko počátku hry, musíte se probojovat německými liniemi, když tu se válečná noční můra změní v legraci proti tomu, když povstanou mrtví a vrhnou se na vše živé. Vybaveni budete tradičními zbraněmi doby, je tu Colt 1911, německý Luger a nechybí ani bajonety.

Demo stahujte zde (972 MB)

Nemůžeme si pomoct, ale je to trochu škoda. Autoři mají zaděláno na zajímavou atmosféru. Pravda, prostředí je hodně podobné, ale první mise nejsou zpracovány vůbec špatně. Atmosféra je tu vcelku slušná a hráč by se s hrdinou snad i mohl sžít.

Jenže onen posun do naprosté nerealističnosti, jak herní, tak tematické, tuto možnost definitivně zavrhuje. Z Necrovision se tak stává brutální střílečka, ve které si ani na chvíli neodpočinete a neustále musíte kosit monstra všeho druhu. Některá jsou povedenější, jiná působí jako naprostá zplácanina všeho viděného.

Autoři se při stavbě příběhu a jeho inscenaci ohánějí jménem a dílem slavného spisovatele H.P. Lovercrafta. To je však v kontextu hry velmi nadsazené tvrzení. Příběh je v podstatě snůškou nesmyslů o nějakém plynu a dimenzi démonů a upírů, kterou brzy přestanete sledovat. V loadingových obrázcích je klasicky „levně“ posunován děj vpřed, nic moc důležitého kromě rádoby vtipných a drsných výlevů se nedozvíte.

Je s podivem, jakou píli autoři věnovali textům, na které ve hře narazíte. Každou chvíli s vámi chce někdo diskutovat a bohužel je to docela obšírné povídání, kterým byste se nejraději proklikali. To ale nejde – lze přeskočit jen celý rozhovor. To jsme několikrát udělali a dost často na nás ještě před pár sekundami klidný konverzační partner vystartoval bajonetem – takže bacha.

Každopádně, když už to má být frenetická akce, tak proč ji přerušovat nepatřičně dlouhými rozhovory? Tím akorát ztrácí na ráži a na tempu. Možná právě tím chtěli tvůrci dodat špetku té hororové atmosféry, jíž zhatili tím, že na hráče posílají vojáky a monstra v neuvěřitelných frekvencích. Ale z líté rubačky zkrátka horor neuděláte, i kdybyste se zbláznili. U Necrovision se prostě bát nebudete, byť na vás hra neustále dělá „bububu“.

Ale dobře, naše představy jsou jedna věc a vlastní hra druhá. Nutno dodat, že to vůbec není žádná tragédie – a Necrovision se hraje i odsýpá docela dobře. Navzdory tomu, že je z Ruska, netrpí překomplikovaností a většinou vás nechá jít přímo za nosem. Pravda, na některých místech se musíte zastavit na dobu delší, než by bylo potřeba a někde je potřeba se dokonce vrátit, to se ale dá odpustit.

Úrovně nepobraly příliš nápaditosti a buď se odehrávají na válkou zdecimovaném povrchu či v jakémsi pekle nebo jiné dimenzi. Druhá varianta je přitom horší, jelikož prostředí je tu až příliš uniformní. Na druhou stranu, všude se střílí zhruba stejně. Chodíte tedy koridorovitými prostory, jež jsou čas od času přerušeny větším pláckem, na kterém se strhne mohutnější přestřelka.

Tradičními oběťmi vaší akce jsou vojáci, ať už obyčejní, ale mnohem spíše zombifikovaní, nebo zrůdy nejrůznějšího druhu. Těch je poměrně široké množství. Některé útočí v masách, jiné jsou obtížnými protivníky sami o sobě. Často je jich opravdu hodně, takže se nestačíte bránit pouhým střílením, obzvlášť když starou dobrou pušku musíte neustále přebíjet a ani ostatní zbraně nejsou z nejrychlejších.

Tehdy přijdou na scénu nejrůznější údery na blízko, ať už pažbou, bajonetem nebo nohou. Hra se o to tak trochu opírá a vyzývá hráče ke skládání podobných komb. O nějaké virtuozitě a plynulosti akce bez přerušení se ale mluvit nedá. Je to spíše takové zpestření.

Co do samotného požitku ze střílení, přišel nám jako průměrný, maximálně lehce nadprůměrný. Jedna věc jsou ne úplně záživné a bytelně působící zbraně, které občas náboje spíše flušou než střílí a máme velké pochybnosti o jejich účinnosti. Druhá věc jsou zmateně pobíhající nepřátelé, kteří se ke všemu rodí všude možně, zejména tam, kde před chvílí ještě rozhodně nebyli.

Občas to může frustrovat, ale jsme přece jen ve frenetické řežbě, která si to může dovolit. Ona plynulost akce však bohužel není úplně dokonalá a přerušení je více, než bychom si představovali. I když, střílení si užijete habaděj.

Na první pohled nevypadá Necrovision špatně, a to především díky hojnému využití zastíracích efektů, jež spíše průměrnou grafiku zkrášlují. Ale co, bohatě to stačí. Horší je to s hardwarovými požadavky, které úrovni prezentace neodpovídají.

Necrovision nás o svých kvalitách kdovíjak silně nepřesvědčil. Je to rozhodně frenetická akce, která se dá bez problémů hrát, ovšem zapomeňte na jakoukoliv atmosféru, sžívání se s hrdinou a tak podobně. Tady se jen a jen střílí a ani to není zrovna dokonalé.