Koncept Mount and Blade není úplně snadné popsat, protože jde vlastně o několik her spojených do jednoho světa. V tomto případě je to svět historicky založený.
Jednička vypadala na první pohled jako levná hra, kterou upachtili kdesi v Turecku po desetiletém vývoji. Kdo ale čekal, že zapadne, mýlil se. Naopak, hry se sice neprodaly miliony, vytvořila se však kolem ní mohutná komunita, která na ni nedá dopustit.
Mount and Blade: Ohněm a mečem tak má na co navazovat. Ve své podstatě se jedná stále o stejnou hru, která se v mnohém dočkala vybroušení. Stále to ale rozhodně není titul pro všechny.
Ti méně trpěliví, kteří od hry očekávají okamžitou zábavu, nejspíš spokojeni nebudou. Hráči holdující robustním a širokým mechanismům však budou nadšeni. Ostatně, ti už si pravděpodobně získal první díl, a pokud ne, Mount and Blade: Ohněm a mečem je ideální příležitost, jak naskočit.
Jak už název napovídá, hra se svým dějem a rozložením sil v konfliktu odvolává na dílo slavného polského spisovatele Henrika Sienkiewicze, konkrétně na tlusté a výživné romány "Ohněm
a mečem" a "Potopa". Jsou velmi populární i u nás, což bude jistě mnohé motivovat k tomu, aby si takřka na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to v té Rzeczpospolité (název pro středoevropské Polsko a Litvu) v 17. století vlastně bylo.
Kdo by ale čekal nalajnovaný příběh kopírující zážitky románových hrdinů pana Wolodyjowského, Skrzutského či Zagloby, byl by zklamán. Hra se na knižní události přinejlepším vzdáleně odvolává, ale sama o sobě žádný dramatický příběh nevypráví.
Není to nutně míněno jako minus, spíš upřesnění, jak se věci ve skutečnosti mají. Ono by totiž bylo nadmíru složité roubovat výpravný příběh do hry, jejíž svět od začátku do konce počítá s maximální mírou volnosti.
Jako takové Mount and Blade: Ohněm a mečem ze všeho nejvíc připomíná volně navržené hry na hrdiny
(freeformová RPG), kdy na počátku sami velkou měrou přispějete k navržení vlastního reka, který se v průběhu hry svými hrdinskými kousky neustále zlepšuje.
Při nasbírání dostatečného množství zkušeností postoupí na další úroveň a hráči se spolu s tím zpřístupní možnost vylepšit některé z jeho vlastností a schopností, mezi něž patří zacházení s určitými zbraněmi, jízda na koni apod.
Systém vývoje postavy je v Mount and Blade: Ohněm a mečem nebývale robustní a neméně důležitý. Investování bodíků do vlastností a schopností je dobré si dvakrát rozmyslet, protože Rzeczpospolita je velmi nehostinným místem, kde na každém rohu čeká nebezpečí.
V takových chvílích nesmírně oceníte jasně orientovaného hrdinu, který dokáže dát pořádnou ránu mečem nebo se trefit na zranitelné místo puškou. Jakmile ale váš hrdina umí trochu máchnout a trochu vystřelit, obvykle máte problém, protože na poměrně silné a početné nepřátele nestačíte.
Ono to má co do činění i s propracovaným bojovým systémem, který není nadarmo označován jako "nejlepší simulátor bojů s chladnými zbraněmi".
Jistě to není tak drsné jako ve skutečnosti, ale v téhle hře jasně pocítíte, že meč není nástrojem, kterým by se dalo máchnout pětkrát za sekundu a nepřítele tak jednoduše rozházet po okolí.
Útok bez rozmyslu je v Mount and Blade: Ohněm a mečem jistou cestou do tratoliště vlastní krve. Přestože se neubráníte účasti v lítých melách, kdy to kolem vás bude doopravdy vřít, nikdy se neobejdete bez dobrého načasování útoku, a to především tehdy, budete-li útočit ze sedla rozjetého koně. Ale i na vlastních je nutné vystihnout správný moment k útoku, což je o to těžší, oč je úder silnější při delším držení tlačítka pro útok.
Zbraní a tedy možností boje je tu ale mnohem víc. Hra vás neomezuje třídami, které by implikovaly použití té které výbavy, ale jak už jsem napsal výše, vyplatí se sledovat jednu kariéru a nesnažit se být zároveň dobrým střelcem i bojovníkem na blízko. Ostatní totiž v samostatných disciplínách budou lepší.
Každopádně, bojovat můžete chladnými zbraněmi do jedné ruky a do druhé si vzít štít, nebo obě ruce obsadit jednou mohutnou zbraní, případně spoléhat na pušku. To jsou navíc jen druhy zbraní, jednotlivých modelů, jež se liší svými charakteristikami, je pochopitelně mnohem víc.
Zatím bychom tedy měli hru a hrdiny s otevřeným světem a důrazem na bitvy, jichž se mimochodem účastní 
desítky až stovky bojovníků. Aby to ale celé nějak rozumně fungovalo, rozhodli se tento koncept autoři zastřešit ještě jakousi formou strategie.
Zpočátku budete na cestách sami, ale s přikláněním se k jedné z pěti frakcí a s plněním úkolů, které před vás tyto nebo někdo jiný postaví, se vzmůžete do role opravdového mocipána a důležitého jazýčku na vahách. Dostanete možnost dobývat a obsazovat města, profitovat z obchodu a samozřejmě si i najímat stále větší vojsko.
Je třeba si uvědomit, že se zapojíte do dynamického konfliktu mezi Rzeczpospolitou, Krymským chanátem, Švédskem, carskou Rusí a kozáckou Ukrajinou. Velkým lákadlem hry přitom je, že coby stále silnější hrdina můžete rozhodnout v podstatě ve prospěch kohokoliv.
V úvodu jsem zmínil, že si Mount and Blade vystačí bez pozlátka. Ohněm a mečem se toho drží, díky čemuž sice vypadá notně zastarale, na druhé straně hráčům umožní zažít masivní bitvy i na méně výkonných počítačích. Hudba tyto bitvy dokreslující si rozhodně zaslouží pochvalu.
Je škoda, že se autoři v Mount and Blade: Ohněm a mečem neodhodlali k implementaci hry více hráčů na síti, což je forma, která by titulu parádně sedla. Nemusíte ale truchlit příliš, v zanedlouho vycházejícím přídavku Warband už multiplayer bude.
Mount and Blade: Ohněm a mečem je tak těžké něco závažného vyčítat. Jistě, mohl by vypadat mnohem lépe a být vstřícnější k začátečníkům. Autoři ale na rozdíl od mnoha jiných studií takové ambice nemají, protože vědí, že každé zjednodušení jde na úkor hloubky zážitku, byť často slýcháme opak. Pro fandy komplexních a propracovaných děl jednoznačně důvod k radosti.
