Jak už víte, NARC v našem případě rozhodně není zkratkou organizace National Association of Regional Councils, sídlící na Connecticut Avenue ve Washingtonu, D. C., ale názvem hry, která se kromě obvyklou 3rd person akcí snaží zaujmout potencionální fajnšmekry jistou dávkou novotin, potažmo pak jistou dávkou narkotik.
Hlavní úlohu ve story, předložené nám vývojáři z Point of View, hrají dva agenti protidrogového oddílu policie DEA. Kromě odznaku a základní výbavy však nemají mnoho společného. Zatímco Jack Forzenski, nově přivelený synovec šéfa oddělení, je tak říkajíc stále jednou nohou v průšvihu (čemuž odpovídá i jeho současné platové ohodnocení), jeho parťák Marcus Hill je skoro ctnostným vzorem muže zákona, který svou službu bere smrtelně vážně. Navzdory rozdílům jim společná práce vcelku klape, takže za pomoci hráče jsou schopni rozlousknout nejeden herní problém, popřípadě nejednu zločineckou organizaci, v nejhorším případě alespoň jednu zločineckou lebku. Navzdory přítomnosti dvojice charakterů jde z pohledu hráče o jednu a tutéž postavu, která pouze čas od času změní vzhled. Pohyby obou detektivů, střídajících se na obrazovce v průběhu misí, se stejně jako jejich výbava prakticky neliší. Prezentace zmíněného dua je tedy prospěšnou pouze v oblasti scénáře, kde zajišťuje dějové návaznosti projevující se kupříkladu kooperací obou detektivů při postupu oblastí. A co vlastně tito detektivové provádí přes den a po večerech?
Navzdory přítomnosti dvojice charakterů, z pohledu hráče jde o jednu a tutéž postavu, která pouze čas od času změní vzhled.
V zásadě je činnost obou omezena především na plnění úkolů, které jsou rozčleněny v řadě misí, obsažených ve dvou sáhodlouhých kampaních a zejména spočívá v zatýkání prostitutek, skořápkářů a drogových dealerů. Na své si kromě toho přijdou i rození střelci či odvážní bojovníci, preferující kontaktní souboje. K využití se nabízí početná skupina střelných zbraní, nevyjímaje ani takové exponáty, jakým je příruční raketomet. Pro oživení a jako odměna za zásluhy se po čase vyskytne i speciální zakázka šéfstva, umožňující partnerům vycestovat do zahraničí, a to díky tomu, že v zorném poli výše postavených se objeví špičky drogových kartelů, sídlící v daleké Asii.Abyste se však mohli vydat na zmíněnou služební cestu a dosyta si užít s ní spojených diet, je nutné splnit hned několik podmínek. První z nich je tutoriál, zakomponovaný velmi dobře v samostatné misi, odehrávající se v domovských Státech. Během něj se s vervou nováčka naučíte pracovat se služebním odznakem, rukama, nohama a také trochu hlavou. Kromě tréninku zatýkání absolvujete stručný výcvik v boji muže proti muži a získáte základní přehled o zbraních a drogách. Pravda, služební odznak – to nevypadá na žádnou těžkou práci, jenže... Policejního odznaku se většina gangsterů zalekne a svůj respekt projeví tím, že se bez odporu nechají zabásnout (alespoň v této hře). Abyste neměli cestičku dlážděnou zlatem a odznak beztrestně neukazovali kdekomu, číhá na vás menší fígl v jeho konfrontaci s vaší aktuální pověstí. Ta je vyjádřena číselně, a to s maximální hodnotou 100. Pakliže se chováte vzorně, tzn. odevzdáváte získané drogy do policejní úschovny, nemlátíte mládež za to, že kouří na hřišti a nestřílíte po prostitutce, protože vám chtěla dát zadarmo, jste OK a můžete tasit odznak se všemi pozitivními důsledky. Jestliže se však občas v práci sjedete, mlátíte civilisty za to, že spěchají do práce, necháváte zločince okrádat bezbranné slečny a přebytečná narkotika raději než odevzdávat nadřízeným prodáváte za účelem osobního zisku na ulici, reputace vám jde dolů jedna radost. Nelze se pak divit, že namísto respektu z odznaku se dočkáte ze strany zločince despektu, doprovázeného ranami basebalovou pálkou nebo sekáčkem na maso.
