První desítky minut budete na dění na monitoru zírat s otevřenou pusou, což byl zjevně účel. Pak si zvyknete. Ale stejně vás tahle bláznivá jízda na nějakou dobu zabaví.
Trend v žánru závodních her jde jednoznačně směrem ke stále větší rychlosti a spektakulárnosti. Závodní Split Second je dosavadním vrcholem. Nedá se popsat jinak než jako naprosto šílená jízda.
Jelikož je veškeré dění ve Split/Second silně mimo realitu, museli tvůrci přijít s vysvětlením. Vězte tedy, že jste jedním z účastníků zvláštní futuristické show. Zdráhám se říct závodů, protože od toho, co si pod tímto termínem představíte, se tahle hra velmi liší. Vše je jakoby natáčeno, a aby se diváci maximálně bavili, musí se něco dít. Rozhodně nestačí, že na trati krouží auta a předhání se. To je jen část celkového zážitku.
Druhou zcela zásadní ingrediencí je házení klacků pod kola soupeřům, což je velmi eufemisticky řečeno. Házet jim tam nebudete klacky, ale celé budovy a jejich fragmenty. Při závodění neustále operujete se dvěma akčními tlačítky, která na určitých místech vyvolají pěknou zkázu.
Vůz ovládáte klasicky šipkami, další dva prsty si vyhraďte na tlačítka ovládající zmíněné akce. Jedna z nich je slabší, druhá silnější. Na tu první potřebujete méně, na tu druhou pak více energie. Získáte ji závodními triky, jako je jízda těsně za soupeřem nebo driftování do zatáček.
Tímto způsobem si nabijete příslušný metr energií, kterou investujete do zákeřných kousků. Jimi lze postihnout soupeře, kteří jedou kdesi před vámi. Obvykle platí, že musí být na dohled a je celkem jedno, zda jsou od vás pár metrů nebo desítek metrů.
Jen si v závislosti na vzdálenosti musíte dávat pozor na vlastní auto.
Do vyvolaného karambolu se můžete dostat sami. Zbrzdit sám sebe není tak efektní jako způsobit havárii třem protivníkům najednou.
Takové kousky jsou skutečně možné. A rozhodně jich nezažijete málo. Jednotlivé soupeře likvidujete v podstatě jako na běžícím pásu (a oni vás). Větší likvidace se povede párkrát za závod.
Nutno říct, že interakce s okolím trati, které karamboly způsobuje, je provedena velmi dobře. Akce je možné provádět jen na určitých místech, například v blízkosti benzínky, která exploduje či jeřábu, který se zhroutí přes silnici. V případě silnějších akcí je možné docílit i toho, že se proti pelotonu začne řítit nepříliš zdatně přistávající letadlo.
Jednotlivé destrukční úkazy jsou mnohdy neskutečné. Zároveň vyvolají na trati krátkodobě pěkný 
chaos. Pokud se do něj dostanete, máte co dělat, abyste se zorientovali. Pokud se vám z takové šlamastyky podaří vyváznout, pak většinou s notnou dávkou štěstí. O to větší ale máte radost, že jedete dál, zatímco ostatní se na chvíli zasekli.
Takzvané "crashe" nejsou definitivní. Víceméně vás jen zabrzdí, abyste za vteřinu pokračovali ve fungl novém fáru dál. Ani několik takových karambolů nemusí znamenat neúspěšný závod. Soupeři se jim většinou také nevyhnou, a tak se dá i z posledního místa dobře dotahovat.
Pravdou ale je, že obtížnost, kterou není možné modifikovat, je nastavena vcelku vysoko na to, na jakou cílovou skupinu hra míří (co nejširší publikum). Už v prvních závodech se budete muset hodně snažit, abyste je vyhráli. Později pak bude problém dostat se jen na pódium a vítězství docílíte až s několikerým pokusem.
Neznamená to však, že by Split/Second frustroval. Hráč obvykle neustále vidí prostor pro zlepšení, byť někdy mohou nastat situace, které hodně naštvou. Jako když vám někdo skácí mrakodrap přes cílovou rovinku. V takovém případě se kolem vás obvykle přeženou úplně všichni, tudíž končíte poslední. Roli hrají i tlakové vlny, které jsou destrukcemi produkovány. Také ony vás mohou zpomalit.
Zpočátku je v podstatě jedinou možností, jak si Split/Second užít, kariérní účast závodníka v show. Ta spočívá víceméně v tom, že si za dobré výsledky odemknete další tratě a vozidla, která celkem pochopitelně nejsou licencovaná. Toto odemykání přitom platí i pro mód rychlých závodů, kdy si chcete střihnout jednu jízdu na pár minut. V tom vidím negativum hry, protože zpočátku máte přístup jen ke třem tratím a třem autům. Zbytek je potřeba si odemknout. Ne každý na to musí mít čas.
Závodí se v několika módech. Ten klasický připomíná klasické okruhové ježdění, do kterého je akorát zakomponována destrukce. Tak jako tak musíte dojet na co nejlepším místě.
Dále je tu eliminace, kdy rovněž závodíte proti soupeřům a na monitoru se vám odpočítává čas. Jakmile dosáhne nuly, odpadává aktuálně poslední pilot. Každý se ze všech sil snaží nebýt poslední, což ještě přidává na frenetičnosti již tak neskutečně rychlého zážitku. V módu destrukce se musíte vyhýbat automaticky spouštěným "pastem".
Největší zábavu si se Split/Second užijete pochopitelně s dalšími hráči na síti. Pokud ale máte hodně rychlý počítač, můžete zkusit i závod s kamarádem v tradičním split-screenu, který z dnešních závodů takřka vymizel.
Jistě diskutabilní je jízdní model, který je ryze arkádový, a to vcelku jedinečným způsobem. Auta sedí
na trati jako přibitá a do smyku jdou zprvu jen velmi neochotně. Jakmile se do něj ale dostanou, dají se v něm vcelku dobře držet.
Nutno dodat, že tento jízdní model přispívá maximální rychlosti a minimalizuje kontakty se svodidly, i když jedete hodně zeširoka. A ani případný kontakt neznamená velké zbrždění. Zkrátka nečekejte jakoukoliv autenticitu.
A to ani co do vizuálního zpracování, které je hodně barevné, kontrastní a nutno říct, že i detailní a efektní. S realitou ale mnoho společného nemá.
To ale nic nemění na tom, že Split/Second je podařenou hrou, kterou se někdo může zdráhat označit za závodní. Ano, je to mnohem více show, a to nejen pro fiktivní diváky, ale především pro hráče samotné.