Policejního odznaku se většina gangsterů zalekne a svůj respekt projeví tím, že se bez odporu nechají zabásnout.
Bez ohledu na to, zda budete ve hře preferovat poctivé služební praktiky anebo se necháte zlákat vidinou lehce získaných peněz na šikmou plochu, se příběh odvíjí takřka lineárně. Jediný faktický důsledek morální zásadovosti detektiva se objevuje v několika málo okamžicích, kdy jste v rámci absolvované mise upláceni drogovými šéfy. Například nesete na policejní stanici zabavené důkazy a jste požádáni o jejich vydání do rukou kartelu. Pokud se rozhodnete přijmout tučný obolus za cenný „corpus delicti“, mise je splněna bez jakýchkoliv dalších obstrukcí a vy si můžete dát šlofíka. V případě, že si zachováte tvář a doličný předmět se rozhodnete odnést na policejní stanici, vyrojí se za příští zatáčkou početná skupina útočníků, kteří se vám budou snažit váš záměr překazit s tím nejvyšším možným nasazením.Částečně negativním herním elementem je stereotypní projev měst, v nichž se příběh odehrává. Ačkoliv by spoustu hráčů rozlohou uspokojila, chybí jim drobet variability. To se projevuje zejména při opětovném průchodu městskými čtvrtěmi, kdy na stejných místech narazíte znovu a znovu na tatáž individua (dealery, lehké děvy, atp.). Rovněž umístění začátku misí do téhož bodu (v blízkosti policejní stanice) nepůsobí nijak zajímavě, i když z logického hlediska je vlastně všechno v pořádku. Hráč tím může být velmi brzy znechucen, zvláště touží-li po více rozmanitém prologu akce. Skutečnost, že mnohdy je k dispozici kromě další předepsané mise i speciální – nepovinná, pocitu ze stereotypu příliš nezabraňuje.
|
Nemalou roli hrají v našem příběhu drogy. Vyskytují se hned v několika reálných formách, kromě fiktivního Liquid Soulu. Ve hře plní narkotika přinejmenším dvojí funkci, a to jednak jako atribut pouličního prodeje a také coby dočasný podpůrný prostředek. Prodejem narkotik lze zvýšit své osobní konto, což může přijít vhod při koupi zbraní od ilegálního prodejce. Užitím různých typů drog získává postava specifické výhody, počínaje vizuálním odlišením zločinců od řádných občanů a konče ziskem takřka nepřemožitelnosti. Používání drog samozřejmě s sebou nese známá rizika. Tvůrci hry na ně pamatovali a vskutku – po
|
Úroveň grafického zobrazení, jak už bylo předesláno v preview, není ničím překvapujícím. Uvolněná (byť stereotypní) města při krátké procházce působí velmi příjemně a leckdy jejich návštěva vyvolá i vzpomínky na minulost. To zejména ve druhé a poslední – asijské kampani, na vždy živé a z jiných her dobře známé hongkongské „Van Chai Road“. Kromě pohodové grafiky je nutné zmínit se o výborně namluvených dialozích, kvalitním a chytlavém soundtracku a také o bonusovém materiálu v podobě skryté úrovně a odemykatelné arkády, který je přístupný hráči po splnění vedlejšího úkolu dané kampaně, spočívajícího v sesbírání po městě rozmístěného kontrabandu. Celkově vzato, v případě NARC nejde o nic světoborného, ale také se nejedná o žádný propadák. Prostě průměrná hra se zajímavými, někdy bohužel nepříliš šťastně realizovanými nápady.
NARC | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|